Count Basie / Jumpin´at the Woodside

Count Basie / Jumpin´at the Woodside  publikovat
klasické jazzové nahrávky

V galerii klasických nahrávek kapitoly „Swing“ své encyklopedie Jazz uvádí z tvorby Counta Basieho, jemuž věnuje i portrét mezi nejvýznamnějšími osobnosti historie jazzu, nahrávky At the Woodside, značky Ace of Hearts, kerá vznikla v letech 1937-39, tedy ranou nahrávku – což je pozoruhodné při (ve srovnání s řadou dalších, jimž takový čas života vyměřen nebyl) poměrně dlouhé hudební kariéře, která zasahovala až do pozdních sedmdesátých let, tedy doby, kdy se jednak vývoj samotného jazzu posunul od swingu o řadu „cihel“ jinam (před bop, free jazz, fúzi etc.), jednak se zrodila celá nová oblast hudby, fungující na zcela jiných (rytmických, ale na základě elektrifikace především zvukových) principech, hudba rocková. „Basieho rytmika zdokonalila svůj rytmický puls a sólisté Young, Evans a Edison se postarali o zbytek. Pozoruhodné je klasické Youngovo sólo v písni Every Tub,“ komentuje Fordham nahrávky.

Jakkoli jsou nesmírně pozoruhodné nahrávky třeba The Atomic Mr. Basie (Roulette – 1957), Satch and Josh....again (Pablo – 1977) s Oscarem Petersonem, další s Miltem Jacksonem či Ellou Fitzgeraldovou na konci sedmdesátých let (a ovšemže je možné z rozsáhlé diskografie dále takřka nepřeberně vybírat, už jen celá raná tvorba je nověji zachycena boxu 3 CD s názvem The Original American Decca Recordings, zachycující nahrávky z let 1937-1939), tento příspěvek se věnuje jen něčemu málu z předválečných nahrávek jedné z nejvlivnějších jazzových kapel v historii.

One O’Clock Jump je jednak raná kompozice (z roku 1937), jednak stejnojmenné album, pořízené ale o dvacet let později (1957) s Ellou Fitzgeraldovou a Joe Williamsem (použití téhož názvu svědčí i o reflexi významu skladby skladatelem). Zpočátku se skladba hrála v aranži Eddie Durhama a Bustera Smithe, jazzoví hudebníci (na dechové nástroje), kteří s Basiem spolupracovali, později – jako v řadě jiných případů – byl pořízen text, jeho autorem byl Lee Gaines, zpěvák vokálního souboru Delta Rhythm Boys, z hitu se zároveň stal jazzový standard. Dvanáctitaktové blues byl první velký úspěch Orchestru Counta Basieho. Připomíná skladbu jednoho ze vzorů Williama „Counta“ Basieho Fatse Wallera Six or Seven Times a hovoří se o ní jako o jednom z nejlepších příkladů „jazzu Kansas City“.

V tomto městě v říjnu 1936 Basieho kapela uskutečnila nahrávku, kterou producent John Hammond později popsal jako „jediné perfektní, naprosto dokonalé nahrávání, s jakým jsem kdy měl co do činění s“. Hammond slyšel Basieho kapelu v rádiu a vydal se do Kansas City, aby si je poslechl.  Pak je pozval na nahrávání, které bylo zároveň nejstaršími nahrávkami Lestera Younga. Tyto čtyři skladby byly uvedeny na trh na labelu Vocalion Records pod jménem kapely Jones-Smith Incorporated (z důvodů kolize se starší Basieho smlouvou s jinou nahrávací společností); jednalo se o  „Shoe Shine Boy", "Evening""Boogie Woogie" a "Lady Be Good". Vocalion byla dceřinou společností Columbia Records v roce 1938.

Další tipy (poválečná muzika): The Atomic Mr. Basie, Pithecantropus Erectus, Blues and Roots, 1959, Black Saint  and the Sinner Lady, 1963, skladba Epitaph

Muzika
Jumpin´at the Woodside
https://www.youtube.com/watch?v=DLNjJytddVU
Every Tub
https://www.youtube.com/watch?v=JFLGfQ2eCcQ

One o´Clock Jump
https://www.youtube.com/watch?v=g3JyQnYPkZk

Roseland Shuffle
https://www.youtube.com/watch?v=O1EphSZmAWo

Taxi War Dance s Lesterm Youngem
https://www.youtube.com/watch?v=i6bK9PnHjMQ
https://www.youtube.com/watch?v=vuORwNlNwF4 (ident.)