Bronislav Poloczek (1939 – 2012)
20.03.2012 02:58
Nevím příliš, jak to kdo má, ale já herce a herečky nevnímám příliš „profesionálně“, tzn. s „objektivním“ hodnocením jejich profesního výkonu, ale některé registruju jako ty, kteří prostě patří k české (evropské, světové) kultuře, pak je spousta těch, které moc nemusím, případně kteří ve mně svým vystupováním vypěstovali vyslovenou averzi (Bohdalová někdejší neustálou přítomností na televizní obrazovce a údajně proslulou hladovostí, Harrison Ford v Indiana Jonesovi svým přehráváním, permanentní akčností, doprovázenou šíleným pohledem), a konečně řada těch, kteří mě vždycky pobaví nebo na kterých dokonce ujíždím. Tak třeba Jack Nicholson mě vždycky dostane, a taky Bronislav Poloczek.
Ten druhý takovou tou rozmáchlou frackovitou ostravštinou s oněmi otevřenými protahovanými, zpěvavými, jakoby odbytými samohláskami nebo naopak krátkými slabikami, charakteristickými pro severomoravský dialekt. A stačí jen, když se objeví s takovým tím už apriori mírně naprdnutým pohledem, který nemá daleko ke komentářům v oné jazykové rovině, kterou jsem se právě pokusil nějak označit.
Před několika dny, 16. března, po dlouhé nemoci, jak říkají média, zemřel. Když se pokouším vybavit si nějakou jeho roli, není to ta, kterou zdůrazňují portréty, totiž ta v Černých baronech. Ale nevybavím si ani nějakou konkrétní jinou. Je to proto, že Poloczka nemám spojeného s nějakou rolí, ale právě tou jeho nezaměnitelností, danou už jeho zvláštním vystupováním. Samozřejmě na tom má podíl i jeho polský původ. Je jen pár takových herců, takto vyhraněných, alespoň v současnosti, kdy se spíš upřednostňuje jaksi „civilní“ herectví (dříve to bylo naopak takřka samozřejmostí, František Filipovský, Ladislav Pešek, Lubomír Lipský, Vlastimil Brodský, Rudolf Hrušínský, jen narychlo vyjmenovaní ti první, kteří mne napadli), ovšemže jich o generaci mladších taky pár je, Jiří Pecha, Arnošt Goldflam nebo snad vůbec nejvíc Leoš Suchařípa, ale také třeba pak Miroslav Moravec. Právě tak Bronislav Poloczek je nezaměnitelný, už po několika zaslechnutých slovech.
Charakteristika v jednom článku
Na plátně se prosadil převážně jako veseloherní typ v nejrůznějších úlohách chvastounů, žoviálních a prostoduchých náfuků, lenochů, podvodníčků, pokrytců a intrikánů. Často hrál i v detektivkách.
Přidal bych k tomu ještě takový ten smutný pohled, který taky uměl. Nebo ostatně i jakoukoli jinou okamžitou emoci. A uměl ji věrohodně.
https://cs.wikipedia.org/wiki/Bronislav_Poloczek
https://www.csfd.cz/tvurce/1510-bronislav-poloczek/
https://www.youtube.com/watch?v=3paPmVGL6Ds
https://www.youtube.com/watch?v=Ui4ImXbYjsM
https://www.youtube.com/watch?v=VMNcjPqOkVY
———
Zpět