Úvodní stránka | Chátrající a zachráněné památky

Chátrající a zachráněné památky

22.09.2010 23:32

Vzpomněl jsem si, že jsem, a není to zase tak dlouho, kdesi v západních Čechách jel kolem kostela, který neměl střechu a okna, jen holé zdivo, skoro jako v jednom obraze Caspara Davida Friedricha. Z ruiny ovšem nevyzařoval romantický pocit tajemnosti jako z obrazu německého malíře, ale smutek a lítost zkázy. Z kláštera v noční krajině u Friedricha sálá duchovní energie, tato stavba trčela holá z krajiny jako jakési memento a vztyčený prst nad lidskou lhostejností.

All things must pass, zpívá George Harrison na svém nádherném trojalbu. Vše je pomíjivé, pánta rhei, „vše plyne“, říká o dva tisíce let dříve Herakleitos (vlastně to prý neřekl, ale přisuzuje se mu to). Což můžeme chápat v Platonově nezkrácené podobě v témže smyslu - pánta chorei kaì oudèn ménei, „všechno se pohybuje a nic nezůstává“. Samozřejmě, ale pak tady jsou kulturní síly, které se mohou tomuto procesu postavit a pokusit se aspoň trochu něco s tím udělat. Pokusit se uchovávat to, na čem hlodá zub času, už jen proto, že se jedná o kus nás samých.

Už někdy v začátcích možnosti vyhledávání na internetu jsem narazil na stránky, které se věnovaly chátrajícím památkám. Pramen uváděl tenkrát tuším dva tisíce ohrožených památek, kostelů, klášterů, zámků a zámečků, tvrzí. Staveb zanedbávaných za éry vlády jedné strany, což byla jedna svérázná kapitola v jejich osudech, ale mnohdy s daleko zoufalejší historií po Listopadu, kdy se jediným imperativem staly peníze. Na jednu stranu se postupně některé stavby dávají do pořádku, napadá mě třeba osud zámku v Děčíně, nacházejí se různé zdroje pro financování jejich oprav (v poslední době vedle vlastních, místních, krajských či „státních“ též z Evropské unie) nové funkce jejich využití. Nebo v západních Čechách jsem viděl spousta zachráněných památek díky příhraniční spolupráci, tedy za německé peníze. Někde se našel šikovný zájemce a vybudoval fungující hotel (proslulé Dětenice v blízkosti Jičína sice právě „nemusím“, ale faktem je, že se jim daří) či jeden nebo pár nadšenců vybudovalo muzeum.
Mnohé stavby naopak nemají řešení. V deformovaných stavbách jsou různé firmy coby pohrobci někdejších rozkradených státních statků, někde objekt prostě chátrá a nikdo na něj nemá peníze. Podobně je to u kostelů. Ne vždy. Obavy, které jsem měl o osud unikátní barokní stavby, kostela ve Veliši, díla významného italského architekta Anselma Luraga, mohu ponechat stranou. Místní našli cestu, jak získat peníze a postupně kostel opravují. Nyní je v lešení a část omítky je už hotová.
U církevních staveb nehrozí osud tzv. „nepovedených“ privatizací (když slyším tento eufemismus, hýbe mi to žlučí, proč se to nenazve pravým jménem, tedy hospodářský zločin), osud podobný třeba osudu hotelu Perun v Hejnicích, nádherné secesní stavby v Jurkovičovském stylu, ve kterém jsem hrával kdysi za studentských let při návštěvách tohoto kouzelného místa (byť po válce dost poničeného, před ní tam prý bývalo padesát hotelů). Zatímco klášterní komplex a chrám páter Raban (mimochodem Jičíňák) zachránil, Perun, kdysi architektonický skvost se prostě zřítil a posléze musel být demolován. Když jsem jej viděl v tom stavu, do kterého jej přivedla tenkrát nová majitelka, pomyslel jsem si, že to snad není pravda. A byla to pro mne první, velmi výrazná zkušenost, jak to dopadne, když se pustí do „podnikání“ někdo, kdo věci za mák nerozumí.

Jiným velkým „balíčkem“ jsou obce, které vzaly zasvé v době totalitních režimů, dokonce ještě spíš než za války, kdy to odneslo vlastně pár staveb při bombardování (Staroměstská radnice, několik domů na Václavském náměstí či firma Waldes), v době po ní – třeba na Šumavě. To by bylo ovšem samostatné téma. Věnuje se mu celá řada knih, článků, internetových stránek. Pěkné jsou dvojjazyčné stránky www.zanikleobce.cz, kde se pojednávají nejen obce, ale i jednotlivé objekty, které jsou popsány a doplněny dobovými fotografiemi.

Bezprostředním impulsem k tomuto článku byla série článků Zdeňka Lukeše v Lidových novinách, který se zde věnuje osudům významných historických staveb v Praze, ale i v Čechách, například Šlechtovy restaurace ve Stromovce, jedné novoresanční vily v Liboci, pavilónů na světových výstavách, ale třeba i Volmanovy vily v Čelákovicích. V odkazech jsem jich pár vybral, ostatní nechť si laskavý čtenář najde sám.

Odkazy

Caspar David Friedrich
Těch obrazů je více, měl jsem na mysli tento:
Snílek (Zřícenina kláštera v Ojvínu)
https://de.wikipedia.org/w/index.php?title=Datei:Caspar_David_Friedrich_011.jpg&filetimestamp=20081208100813
podobné téma
Západní fasáda zříceniny v Eldeně s pekárnou a stodolou
https://de.wikipedia.org/w/index.php?title=Datei:Caspar_David_Friedrich_011.jpg&filetimestamp=20081208100813
Kříž v horách (Děčínský oltář)
https://de.wikipedia.org/w/index.php?title=Datei:Caspar_David_Friedrich_040.jpg&filetimestamp=20090217182106
Zima (Klášterní zřícenina v Eldeně)
https://de.wikipedia.org/w/index.php?title=Datei:Caspar_David_Friedrich_046.jpg&filetimestamp=20090217175534
Klášterní hřbitov ve sněhu
https://de.wikipedia.org/w/index.php?title=Datei:Caspar_David_Friedrich_046.jpg&filetimestamp=20090217175534