Deset největších vědeckých záhad

Deset největších vědeckých záhad
Z odložených časopisů

Čím více toho o přírodě víme, tím více zjišťujeme, že jsme v mnoha oborech stále na začátku. To se praví v článku 10 největších vědeckých záhad dneška v revui  21. století (červen 2010). Které že to jsou nevyřešené otázky, který si lámou lidé hlavu již od dob samotného úsvitu lidského poznání (formulace přímo z článku):
1. Jak vznikl vesmír? Otázka existuje od nepaměti, od doby publikování Einsteinovy obecné terorie reaktivity v roce 1916 v nové naléhavosti.
2. Existuje mimozemský život? Podle dnešních odhadů je ve vesmíru asi deset procent hvězd, které se podobají našemu slunci. Více na https://setiathome.berkeley.edu (je to ale komplikovanější, se stahováním programů)
3. Můžeme vytvořit „teorii všeho“? Snaha o univerzální systémy se opakuje v dějinách lidstva, intenzívní byla v době osvícenství (u nás J. A. Komenský, pansofia), v moderní době došlo k problému s nesouvztažností teorie relativity a kvantové teorie, jedno řešení by měl geniální S. Hawking, mnohé se řeší v urychlovači ve švýcarském CERNU.
4. Tajemství gravitace. Řeší se mnohé, např. teoretický graviton, který dosud nikdo neobjevil.
5. Kde je zbytek vesmíru? Otázka vznikla v roce 1933, kdy Fritz Zwicky narazil při studiu rotací galaxií na nesrovnalosti, které vysvětlil existencí neznámé formy hmoty.
6. Jak funguje mozek. Váha mozku je okolo 1,2 kg a tvoří jej na 100 miliard neuronů, nacházejících se převážně v šedé kůře. Výkon je podle posledních odhadů schopen provést 38 petaflopů (38 biliard operací) za vteřinu, úložná kapacita je 3584 terabytů. Problém je s tím, že při zkoumání nemůžeme sami ze sebe vystoupit. Jak tedy vzniká uvědomění sebe sama?
7. Jak vznikl život na Zemi? Stáří Země se odhaduje na 4,8 miliardy let. Stopy po nejstarším životě v horninách z dnešní Austrálie jsou staré asi 3,5 miliardy let. To jsou ale stopy po již velmi rozvinutém typu života, tzv. prokaryotických buňkách.
8. Kým vlastně jsme. Jedna z nejstarších otázek. Podle mého dost blízká té, která se táže, jak funguje mozek. Jde však přesně o to, „co v nás vlastně odpovídá subjektivnímu já“. Ta klasická odpověď je, že vedle těla máme duši, ta je za to zodpovědná.
9. Co se vlastně děje v zemi při zemětřesení?
10. Co žene evoluci kupředu? Ve škole nám řekli, že je to záležitost nových druhů, s teorií přišel Charles Darwin. Dnes na tom pracuje mimo jiné molekulární genetika, řada otázek zůstává nezodpovězených.

Tak, teď jsem to velice zkráceně přepsal. Samozřejmě, že tyto otázky si během života více či méně intenzivněji klademe každý. Z některých se člověku točí hlava. Musím říci, že to není tak dlouho, co jsem – aspoň si to myslím – pochopil opravdu přesně ten princip výběru. Není to totiž tak, jak se zmiňuje v článku, že by nějaká „neviditelná ruka“ vybírala. Ten fígl je v oné logice přežití a je velice jednoduchý. Nesmíme si to představovat, že tady je nějaký genetický předpoklad lepší a horší, a někdo vybere ten lepší. Ta vývojová „šipka“, „směr“ je obráceně. Ten s tím lepším předpokladem přežije, zatímco ten s horším nikoli, a tedy ten, který přežil sám sebe (svoje genetické předpoklady) v tu chvíli už jen předává dál. Výběr se uskutečnil v okamžiku, kdy ten, který to nezvládl, ukončil možnost svého předání další generaci.
A pak mám už docela starou odpověď na otázku číslo osm, převzatou od francouzského filozofa a estetika Merleau-Pontyho. Řešení není v dualismu těla a duše, nýbrž z jednoho duše-těla. Člověk vnímá svoje tělo „zevnitř“ tak, že má určité reakce na to, co tělo dělá (je mu teplo, zima, má nějaké potřeby), na druhé straně sám sebe vnímá „zvnějšku“ tak, že jeho tělo je přiřazeno k vnějšímu světu, jehož je součástí. V okamžiku, kdy se tyto dvě „těla“ (čeština to rozlišit neumí, němčina má Leib a Körper, to první je subjekt, to druhé objekt, těleso) spojí v reflexi, jsme to my, zároveň na určitém místě ve světě. To je celé.

Jiná věc jsou ony záhady, kde se pohybujeme v oblasti paranormálních jevů či teorií spiknutí (všechno je jinak, Hitler byl žena, Elvis nezemřel, světová válka by byla dopadla jinak, kdyby…, Ježíš byl ženat atd.), proto jsem se tomu slovu na začátku chtěl vyhnout a napsat „deset otázek“. Nakonec jsem ctil zdroj a nechal to tak.

Tentokrát to nechám (až na jednu výjimku v textu) bez odkazů, možná někdy jindy. Každý nechť bádá sám.