Co dřív?

Zdříml jsem si na chvilku, odpolední pauza, teď se probouzím a rozhoduju, do čeho se pustit. Mám tu zbytek textu, vsuvku do komentáře k Jednomu dni v Litomyšli, který jsem už (18. 6., cesta 16. 6.) pověsil na stránky, rozepsanou glosu k letošnímu jičínskému Svátku hudby (konal se jako každoročně 21. 6.), zatímco z Litomyšle jsem už hned druhý den fotky udělal a zbývá mi jeden balíček poslat, ty ze Svátku hudby mě teprve čekají, dnes jsem doskládal text k Nočnímu vlaku do Lisabonu Pascala Merciera, zbývá ještě jednou jej raději přehlédnout, protože jsem to psal na etapy, podobně jako k Pohřbenému obrovi Kazua Ishigura, který ovšem ještě není hotový, všechny tyhle věci odsouvala nutnost dočíst Fenomenologii vnímání Merleau-Pontyho, vypůjčenou z Vědecké knihovny v Hradci Králové, a podařilo se ještě dočíst i Umberta Eca O zrcadlech a jiné eseje (je už na stránkách) a alespoň letmo nahlédnout do dvou svazcích o Albrechtovi z Valdštejna (Navzdory závisti Jindřicha Francka a Valdštejn. Dějiny aldštejnského spiknutí Josefa Pekaře), ale to bude, zvláště v tom druhém případě ještě vyžadovat dost času. Nejnutnější mejly, které už hořely (některé letní termíny), jsem vyřídil včera před půlnocí, na liště mám pověšené odkazy ke krátkým biografiím do katalogu Českých doteků hudby, na kterém je už pomalu třeba začít pracovat (včera jsem něco málo udělal), a o kousek dál na stole poznámky k dvojdisku Miloše Šejna Obraz-tělo-zvuk, které jsou třeba (dělám na tom delší dobu a rodí se to postupně) přepsat.
Tak už vím, do čeho se pustím. Zezdola se ozývá, že se Karolínka probudila, ať k ní na zahrádku seběhnu, nebo že se počůrá, když ji včas nepodržím nad keříčky. Dostal jsem od ní s úsměvem červenou růžičku, kterou jí myslím utrhla babička a předtím ležela na zahradním stolku. Mám ji teď vedle počítače.

25. června 2018