D & H SANATORIUM / 167 kravin

Takto, na prvním místě titul, a teprve na druhém, menším písmem prezentuje přebal knihy nazvané, jak je uvedeno v titulu tohoto komentáře, jeho autory, jejichž fotografie rovněž přenáší, tedy Josefa Dlabala a Julia Hůlka. Ten druhý vypsal na poštovní balíček, v němž jsem knihu, pečlivě zabalenou našel po sváteční procházce pod Zebínem doma v poštovní schránce, svou pražskou zpáteční adresu. Známe se spolu od studentských let, hned zprvu jsme našli společnou řeč vzhledem k tomu, že Julek hrál na violoncello a studoval muzikologii, později mi nosil hromádky odborné literatury, připravené na sepsání vždy nějaké diplomky pro nějakého studenta-muzikanta, který samozřejmě vždy raději hraje a onu povinnost na konzervatoři raději realizoval tímto způsobem, než aby se trápil něčím, na co běžně není zvyklý a co jsem já měl hotové za dva dny. Pro něj onen obnos, který byl mým honorářem, neznamenal mnoho, protože si dokázal snadněji přivydělat jinak, muzikou, zatímco já jsem se cvičil v odborném psaní a ještě jsem měl na přilepšenou, na pivo.

Především však jsem byl přímo u toho (a součástí toho), co dnes slove „řimsologie“, tedy něco, co představuje určitý přístup ke světu a co bylo především náplní našeho studentského života a pro řadu z těch, kteří se toho všeho tenkrát účastnili, cosi klíčového i v pozdějším v životním postoji. Na jednu stranu to byla ohromná sranda a řimsologie sama se sama konfrontovala s jiným, paralelně existujícím mýtem Járy Cimrmana, a od postavy doktora Řimsy z Krvavého románu, která dala jméno celému hnutí, se odvíjely jednak aktivity v podobě „učené společnosti“, pořádající od svých počátků kongresy a další setkání, na druhé straně tu byly zcela konkrétní dopady, neboť fascinace dílem Studeňanského Mistra, která byla v základech celého společenství, měla řadu konkrétních výstupů – tím nejvýznamnějším byl (to už jsem v Praze nebyl), založení jednoho z nejvýraznějších pražských nakladatelství, která (nejen) knihy Studeňanského Mistra vydávala, totiž Paseky. Ostatně v tiráži Kravin čteme, že jazykovým redaktorem knihy je Ivan Beránek, příslušný tomuto nakladatelství.

Kraviny mají ducha řimsologie, jejich vznik, o němž se dočteme v Hůlkově předmluvě, mi Julek ozřejmil i v telefonátu, když jsem mu děkoval za zásilku. Kniha je výběrem „kuriózních útvarů“, básniček, jejichž vznik je spojen s internetovou komunikací a proto nazývaných „korespondenční poezie“. Žánrově bychom je mohli také označit jako poezie insitní, jenže přesnější rámec jim dává právě řimsologie s oněmi určitými poetickými, tedy v jazyce a myšlení vyjádřenými charakteristickými prvky, které je možná obtížné pojmenovat, a přesto se o ně pokusím, když řeknu, že pracují s jakousi obrácenou logikou, zvláštní sebestvrzující tautologií, odvíjející se odkudsi zevnitř, nevylučující ale ani určitou přirozenou zmatenost a mnohdy naopak zcela neotřelá spojení. Nebudu to nijak dokazovat, ale myslím si, že kdybych zaznamenal autentickou „nebásnickou“ Julkovu řeč, že bych tam našel mnohé z toho, čímž chci stvrdit to, že tato tvorba není nijak akademická, byť se quasi, stejně jako samotná řimsologie, na „vědu“ odvolává. Kraviny tak činí již tím, že samy sebe vyhlašují za produkt „Soukromé řimsologické psychoterapeuticko-poetické tvůrčí dílny“. Ostatně vyberu na ukázku několik příkladů (a nebudu si to ulehčovat tím, že bych zkopírovat některé kraviny, které mi ŘiDr Julius Hůlek čas od času posílá mejlem).

[623]
Kdo se bojí, nesmí do pralesa

D – 28/10/2016:

Na návštěvu tropů
přijelo pár filantropů,
vedro bylo, nebe modré,
konali jen všechno dobré.

Přišli taky lidoopí
kouknout se na filantropy,
dívali se zdáli,
protože se báli.

H – 28/10/2016:

Kdežto velké gorily
očima jen mluvily,
ramenama krčily:
Co je to za debily,
chtěj nás chytit do klece,
filantropové, přece.

Opice se začly smát,
filantropové zas bát.

[1376]
Starý pán XVII

D – 2/5/2019:

Starý pán má pleš,
přesto chytil veš,
holič se ho ptal,
kdepak jste ji vzal?

H – 2/5/2019:

Starý pán teď pro rozpaky
před voličem klopí zraky,
nemůže říct skrytě, zjevně,
kde byl právě na návštěvě.

[1568]
D – 10/10/2019:

V domově důchodců maj krytý bazén,
občas tam senior upadne na zem,
u schůdků totiž to opravdu klouže,
zvlášť když jsou z bazénu vycáklé louže.

H – 10/10/2019:

Senior z pádu se zpravidla vzchopí,
zřízenci louže maj vytírat mopy,
absence mopů však toho je závadou,
nebo zřízenci mopy si šikovně rozkradou.

[1670]
D – 10/2/2020:

Vichr síly orkánu
probudil mě po ránu,
z vodítka mi ulít čokl
a já velmi silně zmokl.

H – 10/2/2020

Čokl mazaně se schoval
u vchodu do hospody,
jenž já ho, blbec, hledal
marně mezi obchody.
Ještě se m tiše smál,
že jsem jak vůl v dešti stál.