Čarodění ve Valdštejnské loggii 2012

Pod názvem Čarodění v Lodžii připravilo společenství kulturních organizací, spolků a přátel magického centra, jímž se i mimo doby čarodění stala Valdštejnská loggie u Jičína na pondělí 30. 4. t. r. odpoledne a večer, jehož program je vyvěšen na webových stránkách kulturního imaginára v designu a dramaturgii Jiřího Vydry. Text v základní podobě přetiskujeme:

Čarodějné klany Lodžijských, Apropáckých, Divozemských, Pirilampských a Literáckých vás vyzývají k tajuplné výpravě 
do čarodějné říše, jejíž brány se otevřou o filipojakubské noci ve Valdštejnské lodžii na konci cest...

Magický den pro celou rodinu plný čaro-dílen, nevšedních divadel a hudby čarodějek.

od 16.00 CESTA ČARODĚNÍM – cesta slujemi čarodějů, čarokuchyní a naukou divočar aneb Putování za magickým tajemstvím…
+ tradiční dílna s Lhotákovými na výrobu čarodějnic v Libosadu
17.30 Zapálení velkého ohně pod Zebínem
18.00 TANEC ČARODĚNÍ – magický rituál tří čarodějek se slavnostním zapálením ohně
18.30 BABA YAGA – divadlo TOYMACHINE - hororová pohádka o Jeníčkovi a Mařence

od 19.00 hudební rej:
DŽEZVICA – balkánská a cikánská muzika v netypickém nástrojovém obsazení
SÍLA – poeticko-brutální písně marci-punkové kapely
KOPIR ROZSYWAL BESTAR - divoká jízda kapely Kristýny Lhotákové, Ládi Soukupa a ex-bubeníka Psích vojáků Davida Skály
AFTER PARTY: RAJTARAJ – akustický etno-šraml

Ponechal jsem orig. linky v textu, celý text a cesta ke stránkám:
https://valdstejnskalodzie.cz/news/2/132/po-30-4-2012-cARODeNi-V-LODzII
https://valdstejnskalodzie.cz/

Připojuju ještě krátké poznamenání mírně historické. Čarodějnic (vnímal jsem je opravdu jako čarodějné dění) na vrchu Zebíně jsem se účastnil od útlého věku. Od okamžiku, kdy jsem prožil magickou noc u kapličky, když jsem (bylo to v jiný den než poslední dubnový) tajně zdrhnul z domu a vyškrábal jsem se po svahu a poprvé jsem uviděl zářící město pod kopcem, se pro mě tento vrch stal tím, čemu se dnes říká „kultovní“ místo, pro mne se stalo opravdu místem jakéhosi nepojmenovaného kultu, oheň zcela nahoře u kapličky, vršek obsypaný lidmi a chlapík zvaný Čochtan pějící tenkrát zakázané písně do romantické tmy byly úžasným zážitkem myslím pro všechny zúčastněné. V dobách normalizace byl patrný úpadek této tradice zřejmý už v tom, že všichni byli líní dopravit potřebné palivo pro oheň až na vrchol, a postupně se plošina u lomu stala jakýmsi podivným místem čundráků, zatímco zaháněná tradice se rozplývala ve svazáckých Mírových ohních, kontrolovaných příslušnými politickými činiteli. Vzpomínám si, že se lidé i báli, a když jsme s Milošem Šejnem obcházeli při jedné z fotodokumentací celou jičínskou kotlinu od úbočí Veliše přes Prachov až na Zebín, museli jsme u jednoho z ohňů vzít nohy na ramena, protože místní lidé nás pravděpodobně považovali za estébáky, málem zajišťující nezákonné spolčování, protože nemohli pochopit, že nám jde právě o magii ohňů v krajině. O znovuvzkříšení tradice „pálení čarodějnic“ se – už v jiné podobě – zasloužilo po Listopadu občanské sdružení Lodžie.