Blíž, k tobě, Bože můj vs. Chraň Bože, cara

Zase jedno hudební dobrodružství. Hrajeme v Podkrkonošském symfonickém orchestru Slovanský pochod Petra Iljiče Čajkovského a už po prvním čtení not zbystřím pozornost, tohle mi je nějaké povědomá melodie. Už s tím jsou nějaké zkušenosti, když se hrála Brahmsova Akademická předehra, každý si musel uvědomit citaci studentské hymny Gaudeamus igitur, nota bene už proto, že je základním motïvem také ve Smetanově Pochodu studentských legií, které se předtím rovněž hrály. A netušil jsem, že v té skladbě (tedy Brahmsovi) je citováno dalších osm německých studentských písní.

Ale k našemu tématu. Po dalším poslechu si říkám, no to je přece Blíž k tobě, Bože můj, taková stará písnička. Ale něco mi přece jen nehrálo. Nu a pak jsem si to uvědomil. Žádná Blíž k tobě, Bože můj, ale stará carská hymna. Tak je to jasné, dohledal jsem ještě vše potřebné na internetu, teď jsem byl ještě chvíli v rozpacích, zda napsal dva samostatné články a k tomu jeden odkazový, jakousi „hlavičku“ o obojímu, ale pak jsem si řekl, nechám to pohromadě jako jakýsi „esej“ (i s tím, že bude vypadat trochu jinak než mé „standardní“ poslechové příspěvky). Už proto, že jsem to takhle zajímavě spletl. Přitom Blíž k tobě, Bože můj znám léta, na Brdě u Nové Paky jsme nad hrobem Josefa Kocourka zpívali její parodii, kde jsme Nejvyššího zaměnili za Studeňanského Mistra. Nu a Chraň Bože, cara! mi hrával můj úžasný děda v domku na samotě na Kabátech na heligónku, a ty úžasné basy, které dokázal náležitě vyhmátnout, doprovázel příhodami o svém bratru, který byl u cara zahradníkem.

Nu ale ať si každý obě melodie porovná:

Bože, chraň cara!
https://www.youtube.com/watch?v=WxxGJ-Y2530
Blíž k tobě, Bože můj
https://www.youtube.com/watch?v=PKsr49csFYk

Nu a teď tedy jednotlivé skladby:

Petr Iljič Čajkovskij, Slovanský pochod, op. 31

Skladbu, která je také známá pod názvem Srbsko-ruský pochod, je programový koncertní pochod pro orchestr, napsaný v kontextu srbsko-turecké války v letech 1876 – 1878. Ruský skladatel jej napsal v posledních letech srbské války za nezávislost, podporované Ruskem. To podporovalo boj proti osmanskému obsazení. Srbové, utlačovaní Turky, získali sympatie Ruska, které je podporovali zprvu humanitární pomocí a posléze vstupem do války 1877 po boku Srbů. Úspěch ve válce vedl až k mezinárodnímu uznání Srbského knížectví v Berlíně 1878 (v roce 1882 pak vzniklo Srbské království). Čajkovskij, který rovněž se Srby sympatizoval, označil ve svém autografu i v korespondenci skladbu Srbsko-ruský pochod, při prvním publikování pak dostal označení Slovanský pochod.

Slovanský pochod je rozdělen do čtyř částí, které „líčí“ průběh války. První část líčí útlak Srbů v Osmanské říši, ten je popisován dvěma lidovými srbskými písněmi - Sunce jarko, ne sijaš jednako/Сунце јарко, не сијаш једнако (Slunce, ty nesvítíš všem stejně) a Rado ide Srbin u vojnike/Радо иде Србин у војнике (Srb se dá rád k vojákům), zprvu prezentovanými violami a fagoty a posléze celým orchestrem ve fortissimo. V druhém oddíle klarinety přijdou s vojenským motivem, oslavujícím ruskou armádu, která osvobozuje Srby, a zde zazní rovněž carská hymna Bože, cara chraň!. Poté znovu neočekávaně zazní úvodní téma, Srbové hledají spojeneckou pomoc. A konečně v poslední části znovu zazní carské téma, které poprvé zahrály tuby, v plné síle i v dechových nástrojích.

Pochod vznikl v září 1876 na objednávku Ruské hudební společnosti pro benefiční koncert Červeného kříže. Premiéra se konala 5. listopadu 1876 v Moskvě pod taktovkou Nikolaje Rubinštejna a byl to grandiózní úspěch, skladba musela být ihned opakována. Naděžda von Meck, mecenáška Petra Iljiče Čajkovského a Nikolaje Rubinštejna skladbu označila jako „pýchu Ruska“. Čajkovskij sám zpracoval později skladbu i v transkripci pro klavír. Docela komická je historická záležitost uvádění Slovanského pochodu v době existence Sovětského svazu. Hraní melodie carské hymny bylo zakázáno, na místo toho se v náhradu hrála jiná melodie, totiž Michala Glinky. Přiznám se, že si to příliš neumím představit.

https://de.wikipedia.org/wiki/Slawischer_Marsch

muzika
https://www.youtube.com/watch?v=3eEXfz_8h6A

Blíž, k tobě, Bože můj

Blíž k tobě, Bože můj je náboženská píseň, oblíbená, jak správně podotýká česká Wikipedie, i jako píseň pohřební. Zajímavá je skutečnost, že je rozšířená nejen po celé Evropě, ale i v řadě zemí jako je Finsko, Japonsko či Vietnam. Příčinou toho je původ textu, jehož autorkou je anglická unitářka Sarah Flower Adamsová. Unitářská obec (církevní společnost), jak už trochu napovídá její název, vychází z pozoruhodného proudu protestantské teologie, která se rozšířila po celém světě, především i do Spojených států, a která měla i v meziválečném Československu řadu vyznavačů (a pokud vím, existovala v určité podobě dokonce i v totalitním poválečném režimu; podrobně je vše pojednáno na Wikipedii). V Čechách ji ve zpěvnících najdeme poprvé ve Zpěvníku Českobratrské církve evangelické v roce 1923, zpívají ji ale i „husité“ a další české církve. K textu přitom existuje dokonce několik melodií, ta, která se týká našich souvislostí, se jmenuje Bethany (další jsou Horbury či Propior Deo).

Sarah Flower Adamsová (1805 – 1848) byla básnířka, její otec Benjamin Flower (1755-1829) byl žurnalista a vydavatel časopisů The Cambridge Intelligencer a The Political Review, matka filantrop Eliza Gould. Známý byl rovněž její bratr, radikální žurnalista a politický spisovatel Benjamin Flower, sestra pak Eliza Flower, hudebnice a skladatelka, zároveň známá svým přátelstvím k osobnostem jako byli William Johnson Fox, či John Stuart Mill. K přátelům rodičů patřili spisovatelé a básníci Samuel Taylor Coleridge, Robert Browning či Percy Bysshe Shelley. Této literárně vyprofilované atmosféře v rodině odpovídala i skutečnost, že se Sarah začala věnovat literatuře a divadlu – je např. doloženo, že v roce 1837 vystupovala jako Lady Mackbeth. Po smrti svého otce přesídlila se svou sestrou do Londýna, kde přítel jejího otce, zmiňovaný William Johnson Fox, řídil unitářskou obec (South Place Unitarian Church, Finsbury, London), která tenkrát byla místem setkávání reformě smýšlejících intelektuálů. Za jednoho z nich, publicistu a inženýra Williama Bridgese Adamse, se Sarah provdala. Vedle toho se věnovala básnické a spisovatelské práci. Do sbírky Hymns and Anthems W. Johnsona Foxe (Londýn, 1841) přispěla čtrnácti básněmi, jednou z nich byla právě Nearer, My God, to Thee.

Melodii k tomuto textu do sbírky napsala její sestra, na pozdějším rozšíření se ovšem podílelo přidání šesté sloky od Edwarda Henry Bickerstetha a opatření jinou melodií, totiž s melodií Bethany (Betánie jsou dvě biblická místa, jedno spojené s Lazarem, na druhém křtil Jan Křtitel) z roku 1856, jejímž autorem je americký skladatel a hudební pedagog, významný reformátor církevní hudby a školní hudební výchovy Lowell Mason (1792 – 1872).   Mason řídil už v šestnácti letech dětský pěvecký sbor a v osmnácti orchestr ve svém rodném městě Medfieldu (Massachusetts), v roce 1815 se stal sbormistrem a varhaníkem ve městě Savannah ve státě Georgia, v roce 1827 ředitelem Händlovy a Haydnovy hudební společnosti (Handel and Haydn Musical Society). Společně s George Jamesem Webbem založil Bostonskou hudební akademii. Masonův rod měl zajímavé pokračování: Jeho syn Henry Mason založil jednu z prvních firem vyrábějících klavíry a varhany v USA, jeho syn William Mason byl známým koncertním klavíristou a zatím posledním v rodině byl skladatel Daniel Gregory Mason (1873–1953). Lowel Mason složil na tisíc pět set  církevních písní, kromě Nearer, My God, to Thee  jsou známé například My Faith Looks Up to Thee nebo From Greenland's Icy Mountains.

V dalším komentáři nejspíš vynechám tak trochu profláklou souvislost, totiž použití melodie u filmu Titanic i další náboženské a společenské osudy (spojení s jinou melodií u metodistů, příklady, kdy se píseň zpívala na pohřbech významných osobností atd.), a zmíním ještě alespoň souvislost textu. Ten se – podle německé Wikipedie – vztahuje k příběhu o žebři Jákobově v 1. knize Mojžíšově, kap. 28. Na závěr jsem tedy vyhledal příslušný text v češtině.

A Jákob se ubíral z Beer-šeby a šel dál do Charanu. Časem došel na jedno místo a chystal se tam strávit noc, protože slunce zapadlo. Vzal si tedy jeden kámen z toho místa a dal si ho jako podhlavník a na tom místě si lehl. A začal snít, a pohleďme, na zemi byl postaven žebřík a jeho vrcholek dosahoval do nebes; a pohleďme, vystupovali a sestupovali po něm Boží andělé. A pohleďme, nad ním stál Jehova a přistoupil k tomu, aby řekl: „Já jsem Jehova, BŮH tvého otce Abrahama a BŮH Izáka. Zemi, na které ležíš, tu dám tobě a tvému semeni. A tvé semeno bude jistě jako částečky prachu země, a jistě se rozšíříš dál na západ a na východ a na sever a na jih, a tvým prostřednictvím a prostřednictvím tvého semene si budou jistě žehnat všechny rodiny zemské půdy. A hle, jsem s tebou a budu tě opatrovat na celé cestě, po níž jdeš, a vrátím tě na tuto zemskou půdu, protože tě neopustím, dokud skutečně nevykonám to, o čem jsem s tebou mluvil.“

https://cs.wikipedia.org/wiki/Bl%C3%AD%C5%BE_k_tob%C4%9B,_Bo%C5%BEe_m%C5%AFj
https://cs.wikipedia.org/wiki/Unit%C3%A1%C5%99stv%C3%AD
zdroje:
https://de.wikipedia.org/wiki/N%C3%A4her,_mein_Gott,_zu_Dir
https://de.wikipedia.org/wiki/Sarah_Flower_Adams
https://de.wikipedia.org/wiki/William_Johnson_Fox
https://de.wikipedia.org/wiki/William_Bridges_Adams
Bible
https://www.jw.org/cs/publikace/bible-online/nwt/knihy/1-Moj%C5%BE%C3%AD%C5%A1ova/28/#v1028010

muzika
https://www.youtube.com/watch?v=rwLl5nY5WPI
https://www.youtube.com/watch?v=xaxrY1rxZKE
https://www.youtube.com/watch?v=v8P8hCkXaZw
(v tomhle orchestrálním podání je to jak ta carská hymna)

Bože, Carja chrani! / Bože, chraň cara!

Ruská říše měla v průběhu historie několik národních hymen, první oficiální hymnou, schválenou panovníkem, tenkrát slavným Alexandrem I., byla Modlitba Rusů (Молитва русских), která platila v letech 1816 – 1833. Neměla původní melodii, byla použita ta, kterou známe z anglické Got Save the Queen, zmiňujeme ji ale také proto, že text Vasilije Žukovského byl zapracován do textu hymny, která následovala, Bože, chraň cara! Ta platila jako státní hymna v letech 1833 – 1917, kdy ji nahradila už revoluční melodie, která zatracovala starý svět – nebyla to ale zdaleka stále ještě ona, kterou jsme pak všichni po léta znali, Sojuz něrušimyj etc.. Naším tématem ale nejsou všechny bývalé hymny tohoto území (na Wikipedii jsou vcelku podrobně všechny probrány), nýbrž právě ta nejslavnější carská.

Autorem melodie je Alexej Fjodorovič Lvov, houslový virtuos, skladatel, dirigent a spisovatel z významné rodiny. Narodil se v Tallinnu v Estonské gubernii, v té době součásti Ruského impéria, v Estonsku také zemřel. Vzhledem ke svému postavení nemohl veřejně veřejně vystupovat, koncertoval ale na dobročinných večerech, na večerech hudebních spolků atd. Na Západě vystupoval pod jménem Alexis Lvoff  , spřátelil se s řadou významných osobností jako Felix Mendelssohn-Bartholdy, Robert Schumann, Giacomo Meyerbeer apod. Kromě ruské carské hymny napsal řadu skladeb pro housle, jako Fantazie, instrumentoval nově Stabat mater od Giovanni Battisty Pergolesiho, sám napsal několik oper. Jeho styl nicméně byl eklektický.

Autorem slov byl, jak už zmíněno, Vasilij Andrejevič Žukovskij. (1783 – 1852), ruský básník a překladatel romantické literatury. Žukovskij byl nemanželským synem statkáře jménem Bunin a turecké nevolnice. Jméno Žukovskij získal po svém kmotrovi. Mládí strávil v domě básníka Nikolaje Michailoviče Karamzina. Jeho první publikace byl překlad díla Thomase Graye Elegy Written in a Country Church Yard (1802). Tento překlad je považován za začátek ruského romantismu. Velká část jeho díla byly rovněž překlady evropských básníků, např. Friedricha Schillera, ceněny pro svou melodičnost byly především překlady německých a anglických balad. Založil humoristickou společnost Arsamas, k níž patřil mladý Alexandr Sergejevič Puškin, a po jeho smrti byl vykonavatelem jeho testamentu, co se týká jeho literární pozůstalosti. V roce 1826 byl jmenován domácím učitelem careviče, pozdějšího cara Alexandra II., Žukovskij využíval svého respektu u dvora v St. Petersburgu, když pomáhal rebelům, jako byli Lermontov, Gercen, Taras Ševčenko či děkabristé. Později, v roce 1841 se stáhl ze zdravotních důvodů ze společenského života, přestěhoval se do Villy Metzner v německém Frankfurtu nad Mohanem kde se koncentroval na překlad Homérova Odysea.

Vznik slov k carské hymně souvisel s Velkou vlasteneckou válkou proti Napoleonu Bonapartovi, v níž (v roce 1812) Žukovskij nastoupil do ruské armády. V té době napsal řadu vlasteneckých básní, k nimž patřila právě Bože, chraň cara! Celý text najdeme na české stránce Wikipedie, kde je pojednán podrobněji i Žukovského život a literární dílo.

https://cs.wikipedia.org/wiki/Modlitba_Rus%C5%AF
https://de.wikipedia.org/wiki/Bosche,_Zarja_chrani! (zdroj)
https://cs.wikipedia.org/wiki/Vasilij_Andrejevi%C4%8D_%C5%BDukovskij
https://de.wikipedia.org/wiki/Wassili_Andrejewitsch_Schukowski (zdroj)
https://cs.wikipedia.org/wiki/Alexej_Fjodorovi%C4%8D_Lvov
https://de.wikipedia.org/wiki/Alexei_Fjodorowitsch_Lwow (zdroj)
muzika
https://www.youtube.com/watch?v=3hAleep6uBI
https://www.youtube.com/watch?v=emNUP3EMu98 (a tohle je s celou tou parádou, s celou tou carskou pompou, třpytící se koruna atd.)