Brno

Jedním ze způsobů, jak přemýšlím o městech, je vytvoření nějaké slovní ikony. Třeba Hradec Králové je „město na kopci“, Liberec „město pod kopcem“ či „město s kopcem“. První vyznačuje princip akropole nad řekou, na níž je hlavní náměstí s chrámem, druhé polohu města pod Ještědem. Je už lhostejné, že ten druhý „kopec“ je podstatně vyšší, což je možná důvod, proč Liberečáci své město nepostavili rovněž na jeho vršku. Na tom nic nemění, že takovéto pojmenování představuje maximální zjednodušení, například nerespektuje skutečnost, že sám Liberec je ve svažitém terénu, přesto si myslím, že je to legitimní. Zjednodušení umožňuje přehlednost, sám jsem si vždy u měst, která jsem neznal, vyznačoval nějaké jejich základní schéma, třeba u Bernu polohu na ostrohu nad řekou, na němž probíhá několik základních paralelních ulic. Nakonec se to dělo i v historii. Protože co jiného jsou šlechtické erby? Dnes si města pro turistický ruch opět hledají jednoduchou identitu v ikoně na webových stránkách. Nemělo by to nijak odporovat široké pestrosti, kterou při bližším kontaktu vnímáme.
Kdybych měl takto schematicky pojmenovat Brno, pravděpodobně bych zvolil výraz „město s kopci“. Nevím, zda by dnešní Brňáci souhlasili, Jiří Mahen viděl v jednom ze svých románů město právě v perspektivě jednotlivých kopců. Pravda Špilberk je nejspíš nejvýraznější dominanta, ale není jednoznačně ta hlavní, jako jsou v Praze Hradčany (ani tam to není tak jednoznačné, vedle je Petřín, druhá někdejší dominanta Vyšehrad však je poměrně vzdálená, takže tuto konkurenci nikdo alespoň vizuálně nevnímá), Petrov je takřka stejně výrazný, svou štíhlostí dokonce svým způsobem výraznější (dala by se od toho odvíjet filozofie světské a církevní moci), jinak jsou to opravdu jakési „Sedmihorky“, tentokrát se Žlutým kopcem, který je rovněž nedaleko (tam je i ulice spisovatele, který tuto myšlenku inicioval), pak Červeným kopcem, další „kopce“ najdeme na severu v Brně-Medlánkách, tam jsou dvě vyvýšeniny, o kus dál pak Palackého kopec atd., geologicky to vše souvisí až kamsi k Pálavě, Děvínu a Svatému kopečku (ale ne tomu známému, ale tomu u Mikulova).
Tak to je samozřejmě rozvinutí jen jednoho motivu, byť důležitého. K jiným patří v tuto chvíli avantgardní motivy v českém moderním umění, ať k nim počítáme už řečeného Jiřího Mahena, všestranného tvůrce v oblasti divadla, básnictví či knihovnictví i úvah o českém národu, brněnskou odnož Devětsilu, velmi pozoruhodnou, či poválečnou avantgardu, v mnohém progresívnější než ona pražská především za doby normalizace sedmdesátých let. A není to zdaleka jen divadlo Husa na provázku. Samozřejmě ti, kteří mají rádi autíčka, budou hovořit o brněnském okruhu, technici o brněnských veletrzích. Je toho hodně, na co by bylo možné se zaměřit. Leoš Janáček, vila Tugendhat a funkcionalistická architektura, archeologie Brněnska, dominikáni, napoleonská historie… Zkrátka sedm kopců, sedm námětů.

https://mojebrno.wz.cz/inka--brno-kopce-medlanecke-kopce.html
https://mojebrno.wz.cz/
https://www.brno.cz/
https://www.vutbr.cz/