Bo Diddley

Legendy rock´and´rollu

V padesátých letech byl, vedle Bill Haleyho, Chucka Berryho, Little Richarda, Jarry Lee Lewise a několika dalších zakladatelskou osobností rock´and´rollu, který vznikl z prvků blues, jižního gospelu, rhythm´n´blues a poválečné americké lidové kultury. Černý hudebník, nazývaný „The Originator“ (tak jej uvádějí jedny webové stránky, dole v odkazu) se ocitl – z hlediska vývoje populární hudby – na rozmezí, na přelomu, kdy vznikal celý jeden hudební útvar, řečený „rokenrol“, na druhé straně byl inspirací pro rockovou, psychedelickou, dokonce punkovou muziku. Když uvažujete, proč to tak je, určitě vás napadne, že je to onen zvláštní rytmický model synkopického čtyřčtvrťového (4/4) beatu (rytmu), jehož je Bo Diddley vynálezcem. A pak také pro jeho nezaměnitelnou čtyřhrannou kytaru, kterou si sám zkonstruoval (v dobách „pra-bigbítu“ to podobným způsobem, byť z jiných důvodů, dělala řada z nás.)
Narodil se na malé farmě ve státě Mississippi, protože ho vlastní matka nemohla vychovávat, adoptovala ho sestřenice Gussie McDaniel, v sedmi letech se rodina přestěhovala do Chicaga. Učil se nejdříve hrát na housle, pak dostal od sestry obyčejnou kytaru. Ještě jako školák založil skupinu The Hipsters (vzpomeňte na Kerouacovu „bibli“ On the Road, Na cestě), s nimiž hrál na ulici. V devatenácti dostala stále populárnější kapela angažmá v 708 Clubu v Chicagu. Pozornost vzbuzoval svým výkonným zesilovačem (opět vzpomínám na svá studentská léta, to bylo rozhodující, nikoli, jak kdo uměl hrát), a zařízením na tremolo (vibráto), kterým se pozměňoval akustický zvuk kytary (změna zvuku byla rovněž základem všech změn ve vývoji populární hudby v 50. a 60. letech a prvním krokem elektronizace), a především kytarou, kterou sestavil ze starých hodin a autodílů.
Prvními nahrávkami na deskách, které byly v té době rozhodující pro jakoukoli hudební kariéru, byly skladby Bo Diddley a I'm a Man u firmy Chess Records . Úspěch jej přivedl do divadla Apollo v New Yorku, a odtud se datuje nejen postup na žebříčcích, ale i růst osobnosti všestranného a zajímavého muzikanta. V roce 1958 postavil další kytaru, tentokrát už s oním známým čtverhranným korpusem, podle níž byl rozpoznatelný po celý život. V roce 1960 se přestěhoval do Washingtonu, D. C., a začal svou hudbu sám produkovat, čímž získal svobodu v míře, ve které si jí mohl v tehdejší době užívat snad jen James Brown.
Na konci šedesátých let se dostal, stejně jako řada dalších hudebníků tohoto typu, poněkud do ústraní, nicméně stále vznikala nová alba. Vydával je ve spolupráci např. s Little Walterem, Muddy Watersem und Howlin’ Wolfem. V roce 1987 byl Diddley uveden do Rock and Roll Hall of Fame a v roce 2004 do Blues Hall of Fame. V roce 2005 koncertoval v Praze.

Odkazy a poslechy
https://cs.wikipedia.org/wiki/Bo_Diddley
https://en.wikipedia.org/wiki/Bo_Diddley
https://members.tripod.com/~Originator_2/
https://www.bo-diddley.com/

https://www.youtube.com/watch?v=bYaWTCY0Tns&feature=artist https://www.youtube.com/watch?v=ewwe89dtEyE&feature=artist https://www.youtube.com/watch?v=Q3-rf4EgAm8  (uvádí James Brown)
https://www.youtube.com/artist/Bo_Diddley?feature=watch_video_title