debis-Haus u Postupimského náměstí v Berlíně

debis-Haus u Postupimského náměstí v Berlíně
významné stavby současnosti

Prostor Postupimského náměstí v Berlíně je mimořádný jednou věcí. Po několik desetiletí byl, přestože je ve středu města, vyčleněn z možnosti zde cokoli stavět. Místo rozbité po válce se nestačilo vzpamatovat a už zde stála Zeď, která rozdělovala město na dvě nesourodé části, které příslušely dokonce dvěma různým, od sebe takřka hermeticky odděleným světům: Východu a Západu. „Východní Berlín“, oficiálně Berlín, hlavní město NDR, bylo „jiné“ město než West Berlín, který politicky patřil k Západnímu Německu, ale – jak se někdy málo ví – byl samostatným „státem“, ostrovem uvnitř jiné země. Zeď měla být hrází proti tomuto „imperialistickému světu, nepřátelskému dělnické třídě“.

Kdo zkoumal přesněji onen prostor, ví, že to vlastně nebyla jedna zeď, ale v určitých místech, a právě tam, kde bývalo Postupimské náměstí, pás trosek mezi dvěma zdmi, vzdálenými od sebe někde až půl kilometru. Zástavba tohoto místa se po pádu Zdi a sjednocení Německa dostala do zorného pole pozornosti přinejmenším celé Evropy. Obrovské změny probíhaly samozřejmě i budováním celé vládní čtvrti u budovy Reichstagu, kde sídlí Spolkový sněm, zajímavě pojednané se skleněnou kupolí mezi čtyřmi věžemi budovy. Ale to bych odbíhal.

Debis-Haus je jednou z nových komerčních budov v blízkosti Postupimského náměstí, na nepravidelném půdorysu sevřeném na severu náměstím Marlene Dietrichové a na jihu kanálem Landeswehrkanal. 106 metrů vysoká budova byla postavena v letech 1993–1997 jako Centrála dceřiné firmy společnosti Daimler-Benz debis podle návrhu italského architekta Renza Piana. Po restrukturalizaci koncernu na Daimler AG slouží jako sídlo poskytovatele finančních služeb Daimler Financial Services.

Architektonicky budova odpovídá celkovému plánu čtvrti, který vypracoval Renzo Piano. Nápadná je přírodní barva terakotových desek, která zmírňuje chladný dojem z ocelových a skleněných ploch. Budova je členěna v jednotlivých částech do různých výšek. Zdaleka je vidět nejvyšší věž s logem „debis“ a odvětrávací komín tunelu v městské čtvrti Tiergarten, který se nachází rovněž nedaleko. Druhá část budovy je třiadvacet pater vysoký trakt, který tvoří jižní zakončení celého komplexu. Na střeše je rovněž zdaleka viditelná skulptura „Landed“ holandského umělce Auke de Vries z roku 2001.

Severní plochou část budovy tvoří atrium, o němž se říká, že má stejné rozměry jako střední loď Notre-Dame. Přes skleněnou střechu působí přátelsky. Uvnitř je světelná instalace Light Blue od François Morelleta a dvanáct metrů vysoká skulptura Meta-Maxi od Jeana Tingueliho.

Vznik budovy je úzce spojen s historií areálu Quartier Daimler. Už v roce 1989, ještě před pádem Berlínské zdi, vyjednával Edzard Reuter, předseda představenstva Daimler-Benz AG s berlínským senátem o koupi nevyužívaných pozemků na Postupimském náměstí. Ke koupi došlo v létě 1990. V roce 1991 byla vypsána mezinárodní soutěž na realizaci Postupimského náměstí a Lipského náměstí, kterou vyhráli Heinz Hilmer a Christoph Sattler. V roce 1992 vypsala společnost Daimler-Benz rovněž mezinárodní soutěž pro svůj areál, který vyhráli Piano Renzo a Christoph Kohlbecker. Následně byl vytvořen tzv. „masterplan“. V roce 1993 se poprvé koplo do země, v roce 1997 byl debis-Haus hotov.  

https://de.wikipedia.org/wiki/Debis-Haus