Bílé pláště

Šel jsem do krámu koupit chleba a nějaké brambory a na regále s novinami spatřil MF Dnes s článkem na titulní straně „Ochrana pacientů: nahrávání“. Už když jsem nahlédl do textu (noviny jsem si koupil, měli tam i zajímavou přílohu 100 let Věstonické Venuše či komentář k aktuální problematice právních mezer ohledně výdejních boxů), říkal jsem si, tak to už trpělivost přetekla a pacienti mají „bílých plášťů“ plné zuby. Když jsem pak doma otevřel počítač s tím, že dohledám nějaké detaily k tématům, jimiž se zabývám, v Echu, první, co na mě vyskočilo – žaloba na lékařku – Lékařka čelí žalobě, že zanedbala péči o vězně. Zemřel kvůli prasklému žaludečnímu vředu. No tak dobře, nedá se nic dělat, tohle už musím okomentovat.

V novinovém článku se jedná o nový fenomén, totiž že si pacienti nahrávají zdravotníky, protože je pohoršuje, jak se s nimi jedná. Text (MF dnes, 12. a 13. L7. 2025, Ivana Lesková) uvádí větu, kterou říká zdravotník mladé ženě, tyká jí: „Jo. My tě svážeme a zpacifikujeme. A vypni si ten telefon laskavě.“ Vím, že kontext může být všelijaký, ale to jsem se opravdu zděsil. Uvádí pak několik dalších příkladů, ženu, která říká, že není konfliktní typ, ale nyní už nejde do zdravotnického zařízení bez zapnutého telefonu, před sedmi lety utrpěla těžký úraz obličeje, v první nemocnici ale špatně vyhodnotili rentgen a zlomeniny neoperovali, chybně postupovali i v dalším zdravotnickém zařízení, následky byly děsivé, zkřivený obličej, nemohla otevírat ústa atd., teprve nyní po odborném zákroku ve Všeobecné fakultní nemocnici v Praze může normálně jíst, ale s žádostí o náhradu uspěla jen částečně. „Chcete berle na machrování?“ ptal se zpěváka Tomáše Poláka neurvale doktor na pohotovosti s odmítnutím ho ošetřit.

Podle právníků není nahrávání na telefon nezákonné, podle Petry Langové, která hájí zájmy pacientů, jim tento postup naopak doporučuje jako svou ochranu, proti zákonům je nahrávku ze msty uveřejňovat na sociálních sítích. Já sám vidím problematickou především etickou otázku, chování dotyčných zdravotníků k lidem, kteří se nacházejí v oslabeném postavení, v uvedených případech třeba i ve velkých bolestech. Pak tu byly zmíněna ale i falšovaná lékařská dokumentace a další věci. Snažím se vidět eskalaci související s celkovým společenským klimatem posledních let nezaujatě, samozřejmě tu jsou na druhé straně přibývající agresívní pacienti, a ovšem, postoje lékařů zvláště mladších generací se proměnily, oproti někdejšímu autoritativnímu chování (samozřejmě na té autoritě něco musí být, když pacient očekává od lékaře pomoc) k jinému vztahu mezi lékařem a pacientem, kdy například spolu probírají celou problematiku, lékař přesouvá zodpovědnost (rozhodnutím z různých možností) na pacienta.

Já sám jsem vděčný mé obvodní lékařce za vstřícné a laskavé chování, perfektním profesionálům na oční klinice v Hradci Králové s tím, že by si zasloužili lepší prostředí, než ve kterém musejí pracovat, nicméně na druhé straně jsem po některých zkušenostech také obezřetný, když třeba – pravda, je to hodně dávno – nechali ležet umírající matku mého přítele nepřikrytou na lůžku s argumentem, že by znečistila prostěradlo, či můj žák, kterého jsem měl opravdu rád a s nímž jsem si ještě o víkendu telefonoval do nemocnice, nebyl ošetřen, a (měl srdeční vadu) v pondělí již nežil. Nesrovnalosti z poslední doby, které se týkaly přímo mě, nebudu rozviřovat, a určitě by také pár věcí bylo, jistou nevraživost vůči „bílým plášťům“ neskrývám (zatímco některým lékařům, jak jsem řekl, jsem opravdu vděčný). Chápu i naštvanost zdravotníků, o jejichž platech politici licitují po nasazení, které měli za pandemie, jejich nedostatek a tedy přetížení, vidím stísněné staré budovy a přecpané čekárny. Registruju i to, že se mnohé i v tomto ohledu změnilo, zatímco moje matka ležela na pokoji v traumatizujícím prostoru mezi deseti pacienty, dnes je skoro standardem „dvoják“ či dokonce samostatný pokoj se sociálním zařízením. A o srovnání s Ruskem, o kterém jsem slyšel hrůzy (kbelíky s krví a mouchami na chodbě…), asi vůbec nemá smysl hovořit.

Nicméně to vše samozřejmě nezbavuje lékaře odpovědnosti, a jestliže doktorka na Pankráci věděla, že vězeň má žaludeční vřed a trpí bolestí, a neposlala jej k odbornému vyšetření, není divu, že ji nyní stíhá žaloba. Moje žena říká, že všude jsou tací a tací, stejné to může být s učiteli nebo třeba prodavači, nicméně u lékařů je tu právě – tím se odlišují – ta odpovědnost. A asi není divu, že téma už se stalo předmětem společenského diskurzu, tedy jak jsem řekl, že někteří toho mají už plné zuby.

Odkazy k případu zemřelého vězně:
https://www.idnes.cz/zpravy/domaci/vezen-umrti-lekarka-zanedbana-pece-zdravotnictvi.A250715_090843_domaci_hovo
https://www.echo24.cz/a/H8PvH/lézpravy-domov-lekarka-celi-zalobe-kvuli-zanedbani-pece-o-vezne-pankrac-praha