Architektonické skvosty v Benátkách (I)

„O Benátkách již bylo tolik napsáno a otištěno, že nechci být obšírný…,“ napsal ve svém cestovním deníku v roce 1786 německý básník Johann Wolfgang Goethe, a já bych se měl podle tohoto citátu, uveřejněném v malém průvodci Marco Polo z roku 1991 zachovat podobně ^Pzn.1. V oné době bezprostředně po Listopadu byly Benátky jedním z turistických cílů vedle Solnohradu a Mnichova (dokonce jsem slyšel, že v jednom zájezdu to stihli všechno najednou, když z jednoho místa na druhé přejížděli autobusem), v německých novinách pak psali, že (cituji zhruba, někde ten výstřižek možná ještě mám) „na náměstí svatého Marka se objevily podivné bytosti, pytlíky pod očima, vybalili z batohu jídlo, najedli se, nic neukradli a zase zmizeli“.

Od doby, kdy Češi s nadšením poprvé vycestovali přes hranice padlé „železné opony“, stejně jako všichni ostatní „Rucksacktouristen“ (baťůžkáři) ^Pzn.2 se mnohé změnilo a jestliže by si někdo chtěl v roce 2014 nastudovat informace o Benátkách, může zajít do knihovny a vybrat si, podle její velikosti, z dvou třech, či tuctu turistických průvodců, na internetu pak najde určitě reportáže cestovatelů a na příslušných stránkách i podrobnosti o jednotlivých objektech, které by chtěl navštívit.

Při surfování po tématu jsem nicméně zachytil poznámku, že přehledný průvodce o Benátkách dotyčný nemůže najít, a když jsem sám takový přehled hledal, vlastně jsem taky nic (v češtině) nenašel, alespoň pokud se týká muzeí a galerií. Na portálu Süddeutsche.de jsem pak narazil na pěkný článek „Kamenné bludiště jako úhrnné umělecké dílo“ (Ein steinerner Irrgarten als Gesamtkunstwerk), který může takovým východiskem být. Samozřejmě nemůže nahradit „knížku“, kterou by z našeho pohledu stálo za to dát dohromady. Text části článku jsem použil v překladu a rozšířil o pár dalších údajů:

Chiesa degli Scalzi
Kostel ze 17. století leží bezprostředně vedle nádraží, v sestiere Cannaregio. Sestiere je označení čtvrti, původně znamená „šestina“, Benátky byly rozděleny na šest částí. Název Scalzi, pod nímž stavbu bosých karmelitánů nedaleko stejnojmenného mostu přes Velký kanál (Ponte degli Scalzi) nalezneme, je hovorový, oficiální je  Santa Maria di Nazareth, Scalzi znamená v italštině právě „bosý“. Stavba je dílem Baldassara Longheny. V roce 1636 dostal řád povolení ke stavbě kláštera vedle kostela Andrey Palladia (Palladiův kostel a klášter musel později ustoupit stavbě hlavního nádraží). Loghena v roce 1654 vytvořil projekt Scalzi. V roce 1705 byl vysvěcen kostel napodobující Palladia, s dvěma velkými postraními kaplemi. Když Loghena zemřel, vedl stavbu Giuseppe Pozzo, laický člen řádu karmelitánů, navrhl další boční kaple a oltář.

Nádherná pozdně barokní fasáda z kararského mramoru, dílo Giuseppe Saradiho z let 1672 – 1680 s plastikami sv. Sebastiána, sv. Maří Magdalény, sv. Markéty a sv. Jana Křtitele v dolních nikách, financovaná aristokratem Gerolamem Cavazzou, září dnes po letech zahalení lešením při rekonstrukci v čerstvém lesku. První velká rekonstrukce proběhla už v letech 1853–1862, v době, kdy Benátky byly součástí Rakouska. Cenné nástropní fresky Giambattisty Tiepola zničily v roce 1915 rakouské bomby, zůstaly pouze fragmenty. V hrobce je pohřben poslední benátský dóže Ludovico Manin, právník vystudovaný v Bologni, který podlehl nátlaku Napoleona a v roce 1797 byl nucen abdikovat.

https://de.wikipedia.org/wiki/Santa_Maria_di_Nazareth_%28Scalzi%29
https://www.in-venice.com/things-to-see/santa-maria-di-nazareth-degli-scalzi-church/
https://www.all-free-photos.com/show/showphoto.php?idph=PI65481&lang=en

mosty v Benátkách (česky)
https://benatky.poznej.com/pamatky/most-ponte-degli-scalzi-2/
 

Fondaco dei Turchi

Komplex (též Fontego dei Turchi) byl postaven naproti San Marcuola ve 13. století, o čtyřista let později sloužil tureckým obchodníkům jako sídlo obchodu a ubytování a podle toho je dodnes běžné jeho jméno. Poněkud necitlivá sanace v 19. století jej připravila o původní, benátsko-byzantské charakteristické prvky. Zůstaly nicméně postranní věžičky a mezi nimi hala se sloupovím.
Ve stavbě s velmi komplikovanými osudy, řadou majitelů atd., byla mimo jiné v letech 1898 až 1922 umístěna sbírka významného sběratele umění a knih Teodora Correra (1750 – 1830), kterou dnes návštěvník najde v Museo Correr, zatímco dnes (od roku 1921) tu je přírodovědné muzeum - Museo di storia Naturale di Venezia.

Podrobněji (česky) na
https://benatky.poznej.com/pamatky/fondaco-dei-turchi/
O historii (a staré fotky), německy (či angl., it. aj.)
https://de.wikipedia.org/wiki/Fondaco_dei_Turchi
 

Palazzo Vendramin-Calergi

Do dějin vstoupil tento velkolepý renesanční palác, dílo Maura Codussiho a bratří Lombardů postavené kolem roku 1500, jako sídlo a místo úmrtí Richarda Wagnera. Pamětní tabule připomíná toto datum, 13. února 1883. Za okny s kulatými oblouky je dnes nicméně kasino a noční klub.
Z hlediska architektonického vývoje Benátek je důležitá fasáda paláce, která je spojením benátské tradice a tenkrát nového pojetí renesančního, tedy půlkruhových oblouků mezi řadou sloupů podle benátské školy a pravoúhlého členění kolonád v renesanci. Codussi vytvořil systém propojující oba prvky tak, že není rozpoznat, že jde vlastně o dva odlišné principy, a okna jím vytvořená se nazývají často po něm. Jacopo Sansovino použil tento princip ve své Knihovně San Marco (Biblioteca Marciana).  V Kolíně nad Rýnem byl podle benátského paláce postaven Dům Wilhelma Meussera, městského radního a podnikatele s pozemky. Budova byla ovšem během druhé světové války zničena.

https://www.casinovenezia.it/it
https://de.wikipedia.org/wiki/Palazzo_Vendramin-Calergi
https://de.wikipedia.org/wiki/Kaiser-Wilhelm-Ring_32

San Stae

Jméno kostela ze 17. století v centru města je zkratka za sv. Eustacha (mučedníka, který konvertoval ke křesťanství, zajímavý kostel toho jména je v Paříži). Oslňující fasádu s charakteristickým pozdně barokním štítem a čtyřmi korintskými sloupy ve stylu Andrey Palladia vytvořil Švýcar Domenico Rossi v roce 1709. Velkou částku na vybudování kostela vynaložil benátský dóže Alvise Mocenigo II. Ten je zde pohřben, ačkoli jinak žil nepříliš okázalým životem typickým pro tyto šlechtice.  V interiéru kostela je několik obrazů, které stojí za pozornost, z 18. století, mj. Giambattisty Tiepoly, Giovanni Battisty Piazzetty a Sebastiana Ricciho.

Původně na tomto místě stál kostel Izaijáše (dnes psáno často Izajáš), židovského biblického proroka, typického patrona východu, ve 12. století však shořel. Nová stavba, zahájená v roce 1688, změnila orientaci hlavní osy, kterou otočila směrem k Velkému kanálu. Dnešní stavbu využilo Švýcarsko v roce 2009 jako místo prezentace pro Benátské bienále.

https://de.wikipedia.org/wiki/San_Stae
https://jssgallery.org/Essay/Venice/Church/San_Stae.htm

Ca' Pesaro/Galleria d'Arte Moderna

Dokonce i ten, kdo se nezajímá příliš pro orientální či moderní umění, by měl věnovat pozornost tomuto mohutnému baroknímu komplexu se svou mramorovou fasádou, nacházejícím se na jižní straně Velkého kanálu o dva kanály dále za stanicí San Stae.

Jedná se o mistrovské dílo Baldassare Longheny, které bylo budováno takřka šedesát let. Působivý je vstupní prostor i mohutný vestibul. Galerie moderního umění v Ca' Pesaro je po delší rekonstrukci opět přístupná veřejnosti. Mezi bohatými sbírkovými fondy uveďme jména Max Klinger, Gustav Klimt, Wasilij Kandinskij, Paul Klee, Auguste Rodin, Marc Chagall, Georges Roualt, Pierre Bonnard, Henri Matisse, Umberto Boccioni či Giorgio De Chirico. V téže budově je pozoruhodná sbírka umění Dálného Východu Museo d'Arte Orientale. Mezi celkem třiceti tisíci sbírkovými předměty se nacházejí umělecká díla z Japonska (Hokusai, Harunobu, Inró, Netsuke), Číny a Indonésie. Vystavují se zde rovněž akvizice z Benátského bienále.

https://www.tripadvisor.cz/Attraction_Review-g187870-d318166-Reviews-Ca_Pesaro_Galleria_Internazionale_d_Arte_Moderna-Venice_Veneto.html
https://it.wikipedia.org/wiki/Galleria_internazionale_d%27arte_moderna_%28Venezia%29
https://de.wikipedia.org/wiki/Ca%E2%80%99_Pesaro

Ca' d'Oro / Galleria Giorgio Franchetti

Nádhernější fasáda s filigrány se podél Velkého kanálu, dokonce v celém městě vůbec, těžko najde. Zlatý dům je mistrovské dílo benátské pozdní gotiky na přechodu k rané renesanci. Plášť budovy, který původně byl zdoben plátkovým zlatem a barevným mramorem, byl před několika lety nákladně restaurován. Stylově je stavba příkladem benátské gotiky, která se zavedením kružby (výplně oblouků) proměňuje v tzv. plaménkovou gotiku, která dynamizuje celý prostor rafinovanou kompozicí jednotlivých prvků, tvarů i hran, zatímco dřívější oblouk byl jednoduchou záležitostí. Palác byl postaven jako zakázka Marina Contariniho, příslušníka významné benátské rodiny, z níž vzešla celá řada dóžat (hned první z nich, Domenico, se podílel na dnešní podobě chrámu sv. Marka). Architektem budovy byl Bartolomeo Buon (Bon, Bono), významný benátský architekt, mj. autor Porty della Carta, západního vstupního portálu Dóžecího paláce. Autorem kamenických prací je Matteo Raverti.

V paláci se nachází umělecká sbírka barona Franchettiho. Zahrnuje několik mistrovských děl, mezi nimi Svatého Sebastiana Andrey Mantegni, Tizianovu Venuši, Zvěstování a Smrt svaté Panny Vittore Carpaccia, dále díla Giovanni Belliniho, Giorgiona, Anthonise van Dycka, flámské goblény a nábytek z období gotiky a renesance. Do galerie je možné koupit si kombinovanou vstupenku s Accademií a Museo di Arte Orientale.

https://de.wikipedia.org/wiki/Ca%27_d%27Oro
https://www.cadoro.org/?lang=en

Biblioteca Marciana

Podle jednoho odkazu (viz dole) se Biblioteca Marciana (chybně uvedený název Merciana) nachází poblíž věže baziliky Sv. Marka a naproti Dóžecímu paláci, a v jejích útrobách se skrývají tisíce rukopisů, inkunábulí (nejstarší knihy tištěné mezi léty 1453 a 1500 za pomoci tehdy moderních tiskařských metod). Národní knihovna Merciana je nejdůležitější knihovnou v Benátkách, kde se nacházejí rukopisy pocházející z celého světa, například z Orientu. Nachází se na dolním konci náměstí sv. Marka mezi Kampanilou a palácem Zecca, někdejší benátskou mincovnou.

Knihovna vznikla z cenných darů, hned prvním byla sbírka rukopisů, kterou Francesco Petrarca předal v roce 1362 městu, druhým pak řeckého učence, teologa, humanisty, patriarchy Konstantinopole a kardinála Basilia Bessariona, který daroval Benátkám v roce 1468 svou soukromou sbírku, zahrnující  746 svazků, v tom 482 řeckých a 264 latinských rukopisů, jakož i 300 tisků, ad communem hominum utilitatem, tedy s určením „k obecnému lidskému užitku“. Knihovna se pak rozrůstala díky dalším velkorysým darům, mezi nimiž stojí za zmínku 2200 tištěných knih, které daroval Melchior von Marienburg v roce 1589, v roce 1794 daroval knihovně Amedeo Svajer 240 rukopisů, mezi nimi testament Marca Pola či da Giacoma Naniho z roku 1797, který obsahoval na tisíc řeckých a orientálních rukopisů. Díky řeckým manuskriptům se knihovna stala od 16. století centrem humanistických studií. V roce 1603 byl vydán zákon, podle něhož se u každé knihy vytištěné v Benátkách jeden povinný výtisk musel odevzdat této knihovně, tzn. že knihovna převzala funkci národní knihovny. Po Napoleonově sekularizaci církevních statků přibyly do knihovny fundusy klášterních knihoven. Dnes má knihovna milion knih, přes dva tisíce inkunábulí (prvotisků), 13 tisíců rukopisů a 24 tisíc tisků 16. století. K dalším cennostem patří sbírka atlasů či mapa světa benátského mnicha jménem Fra Mauro, plán Benátek Jacopa de Barbari z roku 1500 či vzácných vydání Homéra, Pliniovy rukopisy aj.

https://de.wikipedia.org/wiki/Biblioteca_Marciana
https://marciana.venezia.sbn.it/

San Giacomo dell’Orio

Jeden z velmi starých benátských kostelů s historií počínající pravděpodobně už v 9. století. Nachází se ve čtvrti Santa Croce na náměstí Campo San Giacomo. Jméno je nejasné, může být odvozeno od vavřínu (lauro) nebo místa u kanálu (dal Rio), architektonicky je to, byť zevnějšek není nijak mimořádně působivý, zajímavá skrumáž prvků byzantského stavebního umění přes románské a gotické prvky až po baroko. Pevné je datum 1225, kdy na základě románského kostela byla vybudován transept (příčná loď), která spojila původní stavbu se zvonicí (kampanilou). Některé sloupy pocházejí z válečné výpravy, při níž byla během tzv. čtvrté křížové výpravy v roce 1204 vyplundrována Konstantinopol. V roce 1500 dostala stavba mohutné třídílné presbyterium s kupolí.

https://benatky.poznej.com/pamatky/kostel-san-giacomo-dellorio/
https://www.veneziaunica.it/en/content/san-giacomo-dallorio-church
https://commons.wikimedia.org/wiki/File:3936_-_Venezia_-_San_Giacomo_all%27Orio_-_Foto_Giovanni_Dall%27Orto,_10-Dec-2007.jpg
https://de.wikipedia.org/wiki/San_Giacomo_dall%E2%80%99Orio

Santa Maria Formosa

Renesanční kostel nedaleko náměstí sv. Marka, jeden z nejznámějších benátských kostelů, nachází se v největší benátské čtvrti Castello na stejnojmenném náměstí (Campo Santa Maria Formosa). Založil jej prý biskup Magnus poté, když se mu ve snu zjevila Panna Maria jako „urostlá žena“ (formosa). Budova byla několikrát přestavěná, posléze vznikla centrála s kupolí na půdorysu řeckého kříže, byla skoro poloviční ve srovnání s chrámem sv. Marka. Protože se nacházela ve špatném technickém stavu, bylo v roce 1492 rozhodnuto o přestavbě, jejímž autorem byl  Mauro Codussi, italský renesanční kameník a architekt.
Osudy kostela byly pohnuté, v roce 1915 jej těžce poškodilo rakouské bombardování, teprve v roce 1921 byla znovu postavena kupole. Dnes je kostel Santa maria Formosa jedním z patnácti benátských kostelů, které patří k asociaci Chorus (celým názvem Chorus – Associazione per la chiese del patriarcato di Venezia), organizaci založené v roce 1998, která pečuje o jejich zachování.

https://benatky.poznej.com/pamatky/santa-maria-formosa/
https://de.wikipedia.org/wiki/Santa_Maria_Formosa
https://de.wikipedia.org/wiki/Chorus_%28Venedig%29

Santa Maria della Salute

„Parádní“ exemplář benátského barokního kostela, nádherná stavba v bílém mramoru, kterou navrhl Baldassare Longhena na osmibokém půdorysu. Kostel byl zřízen jako poděkování za konce morové epidemie. Stavbu korunuje mohutná kupole vyzařující energii do dálky. Sakristii zdobí mimo jiné oltářní obrazy od Tiziana a Tintoretta. Po celý rok se zde konají od pondělka do pátka v 16 hodin a v neděli v 11 hodin mše s varhanní hudbou a v sobotu v 16 hodin hudebně hodnotné varhanní nešpory (vstup zdarma).

Podrobněji česky na
https://italie.svetadily.cz/clanky/Benatky-Santa-Maria-della-Salute
https://www.radynacestu.cz/magazin/kostel-santa-maria-della-salute/
anglicky podrobně
https://en.wikipedia.org/wiki/Santa_Maria_della_Salute
německy podrobně
https://venedig.jc-r.net/kirchen/santa-maria-della-salute.htm

Jak jsem mohl tušit, dostal jsem se přece jen ani ještě ke zlomku toho, co bych si představoval. Budeme tedy muset pokračovat v „dalším díle“.

Výchozí článek v němčině a další základní odkazy v italštině
https://www.sueddeutsche.de/reisefuehrer/venedig/sehenswertes
https://www.turismovenezia.it/
https://www.visitmuve.it/

https://www.newvenicetravel.com/czech/museums.html

Pzn. 1
V onom zmíněném průvodci Marco Polo, tištěném ještě v Německu, protože tady ještě nebyly patřičné tiskařské stroje, je například kouzelný překlad názvu Tintorettova obrazu v kostele Madonna dell´Orto – „Nejmladší soud“. Samozřejmě je to „Poslední soud“, německy „das jüngste Gericht“, stejně jako u kostela Redemptoristů (Redentore) nejsou kapucíni „pány domu“, ale „stavitelé“ („Bauherren“). Přesto byla pro mnohé z nás knížka první použitelnou informací při rozhodování, kam by se mohli vydat.

Pzn. 2
V těchto dnech je hlavním tématem v médiích 25 let od Sametové revoluce, „Plyšáku“ či listopadového převratu, jak to kdo bude chtít nazvat. Tento text by vlastně mohl být jakýmsi malým příspěvkem k tomuto výročí.