Čou Chao-chuej / Osud

Čou Chao-chuej / Osud

Autor čínských detektivek, jenž je v českém vydání uváděn jako Čou Chao-chuej, je v anglických a německých překladech k dohledání pod jménem Zhou Haohui (v portrétu na Databázi knih se hovoří o pseudonymu, spíš bych řekl, že to je ta obvyklá problematika/potíž s převody čínských jmen, nicméně článek mě alespoň dovedl v mém „detektivním“ pátrání dál). Pídil jsem se po tom proto, abych si udělal nějaký lepší obraz o knihách, o nichž na českém internetu minimum informací, pročež jsem našel na německém portále bücher.de (osvědčená adresa, když se chcete něco dozvědět) německý překlad všech tří dílů (u nás Parte, první, a Osud, druhý díl trilogie, vyšly v nakladatelství Vendeta v roce 2020 a letos, a třetí není ještě na pultech), tedy série 18/4, pod níž všechny tři knihy vycházejí v němčině (název policejní skupiny, která je v češtině uvedena jako Policie Čcheng-Tu) pod obvykle pozměněnými názvy (v angličtině je to a Death Notice a Fate) Der Hauptmann und der Mörder (Bd. 1), Der Pfad des Rächers (Bd. 2) a Die blinde Töchter (Bd. 3).

Tuším, že název třetího dílu by se mohl vztahovat ke slepé houslistce, k níž má Eumenides, tedy „sériový vrah“, který vystavuje svým obětem kaligraficky vyvedené „parte“, resp. úmrtní oznámení, něžný vztah, jak se dočítám, chodí do baru, kde ona hraje na housle Drdlovu Touhu (Sehnsucht, uvedeno i v českém vydání), a chce ji poslat do Ameriky na operaci, která by jí vrátila zrak. V komentáři jednoho německého čtenáře na řečených stránkách se dočítám, že si musel zopakovat poslední kapitolu prvního dílu, aby byl v obraze komplikovaného děje, já tuhle šanci nemám, neboť jsem si knihu nabral takřka náhodně do hromady knih, které jsem si v jičínské Knihovně Václava Čtvrtka půjčil „přes prázdniny“, kdy bude zavřeno a knihovna se stěhuje pro rekonstrukci do nových (dočasných) prostor, pročež právě požádala čtenáře, aby si navypůjčovali co nejvíc knih, aby jich pracovnice knihovny měly co nejméně k přenášení.

První, co mě praštilo do očí, vzhledem k tomu, že jsem předtím přečetl detektivku britské autorky Cary Hunterové (jedna z knih série o inspektorovi Fawleyovi), byla skutečnost, že kniha čínského autora vykazuje celou řadu momentů podobných právě textové struktuře této knihy. Musel bych nabrat ještě poněkud větší hromadu, abych mohl posoudit, zda je to obecnější rys současné detektivky, totiž kromě obligátního členění kapitol ještě na krátké úseky, střídající vypravěčskou perspektivu určitých míst děje, je ještě před Prologem stručný přehled nazvaný Hlavní postavy, soupis policistů Čcheng-tu a dalších postav plus Významné případy policie Čchen-tu, které je dobré mít na paměti, protože jsou uváděny kromě názvu, např. „Kufříková vražda“, také pod datem, pod nímž jsou také často uváděny v samotném textu, kde se rovněž stávají tématem návratů vyšetřování, zde tedy „12. ledna 1992“. Také jednotlivé podkapitolky jsou uváděny časovými údaji, podobně jako v řečené knize britské autorky, zde jako první 24. října 2002, půlnoc, předměstí Čcheng-tu, provincie Sečuán. A konečně v příběhu hraje roli osmnáct let starý případ, k němuž se nyní osoby participující na tom novém vracejí.

Tož pojďme číst a přičinit nějaký komentář. Samozřejmě českému čtenáři čtení právě komplikují jména postav, mnohdy odlišná jedním písmenem, jako třeba Chao a Tchao či Kche, všechna ta „Čou“ a „Čcheng“ či Čchen nebo Čen, atd., aby si člověk udělal vedle na papíru soupis, aby po několika dalších pár stránkách neztratil souvislost. V Prologu se setkávají dva muži, osmnáctiletý „mladík“ a „starší muž“ s jizvami na tváři, ze situace je zřejmé, že je jeho mistrem, mentorem či guruem (“učitelem“, je přeloženo, později označen jako Mentor, s. 49), jenž mu předal svoje vědění. Setkali se naposledy. Děj první kapitoly, Nový kapitán, začíná nedávným výbuchem v restauraci Nefritová zahrada, v luxusním hotelu Tisíc vrcholků urážejí teenageři svého ostýchavého učitele Wu Jin-wu, poté přichází muž v kukle, který předává jednomu z teenagerů, označovaného přezdívkou „Kudrnáč“, PARTE, na němž je vyznačen jako zločin „ponižování učitele“, datum trestu a „popravčí“, jímž je Eumenides.

Dívka, jedna z trojice, jej pozná, spratek, o němž autor hovoří jako o někom, kdo by mohl mít úřední nálepku „mladistvý delikvent“, ale dělá haura (nemá ta čeština trefnější pojmenování, než je přesné, ale zdlouhavé vysvětlení, že je to člověk přemrštěně „sebevědomý, což okázale projevuje“ či že „předstírá, že je silnější“, pravda máme také výrazy vejtaha, náfuka) a ohání se sekyrou, rozsudek, který Eumenides vyslovil, je briskně proveden, jakkoli se učitel jej snaží bránit, následuje nabídka, že vykonavatel ostatní dva ušetří, když si učitel usekne ruku. Nu, nepohybujeme se v mírném středoevropském podnebí ani v ostřejší severské detektivce, v Asii je tradice nekompromisnosti hluboko založená. Učitel vyhověl nicméně nabídce až poté, co nejdříve selhal, a „Zlatou náušnici“, onu dívku, stihl stejný osud jako prvního ze tří.

Policista Pchej Tchao chce vyrazit za rodinou, když mu poručík předá příkaz k převelení ke Kriminální služba v Čcheng-tu, kde má velet v hodnosti kapitána (celá kapitola se jmenuje Nový kapitán) speciálnímu vyšetřovacímu týmu. Z televizní obrazovky přichází hlášení, že výbuch restaurace byl teroristický čin, zahynul též Jüan Č´- pang, který výbušninu odpálil a byl známý jako sériový vrah Eumenides.

Střídají se obrazy květin pro slepou houslistku v restauraci Zelený pramen, následující den porada „speciálního týmu 18/4“ v ústředí kriminální služby, sledují video ponižování učitele, které se šířilo po sociálních sítích a následné souvislosti, zahrnující potrestání učitele, kterého poslali nadřízení do penze, i kritiku vzdělání, odvislého od rozpočtu, pak se hovoří o události v hotelu. Závěr: mají hledat osobu, která se označuje jako Eumedines v době mezi dneškem a událostmi před deseti lety. Nevím, zda stojí za zmínku výměna vedení, předchozí velitel je obžalován z trestného činu.

Přesouváme se do sídla koncertu Lung-jü, kde je tryzna za zesnulého podnikatele, Starostu Tchenga, pozůstalí se nyní dohadují, kdo bude ve vedení (je zřejmá napjatá situace, možná intriky, o nichž se hovoří), pak sledujeme, jak zmizel vězeň Chan, který jen požádal, aby si mohl odskočit na záchod. Je to onen velitel, kterého poručík Jin v minulé kapitole odváděl do vězení. V dalším rozhovoru se dozvídáme, že Chan má nevyřízené účty s Eumenidem. Pak se dozvíme o napadení policisty Süa, cílem útočníka bylo získat jeho služební průkaz, k dalšímu napadení došlo u řeky, cílem byly peníze. Eumenides poté vynesl z archivu třináct spisů, jejichž případy dle policistů nijak nesouvisely. Cílem bylo jen zmást policisty, záměrem byl odnést si jediný spis, „případ rukojmí“ z roku 1984.

V baru Bahamy někdo pošle kapitánu Chanovi pití zdarma, pak se vracíme (časový údaj) do restaurace Zelený pramen, Eumedines vzpomíná na tři „otce“, o které přišel, ten třetí mu ukázal „svět takový, jaký skutečně je“ (trpí nevinní lidé, spousta zločinců „může beztrestně páchat své sadistické skutky“), dává si dohromady, jak zmizel jeho otec a přišel „strýček“, což byl Jüan Č´- pang, jak se právě dozvěděl. A byl to týž člověk, totiž Mentor. V závěru kapitoly jsme svědky arogantního chování muže jménem Šeng, jenž se chová neslušně k houslistce, nedlouho poté najde, připoután k sedadlu řidiče vlastního auta, smrt, neboť brzdy jsou nefunkční.

V kapitole Kdo je Eumenides se odcizení materiálů z archivu dozvídá od kapitána Pcheje vrchní komisař Sung, ptá se na okolnosti případu z roku 1984 (oběť, Čchen Tchien-čchaio si od druhého muže jménem Wen Chung-pinga vypůjčil peníze a nechtěl vrátit, druhý si je chtěl vymoci pohrůžkou s hrozbou použití výbušniny, ale přivolaná policie jej zastřelila. V tom případě ale figuruje jméno Jüana Č´- panga, tenkrát studoval na akademii, zpráva o případu byla nezvykle – oproti předpisům – stručná, měla snad něco utajit? Ten, kdo zprávu sepsal, legendární kapitán Ting, je ale nezvěstný. Domnívají se, že zmizel proto, že všechny případy vyřešil, ale Kufříková vražda hrozila, že bude oříšek, a on nechtěl svou ikonu skácet.

Mezitím policisté přijdou na to, kdo je Eumenides. V sirotčinci zjistili jeho jméno Wen Čeng-jü, jeho otcem byl Wen Chung-ping, zastřelený v roce 1984, chlapec je na staré fotografii, profesorka Muová sestaví jeho psychologický profil. Mezitím se dozvídáme, že učitel Wu vyskočil ze sedmého patra a pochopitelně nepřežil. Učinil tak poté, co jej navštívil na pokoji policista, je ale na tom něco podivného, za policistu se někdo vydával. V koncernu Lung-jü zatím probírají smrt Šenga, jenž patřil do jejich týmu, když se jeden z nich ptá, jestli ho zabil Eumenides stejně jako Starostu Tchenga, odpovídá: „Úkladná vražda, vymáhání výpalného, překupnictví drog, vydírání.“ Navenek koncern podnikal legálně, ale obvinění vyjmenovaná v PARTE byla pravdivá. Na ústředí zjišťují mimo jiné, že Chan plánuje setkání se svou ženou.

Honička v metru je název další kapitoly. Markýrované rozlité pití a podstrčení příslušného zařízení do kabelky umožňuje sledovat a potvrdit, že paní Chanová v KFC čeká na svého manžela. Pak sledujeme onu honičku, tedy nejdříve ochod z KFC po několika hodinách, pak přestupy a Chanův únik poté, co si zranil kotník, a nakonec výslech ženy a jejího syna Tung-tunga, který policistům řekne, že jeho tatínek chce „chytit jednoho darebáka“ a (hrdě), že jednou také bude policistou. V Zeleném prameni zase dívka hraje a housle, ctitel jí pošle květiny, ona jemu lilie, takže ho pozná, když ji muž osloví a vybídne ji, aby s ním poseděla v blízké kavárně. Nyní je řeč o oné skladbě Františka Drdly Sehnsucht, Op. 228, ale také o otce dívky, jenž měl včera nehodu, když odešel z restaurace, přátelé, kteří za ní přišli, „mají podezření, že ta nehoda byla nějaká odplata za to, jak se zachoval ke mně.“ (s. 98) Pak prozradí své jméno, jmenuje se Čeng Ťia.

Policista Ceng dává kapitánovi lístek se jménem Chuang Ťie-jüan, jenž se podílel na vyšetřování případu v roce 1984, nyní majitel baru Černá magie. Na tomto místě začíná i následující kapitola –  Léčka. V Chuangově domě policisté zadrží muže, který přivezl podezřele levná jablka (a dostal draze zaplaceno). Chuang je předveden na ústředí kriminální služby. Chuangův syn zmizel, Eumenides chce zřejmě získat informace o smrti svého otce, policisté na něj chtějí nastražit léčku, nasměrovat ho k někomu, kdo by se předváděl jako ten, kdo byl kdysi u onoho případu. Součástí jsou moderní technologie, poručík Jin a Ceng jdou s Chuangem do internetové kavárny Bláznivý svět, profesorka Muová a kapitán Liou se připojí. Mezitím se probírá smrt učitele Wu v souvislosti s bloggerem, kterého objevili, jeho virál koluje internetem, je na něm i zvukový záznam rozhovoru, který Wua dohnal k smrti.

Název Tváří v tvář je trochu paradox, protože Eumenides hovoří prostřednictvím řetězu na sebe napojených počítačů, do nichž nainstaloval nějaký program, jak IT odborníci zjistili. Eumenides chce vědět detaily ze spisu, které v něm nejsou (sám ho předtím ukradl), zvlášť ho zajímá, jak v případu figuroval Jüan Č´- pang. Chuang vypoví, že tam tenkrát byla řada nestandardních věcí, někdo udělal chybu, velitel Ting neodtajnil zvukovou nahrávku, odstřelovač vystřelil dříve, než Jüan dokončil svou práci. Jméno odstřelovače ale neprozradí, lže. Pak řekne, že to byl Čchen Chao. Eumenides mu ukáže jeho fotografii a zeptá se, zda je to on, s komentářem, že intranet policie není tak bezpečný, jak si všichni namlouvají. Eumenides ovšem návnadu nezbaštil (ale i to se očekávalo, bylo to nastraženo), jestli Chuang chce ještě vidět svého syna, má ještě poslední možnost. Nové jméno je Jang Lin.

Nyní probíhá dlouhý rozhovor mimo jiné také o etice, policistům není jasné, proč jej Eumenides protahuje (a hovoří s dalšími členy týmu), mezitím IT specialisté zjistili, že vrah s Chuangovým synem Te-jangem. Jsou v hotelu Ťin-chua, za chvíli vystupují před ním z aut. Synek je v pořádku, ale Eumenides zmizel. Mezitím odborníci zjistí, že polygraf ve sluchátkách, která měl Chuang nasazený, měří biometrické údaje, a Chuang nemohl Eumenida oklamat svými tvrzeními (takže ani tohle nezbaštil).  

Kapitolá sedmá, Otcova smrt, je pak dalším rozhovorem, tentokrát opravdu „tváří v tvář“, totiž na střelnici, kde je instruktorem Čungem, který byl skutečným ostřelovačem v tehdejším případu, ale Eumenidova otce nezabil, jen vzal akci na sebe a byl uveden ve spise pod pseudonymem, zatímco viníkem byl nekompetentní ještě student, jenž byl s Eumenidovým otcem v jedné místnosti. Stážista se jmenoval Jüan Č´- pang. Kapitán tenkrát tenhle velký průšvih přikryl. Potom, co Eumenides zjistí, co potřebuje, vypaří se. Policisté při rozboru komentují skutečnost, že Eumenides musel být otřesen, když zjistil, že jeho otce vlastně zabil jeho Mentor. Proč? A co bude dělat nyní? Zaměří se na kapitána Tinga Kchea (ten, jak víme, se vypařil) a onoho dlužníka, jenž byl jedním z oněch dvou mužů, kteří měli spolu spor na začátku příběhu. Policisté se mohou jen dohadovat, kam příběh bude dále směřovat.

Vracíme se ke slepé dívce, mladík, jenž jí posílal květiny, jí nyní nabízí pomoc, léčbu, která by jí mohla vrátit zrak. A pak je také řeč o vrahovi jejího otce. Mladík to komentuje, „nemám na vybranou. Zkrátka to musím udělat.“ (s. 163)

Osmá kapitola, Návnada. Novinář–blogger Tu Ming-čchiang, jenž je spoluodpovědný za smrt učitele, je nalezen, sedí na vyšetřovně a chová se arogantně, dokonce jásá, když mu ukážou PARTE od Eumenida, protože to považuje za doklad toho, jaký je skvělý reportér. Říká: „Splnil se mi sen!“ (s. 171) Když si uvědomí svou situaci, spadne mu pak přece jen hřebínek. Policie teď hraje s Eumenidem hru, vzájemně si připravují nástrahy, bloggerovo chování komentují policisté jako „všechno, jen ne normální“ (s. 180). I nadále se chová jako nepříčetný blázen, zároveň sledujeme určité napětí mezi psycholožkou Mu a kapitánem Pchejem (Mu se domnívá, že Pchejovi na Tuově bezpečí vůbec nezáleží, že jej bere jen jako návnadu a pokud by ho Eumenides zabil, vnímal by to, že mu to vlastně patří.)

Další kapitola, Jablko nepadá daleko od stromu, se odehrává na Fakultě ochrany životního prostředí, policisté navštívili profesora Tinga (syn kapitána Tinga, kterého hledají), ten jim neřekne ani, kde jeho otec je (jen prozradí, že si chtěl uchovat pověst policisty, který vyřeší každý případ, a když narazil ne takový, který se mu vyřešit nepodařilo, odešel), ani nic bližšího o onom případu, jen to, že Wen Chung-ping měl komplice, jenž okradl Čchen Tchien-čchaia. Vyšetřovatelé pak interpretují Tingovo chování, workoholismus a nezájem o rodinu. Jeho otec ale odešel později, nikoli v době inkriminovaného případu, ale až u tzv. Kufříkové vraždy. V kap. Ozvěny minulosti se policisté vracejí k případu oloupení Čchen Tchien-čchaia a jeho zvláštním okolnostem. Doktor Sun si vzpomínal, že Wenova manželka měla, zdá se, peněz dost, přesto se nerozhodla pro finančně náročnou léčbu rakoviny dělohy. Teď následují složité úvahy, proč ten či onen to či ono udělal, jaké k tomu mohl mít důvody atd. Zvláště se pokoušejí přijít na motivace kapitána Tinga. Závěr: Mají podobné stopy jako Eumenides, pořád ale nevědí, „co přesně se v bytě Wen Chung-inga stalo.“ (s. 222)

A pátrání pokračuje v baru Černá magie, Chuang s dalšími si kladou otázky ohledně „kufříkové vraždy“ z roku 1992, její jméno je titul jedenácté kapitoly. Čtenář může kvitovat, že text je srozumitelně a přehledně uspořádán a členěn. Paní profesorka Mu povídá, co za ta léta slyšela, pro čtenáře jej to dosavadní shrnutí tématu. Po městě běhaly fámy, jak psychopat zabil dívku, rozřezal ji na malé kousky, „které usmažil“ (s. 224), „pár jich snědl“, některé rozházel, prý uvařil i její mozek. Chuang dodnes živě pociťuje především hanbu „z výsledku vyšetřování“. Chuang pak popisuje podrobně průběh celé události, jak ji zažil. Od nálezu pytle (pytlů) s lidským masem, kufříkem s lebkou a orgány, bundou, podle které identifikovali oběť přes vytipování okruhů pátrání. To bylo nicméně neúspěšné, a tak se obrátili na kapitána Tinga, jenž ale už byl v penzi. I on pátrání vzdal – a zmizel. A po roce Chuang rezignoval na svou funkci a nyní ve svém baru pouští tíživou heavymetalovou hudbu.

Krev v kanceláři je název kapitoly dvanácté. Jsme opět v koncernu, čteme PARTE, vystavené náměstkům Linu Chen-kanovi a Meng Fang-liangovi za „spolčení s organizovaným zločinem“ (s. 247), datum trestu 2. listopadu. V budově vypadl proud, marná je snaha ochrany, která je si jistá, že je vše zabezpečeno, ohrožení byli umístěni ve speciálně navržených kancelářích, žádné vchody atd., okno venku obklopovalo deset metrů hladkého reflexního skla, které by nepřekonal ani horolezec. Popravě to nicméně nezabránilo. Policie vyslýchá Bratra Chuu a Bratra Lunga, sleduje záznamy z kamer, vrah jednu chvíli do nich zamával, „v ruce se mu zaleskla čepel“ (s. 258). Úvahy o tom, že by video bylo zfalšované, padly. Záhada, jak se Eumenides dostal do přísně střežené kanceláře a jak odešel, zůstává.

Pátrání navazuje v kap. Ohledání místa činu, já si v tu chvíli jen uvědomuju, že se v příběhu střídají staré nevyřešené případy a nové, které postupně nabíhají (žáci, Starosta Tcheng, Šeng v restauraci Zelený pramen a další náměstci, k tomu případ učitele, hrozba bloggerovi Tu). V zahradě najdou ruksak se zakrvácenými Eumenidovými šaty, pak lano, polystyrén, kterého použil atd., mezitím čteme další PARTE, pro Bratra Chuu. A další odskok k dívce na konzervatoři, dort k jejím narozeninám, pak se zase vracíme, v kapitole Aféra v médiích, k hromadám polystyrénu, policisté přicházejí na to, že z jeho kusů lze sestavit postavu, měl ho Eumenides jako „brnění“?. Uvidíme.

Mezitím Tu napíše text o Mengovi, jeho kariéře, pak o popravě. Když se Pchej vrací k téže postavě muže v klobouku, kterému nebylo vidět do tváře, v koncernu a v restauraci Zelený pramen, a zjistí, že dával houslistce květiny, vzpomene si na psychologickou analýzu profesorky Muové, která říkala, že si nedostatky lásky v rodině „mohl vynahrazovat tak, že si pěstoval lásku k hudbě, umění nebo snad k dobré kuchyni.“ (opakuje ta slova z předchozí části na s. 293) Kapitán se vydá za houslistkou. Ta se domnívá, že se za ní vypravil kvůli smrti jejího otce, policisty Čenga Chao-minga.

Začátek kapitoly Pozadí vraždy se odehrává na stadionu U Řeky Jin, kde hrál tým Peppers (ten koupil koncern Lung-jü). Vzhledem k ohroženým osobám sledujeme, jak se v blízkém hotelu vzájemně sledují kamerami různé osoby („atletický muž v pokoji 2107“, s. 303, ad.). Atletického muže zastřelí „muž v hotelové uniformě“, střelec je kapitán Chan Chao, postřelený je kapitán Liou, když pozná že je to past, rychle zmizí. „O dva dny dříve“, takováto retrospektiva není v této knize tak častá, na tomto místě vysvětluje přípravu této akce. Mezitím se také zjistí smysl polystyrénu. Muž, kterého považovali za Eumenida, byl ve skutečnosti Meng, útlejší postavy atd. (celé to policisté vysvětlují, byť i zde je řada dohadů, neboť Meng je mrtvý).

Ukazuje se (náznaky tu byly již v kapitolách o smrti Starosty Tchenga), že ona dvojvražda je fingovaná záležitost, maskovaná Eumenidem, ve skutečnosti pak záležitostí mocenského boje po Starostově smrti, Meng měl komplice a ten jej nakonec zabil. Policisté řeší ještě otázku PARTE, která kladou další otázky. Pchej pak říká, že se domnívá, že „interní boj o moc v Lung-jü je pouze část celého tajemství, […]. Bratr Chua ho chce jen využít k docela jinému účelu. Chce vylákat Eumenida? Vždyť mi dokonce prozradil, že k pokračování chce přiložit snímek toho svého parte.“ (s. 311) Eumenides sám sebe považuje „za ztělesnění spravedlnosti“ a Chua ho obviňuje ze zabití nevinného člověka.

A policie bude s ním hrát tuto hru. Nyní (kap. šestnáctá, Padlý voják) sledujeme únik Chana z hotelu Zlaté moře, Bratr Chua má na parkovišti pro ně prý připravené auto, vzápětí dva muži Chana napadnou nožem, jednoho zastřelí, děj je teď členěn na minuty („o pět minut později“, název podkapitolky), Pchej nachází mrtvoly, Chan unikl na stadion tunelem, který nebyl zakreslen v plánech. Chan je nyní v Chuově autě (ten je na straně policie) a donutí ho odtud odjet. Vzájemně si vyhrožují zabitím, Chua má ale Chana v hrsti, protože jeho muži hlídají jeho syna. Bude muset vyjednávat. Zkrátím to – po několika peripetiích zastřelí poručík Jin svého někdejšího nadřízeného Chana.

Ovšem, dění se řítí vpřed – „Poručík Jin se na poradu vřítil s energií explodující bomby.“ (s. 327) – vdova po Mengovi prý má nahrávku, „která dokazuje, že Bratr Chua má prsty ve spiknutí, jehož cílem bylo odstranit jejího manžela a náměstka Lina.“ Sedmnáctá kapitola: Dohoda. Než tam ale Pchej s Jinem dorazili, vyzvedl si kazetu někdo, kdo se vydával za policii. Vzápětí jim ale kazetu „odcizil někdo jiný“ (s. 328). V sídle Tchengů Bratr Chua vyjadřuje paní Tchengové oddanost, vše zařídil a nyní jsou akcie převedeny na jejího syna, až dokončí vzdělání, povede firmu. V další podkapitole ve sprše Chua „smývá špínu“ z těla i duše, vševědoucí vypravěč potvrzuje spiknutí v zamčené kanceláři, o němž jsme četli v předchozích kapitolách. A také o kazetě, v níž, jak byl Chua přesvědčen, měl prsty Chan Chao. Když se vrátí ze sprchy, zjistí Chua, že má návštěvu. Vyhrožuje mu hned smrtí, muž mu ale nabízí, aby ochránil slepou dívku, protože jej samotného čeká střet s nepřítelem. Není uvedeno jeho jméno, ale my víme, kdo to je. Prozradí ale, kdo je jeho nepřítel. Kapitán Ting Kche.

Další PARTE dostává „muž s kufříkem“, jak čtou policisté v ústředí kriminální služby, respektive najdou jej ve schránce a měli by tedy pachatele deset let staré vraždy najít během několika hodin dříve než Eumenides. V další diskusi policisté sestavují, bod po bodu (doslovně, např. „2. Muž, v době vraždy nejméně 28 let.“ Nebo „3. Vzdělaný, vysoký společenský status, atraktivita“), profil vraha. Jednou z charakteristik, vedle toho, že je to atraktivní a vzdělaný muž, jak uvedeno, je určení, že trpí „skrytým komplexem méněcennosti“, vycházející z traumatického dětství či sexuální frustrace v dospělosti. Poté v diskusi hledají možné souvislosti pro důvod vraždy, psycholožka provede experiment s jedním z policistů a poté hovoří o „duševních šrámech“, které mohly být příčinou rozběhnutého psychologického procesu. Výsledek úvah je dost neuvěřitelný (ten pocit jsem jako čtenář měl v menší míře již na několika místech) – tedy když po deseti letech neúspěšného pátrání nyní na základě jedné debaty určí pachatele, jímž má být profesor Ting Čen, který učí na univerzitě a bydlí, jak byl jeden z předpokladů, blízko vody. Syna kapitána Ting Kchea. (Na druhou stranu mně to dává smysl, který zde není řečený. Kapitán odešel do ústraní, protože by musel zatknout svého vlastního syna, jenž splňuje zároveň právě onen předpoklad deprivovaného dítěte, jak jsme předtím četli.)

Synova smrt, kapitola devatenáctá. Jak může čtenář už z předchozího tušit, jedná se o smrt profesora Tinga. Sledujeme erotickou epizodu, která zároveň odkrývá psychiku muže, který po léta potlačoval své touhy, nyní v explicitních okamžicích styku s jeho sekretářkou Kaovou, vše skončí nicméně jeho skokem z okna, v podstatě před policejní eskortu, která v tu chvíli přijížděla před budovu univerzity. Vzápětí čteme digitální rozhovor Eumenida s profesorem Tingem a také komunikaci Eumenida s Pchejem zvláště o násilí, a poté se již ocitáme, o tři dny později, v pohřebním ústavu. Se svým synem se přišel rozloučit starší muž, je to kapitán Ting Kche. Jeho jméno je i názvem kapitoly dvacáté (proto jej píšu kurzívou). Kapitán zopakuje policistům ve svém domě už předtím v oné erotické situaci profesora se sekretářkou zmíněnou epizodu, jak jeho syn přistihl jeho ženu, kterou on zanedbával, in flagranti, čehož výsledek bylo doživotní trauma. To si také kapitán nemůže odpustit.

V rozhovoru Tinga s policisty se objevuje světonázorová vrstva celého příběhu, Tingova reflexe světa. Po srovnání povahových vlastností Jüana a Pcheje, mezi nimiž si měl kapitán vybrat svého nástupce, a akcentu na logiku příčiny a následku se kapitán obrátí k překvapivému vysvětlení tohoto vztahu, protože v evropském myšlení jsme zvyklí vnímat kauzalitu jako binární vztah (příčina ˃ následek), zatímco on vidí propojenost jednotlivých momentů, k čemuž bychom v dnešním myšlení přiřadili pojmy „sítě“, „rhizomatičnosti“, různých post-elementů atd.. A pro autora knihy je to rovněž východisko jeho perspektivy, protože slovo „osud“, jak kapitán tyto vztahy nazývá, dává do titulu své knihy. Stojí za to tedy onu pasáž ocitovat celou:

„»Osud,« zopakoval kapitán Ting a podíval se mu do očí. »Vy, já, Wen Chung-ping., dokonce i Wenův syn, my všichni jsme propojeni. Těžko říct, kdo kdy udělal kterou chybu, všechny tyto chyby se však v jedné chvíli sloučily a způsobily Jüanův přerod. Možná to byl jednoduše Jüanův osud, výsledek sledu nevyhnutelných událostí, který nikdo z nás nemohl ovlivnit.« / »Jaký vliv měl na Jüana Wenův syn?« nechápal Ceng. »To Jüan přece ovlivnil život toho kluka«. / Kapitán Ting se odmlčel. »Tenkrát během toho incidentu s rukojmím jsme měli situaci v bytě pod kontrolou. Ale pak ten chlapec něco řek. Něco, co jeho… vyprovokovalo.«“ (s. 387)

Ještě než řekneme, co to bylo, co chlapec řekl, a co spustilo běh událostí, které se vymkly z rukou, vraťme se na okamžik k logice, kterou autor předkládá. Na jedné straně ztotožňuje slovo „osud“ s fatalismem, tedy přesvědčení o předurčenosti běhu věcí, na druhou stranu jej strukturuje jako „sled“ událostí, který má nějaký „výsledek“, tedy obsahuje moment racionální kauzality. Tento rozpor zdůrazňuju (v jiných případech bych jej pominul jako možná pochybení či pouhé nedopatření) vzhledem k tomu, že se jedná o detektivku, kde – alespoň v evropském kontextu – je logická souvislost relevantní.

Ale tedy – co řekl chlapec? Řekl: „Koupil jsi mi dort, tati?“ Měl narozeniny a otec mu slíbil dort, ale byl v tu chvíli na mizině, a to byl důvod, proč Čchen unesl Tchien-čchiaoa. „Byl to zoufalý pokus vytáhnout z něho své těžce vydělané peníze,“ vysvětluje kapitán (s. 387). A to byl spouštěč emocí, vedoucích k následujícím událostem. A Jüan, který měl kluka rád, mu zabil otce.

A na dalších stránkách vysvětluje kapitán, proč „použil výraz »osud«“, opět evropskou logikou kauzality, tentokrát ve formátu „if“/kdyby. Takto to vysvětluje: „Jüan se stal průsečíkem řady nepředvídatelných událostí. Kdyby Pchej a jeho přítelkyně Meng Jün nestvořili Eumenida, nevybral bych si Jüana. Kdyby si Jüana neoblíbil ten Wenův kluk, nepřizval bych ho k té akci s rukojmím. Kdyby si malý Čeng-jü nevzpomněl na svůj narozeninový dort, mohl celý ten incident skončit bez újmy na zdraví. Kdyby si můj odstřelovač vybral lepší pozici, Jüan by nesáhl k tak drastickým opatřením, aby se pomstil. Když se nad tím vším zamyslíte, můžete to vysvětlit nějak jinak než jako osud?“ (s. 391)

Druhou vrstvou případu, který se v rozhovorech na několika místech probírá, byla snaha přimět Eumenida, aby pochopil, že násilí není to správné řešení. Je nicméně zřejmé, že ono výchovné úsilí selhalo (po interpretacích vztahů mezi protivníky říká jeden z policistů: „Náš plán převýchovy Eumenida selhal“ (s. 404). My pak teprve poté, když je náhle rozpuštěn vyšetřovací tým (v názvu kapitoly dvacáté první formulováno Kapela se rozpadá), pochopíme, proč to velitel udělal – chtěl vylákat Eumenida. Reportér Mu přinesl kazetu, na níž je zdokumentována ona brizantní situace s rukojmím, sledujeme tak nyní v přímém přenosu slovo od slova, včetně oné klukovy věty o dortu a zuřivé reakce otce. (Později to policisté shrnují: „Jüan zabil Wen Chung-pinga a šestiletý Wen  Čeng-jü se o to přičinil, jakkoli bezděčně. Jüan podle mého nepočítal s tím, že se toho jeho učedník dozví tolik.“ s. 404) Policisté novináře vyzvou, aby napsal článek a včlenil tam onu nahrávku. Až si ji Wen  Čeng-jü poslechne, bude ho to motivovat k jednání. A následuje paralelní situace, když kapitánu Pchejovi přinese poslíček narozeninový dort, který Jüan musel objednat ještě předtím, než vstoupil do restaurace Nefritová zahrada. A v krabici Pchej najde dopis od „nejbližšího přítele“ a „nejváženějšího soupeře“, kde je adresa muže, kterého hledají: „Čchen Tchien čchiao / Apartmán 609, budova 18, sídliště Pobřežní les. / Chaj-kchou, ostrov Chaj-nan“. (s. 402)

Otázka nyní zní, zda Čchena nepoužít jako návnadu pro Eumenida, mohli by pak zabít dvě mouchy jednou ranou. Na okamžik se podíváme do restaurace Zelený pramen, kde houslistka dostala dárek se vzkazem, že je to její osud, a vzápětí se v jiné restauraci, na ostrově Chaj-nan, stáváme svědky toho, jak vysoký číšník (je tu nový?) přináší s účtem PARTE a vzápětí mu podřízne (se slovy „Tohle jsi mi dlužil osmnáct let.“) hrdlo. A nyní přijde zásadní překvapení, když kapitán Pchej v lázních nasazuje želízka mladíkovi s otázkou: „Tak jak ti mám říkat – Wen Čeng-jü, nebo Tu Ming-čchiang?“ A ten odpovídá, že obě jména, a desítky dalších jsou legální, že právě na tom po léta pracoval. Já si jen – vzhledem ke svému tématu „dvojení, dvojníci“ vypisuji: „[…] kapitán měl pocit, že vidí dočista jiného člověka. Maska mu spadla. Tu Ming-čchiang, arogantní, narcistický reportér byl tentam a vystřídal ho chladný, vypočítavý zabiják […].“ (s. 418)

A nyní si policista a reportér/zabiják upřímně vysvětlují vše, co by jinak muselo z vypravěčského hlediska být odhalováno velice komplikovaně a zdlouhavě. A je toho hodně – jen to na tomto místě nebudu prozrazovat, pochopitelně. Řeknu jen, že se odhalí ještě celá řada dalších souvislostí, které jsme předtím vnímali jinak. A možná ještě to, že je odhalena celá hromada (opravdu velké množství) dalších vražd, u nichž si čtenář možná říká, že přece jen nejsme v evropské detektivce, ale asijské, s onou brutalitou nebo možná spíše multiplikací, která je asijskému duchu vlastní.

A co je možné ještě případnému čtenáři tohoto komentáře odhalit, je skutečnost, že v Epilogu byl hlavní hrdina (právě v onom smyslu, odpovídajícímu nepolapitelnému evropskému superhrdinovi, k čemuž také patří, že o důkazy o vraždě – to zde zůstane nekomentováno – policisté přišli a za ni odsouzen být nemohl) odsouzen jako novinář, nicméně identita Eumenida (a další řada identit, o nichž policisté nevědí) mu zůstala, a bude je moci využít, až po pěti letech vyjde z vězení. A tak je také otevřena cesta k třetímu dílu. Podle názvu německého překladu (viz začátek textu) můžeme tušit, že podstatnou roli v ději bude mít slepá houslistka.

Čou Chao-chuej, Osud, Dobrovský (edice Vendeta) 2023