Barnett Newman

V galerii amerických malířů, jejichž dílo vykrystalizovalo po druhé světové válce, často v rámci abstraktního expresionismu, a jejichž krátké portréty v této složce shromažďujeme, je řada těch, kteří jsou „ruského původu“. Je to ostatně téma celého umění, nejen malířství, autor Lolity Vladimír Nabokov, původem Rus, rovněž emigroval do Evropy a později do Ameriky (ovšemže každé přirovnání kulže), z těch výtvarných umělců, o nichž se tady píše, se Rothko narodil v ruském Dvinsku (dnes ovšem Lotyšsko), Nicolas de Staël se narodil v St. Peterburgu. Je pozoruhodná i stylová souběžnost těchto autorů, byť samozřejmě zásadním je nejspíš směřování doby, která si, právě v americkém prostoru, vytvářela takto otevřenou podobu výtvarného díla, jakou přinášely malířské výkony těchto autorů, a rovněž Barnetta Newmana. Ten se samozřejmě narodil už v Americe, jak se dozvíme z jeho životopisu, z Ruska emigrovali jeho židovští rodiče.
Se zmíněným Rothkem se ostatně Newmann dostal do kontaktu, jak se o tom dočteme v - jako vždy výborném – článku na stránkách Artmusea (texty na tomto místě vznikly poměrně nedávno, tento je z roku 2009). Jsou zde zdůrazněny dvě důležité věci: První je umělcova úloha při prosazování nového směru – abstraktního expresionismu – , který představoval po válce dominantní polohu výtvarného směřování ve Spojených státech, a paralelně s ní pak i ve formě informelu v Evropě. Se zdůrazněním toho, že vlastnímu dílu se dostalo uznání vlastně až v šedesátých letech. A druhá důležitá věc, že Newman byl, jak je to zde pěkně formulováno, také jakousi otcovskou figurou nastupující generaci minimalistů a konceptuálních umělců.  To si uvědomuju velmi ostře, protože když jsem se s těmito projevy na začátku osmdesátých let podrobněji seznamoval, bylo v různých materiálech Barnettovo jméno uváděno, takže jsem ho víceméně považoval mylně za současníka Sol Lewitta či dokonce Richarda Serry či Roberta Smithsona, ačkoli tito autoři byli o generaci mladší.
Udělat si představu o Newmanově tvorbě není zase až tak obtížné. Monochromní barevné plochy na plátně vertikálně striktně rozdělující plátno na určité poměry, buď stejné nebo posunující vyvážení k jedné straně – hovoří se o systému „zipu“ – deklarující samotný prostor obrazu jako téma. Co bych ještě neměl opomenout, Newmanovy plastiky. Princip je týž jako u obrazů. Jednoduché demonstrace hmotových poměrů, jakkoli může toto téma nabýt různých podob, např. vertikálních stél. Jen pozor – je to hloupé, ale stát se může leccos – nezaměnit za podobné jméno Bruce Naumana, který v šedesátých létech dělal podobné plastiky v elementárních tvarech! Ale tak to je samozřejmě jen hloupý vtip.

Výborný článek
https://www.artmuseum.cz/umelec.php?art_id=246  
https://www.tate.org.uk/servlet/ArtistWorks?cgroupid=999999961&artistid=1699
https://www.artic.edu/aic/collections/artwork/artist/1317
https://www.theartstory.org/artist-newman-barnett.htm
https://www.tate.org.uk/modern/exhibitions/newman/chronology.htm
https://www.philamuseum.org/micro_sites/exhibitions/newman/index.html