Dajos Béla

Dajos Béla
kouzlo starých šlágrů/nahrávek

Dajos Béla bylo jedno z uměleckých jmen – vedle jiného: Sándor Józsi – ruského židovského houslisty a kapelníka, který se jmenoval občanským jménem Лев Гольцман (Leon/Lew Golzmann). Byl synem Ukrajince a Maďarky, naučil se hrát na housle a už jako devítiletý hrál v Kijevě na koncertu. Za první světové války byl na frontě, poté studoval hru na housle v Berlíně u prof. Issay Barmase a v Moskvě u prof. Michajla Presse. Zpočátku hrál pro obživu v menších hospodách na severu Berlína, tam podle některých „zdědil“ umělecké jméno od kolegy, který zahynul na předávkování drogami. Jiné vysvětlení je, že Dajos bylo rodné jméno Golzmannovy matky, která zemřela v jeho raném věku. Firma Carl Lindström AG, u které nyní už německý houslista od roku 1920 nahrával, vyžadovala módní maďarské jméno (mnozí hudebníci té doby, kteří nahrávali i u jiných gramofonových společností, měli maďarské či rumunské pseudonymy, které souvisely s „exotickou“ orientací populární hudby té doby). Na etiketách Odeonu stálo kromě predikátu „Künstler-Kapelle“ ještě „Geigen-Primas“. Cikánští primášové jakožto muzikanti v oblasti zábavné hudby byli v kulturním povědomí ještě z doby rakousko-uherské monarchie. Teprve v druhé polovině dvacátých let se v souvislosti s politickými a společenskými změnami začal postupně měnit i obraz zábavní kultury.

V raných dvacátých letech Dajos Béla založil v Berlíně salónní orchestr, s nímž brzy hrál pro koncern Lindström. Repertoár orchestru zahrnoval vedle taneční hudby také větší množství méně náročné klasické hudby od skladatelů jako Johann Strauss nebo Erik Meyer-Helmund. Jako sólista hrál ale i náročnější skladby. Bélův orchestr patřil vedle Godwinova a Weberova orchestru k nejúspěšnějším orchestrům v tehdejším Německu. Jeho desky byly po miliónech exportovány do celého světa. Uprostřed dvacátých let, v době první vlny úspěchu jazzové muziky, se talentovaný Béla pustil do mezinárodní spolupráce, spolupracoval s ním zpěvák a pianista Rex Allen či banjista Mike Danzi. V proměnlivém obsazení nahrál The Odeon Five, Mac’s Jazz Orchestra und Clive Williams Jazzband celou řadu gramofonových desek.

S příchodem zvukového filmu využil Dajos Béla možnost vystupovat s kapelou ve filmech. Tak v roce 1931 ve filmu „Jeder fragt nach Erika“ a v následujících letech např. v „Ein Lied, ein Kuss, ein Mädel“ nebo „Gitta entdeckt ihr Herz“. Jeho kapela se pak stala také doprovodným orchestrem oblíbených herců, jako byli Marta Eggerth či Max Hansen.  Když se pak dostali k moci nacisté, vydal se Béla na turné, nejdříve do Holandska, pak do Paříže do renomovaného podniku Monseigneur a do Londýna do Paládia. Ve Vídni si zahrál v roce 1935 ve zvukovém filmu „Tanzmusik“, v témže roce pak dostal angažmá v Radio Splendid v Buenos Aires. Vydal se tedy s několika členy orchestru na cestu a do Evropy se vrátil až na začátku sedmdesátých let. Hned se zase pustil do nahrávání gramofonových desek, vystupoval v rozhlase a ve filmu. Když mu skončila smlouva s Radiem Splendid, pokračoval v Radio El Mundo, kde po léta řídil denní program. Kromě toho vystupoval v kavárnách jako Richmond či El Galeon. Díky svým úspěchům mohl umožnit vycestování celé řadě židovských hudebníků z Evropy a tím jim zachránit život. Tito hudebníci pak také vystupovali v jeho orchestru. Jeden z nich byl maďarský zpěvák Tino Dani.

Ačkoli miloval klasickou hudbu (znal například nazpaměť  houslový koncert P. I. Čajkovského), nikdy se jí profesionálně nevěnoval. V Argentině žil v Olivos v provincii Buenos Aires. Po válce se snažil pokračovat ve své kariéře, ale stejně jako v jiných zemích i v Buenos Aires pomalu mizela živá hudba z kaváren a bylo obtížně se uživit. Béla hrál ještě nějakou dobu na svatbách a na zámořských lodích, ale i to jednoho dne skončilo. Na pozvání Berlínského senátu přicestoval do Evropy, aby obdržel různé pocty. Zemřel několik dní přes svými jednaosmdesátými narozeninami v La Falda, horském místě v Argentině, kde se zotavoval. Pohřben je na židovském hřbitově La Tablada v Buenos Aires.

https://de.wikipedia.org/wiki/Dajos_B%C3%A9la

Dajos Béla & Juan Llossas, Anne-Marie, paso-doble, 1932
https://www.youtube.com/watch?v=QbaTUdN4xUw

Dajos Béla et son Orchestre Viennois  (tj. a jeho Vídeňský orchestr), A Santa Lucia, 1932, tango z filmu "Grains de Beauté" (uvádí ve francouzštině podobně jako i u následujících komentář videa, je to film Gitta entdeckt ihr Herz (?), rež. Otto Stransky)
https://www.youtube.com/watch?v=TRJHus791mo
(Otto  Stránský/Otto Stransky, filmový režisér, pocházel z Brna, zemřel tragicky v Berlíně při autonehodě, další ukázky:)
https://de.wikipedia.org/wiki/Otto_Stransky
https://www.fdb.cz/lidi/36828-otto-stransky.html
(Otto Stránský své filmy režíroval, psal pro některé hudbu i písně)

Rose de France, tango 1933 (franc. vydání)
https://www.youtube.com/watch?v=8ub_dJHX4m0

Dans les jardins de l'Alhambra, 1923
https://www.youtube.com/watch?v=P8CTWf_K4c4

Le comte Luxembourg, 1929 (F. Lehár)
https://www.youtube.com/watch?v=YvcX4rAjmxg

Le Chave-souris (to je samozřejmě J. Strauss)
https://www.youtube.com/watch?v=txIoZKTJBj8

a ještě jeden klasický kousek (z operety Veselá vdova, F. Lehár)
https://www.youtube.com/watch?v=shXyYv4dPB0