Architektonické skvosty v Benátkách (IV)

Kromě dalších paláců a kostelů se podíváme ještě na některá benátská náměstí.

Ca' Foscari

Palác Foscari patří k vrcholům gotické architektury v Benátkách, i když v 19. století utrpěl mnoho škod. Podle posledního bádání se stavbou začal Francesco Foscari, benátské dóže, v roce 1453. V roce 1574 byl zdejším hostem francouzský král Jindřich III. S palácem Giustiniani, s nímž hraničí vlevo, představuje palác Foscari největší palácový gotický komplex ve městě, a k tomu se nachází na prominentním místě prvního ohybu kanálu ("volta di Canal"). Je to jediný příklad lóže s osmi oblouky v piano nobile. Ve druhé a třetím patře pak kružba přesahuje do bočních křídel. Dohromady s vlysem (andílkové nesoucí erb) je obzvláště akcentováno druhé piano nobile, velmi podobné s kružbou, jakou nalezneme v Dóžecím paláci. Až na vlys je fasáda absolutně symetrická.

V archiváliích lze sledovat postupný úpadek a změny až do 19. století. V roce 1854 palác získala Congregazione Municipale di Venezia a po předchozích funkcích, jako byla nemocnice či kasárna, zde byla umístěna Scuola Superiore di Commercio (vyšší obchodní škola), pozdější univerzita. Špatný technický stav popisuje John Ruskin, který se vyjádřil k celé řadě dalších benátských staveb, velmi naléhavě. V letech 1997 až 2005 byl palác rekonstruován. Na straně k Rio Novo byly odhaleny části dochovaných fresek.

https://venedig.jc-r.net/palazzi/foscari.htm

Campo Santa Maria Mater Domini

V Benátkách se nenachází pouze náměstí sv. Marka. Celá řada dalších stojí za pozornost. Campo Santa Maria Mater Domini, které se nachází ve čtvrti Santa Croce, patří vzhledem k zachované stavební substanci a struktuře k nejvýznamnějším svědectvím středověké městské zástavby v Benátkách. Na západní straně dominuje středověký Palazzo Viaro Zane s později přistavěným dalším podlažím. Zeď po levé straně paláce zakrývá nekryté schodiště, které k němu patří. Na severní straně se nachází Casa Barbaro, gotický dům z téže doby jako palác Viaro Zane, který ale ztratil mnohé ze svého půvabu moderními rekonstrukcemi. Na jižní straně se nachází domy rodiny Zane ještě z doby předgotické, u nichž pozdější rekonstrukce příliš jejich původní vzhled nepoškodily. Na druhé straně kanálu se nacházejí paláce Moro (z 15. století?) a Gozzi. Náměstí je pojmenováno podle renesančního kostela, jehož fasáda není obrácena přímo do náměstí, ale pouze do úzké boční uličky.

https://venedig.jc-r.net/campi/campo-santa-maria-mater-domini.htm

Campo Santi Apostoli

Náměstí Svatých apoštolů, nacházející se ve čtvrti Cannaregio blízko Rialta se od 18. století takřka nezměnilo. V podstatě se jedná o kostel Santi Apostoli, obnovené v roce 1575, s kaplí patricijské rodiny Cornerů (v Benátkách nalezneme také jejich palác) navrženou Codussim, o dvoupatrovou Scuola dell'Angelo Custode, navrženou v roce 1713 Andreou Tiralim v architektonické řeči takřka bez ozdob, a předgotický Palác dóžete Faliera (Palazzo Falier) s charakteristickým sottoportego. Škola byla odkoupena v roce 1806 německými kupci Fondaco dei Tedeschi a od roku 1813 slouží jako evangelický kostel německé komunity. Anděl v nice nad portálem je dílem Heinricha Meyringa, který se také podílel na kostele San Moisè. Umístění Scuoly na okraji náměstí s jednou stranou ke kanálu lze srovnávat s podobnou polohou budovy Scuola dei Varoteri na Campo Santa Margherita. Západní strana náměstí byla během budování Canal Grande přebudována. Rovná a široká ulice pro pěší byla uvedena do provozu v září 1871 a svým paralelním průběhem ke kanálu bere ohled na nejdůležitější stavby.

https://venedig.jc-r.net/campi/campo-santi-apostoli.htm
https://www.veneziatiamo.eu/CampoSantiApostoli.html – obrazový materiál, možno dále prokliknout na další místa

Campo Santa Margherita

Když se podíváte na plánky benátských náměstí, zjistíte, že zdaleka všechny nejsou pravidelného půdorysu jako náměstí sv. Marka. Campo Santa Margherita je k tomu jedno z největších náměstí co do plochy, kterou zaujímá. Je dnes charakteristické studentským životem, kavárnami a bary. Stavby, které se zde nacházejí, jsou většinou z hlediska dějin umění méně významné než jiné ve městě. Za zmínku stojí gotický dům a Palazzetto Corner Foscolo, které s ním sousedí, ze 13. století, v 19. století ale značně přestavěný.

V uličce Calle Renier se nachází gotický portál paláce této rodiny (všechny tři paláce Renier v Benátkách byly v průběhu historie zničeny). Kostel, který dal náměstí jménu, na jeho severní straně, byl zrušen za Napoleona a dnes slouží jako univerzitní aula. Nachází se v něm nástropní freska Costantina Cediniho, malíře stylově řazeného mezi rokoko a klasicismus, žáka Jacopa Guarany. Kampanila, která hrozila zřícením, byla v roce 1808 ze značné části stržena. Uprostřed náměstí se nachází Scuola dei Varoteri, budova zřízená v roce 1725 pro cech koželuhů, která dnes slouží Consiglio di Quartiere.

Na jižní straně existoval do roku 1863 Rio della Scoazzera, kanál, který sloužil pro odpad dodnes se na náměstí nacházejícího trhu. Také Rio Terà Canal, který spojoval náměstí s Rio di San Barnabà, byl, podobně jako celá řada dalších kanálů v Benátkách, zasypán. Na jednom z domů v tomto místě je zachována tabule s nápisem „Colmato il Rio / A maggior ampiezza / MDCCCLXIII / Podestà Bembo“. Je zřejmé, že podoba náměstí je dnes podstatně jiná než v době, kdy ještě tyto vodní plochy, dnes součást náměstí, existovaly.

Na západní straně náměstí směrem ke kostelu Carmini se ve zúženém místě nachází barokní fasáda budovy Scuola Grande dei Carmini, jejíž stavbu započal Francesco Cantello a dokončil Baldassare (Baldassarre, Baldi, Baldissera) Longhena. Nádherný interiér místa určeného pro bratry laiky, mimo jiné vyzdobený Tiepolovými malbami, je ve značné míře zachován.

https://benatky.poznej.com/namesti/santa_margherita/ (česky)

https://venedig.jc-r.net/campi/campo-santa-margherita.htm (něm.)
https://www.bdyg.homepage.t-online.de/Herr_der_Diebe/Buchlocation/Campo_Santa_Margherita/campo_santa_margherita.html
https://it.wikipedia.org/wiki/Campo_Santa_Margherita (it.)

San Moisé

Pár kroků západně od náměstí sv. Marka se nachází kostel, který byl ve velice špatném technickém stavu (kritizován Johnem Ruskinem) a který měl být v roce 1874 stržen z tohoto důvodu, ale také proto, aby uvolnil místo pro stavbu Calle large XXII marzo. Nakonec byl na základě protestů Alvise Zorziho a dalších zachráněn a v roce 1878 jej Pietro Saccardo restauroval.

Stavba pochází původně z 8. nebo 9. století a byla obnovena v roce 1644. Zajímavá je i předgotická kampanila. Teprve v roce 1672 byla stavba ve své hrubé podobě dokončena, tzn. s jednoduchou cihlovou fasádou, jakou mají některé nedokončené kostely jako např. San Marcuola. Dvoupatrová fasáda, bohatě dekorovaná girlandami a kartušemi vznikla zásluhem daru prokurátora Vincenza Finiho (1606-1660), který prací pověřil Alessandra Tremignona. Stavba probíhala, podle novějšího bádání v letech1681 až 1684. Tremignon předtím stavěl palác der Fini ve farnosti Santa Maria del Giglio. Vincenzo Fini byl pohřben v sarkofágu nad hlavním portálem, který nese obelisk s nápisem a bustu zemřelého a je doprovázen čtyřmi alegorickými postavami. Jeho bratr Girolamo a jeho syn Vincenzo odpočívají v dalších rakvích nad postranními portály. Postavy jsou pravděpodobně dílem německého sochaře Heinricha Meyringa (Enrico Merengo), doklady o tom ale chybějí.

Uvnitř San Moisè se nacházejí práce Tintoretta, Vztyčení kříže (1727) a Přechod přes Rudé moře od  Girolama Brusaferra , jakož i Panna se svatým Antonínem Paduánským od Jacopo Guarana.

https://venedig.jc-r.net/kirchen/san-moise.htm (něm.)
https://www.slowtrav.com/blog/annienc/2008/07/san_moise_1.html (angl.)

Mercato di Rialto

Náměstí Rialto bylo nejvýznamnější místo obchodu v Benátkách. Slovo „rialto“ pochází ze spojení rivo alto, vysoký břeh. Je jedním z prvních míst v laguně, která byla osídlena. A od začátku se v místě, které dnes označuje i oblast v městské části San Polo, koncentroval obchod a doprava. Původně se benátský trh konal v sobotu v Olivolu (ostrov San Pietro di Castello). Od počátku bylo zřejmé, že tady nejsou žádná daňová ani jiná zatížení, a proto bylo možné za těchto podmínek konkurovat trhům v Pavii a Campalto, tenkrát nejvýznamnějších v Itálii. Když se v 9. století zde usídlila vláda, stalo se Rialto místem rozvoje obchodu. Rybí a zeleninový trh byly viditelným potvrzením úspěšnosti, na konci 15. století byly v Benátkách kromě několika malých jen tři velká významná tržiště. První sobotu v San Polo, druhou v San Marco a třetí na náměstí San Giovanni in Bragora – Rialto zůstalo nicméně nejdůležitějším z nich. Obchodovalo se nejen al minuto, ale sjednávaly se i velké obchody, stanovovaly ceny, reguloval export a import jakož i pronájem lodí. Kromě obchodu s rybami a zeleninou zde byla ještě burza surovin, kde se obchodovalo především se zlatem a stříbrem.

Stát kontroloval a řídil všechny tyto obchody, pro obchod s ostatní Itálií existoval institut Dogana di Terra (celnice), která vybírala za každý transport látek, každý litr oleje, vína, každé kilo mouky či fazolí poplatek. Dále tu byl velký státní obchod Fondaco della Farina, v němž rodiny mohly nakupovat a dělat si zásoby, nicméně jen v rámci jednoho měsíce, aby se předešlo „nájezdům“ či spekulacím. Také pekaři zde odebírali mouku.

Stát pronajímal obchodníkům uno stazio, stánek venku s banco v popředí vzadu s dřevěnou boudou a celé kryté plachtou. Byli tu ovšem i „ambulantní“ handlíři, kteří na rozdíl od těch ve stáncích neplatili žádné podstatné daně a byli tolerováni, protože jejich kuřata, vajíčka a trocha zeleniny pro ně nepředstavovalo žádnou konkurenci.

Po požáru v roce 1514, který areál Rialta z velké části zničil, dala Signoria podnět k velké soutěži na novou výstavbu celého prostoru. Po průtazích a polemikách vyhrál soutěž Antonio Abbondi, zván také Lo Scarpagnino. Jeho návrh obsahoval vše předchozí, sjednotil ale podobu obchodů a vytvořil jednotlivé oblasti různých komodit. Scarpagnino vytvořil komplex racionálních městských struktur: to, co zabíralo velký prostor a dále pak to, co produkovalo velký odpad či se rychle kazilo, jako ryby, ovoce či zelenina, bylo umístěno blíže ke břehu. Na mostě a podél uličky zlatníků, ruga degli orefici, se nacházelo zboží jako zlato, stříbro, finanční aktivity se realizovaly na Campo S. Giacomo. Veřejná správa se usídlila v horních patrech paláců.

V oblasti Rialta nebyli žádní řemeslníci ani průmysl, bylo a zůstalo velkým obchodním centrem. Všechno zboží bylo přivezeno po vodě a poté, co je zkontrolovali celníci, vyloženy nosiči – bastasi, a transportovány dále. Byly precizní předpisy, na březích se směli zdržovat jen krátkou dobu, kterou potřebovali na přeložení a kontrolu.

Kromě Pescheria, rybího trhu a Erberia, trhu se zeleninou byly na náměstí Campiello vor S. Giacomo di Rialto ještě Draperia (látky) a sídlo dvanácti Padri di Rivo Alto, kteří měli na starost, aby na trhu probíhalo vše podle pravidel. Latinský nápis na kostele S. Gicometto „hoc circa templum sit jus mercantibus aequum, pondera nec vergant, nec sit conventio prava“ nabádal kupce, aby na tomto místě vykonávali svou činnost řádně, aby neupravovali ve svůj prospěch váhy a aby nepodváděli. Jestliže pak někdo byl přistižen při podvodech, dostal u Gobbo di Rialto, sochy hrbáče od Petra da Salò (1541), pár ran karabáčem a musel políbit figuru, basar el Gobo. Od roku 1300 ohlašoval zvuk zvonů kostela San Giacomo začátek a konec trhu.

Na náměstí byl také ještě Porticato del Banco Giro, místo setkávání bohatých kupců, především příslušníků šlechty, nobiltà, kteří zde sjednávali své obchody a kde se nacházela také Banca circolante di Credito (Banco Giro). Na jedné straně to byl exkluzívní klub králů obchodu s pepřem a kořením či jinými orientálními specialitami, kteří se zde, zahaleni v černých přehozech, shromažďovali už od 12. století. Na druhé straně se zde konaly nejrůznější bankovní obchody, často na zavolání.

Banco plnila ovšem i jiné, neméně důležité úlohy. Na prvním místě to byl boj proti odpadkům, které zde zanechávali obchodníci, le scoasse, zbytky ovoce, zeleniny a ryb, které neuvěřitelně páchly. Druhým úkolem byl pokus vytěsnit malé obchodníky z Rialta a vytvořit tak určitý monopol, který se ovšem pokoušela vytvořit i Signoria. Nu a konečně dlouhý boj proti státní autoritě, která chtěla na všechno příchozí zboží uvalit odvody ve výši pěti procent. I v tomto případě stát zvítězil, když v roce 1585 vytlačil šlechtice ze správy Rialta.

Banco, založená v roce 1157, se nacházela na dvou stranách Piazzetta von S. Giacomo a převyšovala ji pouze část Fabbriche Vecchie. Během let byly veškeré spory překonány, až jí konečně byla poskytnuta státní garance.

V 19. století byla celá řada projektů na uspořádání trhu na Rialtu. Když v roce 1833 navštívil Benátky rakouský císař Ferdinand, prezentoval Giuseppe Salvadori projekt pod pozdně klasickými vlivy. Dvacet let nato inženýr Neville, konstruktér četných a dodnes existujících železných mostů, přišel s plánem s kovovými střechami a centrální studnou, byl ovšem odmítnut.

Po roce 1866, připojení k Itálii, se modernizace Rialta stala více než naléhavým problémem. Projekt byl zadán Federico Berchetovi. Přes návrh velice vysokého rozpočtu ve výši 1500 000 lir se ukázaly Berchetova plánu přesvědčivé, už vzhledem k tomu, že se podílel na plánování Les Halles v Paříži (někdejší „Břicho Paříže“). Nebylo zbytí a bylo třeba vyvlastňovat.

Podle návrhu se náměstí rozprostíralo na 4000 čtverečních metrech mezi Fabbriche Nuove di Rialto až takřka před Calle del Campanile di S. Cassiano. Počítalo se se zastřešením pozinkovaným plechem, jakož i skleněnými průhledy. Kromě toho projekt počítal se 130 prostornými sklady pro velkoobchod, přístaviště pro čluny a nádrž s čerstvou vodou pro ryby. Návrh byl představen publiku v příloze benátských noviná Gazetta di Venezia v roce 1866.

O tři roky později prezentoval Berchert obci precizně provedený detailní plán. Prostor byl rozdělen na tři části, mezi Velkým kanálem, Calle delle Spade a Campo della Vienna měl být trh se sýry (Casaria), prodej drůbeže a velkoobchod s rybami, mezi Rio Beccherie a stejnojmenným náměstím  pak maloobchod s rybami, prodej vína, k tomu různé kanceláře a „studený sklep“, a dále malí obchodníci mezi Ruga Rialto a Campo S.Giacomo.

Zřízení železného mostu přes Canal Grande ve výši San Cassiano nebylo přes detailní nákresy osvětlení a schodů nikdy akceptováno. Železná konstrukce zřízená v roce 1884 narážela u Benátčanů do té míry, že starosta Sarego Alighierei s městskou radou navrhl v roce 1887 ji odstranit.

Malíř Cesare Laurenti vymyslel Pescherii ovlivněnou někdejším návrhem Carpaccia, která byla v roce 1907 instalována architektem Domenico Rupolem ve stylu benátské gotiky, nicméně i ona byla komentována až do otevření jako sporná.

Prohlížím si ještě mapku na oficiálních stránkách Benátek, kde je vyznačena poloha tržiště. V ohybu Velkého kanálu, v němž se nachází stejnojmenný most (Ponte di Rialto), jeden z nejznámějších ve městě, se po levé straně nachází, když připlouváme od jihu, „zastávka“ San Silvestro, stejnojmenný kostel, za ním náměstí Sant´Aponal s kostelem stejného jména, vzadu v prostoru pak Chiesa di San Giovanni Elemosinario, Fabbriche Vecchie, náměstí San Giacomo di Rialto, s kostelem Chiesa di San Giacometo, to už je směrem k známému mostu, a za ním pak je Rialto Mercato, k němuž bychom pěšky došli kolem jmenovaných památek.

https://de.wikipedia.org/wiki/Mercato_di_Rialto
https://www.comune.venezia.it/flex/cm/pages/ServeBLOB.php/L/IT/IDPagina/33187

San Giovanni in Bragora

Kostel na Campo Bandiera e Moro (také Campo San Giovanni in Bragora) ve čtvrti Castello byl podle legendy postaven v 7. století. Původ slova Bragora není zřejmý, je možné, že pochází z řeckého „agora“ (shromaždiště) nebo „brugolare“ (být činný s rybami). V roce 629 uprchl Magno di Oderzo, tamější biskup, po uchvácení svého města Langobardy, do Benátek. Ve snu se mu zjevil úkol vybudovat ve městě osm kostelů, mezi tím i San Giovanni in Bragora. V 10. století byl kostel nově postaven za dóžete Pietro II. Candiano, aby zde mohly být uchovány relikvie sv. Jana Křtitele, patrona kostela. V letech 1475 až 1505 byl zásadně přebudován. Byl zde pokřtěn budoucí papež Pavel II. a ten přispíval na kostel bohatými dary. Stavitelem byl Švýcar Sebastiano Mariani, který zachoval bazilikální základ, ale přidal stavbě důsledně trojdílně členěnou fasádu v benátském gotickém stylu.

Při záplavě v roce 1966 utrpěl kostel velké škody, opravy a restaurátorské práce na oltářním obraze hradil  World Monuments Fund.

Z architektury kostela je zajímavá kampanila z 9. století, která byla vzhledem k poškození vícekrát renovována a přestavována. Ta nejdůležitější přestavba věže, v té době takřka určené ke stržení, se uskutečnila v době třicetileté stavby gotické baziliky, v roce 1568 byla modernizována podle dobového vkusu.  V roce 1708 byla opět poškozena bleskem a v roce 1826 jí byl opětovně dán nový tvar. Na věži se ještě dnes tyčí renesanční edikula s trojúhelníkovým štítem a třemi otvory ve tvaru oblouků, v nichž jsou zavěšeny zvony.

https://de.wikipedia.org/wiki/San_Giovanni_in_Bragora
https://www.slowtrav.com/blog/annienc/2007/11/san_giovanni_in_bragora.html

San Vidal

Kostel na náměstí Santo Stefano v blízkosti mostu Accademia založil v roce 1084 benátský dóže Vitale Falier (Vitale a Vidal jsou jen dvě podoby téhož jména). V 17. století jej rekonstruoval Antonio Gaspari. V roce 1696 byl přestavěn dóžetem Francesco Morosinim. Na fasádě (1734-37), kterou realizoval Tirali, jsou plastiky jednoho z dóžat rodiny Contarini. V interiéru jsou práce Sebastiana Ricciho (Zvěstování Panny Marie) či Strážný anděl se svatým Antonínem Paduánským a sv. Kajetánem z Tiene, jehož autorem je Giovanni Battista Piazzetta, a obraz sv. Vidala na koni od Carpaccia.

https://www.slowtrav.com/blog/annienc/2011/08/san_vidal.html
https://en.wikipedia.org/wiki/San_Vidal,_Venice (angl.)

San Maurizio a Muzeum hudby

San Maurizio je odsvěcený kostel ve čtvrti San Marco. Byl rekonstruován v 16. století a pak znovu v roce 1806. Současná podoba je dílem novoklasicistického architekta Giana Antonia Selvy (1751 - 1819).  Dnes je zde muzeum hudby - Il Museo della Musica di Venezia.

https://en.wikipedia.org/wiki/San_Maurizio,_Venice
https://www.slowtrav.com/blog/annienc/2012/07/photohunt_music_1.html
https://www.slowtrav.com/blog/annienc/2012/07/san_maurizio.html

Santa Croce degli Armeni

Arménský kostel v Benátkách je, jak říká jeden ze zdrojů, jedno z nejmysterióznějších míst v tomto městě. Santa Croce je také název čtvrti (sestiére) v Benátkách, tento kostel se ale nachází ve čtvrti San Marco, a to nedaleko náměstí Svatého Marka. Architektonicky vychází z podoby 13. století, typická je cesta pro pěší, která se v Benátkách nazývá sotopòrtego. Tato cesta vede pod budovou, často také pod obloukem, slovo doslovně znamená pod (soto nebo sotto) sálem (portego), který je v prvním patře. Důvody vzniku takové cesty byly různé, například i nařízení úřadů Benátské republiky, kdy musela být vybudována cesta nebo most v určitém místě. Interiér kostela je barokní, pozoruhodná jsou díla Andrey Celestiho, malíře, který se v Benátkách narodil (1637). Jeho syn Stefano byl rovněž malířem.

Arménská kultura v Benátkách je spojena také s malým ostrovem San Lazzaro degli Armeni, který najdeme na trase z „hlavního ostrova“ San Giorgio Maggiore na Lido coby předposlední zastávku vodní trasy. Na místě původně určené jako leprosárium vznikl v 15. století dominikánský klášter a v roce 1717 sem přišel Mechitar ze Sebasteii (dnes Sivas, Turecko) a dalších 17 mnichů, kteří zde založili klášter. Ten se stal centrem arménské kultury, jeho knihovna obsahuje na dvě stě tisíc svazků s významnou sbírkou orientálních rukopisů. Arménsky se zde učil například romantický básník Lord Byron.

https://www.slowtrav.com/blog/annienc/2011/09/santa_croce_degli_armeni.html
https://www.venediginformationen.eu/inseln-der-lagune/insel-san-lazzaro/inselsanlazzaro.htm

Rozsáhlý materiál o kostelech v Benátkách je na anglickém portálu „cestování pomalu“ – www.slowtrav.com – kde jsou probrány důkladně kostely i s obrazovou dokumentací a řadou témat (např. „draci“, „andělé“, Panna Maria činící zázraky atd.), stojí za to určitě alespoň nahlédnout, nechceme-li se zabývat věcí do podrobností.

https://www.slowtrav.com/blog/annienc/churches/

Dalším rozsáhlým portálem jsou německé Informace o Benátkách, kde najdeme podrobnosti o palácích, kostelech, muzeích, mostech, ostrovech.

https://www.venediginformationen.eu/