Divadlo V Roztocké Jilemnice / Semilský paroháč 2023

Divadlo V Roztocké Jilemnice / Ztížená možnost soustředění
Semilský paroháč 2023 / KC Golf Semily

Na začátku tohoto dvojtextu (i když by se o tom dalo polemizovat, těch začátků bylo určitě několik) byla informace o nastudování hry Václava Havla Ztížená možnost soustředění divadelním souborem Divadlo V Roztocké Jilemnice a mejl od Lenky Krausové s rozpisem míst, kde jilemničtí divadelníci „méně známou hru z pera dramatika Václava Havla“ aktuálně hrají v mém nejbližším dosahu, který jsem si vyžádal. Do Poděbrad, Lanšrouna či Plzně, kde v uvedených podzimních termínech hráli, bych asi nejel, a do nedalekých Dětenic, kde vystoupili 30. 9. 2023, kam bych se býval vydal, to nevyšlo, protože mně to kolidovalo s mým hraním na Blatech u Prachovských skal s přáteli, kde se scházíme jednou za rok na podzim (každoročně, nicméně tentokrát to bylo od pandemie vlastně až po třech letech), což jsem nemohl vypustit, a poslední příležitost byla nyní, na Semilském paroháči 21. října.

Souvisí to vše s trochu zvláštními okolnostmi. Žádnou Havlovu divadelní hru jsem na jevišti vlastně neviděl, jakkoli jsem kompletní soubor jeho divadelní tvorby v knižní podobě přečetl, samozřejmě znám onu podobu (vlastně různé podoby) svého času v televizi dost často dávané vaňkovské jednoaktovky „z pivovaru“, nicméně v autentickém divadelním prostředí je to přece jen, jak si ostře uvědomuji, něco jiného. Když to shrnu do anekdotické podoby, zajímalo mě, jak je to s představením „absurdního divadla“, na kterém se diváci tolik chechtají (když jsem v době, kdy už u nás byly přeloženy Beckettovy a Ionescovy hry, vnímal jsem tu absurditu při čtení spíše s úděsem, podobně asi jako Orwella). Samozřejmě není validní moje výmluva, že „divadlo nestíhám“, když se chci trochu seriózněji věnovat literatuře, hudbě a výtvarnému umění, a nejsou tu už, zaplaťpámbu časy, kdy se na Havlovy hry mohl člověk dostat jen v kontextu disentu. Nu a tak byla příležitost, že uvidím něco od Havla v podání souboru, který jsem kromě toho na jevišti nota bene také ještě neviděl. Na koncertu Fidle v Jičíně 5. října jsem Lence slíbil, že se pokusím dorazit do Semil, přestože se budu nejspíš nějak dopoledne vracet z Prahy ze setkání germanistů, na kterém jsem také chtěl být.

Musím rovnou říci, že Semilský paroháč mě opravdu potěšil, byť jsem v Kulturním centru Golf pobyl vlastně zlomeček celého programu. Ve městě, s nímž je spojen pořádný kus mého života, kde jsem šest roků učil (nedávno jsem se na jednom z podzimních setkání viděl s řadou svých tehdejších kolegů), odkud jsem si odvezl ženu, kde jsem se seznámil s kamarádem harmonikářem, s nímž se také něco nahráli (včetně jednoho zahraničního výletu do Alp), kam jsem léta jezdil do orchestru, atd. atd., se v objektu, který byl ve své době architektonickou perlou ze stejné dílny, jako je vysílač na Ještědu a (i poněkud i svou podobou blízký) žel zbouraného obchodnímu domu v Liberci (to barbarství nechť jim není nikdy odpuštěno, ten dům se měl stát excelentně chráněnou památkou), kde jsem absolvoval studentské plesy, koncerty s různými soubory, se konal ve dnech 19. – 21. 2023 25. ročník divadelní přehlídky – a já jsem (proto všechny ty předchozí zmínky) na jediném z nich nebyl.

V předsálí Golfu hrál, když jsem dorazil, pražský soubor s názvem Aurora JaSBAND, skvělá sestava pěti muzikantů ve složení pozoun/zpěv plus průvodní slovo, saxofon/klarinet, banjo, kontrabas a vozembouch, jenž jako svoji stylovou charakteristiku uvádí, že jsou jazzová, neortodoxně dixielandová kapela, působící na české scéně od roku 2001, tedy dvaadvacet let, v roce 2018 vydali cédéčko, na událostech na FB lze dohledat řadu vystoupení nejen v Praze, na různých místech po Čechách, ale i ve zdejším okolí (např. v Jablonci n. N.). Od Karla Buriánka, kontrabasisty, Semiláka, s nímž jsem se viděl nedávno na zmíněném hraní na Blatech, jsem se dozvěděl, že na Semilském paroháči vystupují každoročně pravidelně, že Pavel Sláma, onen zpěvák, pozounista, jenž svoje průvodní slovo provází originálními básničkami a vtipnými poznámkami, je rovněž autorem textů některý písní, převážně jazzových standardů, ale i skladeb, které se nevejdou do tradičního rámce dixielandu, ale v podání AURORy jsou jejich skvělou aktualizací, a že muž, jehož podobu jsem na webových stránkách autory nenašel a jenž hrál na vozembouch, čas od času vystupuje také v televizních reklamách.

Líbila se mi především stylovost celé kapely, oblečené do námořnických triček („Aurora“, na webových stránkách jsou jednotliví muzikanti označeni jako členové „posádky“), sehranost jazzových hráčů, kteří na sebe opravdu reagují, hrají „spolu“, jejich energie a humor, aranže uzpůsobené pro obsazení kapely, zkrátka celé to mělo „ksicht“, bylo to, jak to má být. Pódium bylo umístěné v předsálí kulturního centra proti příchodu od vstupní haly (kdo to nezná, po pravé straně je také bar, slušné ceny, žádná nehorázná předražení), stolové uspořádání, AURORA hrála od 18:30 zhruba do tři čtvrti na osm, od osmi bylo divadelní představení.

Nahlížím ještě do programu, který jsem ještě předtím jen zběžně proběhl, Semilský paroháč se definuje jako divadelní přehlídka, probíhal od čtvrtka s jedním představením (DS PODIO Semily, herečky ze souboru seděly v tričkách s označením souboru přede mnou v hledišti), v pátek už byl bohatý program od třech hodin především v restauraci KC Golf, s několika pohádkami (mj. Divadlo z Loukova, HAD Hodkovice nad Mohelkou), jednou libereckou kapelou (Malukoš) a jednou rockovou, alternativní a popovou pražskou kapelou (Éra, na závěr programu) a prý (dle Karla Buriánka) výborným představením souboru Společnost bloumající veřejnosti Turnov s názvem Záblesk v sále a poté ještě představení Bažantovy loutkářské družiny z Poniklé Nelkej, Čechie! s pozoruhodnou charakteristikou „fiktivní historické drama o hašení Národního divadla za účasti ponikelského sboru“.

Na podlouhlém programu s vyobrazením figurky „paroháče“, která se předávala jednotlivým souborům po skončení jejich vystoupení (v nabídce jednoho z ročníků byla i dílnička jejich výroby „z nejrůznějších přírodnin“, letos právě v sobotu workshop Lenky Hřibové s názvem Parohaté kutění) se sobotní program odvíjel již od 10:00 hod., opět řada pohádek (mj. Vrchlabský divadelní spolek Lipany, Divadlo U staré herečky, Divadlo jednoho Edy – dokonce tuším tři představení, v závěru pak Divadlo Bez obav Praha), tentokrát kromě sálu a restaurace také v klubovně č. 3.

Divadelní představení Havlovy hry, které bylo na začátku mé úvahy navštívit festival, bylo vtipně uvedeno dvojicí pořadatelů, která první minuty před oponou divadelně zabudovala nepřítomnost jednoho uvádějícího i názvu hry Václava Havla po jakési „nepovedené“ hudební vsuvce, v tu chvíli jsem už pochopil, že festival tvoří nadšenci s divadelní invencí, proměňující svět v okouzlení, přítomné ve zdejší atmosféře po celou dobu a ve všelijakých drobných aspektech, jimž by bylo možné věnovat další text (zvláště kdybych zde byl přítomen ještě delší dobu a v jakési reportáži je lépe posbíral).

Délka divadelní hry na letáčku je uváděna 90 minut, na programu 75 minut (zřejmě se i s nastudováním a zvýšením divadelního tempa čas trochu zkrátil). Soubor, existující přes třicet let (založen krátce po Listopadu, v roce 1991), připravil Ztíženou možnost soustředění v režii Lucie Václové, která (dle webových stránek souboru) přišla do souboru v roce 2015 s nastudováním dramatizace slavného románu jilemnického rodáka Jaroslava Havlíčka Petrolejové lampy, tj. při příležitosti 120. výročí narození spisovatele (premiéra 11. února 2016 v Železném Brodě). Na programu je jako autor hudby uveden Jiří Markalous (to je také mimořádné, aby mělo provedení divadelní hry hudbu ze svých zdrojů), autor videí a efektů Jakub Ježek, o scénu a zvuk se postaral Čestmír Bláha, o světla Petr Libnar, o kostýmy a rekvizity kolektiv, „text sleduje Naděžda Skálová a Lenka Krausová“, obě dámy se ovšem především objevily na jevišti, první jako paní Machulková, druhá jako manželka Eduarda Humla Vlasta Humlová.

V hlavní roli Eduarda Humla, vědeckého pracovníka, vystoupil Petr Křivinka, další jména na letáčku/programu jsou Zuzana Blažejová (netuším, zda má něco společného se soboteckou Ladou Blažejovou, která vede dětský a studentský divadelní soubor Studia Šrámkova domu), Jaroslav Svěcený, Patrik Papoušek, Jitka Pivoňková (alternuje Lenku Krausovou, která tentokrát hrála), Marcela Bláhová, Adéla Mejsnarová, Lukáš Soukup je uveden jako člen souboru, který v této hře nehraje. A musím ještě dodat, že neručím za to (po náhledu na fotky herců na stránkách o tom dokonce pochybuji), že všechna uvedená jména (z letáku) jsou opravdu ti herci, které jsem viděl já na představení v Golfu ^{Pzn. na konci textu}. Jistý si jsem pro takový případ u jména Jaroslav Svěcený. 

Doufám, že to teď říkám dobře, totiž na programu je uveden v roli vedoucího výzkumné skupiny Becka, který má onu úsečnou roli, kdy několikrát přijde na krátký okamžik na okraj jeviště, prohlásí, že jde na ryby a „už jsem řek“, což pak v absurdní parafrázi v průběhu hry změní na obrat, že jde na mrkev, ve skutečnosti ale hrál (jako záskok, což mně řekl na koncertu Fidle v Jičíně, kde vystoupil s mluveným slovem) Tomáš Václ, manžel režisérky Lucie Václové. Na stránkách souboru se dozvídám, že režíroval Shakespearův Sen noci svatojánské (premiéra 9. února 2018), od roku 2005 režíroval celkem devět divadelních kusů. Pro mě to bylo po dlouhé době nejen nějaké další divadelní představení, ale především zajímavá konfrontace s hrou ve čtené podobě z předchozí nedávné zkušenosti a živého jevištního obrazu. Shodou okolností jsem také letos v odborném materiálu ze Šrámkovy Sobotky narazil právě na úvahu o tom, jaký je rozdíl právě v obou podobách, zvláště – na konkrétních příkladech – jak jinak fungují významové vztahy ve hře v zrcadlení v jevištních obrazech. Řekl bych, že ještě výrazněji vystoupily do popředí prvky absurdnosti, které jsou přítomné v konstrukci Havlovy hry, časové zlomy, momenty opakování, zvláště textů vkládaných do úst různým osobám či jejich absurdní permutace, které vyvrcholí v změti promluv všech osob najednou ke konci hry.

Sledoval jsem pochopitelně také výkony jednotlivých herců i s vědomím, že představení jako celek i někteří z nich byli na letošních soutěžích oceněni. Petr Křivinka v ústřední roli Eduarda Humla mně zprvu, nevím proč, nepřipadal příliš přesvědčivý, představoval jsem si jeho diktovaný text nějak významově příznakový (v rozdílu běžného diskursu váhavosti a nerozhodnosti a stereotypní řeči, které bych onen akademický blábol o individualitě a lidských potřebách v jeho ústech přisuzoval), nicméně posléze jsem ocenil především ony dva (již svým rozměrem) šílené texty v druhé polovině hry při představě, že se je naučil nazpaměť (také byly oceněny potleskem, a jak si dohledávám, v Červeném Kostelci na soutěžní přehlídce cenou za herecký výkon, zde byl oceněn i celý soubor a rovněž režisérka Lucie Václová, v celostátní přehlídce ve Volyni pak Lenka Krausová obdržela čestné uznání). Zároveň jsem si uvědomoval, že herci nepodlehli svodu, který by se nabízel, přehrávat či upnout se k jakési „robotičnosti“, po níž by pojetí hry také mohlo sáhnout.

Říkám ale zároveň znovu, že divadlu odborně nerozumím, jakkoli jsem si – čirou shodou okolností – večer před odjezdem z Prahy do Jičína pročítal knihu Václava Martince Herecké techniky a zdroje herecké tvorby, skvělou příručku „pro adepty a studenty herectví“ (ve 2. vydání z roku 2012, na Megaknihy.cz ji nabízejí „za výhodnou cenu“ společně s Jevištní mluvou Barbory Leierové), kterou jsem náhodou objevil v hromadách knih Milana Faltuse, v jehož bytě jsem přespával, a z níž mně některé momenty utkvěly v paměti.

Co se týče řečeného zrcadlení, uvědomil jsem si, jak je režijně působivě vymyšlená spojitost dvou linií hry (právě vzhledem k tomu, že „osoby“ nehrály coby loutky či roboti), lidského motivu problematického řešení nevěry, resp. Humlova vztahu ke dvěma ženám (což představuje právě zároveň dvojení chaotického „pudu“ a neživého stereotypu akademické řeči jakožto jedna z těch vrstev) a selhávání Puzuka, aktualizovaného technicky do dnešní doby (hra je z roku 1968, v časopise Divadelník o jilemnickém nastudování se uvádí rovněž premiéra 1969, je tedy z časů, kdy byl, kdo to pamatuje, u tehdejších pra-počítačů opravdu příznačný moment „přehřívání“ apod., zde na obrazovce „nabíhá“ program, než se zhroutí do červené plochy, objevuje se portrét osoby kladoucí otázky atd.), navíc (další moje osobní shoda okolností) jsem před několika týdny pročítal dvě obsáhlé publikace ke stému výročí Čapkova R.U.R. a tedy k tématu robotů, umělé inteligence, umělého života atd.

Ale abych stále neodbíhal, měl bych se vrátit k zážitkům ze hry. Měl jsem velmi dobrý pocit z výkonů, žádné takové ty projevy „amatérismu“, topornosti atd., všem bylo dobře rozumět, hráli přesvědčivě, někteří se skvěle provázanými gesty s mluvou, celá herecká sestava byla vyrovnaná. Ale jak říkám, nejsem odborník a neodvažuju se vynášet jakékoli soudy, hovořím o svých pocitech… Ohlas v publiku, lidé se opravdu smáli, a konečně po potlesku a předání „paroháče“ opět ti, kteří jej předávali, bezvadně reagovali znovuužitím motivu „polibku na krk“, opakovaným v samotné hře.

Na další dění v Golfu jsem se už nezdržel, přece jen trochu unaven i z předchozího cestování, zahlédl v příchozí hale ještě program z letošního Jazzu pod Kozááákovem, který ještě dlužím (sobě) zaznamenat alespoň stručně jako kulturní událost, a vydal se po silnici stále ještě opravované (to jsou ty absurdity v reálu, které zde vynechám) z Podkrkonoší do Českého ráje.

Poznámka: Poslal jsem text Lence, ta mi v mejlu odpověděla, že skutečně bylo jiné obsazení i v jiných případech: „[…] Jen jsme měli proměněné herce i v jiných rolích, nejen místo J. Svěceného byl na jevišti Tomáš Václ. Sekretářku hrála Markéta Vajdíková ( v programu Z. Blažejová), milenku Renatu tentokrát Jana Koudelková (v programu Adéla Mejsnarová).“ Poctivě to uvádím na tomto místě. 

Příloha

SEMILSKÝ PAROHÁČ 2023

25. ročník oblíbené divadelní přehlídky.

19. - 21.10.2023 v Kulturním centru Golf Semily

čtvrtek 19. října

sál KC Golf
19.00
OPONA NAHORU!
Komedie z divadelního prostředí o rivalitě mezi pěti odlišnými ženami. Podivuhodná závěť svede dohromady osudové ženy jednoho mrtvého muže, po němž všechny zdědí divadlo.
DS PODIO Semily

pátek 20. října

restaurace KC Golf
15.00
O TŘECH PRASÁTKÁCH & O ZMRZLÉM KRÁLI
Známá pohádka podle básně Roalda Dahla & Pomůže někdo králi, kterého souží věčná zima? Délka vystoupení 10 + 15 min. a je pro děti od 4 let.
Kamarádi při ZUŠ Semily & ZUŠ Semily mladší děti

restaurace KC Golf
15.45
PRO SLEPIČÍ KVOČ
Krátká autorská groteska, která trvá 15 min. a je pro děti od tří let.
Divadlo z Loukova

sál KC Golf
16.00
ČERTOVSKÁ POHÁDKA
Víla Petůnie byla za své špatné chování potrestána a stala se z ní bludička. Shodou náhod narazí na čerta Metličku, který ji odnese s sebou do pekla. Podaří se víle dostat se z pekla ven a stát se opět krásnou? Pohádka trvá 50 minut. Pro děti od 4 let.
DS PODIO Semily

restaurace KC Golf
17.00
LÁSKA OD MOHELKY
Příběh mladé lásky a staré ješitnosti. Rodinné představení, které je napsáno podle pověsti z Podještědí. Délka představení 45 minut. A je vhodné pro diváky od 6 let.
HAD Hodkovice nad Mohelkou

předsálí KC Golf
18.00
MALUKOŠ
Liberecká kapela (členkou je Hana Novotná) vystupuje v netradiční pětici a hraje tradiční lidovky.

sál KC Golf
19.30
ZÁBLESK
Jednoaktová komedie popisující milostný trojúhelník. Toto na první pohled banální téma se však odehraje v naprosto nebanálním prostředí. Soubor s touto hrou bodoval i na Jiráskově Hronově. Délka představení 45 minut. Určeno pro věkovou skupinu 12+
Společnost bloumající veřejnosti Turnov

restaurace KC Golf
21.00
NELKEJ, ČECHIE!
Veskrze vlastenecké fiktivní historické drama o hašení Národního divadla za účasti ponikelského sboru. Délka meotarového představení je 25 minut. Určeno pro diváky od 12ti let.
Bažantova loutkářská družina

restaurace KC Golf
23.00
ÉRA
"ÉRA - Pražská studentská kapela - rock, alternativa a pop. Pronikavé kytary, hutná basa, úderné bicí a charakteristický zpěv s česko/anglickými texty.

sobota 21. října

10.00
TRADIČNÍ MÁČENÍ POROTY V JIZEŘE A TROCHU JINÝ PRŮVOD

sál KC Golf
10.30
POLÍFKOVÁ POHÁDKA
Veselá pohádka o ježibabě Magi, loupežníkovi Bujónovi, strašidlech, strachu, lásce a kouzelných polévkách. Délka představení 50 minut. Pro děti od 3 let.
Vrchlabský divadelní spolek Lipany

předsálí KC Golf
14.00 – 17.30 / vždy mezi divadly
PAROHATÉ KUTĚNÍ
Výtvarná dílnička Lenky Hřibové (a dalších pomocníků ze spolku Semínko země z.s.). Výroba paroháčů z nejrůznějších přírodnin.

klubovna č.3 KC Golf
14.30
JAK SLONI K CHOBOTU PŘIŠLI
Už je tomu dávno, co sloni měli jen docela malý nos... Délka představení 20 minut. Určeno pro děti od 2 let.
Divadlo jednoho Edy

restaurace KC Golf
15.00
OŠKLIVÉ KAČÁTKO
Příběh o malém ptáčeti, které se musí od narození vypořádávat s tím, že vypadá jinak než ostatní. Délka představení: 40 min. Pro děti od 3 let.
Divadlo U staré herečky

klubovna č.3 KC Golf
16.00
O NEPOŘÁDNÉM KŘEČKOVI
Křeček Bohouš si zapomněl udělat zásoby na zimu…Délka představení 20 minut. Určeno pro děti od 2 let.
Divadlo jednoho Edy

restaurace KC Golf
16.30
KARMEN
Známá opera, jak ji neznáte. Délka představení cca 25 minut. Pro děti od 8 let.
Vozichet Jablonec n.N.- Ruda Hancvencl

restaurace KC Golf
17.30
ČERVENÁ KARKULKA 3: VOLÁNÍ KRVE
Tentokrát nečekejte pohádku, ale pořádný hororový příběh. Oči člověka a vlka se střetly...
Délka představení 40 minut. Pro děti od 12 let.
Divadlo jednoho Edy

klubovna č.3 KC Golf
18.30
PROMĚNY ŽENY
Autorské představení, zabývající se ženskými archetypy s lehkostí a nadhledem. Představení trvá 45 min. a je pro omezený počet diváků.
,,Ženy v rozpuku" při ZUŠ Semily

předsálí KC Golf
18.30
AURORA JaSBAND
Klasické a známé i méně klasické a méně známé jazzové standardy.

sál KC Golf
20.00
ZTÍŽENÁ MOŽNOST SOUSTŘEDĚNÍ
Méně známá absurdní hra z pera dramatika Václava Havla. Vědecký pracovník Eduard Huml řeší
a neřeší komplikace vyplývající z požadavků manželky proti milence a naopak. Délka představení je 75 minut a je vhodné pro diváky od 12 let.
Divadlo V Roztocké Jilemnice

restaurace KC Golf
22.00
DĚDEČEK
Naprosto normální rodina, obyčejný dědeček a běžná situace nebo že by ne? Délka představení je 90 minut a je vhodné pro diváky od 12 let.
Divadlo Bez obav Praha

Změna programu vyhrazena!

Info o programu: 732 111 686 a facebook.com/dspodio/ a www.kcgolf.cz

Ani pro letošní rok se nic nemění v podobě dobrovolného vstupného, dovolíme si jen upozornit, že vstupné je dobrovolným proto, aby měl každý možnost akci svobodně ohodnotit podle svých dojmů a možností. Neznamená to však, že by festival vstupné vybírat nepotřeboval. Naopak. Je to podpora i pro Vás, abychom si nadále mohli společně užívat příjemné divadelní chvíle.