Body and Soul

28.09.2011 18:48

Body and Soul
příběh jedné jazzové balady

Body and Soul patří k jazzovým standardům, které složil ve třicátých letech minulého století John W. Green, rozený Newyorčan, který na přání rodičů studoval ekonomii na Harvardu, ale nevěnoval se rodiči zamýšlené kariéře na Wall Street, nýbrž taneční hudbě, které propadl již za univerzitních studií, kdy řídil taneční orchestr. Dnes bychom řekli hitmaker, skladatel a aranžér psal pro orchestry, mj. ve své době velice populární orchestr Paula Whitemana, pracoval jako korepetitor u Paramount Pictures, za druhé světové války řídil orchestr u Metro-Goldwyn-Meyer, byl generálním hudebním ředitelem u MGM v Hollywoodu. Zpracoval hudbu pro celou řadu filmů, později pracoval pro televizi, řídil různé orchestry, např. Symfonický orchestr Los Angeles atd.

Green Body and Soul napsal během svého pobytu v Londýně pro Gertrudu Lawrencovou, herečku ve filmech a na Broadwayi anglicko-dánského původu populární ve 30. a 40. letech. Jako první nahrál píseň na gramofonovou desku dnes víceméně neznámý impresário Jack Hylton se svým orchestrem, zpíval ji i s orchestrem Paula Whitemana, který ji zpopularizoval, takže se dostala v žebříčku na první místo a zůstala tam šest týdnů. Následovala adaptace do jedné revue na Broadwayi a interpretace Louisem Armstrongem, Benny Goodmanem a Artem Tatumem, kteří ji rovněž dostali do hitparád.

V roce 1939 nahrál skladbu tenorsaxofonista Coleman Hawkins. Nahrávka byla zajímavá tím, že po celou dobu skladby hudebník improvizoval. V této době se skladba stávala pomalu jazzovým standardem a nahrála ji řada hudebníků (některá další jména uvádím ještě níže u přehledu nahrávek). Jednou z posledních nahrávek, mimořádných tragickým kontextem osudu zpěvačky, je snímek Tonny Bennetta a Amy Winehouse v tomto roce (2011).

Text k jazzové baladě napsala – poněkud zvláštní – trojice Edward Heyman, Frank Eyton a Robert Sour. Je pohlížen z perspektivy osoby, která má starost o jinou osobu, která to nicméně nepostřehla. V refrénu se zpívá

My heart ist sady and lonely
For you I cry
For you, dear, only
I tell you, I mean it
I´m all for you
Body and Soul

Moje srdce je smutné a osamělé,
pláču pro tebe,
pro tebe, miláčku, jen pro tebe,
skutečně, myslím,
všechno mé patří tobě,
tělo i duše.

Skladba je dnes populární především v podání Billy Holidayové (u jejího jména jsem například našel znění textu, viz odkaz), v repertoáru ji měla, jak řečeno, i řada populárních jazzových a bluesových (soulových) zpěvaček jako Ella Fitzgerald, Sarah Vaughan, ale i jazzmanů nejrůznějších stylů, od tradičnějších po modern jazz, kteří skladbu pochopitelně interpretují s výraznými odchylkami od té podoby, v jaké zněla ve třicátých či čtyřicátých letech. Mám-li zopakovat pár jmen, pro které lze dohledat na webu nahrávky, pak je to kytarový „cikán“ Django Reinhardt, tenorsaxofonista swingové a bigbandové éry Coleman Hawkins, jeden z nejvýznamnějších pianistů, varhaníků a skladatelů swingu Count Basie, klavírní virtuóz Art Tatum, jeden ze zakladatelů bebopu pianista Thelonious Monk, saxofonista Stan Getz, houslista Stéphane Grapelli, geniální improvizátor Keith Jarrett, a málem bych zapomněl zpěváka své doby Franka Sinatru. A ovšemže další, Freddie Hubbard, Dave Brubeck, Duke Ellington, Nat King Cole, Wes Montgomery… Zkusím vybrat jen něco z toho, pro porovnání – na YouTube a na Musicme.

Štítky:

muzika

Zpět

j a n k. č e l i š

Body and Soul

Štítky:

Menu

Vyhledávání

Kontakt