Cuillins

Cuillins
Poznámky o Skotsku

K velkým zážitkům při cestě po skotském ostrově Skye bezesporu patří „kuliny“, hornatá oblast v jihozápadní části ostrova s nejvyššími vrcholy. Ačkoli nepřesahují výšku tisíc metrů, jejich skalnatý charakter a drsné prostředí jim dodává alpský charakter, odlišující se od zbytku ostrova, který ovšem rovněž zdaleka není „placka“.

Cuillin Hills se člení na dva základní masívy, označované jako Black Cuillins a Red Cuillins (Red Hills), oddělené v severo-jižnm směru údolím Glen Slivachan. Označení barvy „černé“ v názvu odkazuje na horninu magmatického původu, blízkému čediči, nazývaného gabro. Pro hřeben Black Cuillins jsou charakteristické holé strmé rozeklané skály, srázy a strže. Všech dvanáct „munro“ na ostrově, na prvním místě nejvyšší Sgurr Alasdair (992 m n. m.) se nachází právě v tomto masívu, výjimkou je Blaven (Bla Bheinn), který se nachází v „červených Kulinách“. Ty sestávají převážně ze žuly, která – samozřejmě v závislosti na úhlu pohledu a charakteru světla – může nabýt červenavého odstínu.

Galský název nejvyšší hory Sgurr Alasdair znamená v překladu Alexandrova hora, a týká se Alexandra Nicolsona, který ji poprvé zdolal (1873). Masív je na skotské poměry mimořádně strmý a je, ve srovnání s ostatními horami Highlands obzvláště „alpínský“. Geologicky je složen z gabro, ale také žuly, tedy tvrdých hornin odolných erozi. Zvláštností hory je výrazná trhlina se suťovištěm Great Stone Chute, která protíná horu takřka na vrcholu a která představuje vlastně zároveň nejjednodušší cestu k němu. I když je hora na všechny strany skalnatá a spadá prudce dolů, patří mezi Skoty k nejoblíbenějším horolezeckým cílům. Východiskem pro nejméně obtížnou, přesto technicky ne jednoduchou cestu je Glenbrittle u kempingu ve stejnojmenné zátoce. Odtud vede cesta zprvu mírně nahoru podél potoka až k jezírku Loch an Fhir-bhallaich po levé straně. Nyní je cesta už trochu prudší a vede do kotliny Coire Lagan. Tam nás cesta přivede k ještě menšímu jezírku v závěru kotliny a odtud se zahne doprava prudčeji nahoru po suťovišti zvaném Great Stone Chute.  Stezka je zprvu zřetelná, posléze se poněkud vytrácí. Je třeba dát pozor, aby člověk nešlápl špatně, terén může být nebezpečný i vzhledem k přítomnosti dalších horolezců. Nahoře je poněkud pevnější a opět zřetelnější stezka, přesto je třeba dát pozor, aby člověk neuklouzl. Nahoře se člověk musí držet vpravo a zdolat posledních padesát metrů mírného lezení na hřebenu hory.

Problém kopce Sgurr Dearg, druhého nejvyššího v Cuillins Hills, byť vlastně jen o pár metrů nižšího, než nejvyšší, právě zmíněný vrchol, je skutečnost, že v jeho profilu je vedle vcelku lehce přístupného vlastního kopce „jehla“, která je jen o pár metrů vyšší než on sám, a tedy je považována za jeho vrchol. V každé příručce o skotských horách najdete popis cesty a fotky právě této v hovorové zkratce nazývané „Inn-Pinn“, celý jménem pak Inaccessible Pinnacle. Už z názvu je patrné to, co vám už stejně došlo z pohledu na obrázek.  Tvar, srovnávaný s tvarem žiletky, je považován za nejnepřístupnější ze skotských „munros“, vrcholu lze dosáhnout pouze lezeckou technikou, zatímco pod Jehlu se dostanete z téhož místa jako v předchozím případě, totiž z Glenbrittle, dvěma možnými cestami během dvou tří hodin. Ve skále není stálé jištění (skoby), takže si každý lezec musí navrtat své skoby a při návratu je zase odstranit. V polovině je místo na odpočinek, takže horolezci chodí nahoru „na dvě lana“. V roce 2007 hrála Jehla podstatnou roli ve filmu anglického režiséra Simona Millera Seachd: The Inaccessible Pinnacle.

https://www.youtube.com/watch?v=w9sgYGfY8gc
https://www.youtube.com/watch?v=PgsgCmP7af0
https://www.youtube.com/watch?v=7nkmXRGJLqM&NR=1&feature=endscreen
https://www.youtube.com/watch?v=Gj8FJlhf1vM
https://www.youtube.com/watch?v=dL9S1PiBJKs
https://www.youtube.com/watch?v=-kTpCTbTQow