Čaj, Kurosawa, Murakami… Japonsko

Japonsko. Země, která mne odjakživa fascinovala. Ne, že bych v prvním plánu toužil ji procestovat. V době, kdy bych to byl nejspíš udělal, jsme směli překročit hranice tak ještě do Polska či NDR. Později byly jiná místa, která měla přednost. Ostatně je to „exotika“, a ta by měla zůstat v touhách a snech. To říkám tak napůl nevážně. Totiž samozřejmě je určitě zajímavá konfrontace představ a reality, bylo by zajímavé navštívit ta místa, která mne zajímají, a ostatně i dnešní Japonsko samo o sobě. Nicméně důvody, proč mne Japonsko zajímalo, byly jiné.

Tradiční a později moderní architektura, její „minimalismus“, možná to není z hlediska vlastního stylu to nejpřesnější slovo, vzhledem k ornamentálnosti, vztahu k materiálu atd., ale úspornost posuvných stěn v domech, geometrická jednoduchost a celá řada dalších věcí, ostatně obdivovaných i evropskou architektonickou avantgardou, to je to, co mám na mysli. Funkčnost. Budhistické chrámy a šintoistické svatyně, čajové domky, japonské zahrady, vily engawa… a ovšemže moderní japonská architektura, která pracuje s dnešními koncepty i technologiemi, v sobě onu tradici má a určitě ji i vědomě přenáší do dnešního světa. Tadao Andó, Kenzo Tangé atd.

Ostatně čaj. To je záležitost, kterou mám zabudovanou do svého vlastního života. Čaj jako nikoli pouze nápoj, ale cosi hlubšího (nechci použít bombastický výraz „životní styl“, tak daleko to ostatně není). Japonský čajový obřad jsem ovšem nedělal, a nedělal bych ho, ani kdybych k tomu měl podmínky. (Dnes by to bylo možné, nejvýznamnější japonská škola Urasenke otevřela v Praze své středisko.) Nicméně čaj byl dost důležitý, kromě oněch prvků, které lze obtížně pojmenovat, nejspíš snad jako jakousi podobnost se stylem mého myšlení. Svého času jsem s kolegyní překládal celou jednu rozměrnou knihu, půjčil nám ji malíř Vladimír Komárek, s nímž jsem byl, už proto, že jsem učil na semilském gymnáziu, ve styku. Vladimír měl ostatně nádhernou japonskou zahradu, v té době zřejmě u nás unikát. S  brněnským J. H. Kocmanem a Marianem Pallou sdílel pití čaje. J. H. Kocman zabudoval čaj (kromě něj samého, tehdejší Čajové minimum je jednou z prvních vyjádření o smyslu čaje v době, kdy se ještě čaj nestal trochu i módou, spojenou s čajovnami u nás) do svého uměleckého projevu, jeho ruční papíry s lístky čaje jsou nádherné.

Filmy Akiry Kurosawy. Ve filmovém klubu v Hradci Králové, ale myslím, že i v Jičíně (v šedesátých letech byl na velmi dobré úrovni, promítaly se opravdu novinky, Bergmann, Fellini), vnímal jsem je tenkrát v kontextu filmových hororů, které k nám také přišli – Ptáci, Psycho, zfilmovaná povídka E. A. Poea Jáma a kyvadlo… Obzvláště vzpomínám na jednu scénu s tradičním duchem zemřelého, kdy chumáč vlasů, jíž se jeho bytost projevovala, létal dramaticky po místnosti. Jistě by se dalo dohledat, který to byl vlastně film. Nedávno šla v televizi celé série Kurosawových filmů. V době, kdy píšu tento článek, je text o japonském režisérovi „článkem týdne“ na Wikipedii.

Literatura. Hlaváčkova sbírka „Pozdě k ránu“, tehdejší japonerie, zapadající do nálad fin de siécle. Verše Jiřího Karáska ze Lvovic jsem prezentoval v jičínském rockovém klubu (tehdy se ovšem neříkalo rockovém, ale beatovém) v oslnění červenými světly a se zkresleným zvukem (nejrůznější kytarové boostery byly tehdy žhavou novinkou). Japonerie, tedy vlastně šlo i o výtvarné umění. Nejvýraznějším příkladem byl, o dvacet let později, Paul Gauguin, o němž jsem rozepsal jakýsi text (žel jsem ho nedokončil). V každém případě se Japonsko, japonská kultura vynořovala ze spodních vrstev čehosi podstatného ve mně a zase se, v tlaku životních okolností, vytrácela zpět do hlubin. Kdesi jsem četl, že na podobném principu funguje Japonsko samo, totiž že se otevře okolnímu světu, nasaje z něj aktuálně nejzajímavější podněty, pak se uzavře a zpracuje je – výsledek pak prezentuje v další fázi, kdy se znovu otevře.

Japonsko se tak stalo pro mne na jedné jakousi skrytou konstantou, prostupující ve svých základech leckam, kam asi ani sám netuším, a v určitých chvílích na straně druhé nabídlo svá témata, která byla pro mne zajímavá. Svého času jsem si dokonce koupil učebnici japonštiny, myslím, že dokonce vím, kde ji mám. Tenkrát bylo něco podobného v podstatě nedostupné, říkal jsem si, že se někdy na ten jazyk podívám blíž. Zatím se nestalo. Nicméně, jak říkám, ta témata se – někdy zcela neočekávaně – vynoří, a jsou tu. Posledním z nich jsou knihy Haruki Murakamiho, jehož jsem objevil přes iLiteraturu  a přečetl všechny, které jsem sehnal. Docela legrace, protože když jsem o těch, které jsem přečetl hovořil se svou dcerou Martinou, řekla mi, že ho čte taky a že ho dokonce kompletuje ve své knihovně. Pro mne velké překvapení, vzhledem k její někdejší čtenářské orientaci. No tak mi ty, které jsem neměl, půjčila.

Odkazy:

Pár stránek o Japonsku / spíš pro základní orientaci, rozhodně bez nároku na úplnost
https://www.japonsko.tnet.cz
https://www.volny.cz/nipp/japonsko.htm

https://www.japonsko.info
https://www.japonsko.net

https://cs.wikipedia.org/wiki/Port%C3%A1l:Japonsko
https://cs.wikipedia.org/wiki/Japonsko

https://web.quick.cz/japan/prednasky.htm
https://www.archiweb.cz/salon.php?action=show&id=2991&type=17

Tadao Andó
https://www.e-architekt.cz/index.php?KatId=122&PId=1723

Akira Kurosawa
https://cs.wikipedia.org/wiki/Akira_Kurosawa

Čajová škola Urasenke v Praze
https://www.urasenke.cz/index.php/home/tradice-cesty-caje
čaj
https://www.e-cajovna.net/cesta-caje-0
https://www.zdravi4u.cz/view.php?cisloclanku=2005010703

Karel Hlaváček
https://cs.wikisource.org/wiki/Pozd%C4%9B_k_r%C3%A1nu

Haruki Murakami
https://cs.wikipedia.org/wiki/Haruki_Murakami
https://www.plencner.sk/uvod/osobne-stranky/literatura/haruki-murakami/
https://www.iliteratura.cz/fulltext.asp?x=0&y=0&q=Haruki+Murakami

P. S. Na poslední straně časopisu Sanquis (září 2010), který jsem právě otevřel, jsem našel pěkné odkazy na českou kulturu v Tokiu a další:

https://www.czechcentres.cz/tokyo/novinky.asp
https://www.nezu-muse.or.jp/
https://tokyo.japantimes.co.jp/post/en/1358/Nezu+Museum+Tokyo+s+Secret+Garden.html
https://www.mori.art.museum/eng/
https://www.artmuseum.cz/muzea.php?muz_country=Japonsko