Česká pohádka

Tento titulek by si samozřejmě zasloužil spíš nějakou esej než to, co tady teď překládám. Kdoví, třeba se ještě k tomu dostanu. Ale teď alespoň jpřepis jednoho listu už někdy z roku 1997, určtený tenkrát pro studenty. Je to spíš symbolické, hodilo by se k jednotlivým autorům vyhledat odkazy, ale zase takhle "jednoduše" to vlastně skoro nikde pohromadě není.

                                                                                                                                                   Jičín - město pohádky / LG Jičín

Česká pohádka

K. J. Erben (1811-1870), České pohádky (vydal souborně až V. Tille 1905), celé dílo autorské, sběratelské a překladatelské vychází z národní lidové slovesnosti (základní soubor Prostonárodní české písně a říkadla, 1864,Sto prostonárodních pohádek a pověstí slovanských…, 1865 aj.)

B. Němcová (1820-1862), Národní báchorky a pověsti (7. sv., 1845-46), Slovenské pohádky a pověsti (10. sv., 1857-58)

Josef Kajetán Tyl (1808-1856), Strakonický dudák (1858), jiné dramatické báchorky Tvrdohlavá žna, Jiříkovo vidění, Čert na zemi, Lesní panna

Rudolf Těsnohlídek (1882-1928), Liška Bystrouška (1920, zhudebněno Leošem Janáčkem), napsal řadu dalších próz i básní pro děti

Julius Zeyer (1841-1901), Radúz a Mahulena (1898, v témže roce i premiéra; hudba Josefa Suka)

Karel Čapek (1890-1938), Devatero pohádek a ještě jedna od J. Čapka jako přívažek, 1932, dále pohádkové rysy některých literárních prací (Továrna na absolutno), popřípadě styčné momenty v poetice pohádky a fantasticko-utopické literatury, případně literatury pro mládež (oblíbenost knihy Dášeňka čili Život štěněte, 1933)

Josef Čapek (1887-1945), Povídání o pejskovi a kočičce, 1929, text a kresby, autor zároveň výtvarný umělec, tradice ilustrace a ilustrátorů v české pohádce (Mikoláš Aleš, Josef Lada aj.)

Vladislav Vančura (1891-1942), Kubula a Kuba Kubikula (1931)

Jiří Wolker (1900-1924), pohádky jako součást proletářského umění

František Hrubín (1911- 1971), také jeho říkanky (z nejoblíbenějších pro nejmenší věkové kategorie) a pohádky jsou veršované, např. Říkejte si semnou, Dvakrát sedm pohádek (transpozice klasických pohádek), Špalíček pohádek, Pohádka o Květušce a její zahrádce, Pohádky Z Tisíce a jedné noci, souborně Špalíček veršů a pohádek, 1978, spolupráce s Jiřím Trnkou

Josef Lada (1887-1957), kreslíř, karikaturista a ilustrátor (např. Haškův Švejk), též autor říkadel a kreslených knížek pro děti, O Mikešovi (1935, Příhody kocourka, který mluvil), Do světa (O kocourkovi Mikešovi, kniha druhá, v témže roce), souborně Mikeš

Jan Drda (1915-1970), České pohádky (1958), v divadelní podobě dramatické báchorky, aktualizující tradiční pohádkové prvky – Hrátky s čertem (1946, zfilmováno), Dalskabáty, hříšná ves (1959)

Václav Čtvrtek (pseudonym, Václav Cafourek, (1911-1976), O Česílkovi, Šejtročkovi a jednom známém loupežníkovi (1970), Pohádky z pařezové chaloupky Křemílka a Vochomůrky (1974), O víle Amálce a žabce Márince (pohádky O žabce Márince a žabáku Josefovi a O víle Amálce, 1973), trilogie Rumcajs, Cipísek, Manka (1975, první knižní vydání Rumcajs 1970, postava RUmcajse poprvé vůbec v Mateřídoušce 1966, v TV 1967), Cesty formana Šejtročka (1977), aj. spolupráce s výtvarníky Radkem Pilařem, Zdeňkem Smetanou, Olgou Čechovou aj. knižní a televizní podoba

 Josef Štefan Kubín (1984-1965), jičínský rodák, folklorista, sběratel a autor lidových písní a pohádek, vypravěč „jičínských rapsodií“ soubor Hrozná chvíle, Blesky nad hlavou, Srdce v bouři), Kladské písničky, Lidové povídky z českého Podkrkonoší, Strakatý máslo, Zlatodol pohádek, Pohádek jako kvítí, aj.

Marie Kubátová (nar. 1920), Daremný poudačky /1956, lidové vyprávěnky, „poudačky“ je výraz z podkrkonošského nářečí), Pohádky o Krakonošovi, Krakonošův rok, Krakonošovský špalíček, Krakonošův hernec, Hořký bejlí aj., rovněž divadelní hry a próza „pro dospělé“, často s náměty z Podkrkonoší

////

Tak mu pan falář povídá, až příde domu, že nesmí nic jíst, dokad nesežer tři votýpky sena. Dědeček příde domu, a babička mu povídá: „Bóže, člouječe, ty už seš doma, já  sem ti eště neuvařila snídani.“ A porád hned šla vařit. On ji povídá: „Nech to, nechoď, dyť já nemám hlas.“ (otázka: jak dopadla povídka J. Š.Kubína Dvouzlatník z knihy Strakatý máslo, s. 88d.?)

Sylabus „Česká pohádka“ je přepis materiálu z roku 1997, určený tenkrát pro literární minisympózium, konané na Lepařově gymnáziu v Jičíně. Myslím, že ve výročním roce, věnovaném „klasice v pohádce“ je stále použitelný jako jeden z materiálů.