Branibory v Čechách

Vypadá to jako jazyková hříčka, ale není. Název nejznámější potraviny, kterou dovezl někdo, neví se vlastně přesně kdo, do Evropy z Ameriky, a která se dostala ze Španělska v polovině šestnáctého století, přesněji snad roku 1585 do Anglie, pěstovala se nicméně nejdříve jako okrasná květina a teprve na přelomu 16. a 17. století se dostala na královský stůl jako lahůdka, u nás opravdu souvisí s Braniborskem (s těmi Branibory, o nichž Bedřich Smetana napsal operu, s tím Braniborskem, které je dnes německou spolkovou zemí).

Brambory se totiž začaly, vlastně docela pozdě, pěstovat jakožto polní plodina v Irsku v době velkého hladomoru způsobeného extrémní neúrodou. V Čechách je pěstovali františkáni právě z Irska v polovině 17. století v klášterní zahradě na Novém Městě pražském (nazývali se „hibernové“, dodnes Hybernská ulice) a o sto let později je císařovna Marie Terezie nechala přivézt z Pruska, což byl tehdejší název země, s níž souvisí dnešní český název brambor. Nejdříve to byly „brambury“.

Celou historii brambor si můžeme přečíst v časopise Lidé a Země, kde v květnovém čísle 2012 je v článku „Skutečný poklad ze země Inků“ popsána nejen jejich cesta z dnešní Peru do Evropy, ale i celá řada dalších souvislostí.

Článek v čas. Lidé a Země
https://www.lideazeme.cz/clanek/skutecny-poklad-ze-zeme-inku
Článek na Wikipedii
https://cs.wikipedia.org/wiki/Lilek_brambor