Cyklotrasa kolem Jičína

Pohádková trasa Řáholeček – Čeřovka

 

Motto: Jsou sny a nápady, které nemusíme vždy brát jako doslovný úkol, který bychom měli zítra splnit. Proto anebo právě proto jej ale neodmítejme, možná není zase

až tak nerealistický. Třeba jsme jeho uskutečnění blíže, než jsme si včera mysleli.

 

 

I. Odpočinkové trasy v okolí Jičína

 

Otázka po kvalitě rekreačních zón ve městě je vždy zároveň otázkou po kvalitě města samého. Města, které patří jeho obyvatelům, které jeho obyvatelé berou za své místo k životu. Vyhledávat možnosti k jejich vytváření je tedy vždy snahou po zkvalitnění hodnoty města tím spíše, že při urbánní extenzi nebývá takových míst právě přehršel k dispozici. Můžeme sledovat, jak v mnohých velkých městech jsou vytlačovány parky či jiná „zelená“ místa s tím větší razancí, čím blíže středu, protože by tato plocha mohla být „užitečnější“, tj. ekonomicky přínosnější.

 

Nenamlouvejme si, že by Jičín vymykal z ostatních sídelních celků a že, tím spíše že se jedná o úspěšné místo k práci a žití, nebude podléhat přirozenému ekonomickému tlaku a nebude se snažit „zaplňovat“ nezastavěná místa co nejblíže středu města. Na druhé straně je tu vědomí o kvalitě života, k níž patří zmíněná rekreační funkce. Jičín je v tomto ohledu místo velkých příležitostí a lze snést celou řadu dokladů o tom, že o tom víme a pracujeme na tom.

 

V úvahách, studiích, plánech i realizacích nicméně postrádáme ucelenou představu o síti odpočinkových cyklotras v nejbližším prostoru města a jeho okolí. Domnívám se, že zabývat se touto problematikou je ve chvíli, kdy se zpracovává nový Územní plán Jičína, je z řady důvodů, které se níže pokusím shrnout, veskrze užitečné. V návrhu, který předkládám, se zabývám jednou z těchto tras, kterou považuji za výchozí pro každé další uvažování v tomto tématu. Nazval jsem ji „Pohádková trasa Řáholeček – Čeřovka“ (či Pohádkový okruh Řáholeček – Čeřovka).

 

Domnívám se, že Jičín – prostor města a kulturní přírody „za městem“ -  nabízí (viz rozbor níže) mimořádnou příležitost vytvořit něco, co by mohlo být v jistém smyslu vzorovým projektem možná nejen v celém regionu – a možná v celé zemi. Představím-li si kterékoli nejbližší srovnatelně velké město, jeho vstupní dispozice (i když každé má své určité možnosti)  neumožňuje nic podobného, totiž okružní cestu kolem města a navazující hvězdicovitou síť do širšího přírodního a kulturního prostoru.

 

 

II. Šibeňák a Čeřovka

essay

 

Dvě místa, která odedávna táhla malé kluky k tajemným výpravám, byl „Šibeňák“ a Čeřovka. Už to je intuitivním dokladem, že to jsou místa, kde by mohlo člověku „být dobře“, místa vhodná k rekreaci. Objektivně vzato, jsou to místa vyvýšená, mírné kopečky (na jednom z nich vznikla v době národního obrození jedna z prvních rozhleden v zemi, Milohlídka), a zalesněná (byť část plochy “Šibeňáku“ zabraly nové supermarkety). Obě lokality již dnes  skutečně slouží k odpočinku. Čeřovka je dlouhá desetiletí místem procházek, je k tomu uzpůsobena i tradicí, sítí cest zmíněnou dominantou Milohlídky a dalšími drobnými stavbami (altán)  jako jakýsi romantický lesopark. Podobně sloužil odedávna prostor v druhé oblasti: louka nad rybníkem Hádkem bývala místem klidného koupání, lom na Šibeňáku byl jeden čas tréningovým místem motorkářů (mj. někdejšího mistra republiky Vaška Uhra), další části zahrádkářům. Jedná část tohoto prostoru vhodného k rekreačnímu, oddechovému či sportovnímu využití  byla upravena jako moderní odpočinkový park. V jiné části této lokality vzniklo odpočinkové místo, „pohádkový“ Řáholeček.

 

S vědomím, že navazuje na historické proměny města a jeho okolí i na některé dnešní koncepty a realizace, vzešla myšlenka tato dvě místa propojit v jeden celek/projekt s podobnou základní funkcí. Pokusil jsem se nejdříve utvořit si přesnější představu a pak – především – ověřit prvotně možnost vytvoření konkrétní trasy.

 

 

III. Obecně o návrhu projektu a jeho dosavadním zpracování

 

Ve dnech 19. – 22. dubna 2008 jsem prošel okruh vytipovaný jako trasu pro pěší a cyklisty.

Při cestě, dokumentované též fotograficky, jsem sledoval několik možných variant okruhu, který prochází částečně městem a částečně příměstskou krajinou. Je to první pokus vyznačit možnosti tohoto záměru - výsledek předkládám k další diskusi.

 

Vycházím z přesvědčení, že nestačí nacházet řešení nad plánem města (i když to je samozřejmě nejen nezbytné, ale náčrt vepsaný do plánu je jednou ze základních forem práce), nýbrž že je třeba trasu fyzicky projít. Při bezprostředním kontaktu se totiž ukážou aspekty, které na plánu nejsou vidět. Svou úlohu v tomto případě přitom hrála i  zkušenost/zážitek města od raného dětství, vzpomínky na trasy, z nichž některé už zanikly.

 

Kromě obecného konceptu tak dokumentace přinesla i řadu zcela konkrétních detailů, které je možné využít při další práci.

 

Cesta potvrdila, že se jedná o ideální okruh s řadou hodnot, které se ukáží při obcházení/objíždění města těmito místy: Za základní hodnoty považuji pohledy na město, na dominanty okolní krajiny, proměny krajiny cestou (estetické hodnoty vnímání města a krajiny), okruh může být naplněním volnočasových aktivit (funkce relaxace, projížďky na kole, procházky) v blízkém okolí města s bezprostřední dosažitelnosti, nepominutelné jsou i,  zcela praktické funkce (možnost dojet si na kole na nákup a nepoužít auto, přemístit se na druhý konec města).

 

Zároveň se ověřila či odhalila krizová místa, která v současnosti brání jednoduchému propojení celé trasy, a která tedy vyžaduje nějaké technické řešení. Při cestě se několikrát ukázalo, co se stane, jestliže vytvořím překážku zastavěním místa (v současnosti v prostoru nových supermarketů u autobusového nádraží), komplikuje se dříve průchodná cesta. Při dnešních výrazných proměnách, zvláště jednotlivých stavebních realizacích vznikají mnohdy jakási nedořešená místa, která se jeví jako švy „starého světa“ a „nových realizací“ (např. na konci ulice bez jména v Soudné, kde trasa naráží na železniční trať. Jiným momentem jsou „divoké“ cesty, které mohou mít i pozitivní smysl – lidé naznačí, kudy si zkrátit cestu (např. pěšinka z Teska k rybníku) Je ovšem otázkou, co vzít jako podnět k realizaci a co zamítnout jako nepřípustné.

 

Vzhledem k tomu, že se jedná o prvotní zpracování námětu, neohlížel jsem se a ani nemohl ohlížet na ostatní aspekty, které bude třeba zohlednit v okamžiku, kdy se bude tato idea realizovat. Patří k nim vlastnické poměry či jiná břemena míst, kudy trasa prochází, bezpečnostní hledisko (např. kolize s jinými dopravními systémy), ekonomická náročnost realizace určitých úseků či jiná témata. Ta mohou být součástí až dalších kroků, zvážení „minimálních“ či „lepších“ variant provedení atd.

 

 

IV. Hrubé vyznačení trasy okruhu

 

Stručný popis trasy: kruhový objezd u Plusu (toto není „začátek“, pouze musím někde začít – i ve shodě s fotodokumentací)  – příjezdová silnice k Tescu / park pod sídlištěm před Šibeňákem – hráz rybníka – sídlištěm, přetnuta lipová alej a kolem kasáren k Čeřovce, po severní hraně lesa vrchu Čeřovka – dolů podél rodinných domků – zahrádkářskou kolonií dolů k Cidlině a podél jejího břehu zpět k rybníku Kníže – dál podél Cidliny na Letnou – po trase v současnosti budované cyklostezky podél břehu Cidliny – nábřeží Irmy Geisslové – po břehu Cidliny kolem Komerční banky do prostoru autobusového nádraží a Kauflandu – začátek ulice Českých bratří - Železničářská ulice, stezka podél železniční trati ke kruhovému objezdu u Plusu

 

delší (od města vzdálenější) varianta v úseku mezi rybníkem Šibeňákem a zahrádkářskou kolonií pod Čeřovkou: od hráze rybníka k Řáholečku – dozadu po břehu Šibeňáku na hráz Hádku, polní cestou zpět směrem k městu podél nově upraveného potoka vedoucímu k trati a novou ulicí bez jména v Soudné,  přes Lípy nahoru vedle býv. zvláštní školy kolem výrobních hal firmy Bernard – polní cestou mezi Čeřovkou a Zebínem k rozcestí v zahrádkářské kolonii

 

Pzn.: První věc, která vyplynula hned při projití trasy: možnost částečně souběžného a částečně odděleného vedení cyklistické a pěší cesty (ta kolem Hádku by měla být v principu cyklistická), podobně i např. v prostoru parku u sídliště (cyklistická cesta po silnici, pro pěší parkem)

 

Trasa by měla vést uvnitř silničních komunikací kolem Jičína („obchvatu“).

 

Bližší souvislosti by měly být zřetelné z fotodokumentace doprovozené stručným textovým komentářem.

 

V. Shrnutí charakteristiky předkládaného návrhu

 

A) Můj návrh se zásadně liší od ostatních ve dvou bodech:

 

-  cyklotrasa je chápána jako okruh kolem celého města, nikoli jako řešení dílčí části

 

-  předchozí chápání tématu umožňuje chápání  jako součásti širší sítě (systému)

   cyklostezek, hvězdicovitě se rozbíhajících do okolního přírodního prostoru, do „čtyřech       

   krajin“, jako „cyklistický okruh“, 

   v němž je

 

1) možno přemístit se z jedné části města do druhé, aniž bude použita silniční síť (v některých částech se tak již skutečně používá, např. nábřeží Cidliny, cesta za rybník Kniže a na Čeřovku)

 

2) plynule  navázat v přejezdu z budoucí či stávající trasy na jednu světovou stranu z města ven na trasu na opačném konci města (např. ze silnice od Březiny a dále od Veliše by cyklista mohl projet příslušným úsekem pohádkového cyklookruhu a plynule se kolem Šibeňáku dostat do Soudné, a Lípami „odbočit“ trasou k Zebínu nebo dojet do prostoru rodinných domků na Čeřovce, či pokračovat jinou trasou k Zebínu, Železnici a dále)

 

B)  Návrh nebere ohled na řadu aspektů, které jej mohou ovlivnit

-         veškeré otázky spojené s ekonomickou stránkou projektu, jeho náročností v případných variantách náročnosti

-         technickými otázkami, tj. konkrétní podobou realizace „podkladu“ stezky, pokud by k takovým úpravám zvláště v některých místech mělo dojít, podobou značení stezky na případných tabulích (podle zvolené varianty)

 

C)  Naopak počítá s tím, že

-         cyklostezka může mít různou podobu:              a) naučné stezky „tradiční podoby“ s popisem prvků přírody a krajiny na číslovaných informačních  tabulích či  speciální podoby akcentující některý prvek, například „pohyb člověka v krajině“,

b) běžného značení na malých kovových tabulkách

c)  jinou, zvlášť pro tento účel vytvořenou

 

-    je součástí sítě stezek, s některými se kříží či část vede souběžně (např. naučná stezka                   

Jičín 1866, turistické značení (v tomto případě „modrá“)

 

D)    Můj návrh navazuje na řadu již existujících či právě se rodících realizací či představ, nabíhajících projektů či dalších diskutovaných či v té či oné fázi realizovaných témat, které integruje do nových souvislostí a „přidává“ jim další hodnotu v jejich propojení a dalších funkcích, které vytvořením tohoto rozměrnějšího celku dostávají:

 

Uvádím jen některé z nich:

 

-         jednotlivé projekty stavebních úprav ve městě: řešení prostoru městského koupaliště,      Oddechová zóna Cidlina, řešení nábřeží Irmy Geisslové, otevřenost cesty „z Alanových sadů do blízké přírody“ (z hlavní komunikace je třeba použít auta), prostor kasáren, řešení lesoparku na Čeřovce, problematika výstavby v severní části města

 

-         rozpracování „cest z města“ na základě studie J. Gottlieba o „čtyřech krajinách“ jako funkčního systému aktivního odpočinku v příměstské oblasti Jičína

 

-         vznikající a již realizované turistické poznávací projekty, jako je Jičín 1866

 

-         návrhy Roberta Smolíka a dalších na téma Valdštejnův Jičín jako rozměrný koncept využití historických hodnot města jako priority jeho rozvoje (turistický produkt, ekonomické přínosy atd., rozvíjení hodnot jako je vědomí občanské sounáležitosti a hrdosti na místo, kde žijeme)

 

-         možnost napojení sportovních či kulturních organizací při pořádání určitých akcí, např. využití pro trasy dálkových pochodů s Rumcajsem, možnosti v rámci realizací festivalu JMP, akce klubu turistů či pořádání cyklistických závodů, tak jak budou moci na nově vytvořenou nabídku reagovat

 

-         většinou se nepřekrývají s tématy „vnitřního města“, tj. „Židovské město“, „město  moderní architektury / Musilův  Jičín“, „středověké město“ aj., pouze v podstatě v několika místech (na nábřeží Cidliny, kde se přibližuje střednímu městu nejblíž), ale dovolují přístup k nim

 

-         proto dalším krokem by mělo být zpracování návazností na jiné okruhy (témata), především stávající turistickou síť a existující cyklotrasy v okolí Jičína a v Českém ráji

 

 VI. Závěrem

 

Z posledně uvedených důvodů by návrh neměl být chápán mezi položkami „druhořadými“, „přidanými“ do základního řešení podoby Jičína, neboť k rozvoji patří nejen nová výstavba, ale i rekreační, odpočinkové a sportovní možnosti, jak tuto oblast vytyčuje Strategický plán rozvoje a další dokumenty, a právě do této oblasti návrh  směřuje.

 

Nezbývá, než zopakovat již jednou řečené: Domnívám se, že Jičín – prostor města a kulturní přírody „za městem“ -  nabízí (viz rozbor níže) mimořádnou příležitost vytvořit něco, co by mohlo být v jistém smyslu vzorovým projektem možná nejen v celém regionu – a možná v celé zemi. Představím-li si kterékoli nejbližší srovnatelně velké město, jeho vstupní dispozice (i když každé má své určité možnosti)  neumožňuje nic podobného, totiž okružní cestu kolem města a navazující hvězdicovitou síť do širšího přírodního a kulturního prostoru.

 

Při promyšlené realizaci by měly realizace v této oblasti zvýšit atraktivnost návštěvy města Jičína i života občanů v něm, přivést do prostoru se zajímavou a srozumitelnou  nabídkou pro nejširší cílové skupiny nové návštěvníky i zkvalitnit prostředí „pro život“ jičínských spoluobčanů.

 

10. května 2008

Jan K.Čeliš

 

materiál k aktuálnímu tématu, rozpracovanému ve složce fotografií s komentáři a aktualizovanému v projektu o pohádkovém festivalu 2009