Cha Ťin / Čekání na Lina
21.08.2017 15:04Cha Ťin / Čekání na Lina
současná čínská literatura
Úvodem několik málo poznámek. Skutečnost, které si pečlivý čtenář povšimne, totiž že překladatel Petr Mikeš uvádí svůj copyright do roku 2001 a vydání knihy v edici Odeonu Světová literatura, které mám na stole, je z roku 2012, si vzápětí potvrzuji coby druhé vydání. To dokládá, že zájem o současnou čínskou literaturu narůstá, jak mi bylo řečeno, teprve v posledních letech, přestože na malém českém trhu to přesto není o zbohatnutí. (Já sám, ačkoli to nebyla soustředěná orientace, jsem v nedávnější době přečetl bestseller Žung Ťianga Totem vlka či knihu Touha, opatrnost Eileen chan v překladu Zuzany Li, vydané v edici Xin nakladatelství Verzone, orientovaného na současnou čínsky psanou literaturu.
Druhá, českému čtenáři známá záležitost, je věc přepisu čínských jmen. Všimněme si u nakladatelských údajů jiné podoby jména autora – Ha Jin. Překladatel má možnost se přiklonit (nebo u nakladatele si takřka vyvzdorovat) podobu, pro jakou se rozhodl. Celá problematika viz zaběhnuté české Peking a šokující Beijing (přes angličtinu) v době konání olympiády tamtéž. Tuto podobu jména je dobré vědět, pokud se chcete dozvědět víc, na Wikipedii (německé či anglické) autora pod jménem Cha Ťin nenajdete.
Třetí věc, kniha je přeložena z angličtiny. Ovšemže to jinak nešlo, neboť v angličtině byla napsána. U čínských autorů je ale právě toto záležitost, které stojí za to si všimnout, někdy je kniha například napsána anglicky a zpětně přeložena do čínštiny, což ovšem u Čekání na Lina, napsané Číňanem emigrantem do Spojených států, není ten případ. „Přestože se tato komunistická země snaží vyrovnat s přehmaty napáchanými v minulosti i na poli literárním, nebyl tento román v Číně zatím vydán,“ říká v doslovu knihy martin Hošek. Překladatelé, vydávající své práce v nakladatelství Verzone v edici Xin (Zuzana Li, Denis Molčanov a další) akcentují, že se jedná o překlady v originále čínsky psané literatury převedené do češtiny. Převody přes třetí jazyk jsou právě oním problémem, proč kroutíme hlavou nad jménem Beijing a samozřejmě z druhé ruky zprostředkovaný obsah, jakkoli to bylo v historii obvyklé i u jiných kultur (např. japonské), nejsou pochopitelně autentické do té míry jako převody přímé.
Čekání na Lina (v originále jen Čekání, Waiting) je tradičním způsobem (nikoli v čínském, ale evropském smyslu realistického románu) vyprávěný příběh vojenského lékaře Lin Kchunga, který „žije ve dvou světech“ (přední záložka knihy): Rozhoduje se mezi dvěma ženami. První je Šu-jü, která mu byla podle tradičních zvyků vybrána rodinou (dnes se nad tím recenzenti knihy podivují, ale v českých románech před sto lety se dočteme o podobné realitě, nakonec si vezměme drama Maryša bratří Mrštíků), s níž má dceru Chuu, prostou vesničanku, která se nehodí do dnešního moderního světa (historický fenomén svazovaných noh, který se v knize, byť ne podrobně probírá) a která mu je oddanou a poslušnou manželkou, stará se o jeho rodiče (to je onen racionální důvod svazku), zatímco on sám žije po celý rok prakticky jinde, na vojenské základně v provinčním městečku. Právě zde žije i druhá žena, zdravotní sestra Man-na Wu, do níž se zamiloval a která rok za rokem trpělivě čeká, až se Lin rozvede. To se však nedaří, vždy tomu zabrání vypočítavý bratr Linovy ženy, který, přestože ona vždy s rozvodem souhlasí, celý proces zmaří, neboť žena pak na poslední chvíli. Nacházíme v době tzv. kulturní revoluce, kdy v komunistické Číně probíhaly nejrůznější ideologické kampaně a život byl reglementován mnohdy nesmyslnými zákony a příkazy, a ty svazují situaci hrdinů románu, která se stává neřešitelná. Žena, která čeká na své štěstí, pomalu stárne, zdá se, že vyústění příběhu nebude právě šťastné.
Vrátím se nyní k mému vnímání způsobu vyprávění jako tradičního. Kritikou je vnímán protikladně. Tomáš V. Odaha v recenzi na svých stránkách hovoří o tom, že autor se podřizuje vkusu západního čtenáře a píše pro něj tak, jak on chce o Číně číst, „s tím, že pouze potvrzuje mnohá zde kolující klišé bez jakýchkoliv ambicí blíže a hlouběji přiblížit čínskou kulturu a mentalitu“, že Tinovi hrdinové jsou „nesmírně ploší, nemají žádný existenciální přesah, smysl pro ironii, nadhled a nepřinášejí nic nového.“ Když to přeženu, podle tohoto komentátora (který mimochodem byl jedním z prvních literárních bloggerů, kteří zajímavým způsobem na internetu představili moderní literaturu a umění) je román pouhým opakováním úvodní věty „Každé léto se Lin Kchung vracel do Husí vesnice, aby se rozvedl se svou ženou Šu-jü.“ Ta se opakuje osmnáctkrát, až „nakonec Šu-jü svolí k rozvodu“, zatím ale Man-na Wu „již má dávno přes čtyřicet, stala se z ní lehce zakyslá stará panna a pro Lina již dávno nemá onu někdejší mladickou krásu a osobitou přitažlivost“. I v ostatních směrech posuzuje Odaha román nepříznivě.
Na druhé straně Marion Löhndorfová v recenzi v Neue Zürcher Zeitung hovoří sice rovněž o povrchních popisech, ale za nimi nechá se diskrétně objevit propasti svých postav. Činí tak podle recenzentky zdrženlivě a elegantně, neromanticky a prosté jakéhokoli kýče, chválí čínského autora Marion Löhndorfová. Vnímá omezení, které zabraňují štěstí zamilované dvojici, ale poukazují i na rysy postav, které samy vedou k tragédii. Máme zde tedy dva dosti protikladné pohledy, které mohou ale i tvořit určité mantinely dalších úvah. Nastíním přinejmenším dvě:
Vedle vlastního děje hraje v příběhu značnou úlohu „vnitřní hlas“ hlavní postavy, který se od počátku čas od času ozývá a vzbuzuje v její mysli určité pochybnosti o nejrůznějších věcech zvláště ve vztahu ke své první ženě, ale především i k Man-ně Wu, které postupně přerůstají dokonce ve výčitky, pocit „zbytečného člověka“ či člověka, který „není dobrý“. Můžeme pochybovat i o nejrůznějších krocích Lin Kchunga, především asi těch, když se snaží Man-ně Wu najít nějakého jiného muže, dokonce se nám muž, jehož jsme zpočátku litovali, může stát nesympatickým či dokonce znechutit. V každém případě ale Cha Ťinovy postavy nejsou „ploché“, psychologie, proměnlivost situací, hraje v příběhu dost důležitou roli.
Druhá úvaha je komentována i v některých recenzích. Román sice nemá klasický „happy end“, tzn. Lin Kchung a Man-na Wu „nežijí šťastně až do smrti“, přestože se nakonec vezmou. Man-na Wu totiž nevyléčitelně ochoří, nezvratně přichází o životní síly a nemá jakoukoli další naději na vyléčení. Lin se vrací ke své první ženě a své dceři, které mezitím přestěhoval do městečka, a ony ho přijímají. Ač se to zdá nepravděpodobné (a možná to někteří čtenáři odmítnou dokonce jako přitažené za vlasy), na předposlední stránce Linovi říká jeho dcera Chua poté, co on jí říká „řekni jí, ať na mě nečeká. Já jsem zbytečný člověk, nemá cenu na mě čekat.“, „Nebuď na sebe tak přísný, tati. My na tebe budeme vždycky čekat.“ Já sám vnímám tuto katarzi jako osvobozující, jako velké gesto smíření a oslavu lidství či lidskosti, zatímco jsme celé směřování předtím mohli vnímat v kontextu jakési průměrnosti či dokonce podprůměrnosti zvláště tohoto muže.
Nu a ještě dvě závěrečné poznámky. Román Čekání na Lina se dočkal podoby četby na pokračování na rozhlasové stanici Vltava. Zopakujme anotaci pořadu, byť opakuje, co už víme:
Jedním z důvodů úspěchu knihy je fakt, že se autorovi podařilo zachytit zážitky ze severovýchodu Číny zdánlivě prostým, ale propracovaným stylem s důrazem na detaily. Jsme svědky líčení života na venkově, kde se odjakživa žilo v sepětí s půdou, základ tvořila široká rodina a staré zvyky. V jednotvárném okresním městě se zase seznamujeme s chodem vojenské nemocnice. Tady se lékař Lin Kchung setkává s přitažlivou zdravotní sestrou Man-nou Wu a rázem se ocitá na rozhraní dvou světů.
A druhá poznámka. V češtině od Cha Ťina vyšel (v nakladatelství Odeon v roce 2013) rovněž román pojednávající o děsivé historické události čínské historie s názvem Rekviem za Nanking.
Odkazy
https://de.wikipedia.org/wiki/Ha_Jin
https://www.iliteratura.cz/Clanek/32083/tin-cha-rekviem-za-nanking
https://www.odaha.com/tomas-odaha/recenze/cetba/cha-tin-cekani-lina
https://www.cbdb.cz/kniha-28417-cekani-na-lina-waiting
https://www.cesky-jazyk.cz/ctenarsky-denik/cha-tin/cekani-na-lina.html#axzz4peSuvugc
https://www.perlentaucher.de/buch/ha-jin/warten.html
Cha Ťin, Čekání na Lina, Světová knihovna, Odeon, Praha, 2012
———
Zpět