Borovany

Borovany
třeboňská témata

Cestou po vesnicích, kde jsem doufal objevit ještě něco z jihočeské lidové architektury, jsem ve vesnici Kojákovice před vesnickým muzeem, nešikovnou shodou okolností právě ve čtvrtek zavřeným, narazil na dvojici cyklistů, kteří mi doporučili klášter v Borovanech se slovy, že je to lepší než Broumovský klášter, který navštívili nedávno. Po mírném zklamání nad stavem architektury na několika místech, označených na mapě štítkem doporučujícím věnovat jim pozornost, kdy za pozornost stál jeden krásně opravený dům se zářící modrou fasádou a upraveným prostorem před ním, osázeným květinami a stromky, a ostatní byly jen vzpomínkami na krásnou lidovou architekturu, v horším případě necitlivě přestavěné, a po postesknutí si, proč to jinde v Evropě vypadá jinak a i malá místečka, kde skoro nic není, turisticky těží z toho, jak jsou vstřícná a vizuálně příjemná pro příchozího, jsem se vydal na místo, které jsem měl v itineráři poznamenané jako poslední.

Příjezd do celkem prudkého kopce na náměstí v Borovanech zprvu nedával tušit, že by tu bylo cosi, co stojí za návštěvu; měl jsem představu v krajině z dálky patrného komplexu s věžemi atd., nic takového tady návštěvníka nečeká (možná jsem jel z jiné strany nebo se prostě věnoval řízení), nicméně jednu, kratší stranu charakteristicky podélného  náměstí (podobné jsem včera viděl ve Žďáru) zabíralo průčelí komplexu, který opravdu stojí za pozornost.

Slovo klášter je vlastně nepřesné, klášter tu sice svého času byl, s komplikovanou historií, na panelech v chodbách je výrazné jméno Petra z Lindy, původem Holanďana, který klášter založil v roce 1455, po stu letech a morové epidemii klášter zrušen a dalších peripetích a změnách majitelů v roce 1630 obnoven a znovu – za Josefa II. – zrušen, a posléze Schwarzenbergy přestavěn na zámek. Nicméně se uvádí, že jde vlastně především o barokní prelaturu, známá jako „zámek“ proto, že se dispozicí příliš od zámku nelišila, „jen průběžná chodba, navazující na chodbu konventu a spojující všechny tří křídla rezidence, tu připomene rozdílný účel“ (z panelu o barokních prelaturách na chodbách), kterou k nám koncem 17. století přinesl architekt Jean Baptiste Mathey. Základem je typ francouzské zámecké architektury zvané „maison de plaisance“ s půdorysem písmene „U“.

Areál na mě udělal velice pěkný dojem. V jednom traktu bylinná zahrádka, jaké kdysi v klášterech byly, s popisky jednotlivých rostlin (tatínek s dvěma malými kluky, kteří si tam chtěli cosi trhat, byl pěkný příklad zájmu), jinde, na jih od hlavního traktu, Borůvková samoobsluha, kde by si člověk mohl koupit sazenici různých druhů borůvek, které byly na záhonech (sazenice kanadských borůvek za 180,- Kč), opět s popisy jednotlivých druhů borůvek (třeba Bluecrop či Pink lemonde), borůvková čítárna s tzv. „libroboxem“ (vysvětleno na jiném panelu). Uvnitř pak zmíněné informační panely sledující například augustiniány v Čechách či zaniklá poutní místa v tomto kraji, v ochozu kolem vlastního klášterního dvora expozice plastik, v prvním patře muzea pak přenesené plastiky z mariánského poutního místa Římov, a další věci.

Pohled na „zámek“ ze Žižkova náměstí, pěkné, ale samotné náměstí prošlo proměnami, které jsou možná „pro život“ uspokojující, esteticky nicméně nepříliš působivé. V seznamu památkově chráněných domů na Wikipedii se dočítám, že řada z nich byla přestavbami prostě zničena (takže se zřejmě jednalo o protizákonné jednání „raného kapitalismu v Čechách“). Nicméně samotný areál je pozoruhodný, a zřejmě i přístup těch, kteří se starají o „Borůvkovany“, jak svědčí nejrůznější projekty pro děti (Slamburg) na programech s charakteristickou borůvkovou barvou. 

https://cs.wikipedia.org/wiki/Seznam_kulturn%C3%ADch_pam%C3%A1tek_v_Borovanech

https://cs.wikipedia.org/wiki/Borovany

https://www.selskebaroko.cz/selskebaroko/borovany/borovany.htm

https://www.boruvkobrani.cz/

virtuální prohlídky
https://www.borovansko.cz/virtualni-prohlidky/d-1226

historie
https://www.borovansko.cz/historie-klastera/ms-1153/p1=1153