Carla Bley

Carla Bley
žijící legendy jazzu

Americká jazzová pianistka, popřípadě varhanice, skladatelka a aranžérka se narodila v Oaklandu v Kalifornii v roce 1938 do hudební rodiny. Oba rodiče byli hudebníci, otec učitel klavíru a varhaník. Ona sama začala chodit do kostela a hrát na klavír a varhany ve čtyřech letech. V roce 1957 se rozená Carla Borgová vdala za jazzového pianistu Paula Bleye, se kterým se seznámila jakožto „cigarette girl“ (prodávala cigarety) v legendárním jazzovém klubu Birdland. Ten ji přiměl, aby pro něj komponovala. Brzy hrála v New Yorku s Charlesem Moffettem seniorem a Pharoah Sandersem.

Od poloviny šedesátých let se pouštěla do pozoruhodných monumentálních projektů. Od roku 1965 řídila S Michaelem Mantlerem, jazzovým hudebníkem rakouského původu, avantgardní jazzovou formaci Jazz Composer’s Orchestra , které ještě rok předtím předcházela organizace Jazz Composers Guild, která v New Yorku realizovala řadu jazzových koncertů, nazývaných „Říjnová revoluce v jazzu“. Po rozpadu organizace, která iniciovala vznik orchestru a vznik následné instituce, která podporovala vznik nových jazzových děl a zároveň fungovala jako label pro vydávání jejich nahrávek.

Jedním z nejzajímavějších výsledků bylo dílo, označované jako jazzová opera, s názvem Escalator over the Hill, na němž  Bleyová pracovala v letech 1967-1971, kdy byla zveřejněna s podtitulem „chronotransduction“ „se slovy Paula Hainese, adaptací a hudbou Carly Bley a produkcí a koordinací Michaela Mantlera“. Účastnila se celá řada známých hudebníků z oblasti rocku, popu i jazzu, mj. z vlastního ochestru. V roce 1997 se uskutečnilo v Kolíně nad Rýnem živé vystoupení, jemuž následovalo koncertní turné. V roce 2006 se v Essenu konalo další provedení.

Paralelně s orchestrem hrála Carla Bley s Mantlerem a saxofonistou Stevem Lacym v kvintetu, v roce 1966 se vydala s německými jazzovými hudebníky Peterem Brötzmannem a Peterem Kowaldem na turné.

Následovala spolupráce s Charlie Hadenem a jeho Liberation Music Orchestra, který Haden vedl od roku 1969, a pro nějž Carla Bley připravovala rozsáhlý hudební materiál, ať již vlastní skladby či aranžmá skladeb jiných autorů.

Michaela Mantlera si nicméně vzala, jejich dcera Karin se stala jazzovou varhanicí, po návratu Mantlera do Evropy žila s dlouholetým členem skupiny Stewe Swallowem, který byl i jejím hudebním partnerem u baskytary.

V letech 2006/2007 se Bleyová stala rezidenčním umělcem filharmonie v Essenu. V roce 2008 vystoupila s triem se Swallowem a Andy Shepardem v legendárním newyorském klubu Birdland (Songs with Legs). V roce 2009 byla vyznamenána prestižní německou cenou German Jazz Trophy, 2012 obdržela čestný doktorát toulouské univerzity.

Máme-li charakterizovat dílo Carly Bleyové, pak uveďme, že od poloviny šedesátých let na sebe upozornila nápaditými a inovativními skladbami, které zprvu psala pro Trio Paula Bleye, svého manžela, později pro bubeníka a skladatele George Russella, saxofonistu a klarinetistu Jimmi Giuffreho či trumpetistu Arta Farmera. Pro Garyho Burtona složila ceněnou A Genuine Tong Funeral. V sedmdesátých a osmdesátých létech produkoval Carla Bley Band řadu koncertantních big-bandových skladeb, které navazují na odkaz Duke Ellingtona a Gila Evanse.

Při příležitosti 70. narozenin napsal o Carle Bley v německých novinách FAZ (Frankrufter Allgemeine Zeitung) Wolfgang Sandner: Carla Bley je nejmonstróznější chameleón, jakého jazz zná. A gigantické vzrušení. Nelze vzít za bernou minci nic, co řekne, dělá nebo spojí ve svých kompozicích. Člověk musí přemýšlet spolu s neortodoxní dcerou církevního hudebníka z Oaklandu, musí brát v úvahu její ironii a to, jak porušuje kdejaké konvence, a zatímco se jen zdánlivě přizpůsobuje, vnímat její hudbu jako hru skleněných perel (pzn.překl.: název kultovního románu německého spisovatele Hermanna Hesseho, který je prazvláštní vizí křížení kultur a lidské identity, Nobelova cena 1946), jestliže jí chcete podat vodu a prostřednictvím její hudby dosáhnout osvícení (pzn.: tak trochu buddhistická narážka).
Carla Bley byla v tomto roce i v Čechách, se svým triem vystoupila v Přerově (viz čl. pod textem).

Text příspěvku je z podstatné části překladem článků na adrese
https://de.wikipedia.org/wiki/Carla_Bley, případně
https://de.wikipedia.org/wiki/Escalator_over_the_Hill

Odkazy
https://cs.wikipedia.org/wiki/Carla_Bley
Stránky C. Bley (pozor na orientaci!)
https://www.wattxtrawatt.com/
P. Bley v Přerově
https://art.ihned.cz/c1-54897110-potrhla-jazzova-prukopnice-carla-bley-miri-do-ceska-predskokana-ji-udela-dan-barta

Muzika
Opera Escalator Over The Hill (červen 1971), u videa rozsáhlý komentář
https://www.youtube.com/watch?v=_kuxwXg0Nmg
A Genuine Tong Funeral
https://www.youtube.com/watch?v=Ymbcq5RW0ho
Carla Bley Trio (2001)
Carla Bley - piano
Steve Swallow - bass
Andy Sheppard - tenor saxofone
https://www.youtube.com/watch?v=ou5PE1AZy7g&feature=related
Carla Bley a Steve Swallow
https://www.youtube.com/watch?v=YkBU5aM_6zM&playnext=1&list=PLE7082D54003AC8F5&feature=results_video
Další videa
https://www.youtube.com/watch?v=82wy0nqZYaM&playnext=1&list=PLE7082D54003AC8F5&feature=results_video
https://www.youtube.com/watch?v=glF9sStaJSA&feature=related
Rawalpindi Blues (pro mě nejzajímavější nahrávka ze všech uvedených)
Carla Bley: piano
Jack Bruce: lead vocals, electro bass
Paul Motian: drums
John McLaughlin: guitar
https://www.youtube.com/watch?v=83JDGIirtPQ&feature=plcp