Ástor Piazzolla / Oblivion

01.02.2018 15:17

Ástor Piazzolla / Oblivion
música sinfónica

Zařazovat skladby Ástora Piazzoly či skladatele samého do projektu música sinfónica je tak trochu problematické vzhledem k původní podobě tvorby argentinského hráče na bandoneon, která je vždy svým charakterem tak trochu komorní (pokud nebereme v potaz hudbu filmovou). Nebo ji jako symfonickou nemůžeme brát alespoň v parametrech evropské symfonické hudby, instrumentované pro symfonický orchestr už v originálech (Antonín Dvořák napsal Slovanské tance sice také pro klavír, ale z jeho pera vzešla i podoba pro orchestr). Pro tuto hudbu je charakteristická variabilita nejrůznějších podob, které pochopitelně také mohou zahrnovat úpravy pro symfonický orchestr. Ovšemže taková podoba bývá záležitostí velkých projektů pro velká jeviště, nezapomeňme na ekonomickou stránku věci, a pak tedy také „významnější“ prezentace v renomovaných koncertních sálech.  Přesto se ti nejznámější autoři – a Ástor Piazzolla k nim rozhodně patří – mohou dočkat takovýchto realizací. Byť třeba v takové podobě, jako Libertango v podání Moskevského městského orchestru, kde první polovinu skladby celý orchestr jen tleská.

Proměnlivost a variabilitu ukazuje například video s názvem „Patnáct nejlepších verzí, vokálních a instrumentálních, celá hodina“, na níž jsou různé podoby skladby, která je tématem tohoto příspěvku. Ne že bychom ho museli celé poslouchat, ale je to příkladná ukázka. To ale není podstatné, kdoví. Možná je to jen odbočka. Oblivion je v každém případě jedna z nejzajímavějších skladeb Ástora Piazzolly, alespoň pro mě. Má totiž melancholickou atmosféru, zajímavou melodii, sugeruje křivolaké uličky s bary večer někde na periferii města, alespoň pro mě.

Piazzollova cesta k tomu, komponovat tanga, je zajímavý příběh. Piazzolla v mládí tanga komponoval, nehlásil se k nim ale. Když pak v roce 1954 dostal za svou Sinfoniettu stipendium a vydal se do Paříže studovat kompozici u Nadi Boulangerové a zapřel jí, že byl hudebníkem, který hrál tanga v bordelech a kabaretech v Buenos Aires, protože se styděl, žádala jeho učitelka, která v jeho partiturách četla vlivy Ravela, Stravinského, Bartóka a Hindemitha, postrádala nicméně jeho individuální originální rukopis, aby jí zahrál tango. Pak mu řekla: Ty idiote! Nevšiml sis, že právě tohle je ten pravý Piazzolla, ne nějaký jiný? Tu ostatní muziku můžeš vyhodit. Piazzolla si vzal její radu k srdci a ke svému vzdělání pak ještě přidal kurzy dirigování u berlínského dirigenta Hermanna Scherchena.

Když se Piazzolla v roce 1955 vrátil do Argentiny, založil Octeto Buenos Aires ve složení dva bandoneony, dvoje housle, kontrabas, violoncello, klavír a elektrická kytara. Tím začala nová interpretace tanga, označeného jako Tango nuevo, Nové tango.

V roce 1960 založil Piazzolla další soubor, kvintet sestávající z houslí, kytary, klavíru a bandoneonu. Zpočátku narážely jeho skladby na ostrou kritiku a byly publikem odmítnuty, protože se výrazně odlišovaly od tanga, jak jej posluchači znali doposud. Nepřátelství bylo tak emotivní, že se Piazzolla s rodinou skoro nemohli odvážit vyjít na ulici. Skladatel ale pracoval s enormní energií a produktivitou, skládal nové a nové kusy a dělal nová aranžmá pro nejrůznější obsazení.  V průběhu svého života složil na 300 tang, hudbu pro skoro 50 filmů, natočil na 40 desek. Spolupracoval přitom s literáty jako jsou Jorge Louis Borges nebo Horratio Ferrer, s herečkou Jeanne Moreau, s režisérem Fernando Solanasem, inicioval mezioborové projekty, například se souborem Kronos Quartet, s jazzovými hudebníky jako Gary Burton nebo Gerry Mulligan, psal hudbu pro německou choreografku a tanečnici Pinu Bausch a její taneční divadlo (balet Bandoneon). V roce 1975 založil Octeto Electrónico, v němž hrál také jeho syn Daniele.

Během argentinské vojenské diktatury (1976–1983) odešel Piazzolla do Itálie, vracel se ale do své domovské země. Zvláště léta 1978 až 1988 byla plodná a jsou považována za vrchol jeho tvorby. V té době pracoval se svým druhým kvintetem v obsazení Pablo Ziegler (klavír), Fernando Suarez Paz (housle), Horacio Malvicino (kytara) und Hector Console (kontrabas).

Na otázku po skladbě Oblivion mi Wikipedia neodpověděla. Název „Nevědomí“ či „Zapomnění“ použitý u desítky knih, dvou novějších filmů (jeden s Tomem Cruisem), asi pěti hudebních alb a takřka dvaceti songů či jiných skladeb internetové encyklopedii nic blíže neříká, jen Piazzolovu skladbu registruje. Obrátil jsem se na www.allmusic.com, tam leccos bývá.

V příslušném článku píše James Reel: Jedno z nejpopulárnějších Piazzollových tang, Oblivion, napsané v roce 1982, získalo širokou pozornost veřejnosti prostřednictvím soundtracku k filmu Marco Bellochio „Henry IV, the Mad King“ (1984, v hl. rolích M. Mastroiani a C. Cardinale, podle divadelní hry Luigi Pirandela). Krátký kus byl natočen v několika verzích, počítaje v to verzi pro klarinetový klezmer, saxofonový kvartet či hoboj s orchestrem. Nástroj vstupuje bezprostředně s jednoduchým doprovodem v arpeggiích, elementárností podobných Glassovi, s melodií extrémně melancholickou, dlouze držené tóny pomalu klesající a vlnivé figury. Střední část přichází s minimálně kontrastním tématem. Je to jedno z Piazzolových nejtradičnějších tang s prvky jazzu a Bartóka, jiné než cirkulující kompozice ostatních skladeb.

Odkazy

Ástor Piazzolla
https://cs.wikipedia.org/wiki/%C3%81stor_Piazzolla
https://www.piazzolla.org/biography/biography-english.html

Oblivion
https://www.allmusic.com/composition/oblivion-tango-mc0002388965

Muzika

The best of A. Piazzolla (hodina dvacet minut, skoro devět mil. shlédnutí)
https://www.youtube.com/watch?v=pgha2OTkyFE

Oblivion ve filmu Henry IV.
https://www.youtube.com/watch?v=y9NLDGMStEc

Libertango, Moskevský symfonický orchestr, tanečníci atd.
https://www.youtube.com/watch?v=kdhTodxH7Gw

Libertango, Berlín
https://www.youtube.com/watch?v=GnyAgOWhMnk

Oblivion, různé podoby
https://www.youtube.com/watch?v=KFkaVhfTvWE

Dvojkoncert pro bandoneon, kytaru a smyčcový orchestr
Mezinárodní latinskoamerický hudební festival 2012, Mládežnický symfonický orchestr Simona Bolivara, dir. Alfredo Rugeles

https://www.youtube.com/watch?v=xcTvuxU72Lc

Zpět