Ástor Piazzolla / Tango Nuevo

Ástor Piazzolla / Tango Nuevo 
música sinfónica

Argentinský skladatel a hráč na bandoneon Ástor Piazzolla je považován za zakladatele nové, koncertní podoby tanga, označovaného jako Tango nuevo. Na Piazzollova tanga nelze většinou tancovat a také k tomu nejsou určena, jejich „novost“ se ale nevyčerpává tímto rozdílem. Ten je ve vlastní hudební struktuře. Tradiční harmonii Piazzolla obohatil o prvky jazzu a hudby moderních světových skladatelů, jako je Igor Stravinskij či Béla Bartók (je zajímavé, že to jsou rovněž autoři, jejichž inspiračními zdroji je hudba jejich rodné země, dokonce lze říci folklór).

Piazzolla rozšířil tradiční techniky nástrojové hry o prvky užívané v moderní hudbě. Jeden z komentátorů jeho díla (zde na německé stránce Wikipedie) říká: „V jeho hudbě jsou typické údery smyčce houslí, ostré akcenty ve vysokých polohách, glizzanda celého ansámblu, virtuózní pasáže bandoneonu a obohacení obsazení, zvláště v počtu bicích nástrojů.“ Přesto ale základní znaky tanga zůstávají zachovány, na jedné straně zvuk bandoneonu, na straně druhé typické synkopické rytmy a harmonické obraty tanga, staccato i základní melancholické ladění hudby.

„Piazzolla pitvá tango, vybírá jeho charakteristické rysy a staví je do nového světla. Tady akordická hra souboru umanutě akcentuje rytmus, tam dominuje elegická sólová pasáž. Ostré cesury jakož zřetelné zlomy jsou tu namísto rubati tradičních tang a zdůrazňují ještě více než ony corte, charakteristické pohyby páru mezi jednotlivými sledy kroků,“ pokračuje charakteristika skladeb argentinského skladatele. Esenci tanga Piazzolla ponechává, propojuje je ale s akademickou a občanskou tradicí klasické hudby.

Často používá skladatel formu barokní suity. Příkladem pro to může být Histoire du Tango  se čtyřmi programovými titulu Bordel 1900, Café 1930, Night Club 1960, Concert d’aujourd’hui. V koncertu Las Cuatro Estaciones porteñas přímo odkazuje na klasický vzor koncertu Le quattro stagioni italského skladatele Antonia Vivaldiho. Je jen konsekventní, že formu tanga dodržuje dokonce i v „tango-operitě“ María de Buenos Aires, v níž nalezneme formy fugy a toccaty a tradiční výraz Agnus dei je proměněn na Tangus dei. Piazzolla nespojuje tango ale pouze s klasickou hudbou, nýbrž i s hudbou populární a s jazzem. Od raných sedmdesátých let spolupracuje s jazzovými hudebníky a používá ve svých skladbách nové nástroje jako basová kytara, bicí, elektrická kytara a piano.

Ve výběru skladeb, které jsem vyhledával méně známé skladby, než jsou ty klasické, jako je Libertango, Oblivion atd.

Zdroj textu, z něhož jsem překládal:
https://de.wikipedia.org/wiki/Astor_Piazzolla

Muzika
Balada para un loco (Balada šílence, text Horacio Ferrer, jeden z prvních velkých komerčních úspěchů, konzervativní tangueros skladbu nicméně dodnes odmítají)
https://www.youtube.com/watch?v=k7VbmmAtVxo
Volver, Anibal Troilo y Astor Piazzolla, dva bandoneony, 1970, RCA Victor
https://www.youtube.com/watch?v=pPHflQeHCyg
Adios nonino, tango pro bandoneon a orchestr, Kolínský rozhlasový orchestr
https://www.youtube.com/watch?v=VTPec8z5vdY
Invierno Porteño, skladba ve verzi Gidona Cremera, vynikajícího lotyšského houslisty, zakladatele souboru Kremerata Baltica
https://www.youtube.com/watch?v=Vhv3yP7dKSY
Decarisimo
https://www.youtube.com/watch?v=Wcuiqc2HjsQ
Fracanapa
https://www.youtube.com/watch?v=xw5OuxREyMQ
Revirado
https://www.youtube.com/watch?v=hKTw7MEgc4w
María de Buenos Aires
https://www.youtube.com/watch?v=bDgCtYDZlX0