Až přijde kocour / Esej o barvě

Až přijde kocour
esej o barvě

I.
Je to dost staré téma, ke kterému se z nejrůznějších stran vracím, nicméně bezprostřední impuls k tomuto příspěvku byla písnička Semaforu, dnes asi kromě znalců už nejspíš neznámá (nejsem znalcem, dokonce jsem ji ani neznal, přestože jsem se docela dost Suchého a Šlitra naposlouchal) s názvem Mám rád všechno, co se červená, pocházející z představení Taková ztráta krve, jedné z her prvního období Semaforu, konkrétně z roku 1960.  Na Wikipedii je uváděná pod edicí Písničky ze Semaforu, v níž je zařazena na její šesté album spolu se studiovými nahrávkami (zatímco u prvního zmíněného jsou nahrávky živé) hry Zuzana je zase sama doma (1961). Vcelku není divu, že skladbu neznám, nepamatuju se, že by se hrála v rádiu, i zde je „přilepena“ jako pokračování písně ovšem známé, totiž Sluníčko, sluníčko, popojdi maličko… , tu samozřejmě znal každý. Na nosiči jsou obě písně uvedeny v podání Jiřího Suchého a Zuzany Vrbové, tak (alespoň co se týče Sluníčka) je znám i já. Na YouTube jsem nicméně narazil pod adresou https://www.youtube.com/watch?v=YGzuPOe22nc na video nahrané uživatelem PANROMEO s titulem „Semafor / Největší hity 1/2“, kde jako 21. v pořadí je obojí za sebou, pravděpodobně obdobně, jako tomu bylo na jevišti, interpretováno jakožto televizní inscenace dvojicí Darek Vostřel a Zuzana Vrbová v čase 1:07:08. Darek Vostřel samozřejmě se Semaforem určitým způsobem rovněž spolupracoval (zahrál si, jako celá řada dalších herců a hudebníků z jiných divadelních scén té doby, ve filmu Kdyby tisíc klarinetů), nicméně v době hry Jiřího Suchého v Semaforu byl ředitelem jiného divadla, totiž Rokoka, a na jevišti Semaforu písničku interpretovali Suchý se Zuzanou Vrbovou.
O to ale teď nejde. Zaujal mne text písničky, kde se zpívá:
Mám rád všechno co se červená / Cihlu / I tvář / I z růže květ /
To všechno pro mne znamená / Že nezešedne svět
Textu si všiml v souvislosti s analýzou jazyka textů písní Jiřího Suchého v článku s názvem Jazyk a styl veršů Jiřího Suchého Jaroslav Zima v časopise Naše řeč (1866, číslo 1, na webu zde, rozsáhlejší studii, už si ale nevzpomínám, kde přesně, napsal tuším Milan Blahynka). V tuto chvíli bych ještě poznamenal, že „červená“ je kmenová barva v Suchého textech, např. v písni Zčervená (int. Jiří Suchý, ale také třeba Jiří Jelínek, který na jiné nahrávce hraje spolu se zpívajícím Suchým na trubku a jen se na chvíli přidá).

Podstatné pro mou úvahu nicméně byla skutečnost, že červenou barvu dává do protikladu s barvou šedou, dokonce v klíčové formulaci, „že nezešedne svět“. Běžný význam idiomu „zešednout“ je, podobně jako mají barvy další přenesené významy („zezelenat závistí“, „vidět černě“, symbolická bílá coby barva čistoty atd., dnes i v politické paletě od modré, přes oranžovou až po rudou) použit v oné jemné rezonanci hry se slovy, stejně jako v předchozím Sluníčku jsou oba významy slova – centra naší planetární soustavy a sedmitečného broučka. Důležitá je ovšem právě ona barevná proměna, která je východiskem dalších srovnání.

II.
O dva roky později, tj. v roce 1963, přišel do českých kin film Vojtěcha Jasného v hlavní roli s Janem Werichem, tedy jedním z dvojice, k níž se Jiří Suchý odvolává jako ke svým předválečným vzorům. Jmenuje se Až přijde kocour a je to podobenství, moralita o lidských vlastnostech, které jsou spojeny s jednotlivými barvami.  Kocour, který má přijít, tedy který je očekáván, je Mourek, který sedí na klíně Diany, krásné dívky (Emilia Vašáryová) ve společnosti kouzelníka, který přijel do města (je symptomatické, že jádrem celého příběhu je představení kouzelníka, erbovní postavy české avantgardy, vzpomeňme na Podivuhodného kouzelníka V. Nezvala, kouzelníky na obrazech F. Tichého, kouzelníka Arnoštka ve Vančurově Rozmarném létu, ostatně i Voskovec a Werich byli oněmi žongléry se slovy, inspirovanými mj. francouzským cirkusem, ale to je na jinou úvahu). Když Diana mourkovi sejme jeho černé brýle, promění se barvy jednotlivých postav, tedy ony se doslovně „vybarví“: Nevěrníci jsou žlutí, lháři fialoví, šedivě se zabarví kradáci a lapkové a zamilovaní zčervenají. Červený je i Robert, který zapomněl na nevěrnou Julii a zamiloval se do Diany. Kocoura se zmocní tři muži, kteří se bojí jeho kouzelné moci - pokrytecký ředitel školy, podlézavý školník a nepoctivý vedoucí restaurace. Tak to komentuje úvodní text o filmu na CSFd (zde).
Stojí za to pročíst komentáře k filmu (každý tak může učinit), zde bych zkopíroval názor Radka99, postihující základní obrysy výstavby filmu (Oskar a Karlos80 či o kousek dál sud pak akcentují „výchovnou“, satirickou stránku a barvitost a poetičnost):
O tom, že umění nestárne, se lze přesvědčit třeba v legendárním snímku Vojtěcha Jasného Až přijde kocour. Film samotný má několik pásem - literárně motivované pásmo vypravěče, hrané pasáže a pásmo kouzelníkova představení. Zatímco první a především druhé pásmo je determinováno dobou vzniku filmového díla (žánr satiry, mizanscéna...), pásmo třetí dává v patrnost, že krásné má jakousi nadčasovou platnost. Vystoupení cirkusu coby otisk dobově oblíbené laterny magiky a černého divadla, komponované jako soulad baletu, pantomimy a hraných pasáží za použití kolorovaného obrazu a jednoduchých optických triků přineslo nádherný univerz čirého uměleckého zážitku, který je univerzálně nosný dodnes. Vojtěch Jasný spolu s Janem Werichem ve své alegorii propojili poetické i zábavné a vznikl tak jeden z prvních snímků později tak slavné České nové vlny, která se z Jasného filmu nesčetněkrát inspirovala...
Zmíněna je Laterna magika, slavné multimediální divadlo v Praze, založené na propojení živého herce a filmového obrazu, které slavilo po svém uvedení na mezinárodní výstavě v Bruselu v roce 1958 obrovské úspěchy a Černé divadlo, které založil v roce 1962, tedy o rok dříve, než byl natočen náš film, Jiří Srnec, český divadelník, scénograf, režisér a výtvarník, který rovněž spolupracoval s Laternou magikou. Černé divadlo spočívá ve využití principu černého kabinetu, kdy na zatemněném jevišti nejsou černě oddění herci s rekvizitami z hlediska diváka vidět proti černému pozadí. (přísl. stránka Wikipedie, celý text zde). Magické vynořování předmětů (zatímco jejich hybatelé nejsou vidět) je podobným principem „zjevování“, o němž bychom mohli filozoficky uvažovat až kamsi k baroknímu myšlení a J. A. Komenskému, přestože jeho podoba naopak byla veskrze aktuální (ukázka na YouTube zde) .
Jednoduché nasvěcování barevnými reflektory (nebyla dnešní digitální technika) bylo ve službách zmíněné poetičnosti, satiry, ale i „poznání světa“, ne náhodou je Werichova role vlastně dvojrolí, kastelán Oliva, k nepoznání stejný s kouzelníkem, pozoruje město na začátku filmu z ochozu věže (v Telči, kde se film točil, to je další zajímavá poznámka), a role dvojníků v literárních a filmových dílech, kde jde o poznání světa, masku a skutečnost, přetvářku a pravdivost, je rovněž příznačná (to by bylo téma další úvahy).  
V ukázce na YouTube si povšimněme ještě jedné věci, totiž jak označuje Jan Werich barvu šedivou. „Pozor, paní, šedivá je barva pro kradáky a lapky!“  (0:39, ještě jednou zde) To připomeneme za chvíli, až budeme hovořit o Neverending story. Nyní se ale ještě podíváme na jeden další snímek, respektive dva snímky, tentokrát z anglofonního prostředí: dva filmy nejproslulejší hudební skupiny té doby, Beatles.

III.

Mohli bychom probrat jen druhý z nich, Žlutou ponorku (Yellow Submarine), nicméně oba projekty následovaly v rychlém sledu, tedy onen první, Magical Mystery Tour ještě nebyl hotov a čtyři hudebníci z Liverpoolu se už věnovali dalším úlohám (album Magical Mystery Tour přišlo na trh koncem listopadu, popř. zač. prosince 1967, v květnu téhož roku Beatles točí některé písně pro Žlutou ponorku), jsou svým způsobem propojené tím, že skladba, kterou můžeme chápat i jako jedno z ideových shrnutí postojů Beatles té doby, totiž All You Need Is Love, původně singl (rovněž z té doby, 1967), je zařazen na americké vydání alba Magical Mystery Tour a zároveň se nachází na první straně Yellow Submarine, nemluvě o tom, že obě alba jsou zároveň výrazem ducha doby. Nebo „mluvě o tom“, protože to je vlastně ten důvod, proč o tom pojednáváme.

Čas frenetického řevu a vzlyků fanynek omdlévajících pod pódiem („beatlemanie“) už pominul a Beatles se uchýlili do nahrávacích studií, aby natočili jedny z nejoriginálnějších alb nejen té doby. První z nich bylo už album Sgt. Pepper's Lonely Hearts Club Band (Kapela Klubu Osamělých Srdcí Seržanta Pepře), jejíž stvoření jakožto nové identity fiktivních postav v pestrobarevných uniformách odstartovalo vlastně celou sérii projektů, čtyři stylizované postavy hrají například základní roli v příběhu Žluté ponorky. Oba filmy (a obě alba), o nichž je řeč, ostatně následovaly, jak už naznačeno, časově velmi rychle za Seržantem. Nás bude zajímat právě ona „barevná“ stránka celé věci.

Ještě předtím bych možná ještě zmínil pro naše úvahy zajímavou skutečnost, že u obou projektů je svým způsobem „důležitější“ film, neboť alba jsou vlastně soundtracky k filmům. V prvním případě, u Magical Mystery Tour, filmu a alba z roku 1967, je mezi obojím poněkud komplikovaný vztah, totiž soundtrackem je pouze první část dvojitého EP.

Už na začátku filmu, v „mytologické“ době, o níž se hovoří, se vznášíme nad oblaky, proměňující barvu od modré po tyrkysovou a vzápětí se objevují „kouzelníci“ v čarodějnických čepicích, tedy čtyři členové skupiny Beatles, a uvádějí vlastní děj filmu, jímž je psychedelická cesta autobusem „odnikud nikam“, jak říká kdesi jeden komentář (natáčení se ve skutečnosti konalo v jihozápadní Anglii, v hrabstvích Somerset, Devon a Cornwall). Inspirace Kenem Keseym, s nímž se Paul McCartney setkal na začátku dubna do Spojených států, a jeho pestře pomalovaným školním autobusem „Further“, který brázdil silnice USA, a s nímž skupina kalifornských umělců, desperátů a příznivců LSD, kteří si říkali The Merry Pranksters dělali své happeningy „Acid Tests“, vytvořila hrubý koncept pro hodinový film Beatles.
Film neměl, ve shodě s rozevlátou filozofií své předlohy („rozšířeného vědomí“, o němž hovořil Timothy Leary, či zmíněný Ken Kesey), žádný pevný scénář, v podstatě se točily různé improvizace. Skurilní humor, drsné žerty a další momenty, byly nejspíš důvodem výrazného neúspěchu filmu přes to, že Beatles se v té době nacházeli ve svém nejkreativnějším období a samotné hudební nahrávky naopak byly úspěšné. Teprve s odstupem doby, kdy věci vidíme z jiného úhlu pohledu (například estetika bizarnosti se výrazně posunula, srv. ve filmu např. realizace Tima Burtona) film bývá hodnocen jinak, jak poznamenává např. komentátor Marigold v diskusi k filmu na CSFd.

Pozvání na magickou tajemnou cestu – „Magical Mystery Tour is waiting to take you away“ (začátek alba) – je výzvou do snových zákoutí mysli, jejichž součástí jsou i proměny barevnosti. Můžeme vnímat „šeď běžného dne“ a úžasné prostory a barevnost tripů jako nám už z předchozích příkladů známý protiklad, který se v tomto případě opírá rovněž o celou jednu polohu výtvarné kultury, jejíž programové směřování se nejvýrazněji profilovalo v op-artu („optickém umění“), který se rozvíjel od konce padesátých let minulého století a jehož jedním rysem byl efekt „optické iluze“ (nejznáměji např. v díle Maďara Victora Vasarelyho), paralelní s úsilím, které rozvíjelo kinetické umění či na druhé straně pop-art. Ostatně jeho přední představitel Andy Warhol má plakát, na němž jsou Beatles pojati stejným způsobem(viz zde) jako jiné pop-ikony své doby Marilyn Monroe či Che Guevara (např. zde), či fotografie Richarda Avedona (z téhož roku 1967), zpracované avantgardní technikou (mj. solarizace, jakoby „překlápějící“ negativ a pozitiv, „psychedelickými“ barevnými změnami atd.). Oněch společných prvků mezi tehdejším výtvarným uměním (a Beatles se stýkali s jeho předními představiteli, výtvarná kultura byla součástí všech jejich prezentací) byla celá řada, a jistě na toto téma je napsána řada dizertačních prací na amerických univerzitách.

Druhým projektem, který v jistém smyslu navazuje nejen na první, ale i na předchozí přelomové album, Sgt. Pepper's Lonely Hearts Club Band, je animovaný film Yellow Submarine (Žlutá ponorka). V něm se John, Paul, George a Ringo objevují jako hlavní protagonisté příběhu, v němž je svět popových duchových barev, zvaný Pepperland (Pepřová země) napaden nenávistnými Modráky. V českém článku na Wikipedii je obsah ve stručnosti shrnut takto (celý text zde):

Pepperland je šťastný, hudbu milující ráj pod mořem, chráněný Kapelou Klubu Osamělých Srdcí Seržanta Pepře, který padne pod překvapivým útokem hudbu nenávidějících Modráků. Útočníci zalepí kapelu do hudbě vzdorné bubliny, pak promění obyvatele v sochy a promění zemi na svou barvu (modrou).

Pepperlandský starosta posílá Starého Freda (kterému říká Mladý Fred) ve žluté ponorce pro pomoc. Starý Fred cestuje do Liverpoolu, kde sleduje depresivního a bezcitného Ringa a přesvědčuje ho, aby pomohl. Ringo sežene své kamarády Johna, George a konečně i Paula. Pětice cestuje zpět do Pepperlandu ve žluté ponorce.

Celé ztvárnění příběhu je tedy „o barvách“, navázáno na mytologii Beatles a současnou výtvarnou kulturu. Je třeba ještě poznamenat, že Beatles sami se na filmu příliš nepodíleli, celý projekt vznikl na základě iniciativy Al Brodaxe, který na americké televizní stanici ABC produkoval v letech 1865-1967 animovaný seriál s kreslenými charaktery Beatles a který se obrátil na Briana Epsteina, tehdejšího managera Beatles. Na filmu v londýnském studiu „TV Cartoons“ pracovalo na dvěstě animátorů, nicméně – vedle režiséra George Dunninga – za film jako výtvarné dílo je zodpovědný (v roli „art directora“) výtvarník Heinz Edelmann, narozený v roce 1934 v českém Ústí nad Labem (zemřel v r. 2009 ve Stuttgartu). Zbývá dodat, že hlasy Beatles ve filmu mluví (v souladu s tím, co bylo řečeno) jiní herci, a sami Beatles se objevují „naživo“ v několik okamžiků v závěru celého filmu.

Také v knize německého spisovatele Michaela Endeho (1929 – 1995) Nekonečný příběh (v Německu vydána 1979) a filmu podle knihy natočeného (1984)  je svět ohrožen, hrozí jeho zánik z nedostatku fantazie. Bastian, čtenář knihy o paralelním světě Fantazie (Phantásien) s názvem Nekonečný příběh, jej může zachránit před Nicotou, tím, že se ztotožní s hlavním hrdinou knihy Átrejem (v orig. Atréju) a zachrání Dětskou císařovnu. Nicota, ve filmu jako postupující bouře, polyká svět a ten se neustále umenšuje. Oba principy, „fantazie“ a „zánik/zničení“, nejsou prezentovány výslovně barevně, jako tomu bylo ve Žluté ponorce, případně jako protiklad „barevnosti“ a „nebarevnosti“ (šedi), nicméně tento podobný protiklad tu je a mohli bychom ho tak i chápat.

Okamžik uvědomení je v knize i ve filmu podobným kompozičním prvkem kostry příběhu, jakou využil později v knize Sofiin svět (vyd. 1991) norský spisovatel Jostein Gaarder, který „vzájemnost“ či „vstřícnost“ reálného světa, v němž se pohybuje hrdina knížky, a tajemného světa filozofie, jejíž „základní kurz“ se z knížky dozvíme, rozehrává na časové ose, a oba příběhy se v protichůdném směru času v jednom okamžiku protnou.

Můžeme na toto místo vložit úvahu o tom, že tento způsob uvažování odkazuje k filozofickému pojmu světa, jak jej chápe moderní filozofie, především její směry, které myšlenkově vrcholí ve fenomenologii. Svět v tomto pohledu není „objektivní“ materie, „hrubá“ realita hmotného jsoucna, nýbrž to, jak tuto realitu uchopí vědomí, to, co je v mysli. Svět je „představa“ světa, jak o ní hovořil Arthur Schopenhauer, svět je tím, čím je po karteziánském obratu, tím, jak se dává naší zkušenosti. V okamžiku, kdy vědomí přestává být intencionální, přestává aktivně uchopovat „hrubou“ realitu, se svět hroutí.  

K tomuto srovnání nabádá několik momentů. Jména v originále mohou působit „mytologicky“, vzhledem k žánru fantasy, kam je Nekonečný příběh možno řadit (pohádkové prvky, jako plyšový drak Falco), ale možná i „filozoficky“ (vedle „francouzštiny“ cítím jakýsi názvuk řečtiny), především k tomu takřka vybízí dvojí existence „téže“ postavy v realitě a knize, kromě toho také moderní filozofie formuluje problematiku jako „krizovou“ (E. Husserl, poslední největší jeho dílo se jmenuje Krize evropských věd, existencialismus hovoří o „mezních situacích“), stejně jako je svět u Michaela Endeho v ohrožení. Mimochodem ještě poznamenejme, že toto „fenomenologické“ vnímání Endeho knížky je možné podpořit pohledem na jeho ostatní knihy, jejichž ústřední téma je podobné: rovněž známá kniha Děvčátko Momo a ukradený čas (v orig. pouze Momo), tam čas kradou „Šedí páni“ – takže přece jen barva a nebarevnost.

Zajímavá je ještě jedna věc. Zmíněná podvojnost postavy v Endeho Nekonečném příběhu není jenom zde. „Dvojníky“ mají všechny hudební, literární a filmová díla, která jsme v této úvaze spojili elementem barvy. Ve filmu Až přijde kocour hraje Jan Werich dvojroli kastelána a kouzelníka, v hudebním a filmovém projektu Beatles Žlutá ponorka existují jeho protagonisté rovněž „dvakrát“ – jednou jakožto John, Paul, George a Ringo, podruhé jako hudebníci Kapely Klubu Osamělých Srdcí Seržanta Pepře. A ve filmu vystupují dokonce potřetí. Na konci kresleného filmu je, jak zmíněno, krátký záběr, kde se všichni čtyři hudebníci ukazují ve své skutečné podobě. I to je vlastně jakýsi druh „dvojnictví“, který poukazuje na dvojí kladení „osoby“ a její „role umělce“, živé postavy a jejího „záznamu“ ve filmu atd. Což je ostatně přítomné v každém jevištním díle. A – všechny naše příklady, Až přijde kocour, filmy Beatles i Endeho Nekonečný příběh mají svou podobu, která se „mediálně“ zjevuje jeho divákům a posluchačům jakožto hudební, televizní či filmový stream.  

Sluníčko / Mám rád všechno, co se červená
https://cs.wikipedia.org/wiki/Takov%C3%A1_ztr%C3%A1ta_krve,_Zuzana_je_zase_sama_doma
https://www.youtube.com/watch?v=YGzuPOe22nc
https://www.bomba.cz/video/zuzana-vrbova-darek-vostrel-slunicko/ - týž záznam, samostatně, na stránce rovněž text, ale pouze první písničky (Sluníčko)
https://nase-rec.ujc.cas.cz/archiv.php?art=5165
https://www.pisnicky-vsechno.estranky.cz/clanky/pisnicky-s-akordy/slunicko_-slunicko.html
Zčervená
https://www.supermusic.sk/skupina.php?idpiesne=7129&sid=&TEXT=1
https://www.supermusic.sk/skupina.php?idpiesne=4637

Až přijde kocour
https://www.csfd.cz/film/4754-az-prijde-kocour/
https://www.fdb.cz/film/3405-az-prijde-kocour.html
https://cs.wikipedia.org/wiki/Laterna_magika
https://www.youtube.com/watch?v=FhTWPSSyqBA

Magical Mystery Tour
https://www.youtube.com/watch?v=a5RsjfpDz8w kompletní film
https://www.youtube.com/watch?v=Oxk2WfdW_o0 kompletní album
https://cs.wikipedia.org/wiki/Magical_Mystery_Tour_%28album%29
https://taz4158.tripod.com/magical.html (text)
https://www.csfd.cz/film/92755-magical-mystery-tour/
Yellow Submarine
https://de.wikipedia.org/wiki/Yellow_Submarine_%28Film%29 (více info než na rovněž existující české stránce)
https://de.wikipedia.org/wiki/Heinz_Edelmann
https://video.google.com/videoplay?docid=-1444637107417806305

Výtvarné zpracování portrétů Beatles
https://www.hdwallpapers.in/walls/the_beatles-normal.jpg
https://coquettealice.blogspot.com/2009/05/richard-avedon-exhibit-at-international.html

Nekonečný příběh
https://cs.wikipedia.org/wiki/Michael_Ende
https://cs.wikipedia.org/wiki/Nekone%C4%8Dn%C3%BD_p%C5%99%C3%ADb%C4%9Bh
https://cs.wikipedia.org/wiki/Sofiin_sv%C4%9Bt
https://www.fantasyplanet.cz/clanek/nekonecny-pribeh-ende-michael
https://www.csfd.cz/film/7244-nekonecny-pribeh/

Michael Ende, Nekonečný příběh
https://www.fdb.cz/film-obsazeni/13938-nekonecny-pribeh-die-unendliche-geschichte.html
https://cs.wikipedia.org/wiki/Michael_Ende

https://www.youtube.com/watch?v=QfyXAdRFRKE (1/9)
https://www.youtube.com/watch?v=98mzHWady74 (2/9)
https://www.youtube.com/watch?v=Az5E9SW693A (3/9)
https://www.youtube.com/watch?v=WcE7gzjq4IE (4/9)
atd. (přepsat titul videa do vyhledávače a změnit první číslo)
Pozor! Film má celou řadu dalších rozmělnění v seriálech, které už nemají kvalitu prvního filmu.