Chinaski – Dvě srdce vejpůl

Byl jsem na filmu CHINASKI – Každej ví kulový, těšil jsem se pochopitelně, Michal je můj někdejší student na gymnáziu a Punčocháče jsem slyšel ještě v době před vznikem dnes jedné z nejpopulárnějších kapel, když její dnešní frontman a zpěvák při návratu z chmelnice na chmelové brigádě s kytarou v ruce, za ním celá třída, vyřvával tuhle píseň – řečeno vše ve zkratce příspěvku, který by mohl popisovat všechna ta naše setkání v průběhu posledních více než třiceti let. A nebudu se zabývat ani samotným filmem, jen jeho závěrem, kdy Michal sedí nad listem papíru a zjevně píše text nové písně, když se za ním objeví Zdeněk Svěrák a ptá se, co Michal dělá. Ten čte verš, v němž je slovo srdce, a známý herec mu říká, s narážkou na scénku ve známém cimrmanovském filmu, kde český génius radí podobně rozpačitému a s námětem nespokojenému Antonu Pavloviči Čechovovi, který – jen počet je trochu jiný – píše drama Dvě sestry: „A není to trochu málo, Michaile Pavloviči?“

Vlastně každá aluze je dvojení, vlastní text a odkaz na text jiný, tedy intertextová vazba. V našem případě jsou to „dvě“ a na Cimrmanovu radu pak „tři“ sestry a Malátného píseň, v jejímž názvu se dvojí jednak srdce „vejpůl“ a zároveň se zdvojí počet srdcí, „Michail Pavlovič“ je onen můstek ve větě rádce, jemuž je v titulcích filmu pak poděkováno „za jeho milá slova“ (jestli si to pamatuju přesně). Jen jsem nevěděl, co že je to za píseň. Nejspíš bych se nakonec byl dogoogloval, ale přihodilo se následující:

Šel jsem následující den na Husovku, vlastně úplně bezdůvodně, byl jsem pro benzín a pro něco v Bille, a jen jsem, jako by mě tam cosi táhlo, přeparkoval a šel směrem k hotelu Praha. Před ním jsem potkal Vaška Kroulíka, šel zvučit divadlo v KZMJ a zmiňoval se o Béďovi Plecháčovi, jehož jsem předtím viděl také v kině, je v příbuzenském vztahu s Michalem Malátným, a vzápětí na mě kýval pan Gabriel, majitel hotelu Praha, jehož zásluhou je, že byl hotel zrestaurován do původní podoby, seděl u piva a chtěl mi něco říci. Dal jsem si minerálku a povídali si o všem možném, začal o Dostojevském (sic!, téma dvojníků jsem začal zpracovávat jeho ikonickou novelou), také o tom filmu (vzhledem k Michalovým jičínským kořenům), když vtom šel kolem Mirek Filsak, muzikant, s nímž jsem párkrát hrál, a jakkoli se bránil sednout si k nám, nakonec obešel zahrádku a odpověděl mi na otázku, kterou jsem uvedl tím, že se právě bavíme o včerejším filmu. Cože je to za písničku, o jejímž textu je řeč na jeho konci?

Než Mirek nevývratně spěchající ke své partnerce zmizel, stačil jsem z něj přece jen vytáhnout odpověď. Dvě srdce vejpůl. Takže – jak je to s tím předem propočitatelným světem, který souvisí s tématem, které zkoumám a v úhrnu označuju jako dvojení, v tomto případě momentem významným zdánlivě jen tím, že je na „silném“ místě, tj. na konci filmu, ale, když se trochu zamyslíte, je nejen o rozchodu dvou lidí a tom, že v srdci ten druhý stále zůstává, ale důležitým sdělením také o tom, že vždycky je to otevřené, záleží na vašem rozhodnutí, kterým směrem se budou věci ubírat (v tomto případě, v kontextu celého filmu, otázky Michalova rozhodnutí změnit dosavadní složení kapely, která je jeho dílem i snem a štěstím)? Aniž bych propadal nějakému falešnému mysticismu, je to ona nepředvídatelnost (protiklad oné nám na každém kroku vnucované měřitelnosti), která ovšem působí jako magie. Mohl jsem na toto místo přijít o půl hodiny později nebo vůbec.

Našel jsem si večer a pustil videoklip, který propaguje film CHINASKI – Každej ví kulový, a článek na Musicserveru, komentář k obojímu. Na videoklipu prochází Michal večerní Prahou, tomu, kdo v Praze žil, ikonickými místy, v určitých okamžicích prostupují záblesky obrazové vrstvy obrazů, které známe z filmu, především někdejších spoluhráčů, až na konci vidíme zezadu před budovou Rudolfina sestavu současnou. A zajímavý je i rozhovor s Petrem Rajchertem, jedním z členů Chinaski kdysi, připnutý k článku na Musicserveru. To už nevymyslíte – vzhledem k tématu tohoto příspěvku (dvojení). Zajímal mě samozřejmě primárně Reichertův současný vztah k někdejším událostem, o nichž film tak otevřeně hovoří. V první větě ale moderátor pořadu Face2Face René Kekely otevře téma, které (samozřejmě je zajímavé i příčinami a souvislostmi celé věci) je proměna Petra Rajcherta v Petra Hradila. Tak co už mám víc dodat. Zase tento herec, známý ze seriálů, strhl na sebe (jakkoli pro mě jen na okamžik) pozornost, jako tenkrát, kdy to vadilo Michalovi Malátnému natolik, že se s ním rozešel. Není toho zdvojování trochu moc?

Chinaski, Dvě srdce vejpůl
https://www.youtube.com/watch?v=BclTGiwRcHw

Článek na Musicserveru
https://musicserver.cz/clanek/67671/chinaski-dve-srdce-vejpul/

Rozhovor s Petrem Rajcherterm/Hradilem na Face2Face
https://musicserver.cz/clanek/67671/chinaski-dve-srdce-vejpul/

Snad už jen do poznámky dám, že otazník v poslední větě neplatí. Budoucí manželka v Hradilově rozhovoru se jmenuje stejně jako jeho maminka za svobodna, jeho dva synové se narodili, první, když mu bylo 25 let, druhý v 52, tedy se ty číslovky, jak sám komentuje, „obrátily“ (pro mě zdvojily). A v rozhovoru pokračuje řeč o tom, co se přihodilo tak, jak to Reichert/Hradil napsal v románu v roce 2015, a to už i on komentuje slovy, že „z toho jde strach“.