Černínská letní akademie

I

Jičínští jej znají, pokud nenavštěvují kulturní pořady v Sobotce a pokračují směrem k Mladé Boleslavi a Praze, spatří jej, když poté, co cestou po pravé straně mohli zahlédnout jinou dominantu Českého ráje, možná spíš unikátní než monumentální zříceninu hradu Trosky, sjíždějí z krajinného prahu nad Sobotkou a na horizontu pohled uzamkne hrad Bezděz a ostré vrcholky Českého středohoří, po pravé straně jej pak upoutá věž soboteckého kostela a nad ním další poznávací znak, ikona Sobotky, zámek Humprecht.

Nicméně si pročítám na zadní straně turistické mapy Města Sobotky a okolí (Městské kulturní středisko v Sobotce v roce 2020) řádky jednoho ze segmentu listu popisující stavbu takto:

Zámeček vystavěl italský architekt Carlo Lurago v letech 1666–1668 jako letní a lovecké sídlo pro hraběte Humprechta Jana Czernina (Černína) z Chudenic. Stavba byla vybudována ve stylu raného baroka s prvky pozdní renesance a manýrismu. V letech 1676–1777 byla zahájena výstavba maštalí a hospodářských budov v okolí stavby spolu s oborou, ve které byla chována vysoká zvěř pro lov. […] Na vnitřním vybavení a výzdobě zámku pracovalo mnoho místních řemeslníků i věhlasných zahraničních mistrů. V roce 1678 zámek několikrát zasáhl blesk a Humprecht vyhořel. Během dvou let byl opraven, zvýšen o jedno poschodí a je možné říci, že od roku 1680 až dodnes existuje v nezměněné podobě. Humprecht je naprosto nezaměnitelný, je nespornou dominantou a majákem zdejšího kraje a zcela jistě evropskou raritou. Elipsovitý tvar jeho půdorysu a netypická ozdoba vrcholu střechy – půlměsíc – z nej vytvářejí památku ojedinělou.

Opustím text, dále popisující osudy Humprechtu, prohlášeného v roce 2008 za národní kulturní památku, dnes opraveného, i jeho interiér, především akustickou hodovní síň v prvním patře s mimořádným zvukovým charakterem prostoru, rozeznělým v ozvěně, když vykřiknete nebo zazpíváte, a soustředím se na téma, pro něž Humprecht tvoří rámec této stručné poznámky. Jedna informace vyvolává druhou – na Šrámkově Sobotce na začátku července mně Jan Bílek informoval, že se zde koná Černínská letní akademie s Evou Chodějovskou a jejími hosty. Mohu snad prozradit, že Eva Chodějovská, česká historička, rozená Bílková, je z rodiny historiků a kulturních pracovníků, s nimiž jsem přicházel v životě do zajímavých kontaktů (Honza, Eva a její sestru Jitka byli studenty Lepařova gymnázia, Karol Bílek mi na Starých Hradech zpřístupňoval literární archivní materiály, dr. Eva Bílková později v různých úlohách působila a působí, nejen, v Jičíně, Marie Sekerová po léta organizuje EXOD Šrámkovy Sobotky), v současnosti Eva Chodějovská bydlí vlastně pár set metrů od nás v Jičíně na Čeřovce a dr. E. B. potkám občas venku s kočárkem s vnoučaty.

V anotaci na webových stránkách Humprechtu se uvádí: „Série přednášek předních odborníků na historii rodu Černínů a období raného novověku obecně seznámí posluchače s aktuálními objevy a novými závěry historického a umělecko-historického výzkumu. Pozvání přijali vyučující na českých vysokých školách i hosté ze zahraničí, kteří své přednášky doprovodí často dosud nepublikovaným obrazovým materiálem.“ 

Jedná se o tři přednáškové večery v srpnu a září, vždy v sobotu, první z nich v sobotu 5. 8., kde se návštěvníci dozvědí něco o tématu (cituji z webové prezentace):

Humprecht Jan Černín a jeho kavalírská cesta po jižní a západní Evropě a Humprecht Jan Černín jako císařský vyslanec v Benátkách.
Přednáší: Eva Chodějovská a Roswitha Juffinger

Druhý přednáškový večer, sobotu následující, 12. 8.:

Jan Rudolf Černín a móda anglických parků v Čechách a Prokop Vojtěch Černín a pražské divadlo v sedmdesátých letech 18. století.
Přednáší: Markéta Šantrůčková a Jiří Kubeš

A konečně třetí přednáškový večer, sobota 16. 9.:

Jan Rudolf Černín. Život politika a sběratele umění ve Vídni a Evžen Karel Černín jako český zemský vlastenec.
Přednáší: Zdeněk Hojda a Ralph Melville

Už vím, že první přednášky se žel nebudu moci účastnit, protože jsem pozván na jinou akci, kde jsem už přislíbil účast a nemohu ji odmítnout. Tak snad se podaří dorazit alespoň na jeden, ne-li na oba zbylé přednáškové večery. Šlechta (česká šlechta a zvláště ta v našem okolí) je téma, kterému bychom se měli věnovat. V mém případě cítím její přítomnost celoživotně v mé blízkosti, doslovně, s příslušnicí jednoho významného rodu (Terezkou Schlickovou) jsem chodil do třídy, v prostředí architektonických a krajinných realizací druhého rodu (Albrechta z Valdštejna) žiju, prakticky denně, když jdu na zdravotní procházku do jičínských Lip (ostatně jsem se tím projektem sám svého času hlouběji zabýval). Karel Hvížďala v několika svých knihách rozhovorech (nejvýrazněji: Karel Hvížďala, Jiří Přibáň, Hledání dějin, O české státnosti a identitě, Univerzita Karlova, Nakladatelství Karolinum 2018) hovoří o ztrátě jedné určité vrstvy kulturní identity, když jsme se se zrodem prvního samostatného státu v roce 1918 „zbavili“ šlechty.

To postavení naší šlechty po Listopadu jsem vnímal v oné komplikovanosti, na jedné straně otázky návratu majetku (v určitých momentech problematické či dokonce kontroverzní podobně jako u církve), na druhé jako naopak možný a potřebný kulturní přínos a především vědomí souvislostí (zvláště mezinárodních, které patří k „podstatě“ fenoménu), proto jsem se snažil si mezeru ve svém vlastním vzdělání alespoň v základních rysech doplnit (podobné téma bylo židovství, o němž byly předtím běžně informace dostupné velmi obtížně, i v Jičíně rovněž důležitá záležitost, třeba říci velmi uspokojivě vyřešená díky Janu Kindermanovi, jeho občanskému sdružení Baševi a velmi záslužné práci v oblasti revitalizace židovských památek). Dnes je už situace trochu jiná, třeba i díky televizním pořadům s Františkem Kinským, jehož kniha Modrá krev je oceňována, ostatně byla jednou z publikací, o níž se hovořilo na letošním veletrhu Svět knihy (křest 11. 5. 2023). O dění v Jičíně v této oblasti by musela být delší řeč, na tomto místě vzpomenu jen na slova jednoho z vídeňských Valdštejnů, jenž na konferenci, která se v devadesátých letech konala v Jičíně, řekl – s příznačným noblesním humorem – o svém rodu, tedy jeho žijících příslušnících, že jsou jakýmsi „historickým nábytkem“. To mi připadalo velmi výstižné.

Já sám jsem si do hromádky „prázdninové četby“ (v jičínské knihovně probíhá rekonstrukce, bylo třeba si nabrat do zásoby) přidal další rozměrnější svazek, který se sice věnuje „nejičínským“ rodům, nicméně tématikou šlechty se zabývá (další) rozsáhlou publikaci (má přes devět set stran) Václava Horčičky a Jana Županiče s názvem Šlechta na křižovatce, Lichtenštejnové, Schwarzenbergové a Colloredo-Mannsfeldové v 1. polovině 20. století (Agentura Pankrác, Praha 2017). Už po zběžném prolistování se mohu těšit, že si zodpovím některé otázky, na které dosud mám jen velmi mlhavé odpovědi.

II

Na třetím přednáškovém večeru s tématem Jan Rudolf Černín. Život politika a sběratele umění ve Vídni a Evžen Karel Černín jako český zemský vlastenec na zámku Humprecht Eva Chodějovská přivítala doc. Zdeňka Hojdu, jednoho z autorů knihy Jan Rudolf Černín a jeho Krásný Dvůr: Krajinářský park v Čechách v ohnisku vlivů a cestovních inspirací 1770–1830, která byla v jistém smyslu (letošní novinka na knižním trhu v oblasti historické a kunsthistorické odborné literatury, další autoři Markéta Šantrůčková, která přednášela na předchozím večeru letošní Černínské letní akademie, a Martin Krumholz), Ralph Melville nepřijel a s jeho tématem (Evžen Karel Černín, nástupce Jana Rudolfa) jej zastoupil rovněž Zdeněk Hojda. Eva Chodějovská v úvodu řekla, že docenta Hojdu není třeba v Českém ráji představovat, sám jsem na jeho přednáškách v Jičíně minimálně dvakrát byl, ale především jsem se s ním setkal, jak si i on vzpomíná, v roce 1984, tedy takřka před čtyřiceti lety, na Valdštejnské konferenci v Chebu, vlastně nejspíš mém prvním veřejném odborném vystoupení.

Musím zdůraznit, že nejsem historik a nejspíš ani nepříliš poučený laik v oblasti historie, již na studiích jsem obdivoval i „sicflaiš“ pilných historiků. Říkám to proto, že se obvykle ztrácím v hluboké síti souvislostí, a z četby knih či přednášek si odnáším určité aspekty, které mě zajímají (v tomto případě kunsthistorické a krajinářské, čirou shodou náhod jsem právě areál Krásného Dvora v loňském roce při pobytu v Podbořanech navštívil a krajinářský park s jeho romantickou architekturou prošel), zajímá mě pak také diskurs přednášejících a autorů, tedy onen způsob uchopení tématu. Pan docent Hojda skutečně uvedl svoje vystoupení genealogií Černínů (rod byl široce rozvětvený) a postupně přešel k dědečkovi, jenž zastával vysoké zemské úřady, a strýci Jeronýmovi, poslednímu arcibiskupovi v Salzburku, jenž byl důležitý pro zrání mladého Jana Rudolfa. Ten se zde setkal například s Michaelem Haydnem, bratrem známějšího Josepha Haydna (i Michael má zajímavé skladby, dozvěděli jsme se, že jednu připsal právě Černínům, včetně okolností, jak se to přihodilo).

Zaujal mě nákres na mapě, na níž byla zobrazena kavalírská cesta mladého Jana Rudolfa po Evropě, již si i zaznamenal do svého deníku. Na své cestě prostudoval také zámecké parky, z nichž si přinesl poučení i pro budování parku v Krásném Dvoře, docent Hojda vysvětlil, že Obelisk, jedna ze staveb v areálu Krásného Dvora (k dalším patří, podobně jako je nalezneme v dalších evropských parcích, Gloriet, Čínský pavilon, monumentální Novogotický templ nebo Lusthaus, zvaný rovněž Goethův pavilon), byl vztyčen na počest vítězství rakouského arcivévody Karla nad Francouzi v bitvě u Ambergu v roce 1796. Hovořil pak také o jeho patriotismu, který se projevil mimo jiné v účasti na organizaci českých královských korunovací, při nichž Černín zastával významnou hodnost nejvyššího číšníka, dalších majetcích Černínů, např. v Chudenicích na Klatovsku, ale také o úmrtí několika žen v rodině na následky varioly, strašlivé nákazy, která v historii zabila stovky milionů lidí. Jan Rudolf Černín z Chudenic zemřel v osmdesáti sedmi letech ve Vídni, kde zastával řadu let u císařského dvora funkci nejvyššího komořího, byl také jmenován rytířem Řádu zlatého rouna.

U Evžena Karla Černína, jehož portrét přednesl docent Hojda dle materiálu Ralpha Melvilla a doplnil některými svými komentáři, představují pro mne zajímavý fenomén rozsáhlé záznamy, jejichž zlomek byl vydán, jakožto zdroj informací a náhled na autora, ale stejně tak jakožto samotný textový útvar. Mimořádné jsou proto, že ačkoli psaní deníků bylo u šlechticů běžnou záležitostí, v tomto případě se jedná o záznamy od dvanácti let věku. Čteme v nich o návštěvě J. W. Goetha na Krásném Dvoře, je tu zmínka o J. E. Vocelovi, mladém Palackém či abbé Dobrovském. Evžen Karel byl patriot, jenž je uváděn v souvislosti s mecenášstvím Národního muzea, v době absolutismu se ale stáhl ze společenského života.

Na přednášce jsem se dozvěděl také o tom, jak prodal Černín svůj palác v Praze a peníze použil pro Jindřichův Hradec, a nechal si postavit také nový palác ve Vídni. Pozoruhodná je na první pohled nenápadná stavba, kterou (v bohaté obrazové dokumentaci) nechal šlechtic postavit na svém panství v Petrohradě jako součást nového pivovaru, jejímž architektem je ale významná osobnost českého kulturního života Josef Zítek. Na promítané fotografii ještě nepůsobí objekt příliš vábně, prý se ale v něm chystá po rekonstrukci otevření nové restaurace. Významná část přednášky byla věnována bohaté umělecké sbírce, obsahující malířská díla předních evropských umělců.

Téma pro mě zajímavé rozhodně i z regionální perspektivy bych si měl aspoň trochu ucelit i četbou knihy o Janu Rudolfu Černínovi, kterou jsem měl možnost na Humprechtu alespoň zběžně prolistovat a která rozhodně patří ke krásným výpravným publikacím, kterých se našemu regionu v minulých několika letech dostalo ^pzn..

Poznámky a odkazy

Černínská letní akademie, více viz https://www.humprecht.cz/akademie

Eva Chodějovská, https://www.databazeknih.cz/zivotopis/eva-chodejovska-72722

Jan Rudolf Černín a jeho Krásný Dvůr: Krajinářský park v Čechách v ohnisku vlivů a cestovních inspirací 1770–1830, viz https://www.databazeknih.cz/knihy/jan-rudolf-cernin-a-jeho-krasny-dvur-krajinarsky-park-v-cechach-v-ohnisku-vlivu-a-cestovnich-inspiraci-1770-1830-513958

Krásný Dvůr, https://www.zamek-krasnydvur.cz/cs

Pzn. V posledních letech vyšlo několik pozoruhodných obrazově bohatě vybavených publikací o regionu, v němž žiju, eo ipso o projektech na panstvích šlechtických roků, které v tomto kraji působily (působí, senátor Tomáš Czernin má na Valdštejnově náměstí v Jičíně svou kancelář, také s ním jsem se několikrát setkal). Patří k nim dvojdílná publikace Petra Uličného Architektura Albrechta z Valdštejna z roku 2017 (ta se samozřejmě nezabývá jen jičínskými projekty) či monografie Lucie Rychnové František Josef Šlik a česká barokní krajina, a tak, přestože nová publikace pojednává především o areálu na jiném místě, dá se říci, že svým způsobem završuje odborná pojednání o trojici nejvýznamnějších šlechticů (Valdštejnové, Šlikové, Černínové).