Až budou krávy lítat

Až budou krávy lítat
premiéra 24. 11. 2019, 20:14 na ČT 1

Nejenže mě hned zaujal poetický název filmu Terezy Kopáčové s Evou Hacurovou v hlavní roli „učitelky s nadváhou“, protože takových příliš mnoho není (vybaví se mi v té souvislosti název knížky Mariana Pally Kdyby prase mělo křídla, která je obsahově ovšem hodně jinde), ale především pak kontrast této poetičnosti, skrývající v sobě ideál dnes ne příliš běžného pozitivního a aktivního přístupu k životu, s realistickým zpodobením aktuální společenské reality v ne příliš lichotivém světle, zastoupeném v konfliktu s „malým zmrdečkem“, jak nazval problematického studenta v komentářích na ČSDF.cz přispěvatel Ištván87, ale nejen jím, ale celým tím od jeho postavy se odvíjejícím kontextuálním světem, v němž vystupuje zvláště negativně chlapcův otec, kolega učitelky, jenž si nedělá příliš starosti se vztahy a když by Bětka potřebovala pomoc, zavře jí dveře svého bytu (v němž má svou přítelkyni), matka, která dceru sice hájí, ale podléhá tlaku, jaký žel v českém školství k obvyklému folklóru atd.

Vzniká tak určité napětí, nastavení, v němž příběh nepropadá do pouze kritické polohy a odsudku oněch rysů, které jsou přitom vykresleny ve své ostrosti (či „nahotě“, přičemž toto slovo takto použité můžeme vztáhnout k dalším obsahům snímku), jak bychom nejspíš ovšem běžně očekávali, a přes to, že se na chudáka učitelku nakonec sesypou všechny zmíněné rány najednou, ona sama se této roli „chudáka“ dokáže vzepřít. Přitom filmu nechybí ani komická poloha (sám námět burlesky má svým způsobem tento charakter nejen svou „mezností“, přičemž je tento rys některými scénami podpořen), onen humor je nicméně v těsné vazbě (tedy jen v jiné perspektivě, o níž mluvil Charlie Chaplin, když hovořil o soumeznosti tragédie a komiky) s vážností a závažností psychických problémů, které učitelce její situace přináší – čímž se film zároveň vymaňuje s onoho českého rybníčku tzv. laskavého humoru Svěráků a Hřebejků, který je jistě určitým pozitivem, nicméně v určitých kontextech projevuje svoji bezzubost.

V propojení společenské problematiky s hluboce osobním pohledem vidím asi nejsilnější stránku filmu, přičemž obraz dneška vychytává ty jeho nejaktuálnější momenty, například možnou negativní sílu sociálních sítí. Nedávno jsem četl knihu současného čínského spisovatele Liou Čen-jüna Kdopak se baví, v níž se v satirickém příběhu jako domeček z karet sesype celá politická prezentace právě na základě souběhu vláken příběhu a eskalace drobného detailu na základě zkreslení, který má nedozírné následky. Tématem je i jedna z věcí, která se z různých aspektů (obezita, která sem přišla z Ameriky se ztrátou míry v konzumu, s tím související všudypřítomné kuchaření v TV, nesmyslné diety atd.) stává předmětem pozornosti, přičemž problémy narůstají, přestože byly reflektovány už po léta – vzpomínám na fotku dívek baculek kdysi v Mladém světě (jedna z nich byla z Jičína) jako reakce proti praxi ve světě modelingu, v níž si dívky třeba nechávají vyoperovat žebra, aby dosáhly kýžené štíhlosti, zdraví-nezdraví.

Hlavní představitelka plnoštíhlé učitelky Eva Hacurová byla pro mě velkým překvapením. Nejspíš její zásluhou byl příběh, který mohl lehce sklouznout do parodie, uvěřitelnou záležitostí. Nejen zajímavá tvář, jíž dokáže její vlastník dát nejrůznější výrazové odstíny, a ve všech působí autenticky (zase: aniž by upadávala do melodramatu či frašky na druhé straně, jak by se veskrze nabízelo), ale – když jsem se chtěl uvést do obrazu a prošel jsem pár odkazů – je to dívka, která hraje na několik hudebních nástrojů, v roce 2017 získala Cenu divadelní kritiky v kategorii Talent roku, hrála v seriálech Most! a Ulice, je členkou pražského Divadla v Dlouhé a její výčet divadelních rolí je obdivuhodný  (Élektra, kněžna v Lucerně [ne „kněžka“, jak tvrdí www.expres.cz, to je pak nechtěná komika], či Agafja v Oblomovovi). A nyní v jednom z dílů v televizní minisérii Jak si nepodělat život, na kterou reagoval jásotem i český bulvár (viz odkazy, dívalo se přes milión diváků, takže sehrál v tomto případě roli veskrze pozitivní).

Jen musím, litovat, že se karty trochu zamíchaly a nemohu (ovšem mohl bych ty texty rozdělit a další uvést jako samostatný) skončit takto radostně. Okolnosti sehrály další pokračování (které se ovšem netýká ani úspěšnosti filmu, ani půvabu herečky), Totiž:

Když hovořím o realističnosti filmu (a byl jsem o tom, že takováto realita v českém školství není fikce, přesvědčen v okamžiku, kdy jsem se na film díval), slyším už ona slova bagatelizace, která jsme slýchali po několik desetiletí, ačkoli i v médiích byla veřejnost informována o neslýchaných případech, v dřívějších dobách nemyslitelných (jsou to jen ojedinělé výjimky, takové věci se dějí jen ve vyloučených lokalitách jsou omezována dětská práva na rozvoj, učitelé jsou neschopní, školství je zastaralé, etc. etc., řada dalších „argumentů“). Nu, jak to tak bývá, přijde podpora určitého názoru v okamžiku, kdy by ji nikdo nečekal. V MF dnes ve středu 27. 11. 2019 (tři dny poté, co jsme mohli zhlédnout film v premiéře v televizi) je na první a třetí straně přetištěn článek „Učitel – živý terč“ s podtitulkem (na str. 3) „Šikany na učitelích se dopouštějí i děti z funkčních rodin. Případů urážek a agrese přibývá.“ a především (na str. 1) „Děti jsou agresivnější. Třetina škol hlásí urážky, čtyři procenta škol fyzický útok.“ S tím, že toto jsou informace dostupné ze školní inspekce a poznámkou, že je možné, že počet těchto případů může být ještě vyšší, protože učitelé se s takovými neblahými zkušenostmi nadřízenému nesvěřují, případně se informace k inspekci od ředitele školy nedostane. Takže příklady, které článek dále uvádí (učitel sražený pěstí končí v sanitce s pohmožděninami a s podezřením na otřes mozku), nejsou jen ojedinělé. Dopouštějí se jich dokonce dívky atd. – nebudu pokračovat v reprodukci jednotlivostí v článku, jenž přináší zevrubnější statistiku o jednotlivých prohřešcích a typech škol, hovoří o šikaně i ve školkách apod..

Ovšemže nemůžeme očekávat od novinového článku ještě obecnější analýzu a pojmenování příčin tohoto stavu, který má hluboké společenské kořeny – naznačuje to třeba i skutečnost, že před několika týdny MF dnes otiskla článek o tom, jak si ubližují nezletilí na řadě (novináři a policií vytipovaných) míst v zemi a škole v podstatě (podle současných pravidel) takřka nezbývá než všemu jen přihlížet (co se děje mimo školu, je obtížně postižitelné, ostatně sníženým známkám z chování se takto protřelí grázlíci jen smějí), a také policie, která jednotlivé případy řeší, nemá příliš možností, co s takovými případy dělat (tyhle „děti“ nejsou trestně odpovědné, debaty o případném snížení věku, kdy by toto jednání mohlo být postiženo, v parlamentu, je v podstatě směšné, podstaty věci se totiž takřka nedotkne, navíc cesta případného vězeňského postihu by mohla být kontraproduktivní).

A cestu z tohoto místa vůbec nevidím jednoduchou. Ti, kteří by o tom měli mluvit, mlčí (jakkoli v současnosti máme za dlouhou dobu snad nejlepšího ministra školství, který usiluje alespoň o dílčí nápravu některých věcí). Kdybych chtěl být zlomyslný, řekl bych – tak nám už jen zbývá, až nějaký takový povedený potomek nějakého učitele zastřelí (Amerika náš vzor!). A možná, při dnešním cynismu, by to s nikým nehnulo, tak jako kdysi (druhá zlomyslnost) „smrt studenta Šmída“ na Národní třídě před oněmi třiceti lety odstartovala konkrétní kroky ve změně, kterou v těchto dnech oslavujeme.

Ostatně je to zřejmé i v komentářích k filmu. Zmíněný cynismus (holt realita je přece jiná, jsme pragmatici!) můžeme cítit třeba u Mallinali, jenž scénář filmu vnímá jako „strašně hloupej“, vulgaritu spojenou s nepochopením vnímáme u desítek dalších komentářů („Nic nového, a hloupost hlavní hrdinky by se dala vážit na tuny.“ Lyli**, další Ibeh** atd.), jen zmíněný Ištván87 (****) či progression (přestože dal jen ***), jenž přesně postihl jádro věci („na první kolej se dostávají úplně jiné vlastnosti [urvi, co můžeš, mysli v první řadě jen na sebe, podvádět se vyplácí, nejdůležitější je mít moc a styky atd.]. Pokud se takoví jedinci dostanou k moci, dokážou natropit docela velkou paseku ve svém okolí, které je rozsáhlé podle stupně jejich moci. Největším zlem je ale to, že si vychovávají "v rodině" své klony s obrazem svých vlastností, které mohou tuto infekci dál šířit. Celý život jsem si myslel, že by ti slušní měli "vychovávat a ovlivňovat" ty ostatní, v poslední době mi připadá, že je tomu spíše naopak).

Odkazy
https://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/12963196133-jak-si-nepodelat-zivot/21751212010-az-budou-kravy-litat
https://www.csfd.cz/film/497824-jak-si-nepodelat-zivot/707773-az-budou-kravy-litat/komentare/

https://www.divadlovdlouhe.cz/soubor/eva-hacurova/
https://bleskove.cz/celebrity/14090-eva-hacurova-ze-serie-jak-si-nepodelat-zivot-musela-snaset-kritiku-svoji-postavy
https://www.expres.cz/celebrity/eva-hacurova-ulice-jak-si-nepodelat-zivot-burleska-televize.A191127_211938_dx-celebrity_sal