Arturo Márquez / Danzon No.2

Arturo Márquez / Danzon No.2
música sinfónica

Jméno Márquez je, pochopitelně, v latinsko-americkém světě obvyklé. Chilané znají římsko-katolického duchovního jménem Arturo Jara Márquez, v kulturním světě je proslulý a u nás hojně překládaný a čtený představitel magického realismu, kolumbijský spisovatel Gabriel Gárcia Márquez (Sto roků samoty, Kronika ohlášené smrti, Láska za časů cholery). Mexický skladatel Arturo Márquez (nar. 20. 12. 1950) je proslulý symfonickými skladbami integrujícími prvky mexické lidové hudby se symfonickým zvukem.

Narodil se jako nejstarší z devíti dětí v desetitisícovém městečku Álamos na západním pobřeží Mexika (v provincii Sonora). V hudební rodině už dědeček hrál lidovou a salónní muziku a tak malý Artur znal různé hudební styly už od dětství a také ve své rodné zemi dostal první hodiny klavíru. Rodina se přestěhovala do La Puente, už trochu většího města (kolem 40 000 obyvatel) v Kalifornii, nacházejícího se ale rovněž blízko pobřeží. Na střední škole hrál Arturo na housle a na pozoun, v šestnácti letech se nicméně vrátil do Mexika a začal studovat na mexické konzervatoři u Federica Ibarry (autora symfonií, oper, komorní hudby a baletní a divadelní hudby), Joaquína Gutiérreze Herase (původně architekta a předního představitele Nové hudby v Mexiku) a Héctora Quintanara (dirigenta, autora hudby pro elektronické nástroje, ale i tradičních hudebních oborů). Získal stipendium francouzské vlády a studoval v Paříži u Jacquese Casterèdeho, a poté další stipendium, tentokrát Fulbrightovy nadace a studium ukončil mistrovským kurzem na Kalifornském institutu umění (California Institute of the Arts) ve Valencii (Kalifornie), kde studoval u Mortona Subotnicka, avantgardního hudebníka, který je počítán k pionýrům elektronické hudby, dále jazzového pianisty a skladatele klasické hudby Mela Powella, Lucky Mosca a Jamese Newtona, jazzového flétnisty, skladatele, dirigenta a vysokoškolského pedagoga.

V Mexiku byl Márquez jako skladatel už etablovaný, když na začátku devadesátých let slavil mezinárodní úspěch s řadou svých Dantonů. Skladby vycházejí z lidové kubánské hudby a oblasti Veracruz v Mexiku. Světového úspěchu dosáhl zvláště Danzón č. 2, poté, co jej venezuelský dirigent Gustavo Dudamel se svým mládežnickým orchestrem hrál na turné po celé Evropě a Spojených státech. Tímto způsobem se dostaly do širšího povědomí a na koncertní pódia zvláště v Latinské Americe i ostatní Márquezovy skladby.

Dělám si tak trochu legraci, když říkám, že posloucháme latinsko-americkou muziku a ve zdrojích, v nichž si čtu, se dozvídám, že k jeho inspiraci patří z tradiční hudby také valčíky, polky a šotyše (žánry, které zná u nás každý, kdo přičichl k lidové hudbě, v tom je také dle zkušenosti pro hráče klasické hudby hlavní potíž, má-li hrát právě tuto hudbu). Vlákna historie jsou, nicméně, jak už víme nejen prostřednictvím muzikologů a historiků hudby, ale i myslitelům, jako je francouzský filozof, který se věnoval rovněž kultuře (filmu, literatuře a výtvarnému umění – v hudbě je to ale podobné) Giles Deleuze a jehož spisy, ačkoli svůj myšlenkový svět budoval už dříve, vycházejí právě ve zhruba téže době, kdy získává svou světovou popularitu i Arturo Márquez.

Arturo Márquez
https://de.wikipedia.org/wiki/Arturo_M%C3%A1rquez

Gustavo Dudamel at the Proms
https://www.youtube.com/watch?v=gpsHUUHZb9w
Alondra de la Parra, POA
https://www.youtube.com/watch?v=G945MQ1datY

Danzones 1–8
https://www.youtube.com/watch?v=Ne2MN2R8jFI&list=PLbIHqUNzGZsv_4hdOi1u2VbQRF6QWtQAU