Benjamin Britten

Vzpomínám si, že i za dřívějších dob byl v rádiu občas hrán, ačkoli to byla „moderna“, která z nějakých pro mne nepochopitelných důvodů nevadila tehdejší ideologii. Pak, po letech, jsme hráli v orchestru jednu symfonii (Simple Symphony, 1934). Ta muzika nebyla nikdy tak vyhraněně avantgardní, až asketicky přísná podle jednoho konceptu, jako třeba druhá vídeňská škola, Berg nebo Schönberg. Ostatně nikdy jsem s tím neměl problém, v šedesátých letech jsme se víceméně stejně dostali alespoň ke klasické moderně, která byla vydávána na deskách. Poslouchal jsem třeba Honeggera či Erica Satieho, co jsem si teď namátkově vzpomněl. Na konci šedesátých let Stockhausena. Tak to jen taková stručná úvodní poznámka. Britten je, alespoň pro mne, velice „přístupná“ muzika. Na pár skladeb tady ukážu.

Vzhledem k tomu, že v roce 2013 se bude slavit sté výročí Brittenova narození, dají se už dnes vyhledat na webu poměrně podrobné informace o jeho díle, např. podrobný průvodce jeho operami (v odkaze, anglicky). Připravují se tematické katalogy jeho díla, existuje Brittenova nadace, která vyvíjí různé aktivity. Britten je v současnosti nejhranější anglický autor na světě. Z německé stránky Wikipedie přidám trochu dalších informací.

Benjamin Britten se narodil jako čtvrté a nejmladší dítě zubaře Roberta Victora a jeho ženy Edith Rhoda Brittenové. V pěti letech jej začala vyučovat matka hře na klavír. V roce 1921 Britten zkomponoval své první skladby. Během docházky do školy se učil hrát na klavír a violu. Po jejím ukončení studoval klavír a kompozici na Královské hudební škole v Londýně (Royal College of Music, RCM). Stejně jako básník W. H. Auden navštěvoval Britten elitní soukromou školu Gresham´s School v Norfolku, neznali se ale ze školy, nýbrž v době Brittenovy práce pro GPO film. Auden Brittena značně ovlivnil nejen lidsky, ale i umělecky. Britten zhudebnil některé Audenovy texty.

V roce 1939 opouští zapřísáhlý pacifista Britten Velkou Británii a cestuje do USA. V roce 1942 se nicméně do Británie vrací zpět.

Popularitu získal Britten svou operou Peter Grimes, jíž zahájila Sadler’s Wells Opera Company činnost ve své divadelní budově po válce v roce 1945. V roce 1948 vznikla kantáta Saint Nicolas, která zpracovává život biskupa Mikuláše z Myry. V prosinci roku 1961 dokončuje své Válečné oratorium, jehož premiéra je – příznačně – 30. května 1962 v Coventry.

Brittenovy skladby zahrnují orchestrální skladby i komorní hudbu, převážně nicméně vokální hudbu – skladby pro pěvecký sbor, písně, kantáty, opery. K nejvýznamnějším dílům patří vedle zmíněné opery Peter Grimes Serenáda pro tenor, lesní roh a smyčcové nástroje, a Sen noci svatojanské (A Midsummer Night's Dream, podle W. Shakespeara). Mnohé partie pro tenor zamýšlel Britten „na tělo“ svým přátelům, především Peterovi Pearsovi, s nímž se Britten seznámil v roce 1937. 

Britten byl vynikající klavírista, často si ho žádali jako doprovazeče ke koncertním vystoupením zpěváků. Od padesátých let nahrál celou řadu svých vlastních skladeb i skladeb jiných autorů. Před několika lety uvolnil archiv BBC pro veřejnost své záznamy s Brittenovými nahrávkami.

V roce 1948 založil Britten v Aldenburghu, svém tehdejším bydlišti, hudební festival, který existuje dodnes.

Info
https://cs.wikipedia.org/wiki/Benjamin_Britten
https://www.boosey.com/composer/benjamin+britten
https://classical.net/music/comp.lst/britten.php
https://www.brittenpears.org/

Muzika
Simple Symphony, 1934
Jednoduchá symfonie, skladba pro smyčcový orchestr, původně zamýšlená pro školní orchestr, existuje také verze pro smyčcový kvartet. Spočívá na osmi dětských tématech (vždy dvě v jedné větě), názvy jednotlivých vět obsahují vždy náslovné rýmy (aliterace, tj. stejné počáteční hlásky v obou slovech) - Boisterous Bourrée, Playful Pizzicato, Sentimental Sarabande, Frolicsome Finale.
https://www.youtube.com/watch?v=RH0OjuiEvwk&feature=related
https://www.youtube.com/watch?v=23s6SaMOlcg&feature=related
https://www.youtube.com/watch?v=TRCx7rvPUFs&feature=related
Info: https://en.wikipedia.org/wiki/Simple_Symphony
Piano Concerto, op. 13, 1938, rev. 1945
Skladbu z roku 1938 přepracoval autor do definitivní podoby v roce 1945, zvláště je jiná třetí věta. Premiéru měl klavírní koncert na festivalu v Cheltenhamu v roce 1946. Londýnská premiéra byla v Royal Albert Hall, sólistou byl Noel Mewton-Wood, Londýnský symfonický orchestr řídil Basil Cameron. Slavná je nahrávka Svjatoslava Richtera ze šedesátých let.
int. Sv. Richter (žel na YouTube jen první věta, nedohledatelný zbytek)
I. Toccata
II. Waltz
III. Impromptu
IV. March
https://www.youtube.com/watch?v=z6E4OhTcPMU
https://www.youtube.com/watch?v=7NlpG8hJa4Y&feature=related
Máme ale autorskou nahrávku, zde:
https://www.musicme.com/#/Lord-Benjamin-Britten/albums/Britten-Conducts-Britten-Vol.4-0028947560517.html
A rovněž i se Svjatoslavem Richterem:
https://www.musicme.com/#/Lord-Benjamin-Britten/albums/Britten:-Piano-Concerto;-Violin-Concerto-8888880002914.html

Na těchto adresách je i
Houslový koncert, op. 15
Houslový koncert napsal Britten v letech 1938-9, premiéra byla v roce 1940 v New Yorku, sólistou byl španělský houslista Antonio Brosa, Newyorskou filharmonii řídil John Barbirolli. Autor přepracoval koncert v padesátých létech za účasti houslisty Manougy Panikiana. Druhá věta – začáteční pasáž ve stylu moto perpertuo – připomíná houslový koncert Sergeje Prokofjeva. Ve finále je užito formy passacaglii, známé z období barokní hudby – proslulá Chacona J. S. Bacha nebo některé skladby Purcellovy mají  rovněž tuto formu, založenou na postupu basové linky.
I. Moderato con moto
II. Vivace (cadenza) attaca
III. Passacaglia; andante lento
nahrávka: viz předchozí adresa:
https://www.musicme.com/#/Lord-Benjamin-Britten/albums/Britten:-Piano-Concerto;-Violin-Concerto-8888880002914.html