Barokní komponovaná krajina na Jičínsku IV
05.11.2015 14:24(Barokní komponovaná krajina na Jičínsku)
IV
Dosud jsme se, byť prizmatem jeho poznávání, věnovali samotné krajině a architektuře v prostoru valdštejnské krajinné kompozice, případně jejího dalšího kontextu. Ve druhé části bych se rád zaměřil na skutečnost, která nicméně vyplývá už z premisy, řečené na začátku. Totiž mého hlubokého přesvědčení, že se je krajinu důležité vnímat – a vlastně jinak to ani možné není – v kulturním kontextu. Jako přírodní a zároveň lidský výtvor 21).
A nemám přitom na mysli pouze krajinu ve smyslu dnes už zavedeného termínu „kulturní krajina“ (cultural landscape), tedy výsledek ovlivnění podoby krajiny lidskou činností či jejím vytvářením v komponovaných krajinách (v nejvyšší míře parcích a zahradách), ani sídelní, urbanizovanou krajinu, rovněž kombinované dílo přírody a člověka či krajinu zemědělskou nebo lesohospodářskou. A dokonce ani asociativní kulturní krajinu, což jsou území zaměřená na ochranu paměti na historické události. To všechno jsou krajiny, kde hledíme na výsledek lidské činnosti či na důvod její ochrany nebo i jejího utváření, tvorby.
Domnívám se, že důležitá je i kulturní aktivita, která krajinu smysluplně oživuje a která je tady tedy v pravém slova smyslu pro nás. Je její aktuální reflexí, rozkrývá její významy a přináší její uvědomění i argumenty například i pro to, proč ji máme vlastně chránit. A mám na mysli celý vějíř oněch aktivit, které k tomu vedou, od obyvatelstvu nejšíře přístupné turistiky přes různé kulturní projekty až po někdy poněkud exkluzívní projekty site specific (i když ani ty mohou být široce přístupné, viz Signal Festival, Svátek světel v Praze, v roce 2015 již třetí ročník, koná se v tuto podzimní dobu) 22).
Kdysi nám na jednom setkání zastupitelů, na kterém jsme řešili budoucí osud jedné z valdštejnských památek, řekl vlivný ministerský úředník, že je důležité památky oživovat, může to mít pak vliv i na úspěšnost při podávání nejrůznějších žádostí či grantů, snadněji se pak najdou i tolik potřebné peníze, které jsou pro udržení života památek nezbytné. Je to ona „interpretace jednáním“, o které hovořil Bohuslav Blažek na první konferenci Tvář naší země, krajina domova (2001, 6/134, Nečitelnost: významná vlastnost krajiny). Tímto směrem šla ostatně celá česká škola krajinné ekologie (J. Stoklasa, B. němec, J. Jeník. B. Blažek, M. Gottlieb, viz Příběh krajiny, krajina jako příběh, M. Lapka, E. Cudlínová, v kat. Tvář naší země, krajina domova, dále Lapka 1994). V posledních letech sse dokonce hovoří o kulturní ekologii (2012, Lapka, Acta UK). V Brně se na Katedře environmentálních studií (založené 1998) vyučuje obor Humanitní environmentalistika (či Environmentální studie).
Chtěl bych v následujícím čase zmínkami o aktivitách řady osob vyjádřit i poděkování jim za to, co kdo z nich pro „udržitelnost“ těchto památek (vypůjčil jsem si ten termín od ekologů) udělal.
Historické objekty v Jičíně a jejich využití – jičínský zámek, kasárna v Lípách a valdštejnský komplex ve městě
Pro kvalitní život kulturní krajiny je důležité – v jičínském případě to platí, myslím obzvláště zřetelně – využití historické architektury s ní spojené, respektive nové nalezení funkce pro ni. V Jičíně jsou (vlastně byly) tři velké valdštejnské stavební komplexy, spojené s krajinou, dvě z toho v intravilánu, v centru města jedna pak „za městem“ – zámek na náměstí a valdštejnský areál v historickém jádru měst (jezuitská kolej), a Valdštejnská loggie v Libosadě, kasárna u lipového stromořadí z Jičína do Valdic. Měl jsem kdysi jednoduchou představu, tak trochu podepřenou jednoduchou filozofií, která říká, že by každá lokalita měla ctít svoji historii a nějak na ni navazovat (právě to byla moje zásadní zkušenost při někdejším zkoumání valdštejnské komponované krajiny). Co mi z toho vycházelo? U kasáren byl vždycky execírplac (cvičiště), v tomto případě směrem ke kopci Čeřovka, v této návaznosti měl by tam tedy být sportovní areál, tak jak se ostatně na druhé straně lipového stromořadí již po řadu desetiletí vytváří (sportovní stadion, Aqua centrum s bazénem). V jezuitské koleji byla škola, měla by tam být tedy nějaká vzdělávací či kulturní instituce, kulturní centrum, knihovna, koncertní sál. V loggii pak v souladu s její historií a symbolikou muzeum přírody, astrologie, valdštejnské téma.
Jičínský zámek – Valdštejnský palác
Jičínský zámek 23),ačkoli je to jedna z těch nejdůležitějších památek, spolu s chrámem sv. Jakuba na náměstí dvojcentrum vévodovy světské a duchovní moci – jakožto zamýšlený Valdštejnský palác a katedrála – , nám nemusí dělat příliš velké starosti. Po celou dobu své existence byl nějak využíván, v posledním půlstoletí zde byly různé úřady, městské instituce, předtím, než byla postavena administrativní výšková budova u autobusového nádraží, okresní soud, muzeum a galerie (dnes Muzeum hry), v posledním roce expandující Základní umělecká škola J. B. Foerstra, několik místností je vyhrazeno vysokoškolskému studiu v Jičíně, v přízemí je informační centrum a část využívá restaurační zařízení. Přestože, podobně jako jiné budovy určené pro kulturu nebyl právě v nejlepším technickém stavu (teklo do střechy, havárie topení letos na počátku roku), protože větší pozornost byla věnována velkolepému budování sportovních zařízení, scházela se s architektem pracovní skupina, která diskutovala o využití zámku a jeho rekonstrukci, která v určité podobě probíhá. Komplex se třemi nádvořími (to nejkrásnější, arkádové se podobá Zemskému domu v Linci) má svůj atraktivní příběh, zpracovaný nedávno znovu bývalým ředitelem Státního okresního archivu (SOkA) PhDr. Jindřichem Franckem, autorem prvních soustavných Dějin Jičína (2010) a nositelem Ceny města Jičína (o rok později, 2011, k nim přibude mezi jinými např. prof. Robert Kvaček). Doktor Francek (zmínil jsem ho už v úvodu tohoto povídání) pojednal příběh v knize Příběh tajné lásky. Eliška Kateřina Smiřická a její sexuální skandál (Havran, 2005).
Byla údajně ošklivá a dychtila po mužích, žádný šlechtic ji nechtěl. V roce 1607 se sedmnáctiletá Eliška zakoukala do kováře, kterého s pomocí své služebné přiměla k milostným hrátkám. Za nějaký čas se na to přišlo a kovář Jiří vše pod nátlakem dosvědčil u soudu. On a služebná byli zavřeni a Eliška uvězněna na 12 let nejříve ve sklepení na Hrubé Skále a pak na hradě Kumburk. Roku 1619 se objevil rytíř Ota Jindřich z Vartemberka, jenž ji ze žaláře vysvobodil a oženil se s ní. Eliška Kateřina se usídlila na zámku v Jičíně, třebaže zámek měl připadnout její sestře Markétě Salomeně jako dědictví po bratrovi. Ta se dědictví nechtěla vzdát. V roce 1620 do Jičína dorazili královští komisaři, kteří měli majetek Smiřických ve jménu krále Elišce zabavit a vrátit její sestře. Eliška nechtěla ustoupit, s pomocí najatých žoldáků chtěla zámek ubránit, vojáci však utekli. Nakonec sestoupila do zámeckého sklepa, kde byl uskladněn střelný prach a zapálila jej. Při následném výbuchu, který jičínský zámek prakticky rozmetal, Eliška zemřela. (Wikipedie)
Když zámek, těžce poškozený výbuchem 1. února 1620, při němž zahynulo 41 osob, mezi nimi i Jindřich Slavata, získal spolu s Kumburským panstvím v roce 1921 Albrecht z Valdštejna (konfiskaci majetku Smiřických se nepodařilo realizovat a po několika dalších krocích se stal Valdštejn vlastníkem majetku v roce 1623, když mu jej císař, poručník těchto statků, prodal za půl milionu zlatých, pustil se do rozsáhlé přestavby a rozšíření. Na stavbě, která počala vykoupením pozemků až k Valdické bráně 1624 a prvním výkopem v následujícím roce, se podíleli italští architekti Andrea Spezza a po jeho smrti (1628) podle projektu Giovanni Battisty Pieroniho až do roku 1634, kdy poslední úpravy prováděl Niccolo Sebregondi, autor celého krajinného konceptu, který řídil i stavbu katedrály sv. Jakuba. (ze stránek Interregionu Jičín)
O architektuře zámku máme i, jako o jedné z mála staveb, komplexní monografii, podrobnou vědeckou studii v publikaci historičky Barbory Klipcové (která několik let, 2004-2008, pracovala v jičínském muzeu) a Ing. Arch. Petra Uličného, historika architektury, s názvem Valdštejnský palác v Jičíně (2011, RMaG Jičín).
Kostel sv. Jakuba je v kontextu „oživování“ objektů, jímž se v této části našeho večera zabýváme, tak trochu mimo zorný úhel vzhledem ke své z podstaty stálé funkci církevního objektu. Samozřejmě můžeme i zde sledovat dění oslovující i širší občanskou společnost, hovoří se (a nejen hovoří) o opravě varhan, každoročně probíhá Noc kostelů atd. Zmiňme tedy, vzhledem k tomu, že jsme o stavbě nic neřekli, že se jedná o barokní centrální stavbu na půdorysu řeckého kříže, započatou v roce 1629 a nedokončenou – především čtyři mohutné věže měly převyšovat Valdickou bránu, která naopak měla být nižší. Po roce 1768 získal kostel dnešní výzdobu. Zajímavý je iluzívní obraz J. Kramolína v kopuli chrámu.
Kasárna v Lípách
Také kasárna v Lípách 24) jsou víceméně vyřešená. Přestože podle mého názoru tyto historické budovy (z konce 80. let 19. století) byly součástí urbánní substance města, zvítězilo ekonomické hledisko. I společenská funkce v podobě školky či klubu seniorů zde bude omezena na minimum. Představa rekonstrukce prostoru zcela nevyhovujícího dnešním potřebám se začleněním moderních architektonických prvků (ve světě to umějí, ale uměl bych si představit i něco ve stylu pražského obchodního centra Palladium či libereckého Babylonu) padla, respektive o ní všichni odmítli byť jen uvažovat, již rozpracovaný developerský projekt nakonec zastupitelstvo s ekonomickými argumenty odmítlo, v současnosti existuje studie, podle níž většina obrovského prostoru (byly tam i pozdější normalizační dostavby, které šly k zemi oprávněně jako první) bude využita pro bytovou zástavbu (převážně to mají být bytové domy). Z původních tří historických budov zůstaly pouze ty dvě menší směrem k centru města, ta nejrozměrnější musela ustoupit budoucí nové podobě této části města.
Urbanisticko-architektonickou soutěž vyhrál (1. cena) pražský architektonický ateliér CUBOID ARCHITEKTI s.r.o., nyní se jedná o další fáze realizace.
Valdštejnský areál ve městě
Složitější to je ovšem s oběma nejdůležitějšími památkami, „kolejí“ a loggií. Část valdštejnského areálu ve městě (to znamená bývalá jezuitská kolej, přilehlá původní budova jezuitského gymnázia a jezuitského semináře), který ještě na začátku 20. století tvořil vizuální frontu při příjezdu do města od jihu (dnes ulice Na Hrádku s pokračováním ul. Boženy Němcové jedním směrem a druhým 17. listopadu tvoří část okružní komunikace v souladu s bývalými hradbami), je po léta využívána jako administrativní budovy veřejných institucí (Dopravní inspektorát a kriminální policie ČR, vchod z Balbínovy ulice a další), vlastní kolej sloužila po staletí jako druhá jičínská kasárna, za normalizace pak jako kasárna okupačních vojsk. Když byla – s velkou slávou – konečně prázdná, nastaly úvahy, do jaké míry je stavba devastovaná sovětskými vojáky, jaký je jejich stavební stav. Kupodivu nebyl tak špatný. V průběhu čtvrt století od Listopadu pak byly tři projekty její revitalizace.
První byla Valdštejnská eurouniverzita Osamu Okamury (příbuzného Tomia Okamury, autora projektu např. Českého centra v Berlíně či Srdce pražského quadrenniale), podle mého názoru skvělý projekt, ve fázi studie propracovaný, smysluplný. Pro jičínské kulturní klima bohužel příliš vznosná představa, zůstalo bohužel jen u ní, komunální politici měli jiné priority než opravu kulturního dědictví, které je v Jičíně tak výrazné.
Také druhý projekt Evropského konferenčního a vzdělávacího centra (HŠH architekti) neuspěl. A nepodařilo se realizovat ani poslední, třetí projekt Valdštejnova vědecko-technologického parku (VVTP), vytvořený podle vzorce vědecko-technologických parků, které rostly v minulém desetiletí s podporou evropských financí jako houby po dešti. Už schválený projekt a přiznané finanční prostředky ve výši přes 100 milionů korun byly po řadě průtahů, očesání původního projektu na minimum atd. pro politické neshody (výsledkem zemětřesení pak byl konec většinového zastoupení a vedení radnice ODS už před minulými komunálními volbami) zcela pohřben s řadou podle mě zástupných argumentů (projekt nemá manažera, vysoké školy nebudou mít už zájem o otevření studijních prostorů v Jičíně, vědecko-technické parky nemají perspektivu, městský rozpočet by byl neúměrně zatížen a nebyly by peníze na školky atd.).
Po několika letech rozpaků a roztrpčení se nyní vynořila myšlenka tzv. Balbinea, představující jakousi školu „národního kulturního dědictví“, u níž stojí několikrát zmíněný Jaromír Gottlieb, pak Jan Kindermann, osoba, která má velké zásluhy o znovuotevření léta zanedbávané jičínské židovské synagogy a, zcela nedávno, o opravu a otevření nedaleké židovské školy č.p. 100, což je konečně místo, kde je věnován prostor nejvýznamnějšímu jičínskému rodákovi Karlu Krausovi (dosud mu, kromě mezinárodní konference v roce 2004 nebyla věnována pozornost, ačkoli v zahraničí si Jičín vedle Albrechta z Valdštejna spojují právě s ním). Třetí iniciátorkou je Štěpánka Uličná, sestra architekta Petra Uličného, který se rovněž zabýval výzkumem valdštejnské architektury v Jičíně (viz stránky www.vevodstvi.cz, kde najdeme i jméno univ. prof. Petra Fidlera, předního odborníka na valdštejnské téma, Barboru Klipcovou, s Uličným spoluautorku zmíněné publikace Valdštejnský palác v Jičíně, 2011 a dalších prací, či Evu Chodějovskou, starší dceru dr. Evy Bílkové, , pracovnici Historického ústavu AV ČR v Praze, a např. spoluautorky unikátního Historického atlasu měst České republiky, sv. č. 18, Jičín), z něhož jsem přefotografoval pro dnešek určitý materiál 26).
Všimněte si, že smysluplnější projekty z velké části vycházejí z prostředí občanské společnosti (v tomto případě Valdštejnská eurouniverzita a Balbineum).
V paměti jezuitské koleje ze zrealizovaných projektů zůstalo několik ročníků polykulturního festivalu „Kolej v jednom kole“ (2000, 2001, 2002) 27), organizovaného stejnojmenným občanským sdružením, kdy se na několik dní otevřel prostor koleje veřejnosti s kulturní náplní, zahrnující vystoupení většinou alternativních umělců (vzpomínám například na Filipa Topola), improvizované výstavy fotografií či některé realizace site specific, podle jedné z definic umění zasazené do kontextu určitého prostoru, kterým je přímo vymezováno, což jsou často „umělecké projekty spočívající v oživování opuštěných chátrajících budov“, které využívají genia loci daného místa, (artslexikon.cz). V roce 2000 to byla na festivalu „letní škola site specific“ s názvem Město-krajina, kterou organizovalo občanské sdružení mapapapa o. s., navazovala na připravovaný projekt filmové eseje Jičín hlavní město Evropy, jejímž autorem byl Bohuslav Blažek. Ten byl jedním z lektorů, další byli Tomáš Žižka, Jaromír Gottlieb, Alexandra Brabcová, Martin Lhoták a Miloš Šejn.
Objevila se tu jména všech, kdo se v tomto segmentu kultury angažovali (či dodnes angažují). V dokumentaci na stránkách festivalu se uvádí: Okresní muzeum a galerie v Jičíně, ředitel Jaromír Gottlieb, o.s. Lodžie v Jičíně, předseda spolku Renata Lhotáková, K-studio, dramatický kroužek dětí a mládeže, Robert Smolík a Ajka Pospíšilová, Lepařovo gymnázium, Dana Gottliebová, studenti katedry divadelní antropologie a katedry alternativního a loutkového divadla pražské DAMU. Jak si vzpomínám, tenkrát se ve velkém úklidu areálu, ale i při přípravě pořadů s nadšením zapojili i studenti jičínského gymnázia, na němž jsem působil. V jednom ročníku se realizovala „veřejná plánovací sobota pro budoucnost jičínské koleje“, která měla být dalším z krůčků v komunikaci mezi radnicí a veřejností (květen 2002).
Dana Gottliebová, žena Jaromíra Gottlieba, kdysi moje studentka, později kolegyně, zorganizovala v roce 2000 v rámci jedné ze Slavností svatojánské noci, tedy na sv. Jana Křtitele, o půlnoci průvod s pochodněmi lipovou alejí, kde magie světel ozvláštnila prostor cesty .
Miloš Šejn
Světlo a tma sehrává svou ozvláštňující, ale i sémantickou, významovou úlohu v řadě projektů souvisejících s loggií. Adekvátní barokní atmosféru měla některá vystoupení Michaela Pospíšila se svícemi či lampiony či některé projekty Jiřího Vydry, například u Slavností stromů, silný emotivní náboj měly některé realizace prof. AVU Miloše Šejna. Vy v Olomouci ho znáte jako autora Sluneční hory tady v areálu Domu přírody v Horkách.
Šejnovo výtvarné dílo je úzce spjato s krajinou Jičínska, Českého ráje a Podkrkonoší a bylo by určitě zajímavé věnovat mu na tomto místě samostatný večer. V době, kdy jsem připravoval prezentaci Valdštejnské komponované krajiny v Chebu, jsme spolu chodili jičínskou krajinou a z té doby existuje celá řada fotografických cyklů, jejichž tématem je krajina, ohně a hvězdy, a také pro můj projekt nafotil veškerý aktuální materiál. Valdštejnskou architekturou se profesor Šejn zabýval ve svých výtvarných realizacích, ale i odborně. Na výstavě Cartusiae Waldiczensis, Uzamčený svět / Historie kláštera 1627 – 1782 (RMaG Jičín, 9.11.2008 - 01.03.2009), byly zveřejněny návrhy rekonstrukce, tedy studie obnovy kostela sv. Josefa bývalého kartuziánského kláštera od již zmíněného Petra Uličného a Miloše Šejna z roku 2003. Z roku 2001 pocházejí Šejnovy návrhy fresek pro lunety valdštejnské loggie, v roce 2009 realizoval tuto ideu jako světelné projekce (dnes je dá se říci takřka v módě video mapping, který známe třeba ze zmíněného Signal Festivalu) 28).
Poznámky:
21) https://cs.wikipedia.org/wiki/Kulturn%C3%AD_krajina
dle NPU
Kulturní krajinu lze rozdělit do tří základních kategorií, odkazujících na různý původ a charakteristiku. Jde o: 1. komponovanou kulturní krajinu, navrženou a vytvořenou záměrně člověkem (území navazující na významné architektury, křížové cesty apod.), 2. organicky vyvinutou krajinu, dále ještě členěnou na reliktní (nebo zkamenělou) a kontinuální (stále se vyvíjející), a 3. asociativní kulturní krajinu, což jsou území zaměřená na ochranu paměti na historické události, v našem případě boje v krajině. (JCh)
https://www.npu.cz/krusnohori/kulturni-krajina/
pregnantně formulováno i na adrese
https://artslexikon.cz/index.php/Krajina_kulturn%C3%AD
22) https://www.krajinnyraz.cz/Ochrana_kulturni_krajiny.pdf
23) https://www.interregion.cz/turistika/hrady_zamky/jicin_zamek/jicin_zamek.htm
https://www.mujicin.cz/cenu-mesta-jicina-v-roce-2011-dostal-phdr-jindrich-francek/d-1261760
https://www.kna.cz/prodejny/jicin/jindrich-francek-dejiny-jicina.html
https://cs.wikipedia.org/wiki/Eli%C5%A1ka_Kate%C5%99ina_Smi%C5%99ick%C3%A1
https://www.kosmas.cz/knihy/170090/valdstejnsky-palac-v-jicine/
https://www.pruzkumypamatek.cz/casopis-4-1.php?ID=2014-02-03
https://jan-k-celis.webnode.cz/news/valdstejnsky-palac-v-jicine/
24)
https://mapy.kr-kralovehradecky.cz/prumzony/img%5Crm_10%5Cbrownfieldy%5C103002.jpg
https://mapy.kr-kralovehradecky.cz/prumzony/img%5Cortofotomapy%5Cbrownfieldy%5C103002.jpg
https://www.mujicin.cz/historie-kasaren/ds-29477
25) K problematice valdštejnské architektury ve městě
Valdštejnský areál (dle stránek Jičín)
BÝVALÁ JEZUITSKÁ KOLEJ ČP. 22
Neobyčejně rozlehlá budova o dvou dvorech, stavěná mezi léty 1627-1659 podle projektu neznámého valdštejnského stavitele. Kvadratura dokončena roku 1632, křídla druhého dvora připojena roku 1659. Uvnitř raně barokní trámový malovaný strop, v západním křídle dvoupatrový sál se štukovým stropem. Roku 1773 byla kolej změněna v kasárna.
BÝVALÉ JEZUITSKÉ GYMNASIUM ČP. 23
Raně barokní stavba ze 17. století. V roce 1890 byla provedena adaptace pro úřední účely a tehdy bylo také změněno původní arkádové průčelí.
BÝVALÝ JEZUITSKÝ SEMINÁŘ ČP. 24, 25, 26
Rozsáhlá stavba raného baroka ze 17. století. Novodobou adaptací byla částečně porušena stylová jednolitost architektury těchto budov.
https://web.quick.cz/japan/index-c.htm
Valdštejnský vědecko-technický park
https://www.mujicin.cz/vedeckotechnicky-park-jicin/ds-27960
https://jicinsky.denik.cz/tema/jezuitska-kolej-v-jicine.html
Balbineum
https://zpravyceskyraj.cz/balbineum-v-jezuitske-koleji-je-to-utopie-nebo-perspektiva/
https://jicinsky.denik.cz/zpravy_region/balbineum-koleji-svita-nova-nadeje-20150620.html
26) Historický atlasu měst České republiky, sv. č. 18, Jičín. Autorský kolektiv:
PhDr. Eva Bílková, Bc. Markéta Česáková, Mgr. Tereza Dubinová, Mgr. Jaromír Gottlieb, Mgr. Eva Chodějovská, Mgr. Radka Janků, ing. Jan Kindermann, Mgr. Barbora Klipcová, Bc. Milan Kudyn, Tomáš Rasl, Prof. PhDr. Eva Semotanová, DrSc., ing. arch. Petr Uličný, PhDr. Eva Ulrychová.
Z obrazového materiálu jsem přefotografoval i některé historické mapy pro tento večer.
Historie jičínského semináře, Petr Uličný
https://www.academia.edu/8030736/P%C5%99%C3%ADb%C4%9Bh_ji%C4%8D%C3%ADnsk%C3%A9ho_semin%C3%A1%C5%99e_Die_Historie_des_Jesuitenseminars_in_Ji%C4%8D%C3%ADn_
a pak https://www.vevodstvi.cz/inpage/ing-arch-petr-ulicny/
https://www.hiu.cas.cz/cs/mapova-sbirka/historicky-atlas-mest-cr/mesta/jicin.ep/
27) Kolej v jednom kole
https://www.jicinsko.cz/k1k/
Ve stanovách občanského sdružení Kolej v jednom kole čteme:
poslání našeho občanského sdružení:
Občanské sdružení Kolej v jednom kole je neziskovou organizací, jejímž cílem je (jak je uvedeno v jeho stanovách) „uskutečňovat a podporovat nezávislé kulturní a vzdělávací aktivity směřující k rozvoji občanské společnosti ve městě Jičíně a spolupracovat s dalšími podobně zaměřenými subjekty. Dále sdružení usiluje o znovu zapojení po léta devastovaného komplexu bývalé jezuitské koleje (nám. Svobody 22, Jičín) zpět do živého organismu města."
site specific
https://artslexikon.cz/index.php/Site_specific_art
28) Miloš Šejn
Materiály k návrhům řešení Valdštejnské loggie najdeme na adrese
https://www.sejn.cz/archiv/concept/landa24.htm
Ve výběru z obrazového materiálu (většinou vlastních fotografií), promítnutého na večeru, k této první části patří snímky označené 12-02 až 13-01k zde:
https://jankcelis.rajce.idnes.cz/Barokni_komponovana_krajina_na_Jicinsku_Krajina
———
Zpět