Angela Marsonsová / Pokrevní pouta

Angela Marsonsová / Pokrevní pouta
Případy Kim Stoneové

„Mysl je nesmírně zranitelná část těla. Lidé nemají ani tušení, jak často v každodenním životě podléhají manipulaci.“
(Pokrevní pouta, kap. 63, s. 247)

Na úvod krátká úvaha. Kriminální příběhy už nejspíš dávno nejsou demonstrací deduktivních schopností (soukromého) detektiva, které vedou k rozlousknutí zápletky, tedy odhalení zločinu a dopadení pachatele (dříve rozdíl mezi obojím literární věda považovala za hranici mezi „detektivkou“ a „kriminálním příběhem“, dnes se nejspíš obojí stírá či příliš nerozlišuje, kniha, jíž je věnován tento komentář, je označená jako „krimi“, i když třeba na německé Wikipedii je detektivka označena jako subžánr kriminálního románu či povídky, vedle gangsterky, policejního a špionážního příběhu), přinejmenším stejně důležitá je motivace pachatele, tedy psychologie. Autorka Pokrevních pout Angela Marsonsová v poděkování na konci knihy píše že „chtěla prozkoumat motivaci ke zločinu a pochopit, odkud se tyto hnací síly berou.“

U této motivace, jíž je především zlovolné ovlivňování jiných osob osobou k tomu způsobilou, totiž doktorkou psychologie, je klíčovým slovem manipulace, tedy postup, jehož neblahé důsledky čtenáři Pokrevních pout sledují na každé druhé stránce knihy, v tomto případě rafinovaný a promyšlený plán, v němž figuruje celá řada zneužitých osob. Užití tohoto slova vnímám jako paralelní s podobnými klíčovými slovy některých jiných autorů (u Tima Weavera podobným způsobem sledujeme nejrůznější podoby přetvářky a všepronikající lži, té je tady samozřejmě též přehršel, dokonce lze říci, že právě ona je součástí manipulace). Vzhledem k tomu, že manipulace na základě „pouta“ mezi oběma osobami (slovo je i v titulu) vytváří posun v jednání jiné osoby, která se stává psychicky podřízenou manipulátorovi, můžeme hovořit o určitém typu dvojení (ostatně je známé už z některých děl gotického románu), které nás zajímá (a četba Pokrevních pout to potvrzuje i v jiných podobách) jako základní strukturní rys textu.

O tom, že prvek manipulace v dnešním světě v řadě dalších podob (tzv. veřejné mínění, mediální zkreslování reality, manipulace reklamou, populismus politiky atd.) je veskrze aktuální, není pochyb a to, že tímto způsobem je aktuální i kniha Angely Marsonsové, potvrzuje i řada dalších skutečností, třeba už to, kniha, vydaná v originále v Londýně v roce 2016, byla po pouhých dvou letech přeložena do češtiny (překlad Tatjana Jandourková) a vydána (v Knižním klubu, tj. Euromedia Group), to, že autorka zřejmě naslouchala současným tendencím, když rozvrhla knihu (kromě Prologu) do rovných sta kapitol, v nichž se střídají základní dvě pásma (typičnosti kompozice si všímám v jiných komentářích k současné detektivce), na nichž je vybudována jedna ze dvou základních opozic, jimž se dále budu věnovat.

Je zřejmé, že obraz z věznice Drake Hall s doktorkou Alexandrou Thorneovou, která zde pyká za svá předchozí provinění, vyznačená úvodní formulací jako „současnost“ a zneškodnění sexuálního násilníka Kim (Kimberley, prozrazeno až na straně 42) Stoneovou poté, co vysloví doličná slova o „šťastném večeru“, která použil v celé předchozí sérii sedmi podobných deliktů v posledních třech měsících v úvodních kapitolách textu (v Prologu a Kapitole 1) představují expozici jednoho z „případů Kim Stoneové“ a hned na začátku vyvolávají napětí, zda obojí nějak souvisí. Souvisí a tvoří jednu ze dvou základních os příběhu, který také na konci knihy uzavírá, přičemž druhou osu představuje samotné vyšetřování řetězce kriminálních případů, pro něž Kim Stoneová hledá (a na konci v rovněž dramatickém střetnutí nalézá) společného jmenovatele, vedoucího k odhalení. Tak, jak se pak vlákna dění na jednotlivých osách třepí do jednotlivých epizod/případů, vedou jejich vzájemné konfrontace k dalšímu stupňování napětí.

Hned ve 3. kapitole vyjíždějí policisté „do nechvalně proslulého sídliště Tanhouse“ (s. 18), kde na sedadle vauxhallu najdou jediným bodnutím nože zavražděnou ženu, dle řidičského průkazu Deannu Brightmanovou (s. 24). Kim je k podřízeným docela ostrá (mladičkého „Harry Pottera“ napomene, že nemá používat slovo „zločinec“), ale neponižuje je. Mihne se tu (ve 4. kap.) ale i rovina, kterou rozklíčuje čtenář až později, zde je zřejmé jen, že v tom má prsty psycholožka. „Zneužívání v dětství, jež ho formovalo, se dělo kvůli ní.“ (s. 25) Vzápětí ale (v 5. a 6. kap.) přibudou další vrstvy příběhu, domácí prostředí Kim se psem Barneym, kdy je zároveň explicitně vysloveno téma minulých „střetnutí s Alex“, spojené s její vlastní minulostí (které bude dalším vláknem příběhu) a epizoda s narkomankou Gemmou (jež sehraje rovněž později důležitou roli v příběhu).

Teprve v Kapitole 9 se vracíme k vyšetřování případu, seznamujeme se s vyšetřovacím týmem (Kevin Dawson, oslovovaný Kev, Stacey, která zjišťuje informace, šéf „Woody“ na dovolené, což později zamotá případem, a Bryant, s nímž Kim jede „za rodinou“), a stejně tak v Kapitole 10 jsou exponovány osoby a souvislosti před očekávaným procesem dr. Thorneové (prestižní kancelář obhajoby, jména nicméně nejsou v našem komentáři důležitá, tím je jméno Ruth Willisové („v devatenácti se stala obětí brutálního znásilnění“ a poté byla v péči dr. Thorneové), u níž hrozí, že bude svědčit proti ní, a s nimiž má psycholožka, stejně jako s ostatními, promyšlené brutální plány).

Za další expozici můžeme považovat rozhovor Kim se členy Brightmanovy rodiny (kap. 11), u nichž tušíme tajená tajemství a v níž později se ukáže jako klíčová osoba hospodyně Anna, která ovšem nyní hned vysype své alibi (považované Kim za ušetřenou práci). V následující kapitole to Kim probírá s Bryantem, padne úvaha, zda vražda může souviset se skandálem minulý týden (tříletá Trudy Parsonsová upadla do bezvědomí po úderu partnera její matky, Deanna byla vedoucí oddělení sociální služby, která na rodinu dohlížela).

V následujících kapitolách vlákna (vypravěčského pásma) Alex (dr. Thorneové) vězenkyně vymyslí „mistrovský plán“ (s. 57), inscenuje útok jí oddané a mírné spolubydlící Cassie, kterou pak vězeňská správa přemístí a její ředitel pod pohrůžkami (měli ji ochránit, teď si klade podmínky a vydírá s pomocí dalších informací) jí přidělí nejagresivnější vězenkyni Tanyu, která spolu se svou sestrou brutálně zabila tři muže, kteří sestru znásilnili (kap. 13 rozvržení plánu, z Cassie tahá informace o ostatních, v kap. 18 zaútočí, v kap. 23 výhružka řediteli a žádost o přestěhování Tanyy, k němuž dojde v kap. 28, přinutí dozorkyni Katie, aby jí v knihovně půjčila telefon, kap. 31 a připravuje další kroky).

Kim mezitím dále vyšetřuje, hovoří s Lornou Fisherovou, Deanninou osobní asistentkou (kap. 14), pátrají, kde Deanna vlastně byla (kap. 15), v márnici byl nalezen na těle Deanny jeden vlas (kap. 17), epizodické humorné odlehčení je v postavě dotěrného komického reportéra Bubby (kap. 19, znovu kapt. 36) čteme také o Ruth Willisové, která ve vězení čte mladší Elenyi z knížky. Lze si všimnout, že vlastní motiv jednotlivých kapitol se v některých z nich odkrývá teprve v průběhu textu, dokonce lze říci i, že nejprve je jaksi dokončen motiv probíraný v kapitole předchozí a teprve poté následuje další motiv, např. krok v pátrání. Vzniká tak zvláštní typ textové césury, jakýsi přeryv, charakteristický pro tuto knihu. Podobně se u zprvu neostře definovaných postav dobíráme určitých upřesnění, třeba ve jménech (celé jméno hospodyně Anny Millsové se dozvídáme, spolu se jmény Sylvie Drummondové a Trudy Parsonsové na společném místě, s. 63).

Důležitějším motivem, byť se uplatňujícím pouze v několika kapitolách (nicméně i těch klíčových) je motiv matky Kim, o jejíž osud se – právě prostřednictvím Alex, která zde má ústřední roli – v příštích dnech hraje. Má dojít k tzv. „parolovému slyšení“ Patty Stoneové, matky Kim, internované osmadvacet let v psychiatrické léčebně (kap. 20, součást procesu podmíněného propuštění, v němž se odsouzený jako první vyjádří o tom, zda se cítí napraven, tj. k možnosti zpětného zařazení do společnosti). Kim nicméně (na základě předchozích konfliktů matky) ví, že jde jen o přetvářku a výsledky manipulaci ze strany Alex, která použije k tomuto cíli nejrůznější prostředky, např. falšuje dopisy, aby dosáhla propuštění této „vraždící bestie“.

Pro Kim představuje někdejší sadistický  útok matky na ni a jejího mladšího bratříčka  Mikeyho, v němž chtěla odhalit „ďábla“, celoživotní trauma. Součástí manipulace ze strany Alex je zde i výtka, že svoje povolání vykonává z ochranitelského pudu, u nějž má nahradit to, že nedokázala bratra, připoutaného spolu s ní u ústředního topení, zachránit. Nyní se Kim (kap. 22, navazující na kap. 20) pokouší spojit s Lily, jednou z hlavních opatrovnic matky Kim, s níž Kim po celou tu dobu předtím komunikovala, která je ovšem přesvědčená o vyléčení pacientky („Psychický stav vaší matky se za dobu její detence celkově značně zlepšil.“, s. 81). K tomu údajně také přispěly dopisy od Kim.

Ty ovšem jejím jménem posílala Alex, stejně jako nyní (s. 90) posílá manipulativní dopis jí samé, v němž jí žádá o návštěvu (Kim se proklíná, že vše nechala bez patřičné kontroly, uchlácholena tím, že matka je v léčebně). Bryant je zneklidněn zneklidněním své nadřízené, které vycítí (kap. 24), v následujících kapitolách (25, 26) se vracejí k Brightonových, kde Anna prozradí jméno řemeslníka, montéra kuchyní Jasona Crosse, na nějž se nyní zaměří (kap. 27, 30), stejně jako se musí věnovat případu další vraždy, „fetky v roští“, dvaadvacetileté Maxine Wakemanové. Cross návštěvě odmítá spolupracovat (kap. 32, rozhovor má zajímavý rozměr napětí), v násl. kapitole Kim navštíví rodiče Maxine (úvahy o možné spojitosti, obě ženy jsou z různých společenských vrstev), dívka byla adoptována, ví se i o její biologické matce.

Poté se Kim vydává za Alex (kap. 34, 35), pro moje čtení je zajímavý motiv nápodobujících pohybů (ironizujících, vyvádějících z míry atd.), tj. jedné z podob „dvojení“, které se v knize vyskytuje nesčetnými způsoby (vlastně je přítomné již v momentu, kdy se Alex vydává v dopisech za Kim). Bryant Kim vytýká, že se nechá do této hry vtahovat („je zranitelná vůči manipulaci“, je to otázka forem boje s démony), ta mu vysvětlí (vlastně to není vyřčeno), že musí zabránit tomu, aby se matka dostala ven (kap. 37). Kim je na stopě původu peněz na drahý dům Brightonových („vyrovnání za zanedbání lékařské péče?“, s. 153), chce hovořit s Geraldine Hallovou, biologickou matkou Maxine, televizní celebritou (psychiatr v ranní talk show, navštíví ji v kap. 41), další otázkou je Deannin starý mobil, který (jak se později ukáže) byl určitým způsobem použit ke zločinu a nyní není dohledatelný.

Alex, přestože je to pro ni riskantní, ovládá Tanyu, řekne jí, že ví o její minulosti a existence její sestry a autoritativně jí oznámí, že je součástí jejího plánu (kap. 40), a přesně jí ho popíše (zde zatím jen náznak, hrozba, že se něco stane synovcovi Kaiovi, jestliže nedá sestře požadované instrukce, kap. 43). Zatím jen čtenář neví nic o konkrétním způsobu, jak chce Alex vyřídit Kim, je ale nicméně popsán vztah mezi oběma ženami, jejich válka. Čteme: „Její bolest byla tak hluboce zakořeněná v minulosti, že spočívala v jejím nejhlubším nitru. Držela ji pohromadě.“ (s. 169) A poslední věta platí i pro vztah mezi Kim a Alex. Tanya splní její zadání (kap. 56).

Po epizodě s Jasonem Crossem, jenž se při další návštěvě (kap. 41, 44) přiznává, že „s Deannou spal“, se vracíme k Alex, upřesňuje se její plán – její synovec je unesen, ovšem jen jako ukázka moci („Copak se s tím ta ženská už konečně nesmíří? pomyslela si Alex s údivem, proč se Tanya pořád zoufale snaží získat převahu.“, s. 178), bratranec Jenson má přijít na návštěvu a od Tanyi zanést sestře vzkaz se jménem osoby, kterou má zabít (kap. 45). Vyšetřování Kim komplikuje novinový článek, na jehož zveřejnění se podílel Dawson, protože reakce veřejnosti jen týmu přidělávají práci (kap. 46, návaznost až kap. 55, kde práce vyšetřovatelů pokračuje, pak kap. 57, práce Stacey) a Kim zlostný telefonát šéfa Baldwina. Ta se ale svých podřízených (svého podřízeného) zastane.

Na okamžik se podíváme na Ruth a Elenyu (kap. 48), k úvahám Kim doma (kap. 49), a chlapce, který po létech zneužívání (od pěti let) zabil svého strýce, oznámil vše rodičům po návratu z divadla a byl odsouzen na dvanáct let vězení pro mladistvé a poté se dostal do Hardwick House, kde potkal doktorku Thorneovou, „ďábla ve své hlavě“ – Kim Stoneová, která ho mohla nějak zachránit, ho nevnímala (kap. 50). Zdravotní sestra Lawsonová z nemocnice Colman Hill přišla ohlásit, že před nemocnicí často parkovalo luxusní auto, které řídila „atraktivní žena kolem padesátky“ (s. 198). A Kim, se vzpomínkami na mrtvého Mikeyho, jede do místa, kde žije její matka, dnes prý „vzorná pacientka“, která pro ni údajně (dle Alex) něco důležitého má. Nakonec se s ní ale nesetká a odejde. (kap. 52). Po návratu najde nedaleko svého domu Gemmu (kap. 53).

Vyšetřovací tým navštíví televizi, Geraldine s lítostí vysvětluje okolnosti posledního telefonátu Maxine a příčiny, které vedly k tomu, že nemohla věnovat své dceři dostatek pozornosti (kap. 58, všepřítomný spěch a stres, mimořádné události). Vzápětí se dozvídáme, že Stacey vypátrala, že Jason Cross renovoval kuchyň také u Geraldine (samozřejmě čtenáři tato souvislost unikla, přestože Geraldine o ní v poslední větě předchozí kapitoly hovoří; tohle patří, řekl bych, mezi lahůdky celé knihy). Znovu k Brightmanovým (kap. 60), další zákruta, k níž tak trochu souvislosti poukazovaly (na řešení základních případů nemá vliv), když se hovořilo o tom, že Brightmanovi nemohou mít děti (již dříve zmínka, zda to může souviset s oním zanedbáním lékařské péče), když se dozvíme o nevěře Mitschella se sestrou jeho ženy (jejich dítě Rebecca), a znovu za Crossem (kap. 61), musí ho ale vysvobodit z potápějícího se auta (kap. 62, on ji poté, co mu zachránila život, žaluje za ublížení na těle, tři zlomená žebra aj.).

Alex (kap. 63) osvětluje technologii moci, zajímavá je její pohrdlivě nadřazená poznámka vůči dozorkyni Katie, která, už psychicky nalomená, odmítá další poslušnost manipulátorce: „Katie, měla bys o mně něco vědět. O tom, kdy bude konec, vždycky rozhoduju já.“ (s. 249) Po jedné z dalších kapitol „deníčku“ se ale vracíme (z kap. 62 nyní 65) ke Kim, která se vydala za dalším zmanipulovaným Shanem do dětského domova Hardwick House, kde se o chlapci, s nímž Alex „experimentovala“ již dávno, baví s Davidem Hardwickem, když se vrátí domů, najde tam Gemmu (kap. 67), ta mu řekne, že dům někdo venku pozoroval, vnitřní hlas říká, že to byl Shane. Následuje jeho pohled (kap. 68), je to opakování jménem neuvedeného chlapce, který vnímal její krásu, ale která si jej nevšimla (a nezachránila ho, z kap. 50)?

Potvrzuje se shoda DNA Jasona Crosse s nalezeným vlasem v autě Deanny Brightmanové (kap. 69), od nadřízeného Baldwina dostává příkaz, že se nemá ke Crossovi přibližovat (jede v tom šéf s nimi, nebo je to jen kretén, což ještě potvrdí v dalším ději? – to první nikoli, je to kvůli té jeho žalobě za „policejní brutalitu“), Kim rozkaz poruší ho (obejde ho). A je tu další oběť, tentokrát dítě. Kim mluví s Barbarou Howardovou, babičkou Tommyho, adoptovaného chlapce, jehož otec zemřel v Afgánistánu, manžel zemřel na infarkt, zemřela i dcera Jennifer. Manžel byl soudce „u Korunního soudu“. Kim dojde, co je spojnice všech případů (kap. 71), nikoli oběti, ale příbuzní: „Tím spojovacím článkem jsou členové rodiny.“ (s. 276) Geraldine je psychiatrička, Howard byl soudce.

Po setkání Ruth a Tiny (kap. 72, blesková, ani ne stránková kapitolka, podobně jako kap. 75, vlákno pokračuje v kap. 77, kdy je Ruth zavražděná, resp. je to celé dvojmo pojištěné, Tina a Elenya, která jí nakonec „do břicha vrazila nůž“, s. 293), které je součásti plánu Alex (explicitně neřečeno, ale další děj to potvrzuje), Kim znovu vyrazí do věznice (kap. 73) zjistit, kdo Alex navštívil, po průtazích se dozví, že Sarah Lewisová (sestra Alex) a Michael Stone (což je samozřejmě podvrh, to je jméno mrtvého bratra Kim). Když Stacey pročítá články o rozhodnutích soudce Howarda, zjišťuje, že „některá jeho rozhodnutí byla přinejmenším kontroverzní“. (kap. 74, s. 284, navazuje kap. 78, další případy). Na jednom místě to Dawson komentuje: „Jak to komukoli může procházet, Stace?“ (s. 295)

Znovu se upozorňuje na nebezpečnost Alex. „[Kim] V minulosti neuposlechla svůj instinkt ohledně Alex Thorneové dost rychle a několik lidí zemřelo.“ Nazývá ji „okouzlující, nevyzpytatelnou sociopatku“ (později jako ženu, jejíž emoce se týkají výhradně jí samé). Alex dokáže každého ošálit, pouze autista Dougie (v Hardwick House) vycítil, „co je Alex zač“, protože byl inteligentní. Nyní postupně odhaluje, že na událostech ve vězení něco nehraje (proč by vězenkyně, která měla být za týden propuštěná, udělala to, co udělala). „Nedávalo to smysl.“ (s. 289) Samozřejmě zřízenci nechtějí o ničem mluvit, Bryant ale potřebné vygoogluje.

Kim vyrazí znovu do vězení. Pěkná charakteristika: „A tohle právě lidé u Alex nechápali. Že ďábel se skrývá v detailech. Musíte zachytit maličkosti dříve, než stačí vyrůst.“ (s. 297, kap. 79) Kim se ptá, zda Shane je „návštěvník zapsaný jako Michael Stone“ (s. 298) Následující formulace vystihuje vztah obou žen, jak už výše poznamenáno: „Alex se zasmála. »Ale Kim, jen jsme se sotva dotkly povrchu tvých pocitů ohledně Mikeyho, což dobře víš. Ty pocity jsou motivací všeho, co děláš. Pohánějí tě v práci. Chceš zachránit každého.«“ (s. 301, zajímavá úvaha je o tom, že nejen nemůže odpustit matce, ale ani sobě). Alex se chce vetřít nabídkou fotografie Mikeyho, Kim odmítne. Dozorkyně Katie nicméně udělá prohlídku a Kim předá vzácný balíček (kap. 80, její malá pomsta, kap. 81).

Dalším případem v sérii zločinů je Luke Sweeney, jenž unesl „v prosinci 2007“ spolužačku a několik dní ji brutálně mučil (kap. 82), autorka ukazuje náhled na lidskou povahu, když píše: „Její totožnost byla prozrazena v médiích a navzdory tomu, čím se prošla, dostávala obvyklé příspěvky trollů a nenávistné vzkazy, nemluvě o nechutných vtipech. Její profily na sociálních sítích byly plné fotek nářadí a useknutých prstů.“ (s. 312) Chlapce zatýkal Woody.

Nyní následuje ukázka toho, co může způsobit netečnost a pohodlnost policie a zlovolnost šéfů: Úřadující šéf Baldwin (už se předvedl) nyní sice zlomyslně prozradí, kde Woody tráví dovolenou, protože ale nepovažoval práci svých podřízených za hodnu pozornosti a domnívá se, že to, co mu sděluje Kim, jsou pouhé báchorky (už policistka na centrále má „přísné instrukce“ šéfa nerušit, jehož „podrážděný hlas“ se pak ozve teprve poté, co jí sdělí, že jestli ji nespojí, „bude v ohrožení život policisty“) či výmysly, a proto jí slíbí podpůrný tým (kap. 83), na který se pak Kim a její tým marně spoléhají, a vystaví je tak nebezpečí života. „Baldwin se zasmál. »Na základě toho, co mi řekla, bych jí neposlal ani dva pochůzkáře s dobrovolníkem.«“ (kap. 84, s. 316). Výsledkem je napětí, kdy držíme týmu palce, aby to vůbec přežili.

Místní policisté svou nedbalostí (kap. 86, „…dost maření času…“) přehlédli, že detektiv šéfinspektor Woodward je spoután na podlaze karavanu (kap. 87), jeho vnučku Lissy unesli (onen model ublížit nejbližší osobě), Kim překračuje (jako obvykle) všechny povolené rychlosti (se záměrem zabránit nejhoršímu, kap. 88), a najde ho (kap. 89, 90), nyní se ve tmě vydají hledat dítě zatímco Stacey se snaží zadržet zraněného nadřízeného, jenž chtěl pomoci, (kap. 91–93), teprve nyní zjišťují, že „žádný příkaz nebyl vydán“ (kap. 94) a Baldwin se na ně vykašlal. Dawsonovi, který spoléhal na pomoc a byl nyní v terénu sám, selhávala baterka, „a pak mu ji někdo náhle vyrazil z ruky“ (s. 341, kap. 95).

Kim nyní spěchá na pomoc a dochází jí („»A do prdele,« pronesla do tmy.“, s. 343), kdo je vrah (kap. 96). Anna Millsová (kap. 97) vysvětluje nyní Dawsonovi, že Luke Sweeney byl její syn, a všichni u soudu participovali svými rozhodnutí na jeho osudu (Dawson v tu chvíli samozřejmě nenamítal nic ženě, která měla svou umanutou představu o věci). Anna nyní vysvětluje některé souvislosti (nastražená past na Jasona Crosse, jehož postava dávala „perfektní příležitost“ (s. 347), vysvětlí též lest se dvěma telefony Deanny (jejich dvojí záměna, s. 348). Připadá mi, že tento moment je poněkud nevěrohodný (v takové situaci vysvětluje Anna souvislosti), nicméně to je jednak jen intuitivně podložený názor (psycholog by možná naopak toto jednání potvrdil), v každém případě je čtenář lačný dozvědět se, „jak to bylo“.

Celý příběh se – zdánlivě – uzavírá (zbývají ale ještě 3 kapitoly!), když se Kim vrátí domů, zjišťuje, že v bytě je Shane. „Před sebou držel vyděšenou Gemmu. Ke krku jí tiskl kuchyňský nůž.“ (s. 350) Vlastně jí tak možná zachránil život, protože infiltrace Gemmy do blízkosti Kim byl „záložní plán“ Alex, která chtěla odstranit Ruth a Kim. „Alex chtěla dát Ruth zabít dvěma různými lidmi. A znovu se pokusila připravit Kim o zdravý rozum.“ (s. 351, další série dvojení) Nyní ji Gemma přišla zabít. Shane si nicméně nakonec vrazil nůž do hrudi s posledním přáním, aby Kim řekla Alex, že se mu podařilo se na okamžik očistit a být tak šťastný. Toto přání Kim splní (kap. 99), Alex zuří nad všemi prohrami, přesto Kim ujišťuje o jejich spojení, ta odpovídá, že o Alex přemýšlí, ale není jí „posedlá“.

A v poslední kapitole zvrátí Kim běh poslední důležité události. Alex se ji předtím snažila vykolejit, když hovořila o parolovém slyšení její matky. Kim se zprvu drží zpátky, a jak se vzápětí ukáže, půjde jí o to, narušit její zdánlivě dokonalou přetvářku napravené ženy, která poučila „ze svých činů“, lituje jich, „ale co bylo nejdůležitější, že chápe, že udělala něco špatného, a že se to už nebude opakovat.“ (s. 361) Na první komentář Kim o fotoaparátu nereaguje, říká, že lituje, že si nevzpomíná, teprve po následujících větách ukáže svou pravou tvář. Kim jí řekne: „Já si to pamatuju, matko. Protože jsi ho přitlačila na postel a fotila jsi mu zblízka oči, takže pak skoro neviděl. Mačkala jsi blesk tucetkrát za minutu v přesvědčení, že aspoň jedna fotka ukáže, že tvůj syn je skutečně ďábel. […] A když jsi nic nenašla, zfackovalas ho, že matko? Za to, že skrýval ďábla uvnitř. Nemohl vyhrát, co?“ (s. 361) A její odpověď ženy přesvědčené, celou tu dobu, o své pravdě – mimo jiné (křičí): „Že tvůj bratr je zasranej ďábel. Viděla jsem ho v něm každou minutu. Vysmíval se mi a popichoval mě. Viděla jsem ho jasně jako na dlani!“ (tamtéž)

A poté, co se osud Patty Stoneové definitivně zpečetí, už se dozvídáme jen závěry jednotlivých motivů, tj. kromě jiného je to úspěšná operace Lissy a osudy Jasona Crosse či Brightmannových či výslech Anny, jehož se ale Kim již neúčastnila. Napětí pominulo, nějaký závěr nechť si čtenář tohoto komentáře, který nabídl určitou deskripci, učiní sám. Možností je celá řada.

Poznámky

https://www.cbdb.cz/kniha-225493-pokrevni-pouta-blood-lines
https://www.databazeknih.cz/knihy/pripady-kim-stoneove-d-i-kim-stone-pokrevni-pouta-376457
https://cs.wikipedia.org/wiki/Angela_Marsonsov%C3%A1

Angela Marsonsová, Pokrevní pouta, Knižní klub 2018