André Rieu

Měl jsem trochu obavy, když jsem si koupil lístky do kina na záznam koncertu André Rieu Live in Maastricht, poté, co jsem se ještě před představením kouknul na YouTube, pustil si ukázku a zděsil se, co to je (když jsem šel pro ty lístky, měl jsem jen instrukci, že se jedná o světoznámého houslistu a zprávu na FB podobného znění, a samozřejmě – houslistu si nenechám utéci). Na videu na mne vyskočilo něco, co opravdu není můj šálek čaje. Když to teď přeženu (v rámci zřetelnosti, ale vnitřně jsem ten pocit opravdu měl), bylo to něco podobného, jako jsou takové ty televizní veselice v rakouských hospodách pod deštníky, bavič s rozpřaženýma rukama chodí mezi lidmi, kteří zvedají holby a houpají se do rytmu. Nic proti tomu, tyrolské jódlování v přímém přenosu je věc „nastavení“, pod „Volskmusik“ taky nevidí autentickou lidovou píseň, ale mnohdy komerčního harmonikáře, něco, jako byli druhdy Vašek a Eva (druhá věc je, že jim skoro závidím, jak se umějí bavit), co mi ale vadí, když se zábava tváří, aby byla „něco víc“, jako umění.

Musím říci, že jsem nakonec nelitoval. Samozřejmě ten film ukazoval koncert v zásadě salónního střihu (Rieův původní orchestr se skutečně jmenoval Maastrichtský salónní orchestr), podobné mohou být třeba lázeňské či festivalové orchestry, nicméně některé výkony, striktně vzato (zavřít oči a poslouchat) byly naprosto skvostné. Můžeme si myslet, co chceme – v diskusi na jedné adrese dole jsou zřejmé dva zcela protichůdné tábory, nadsazené srovnání, které říká, že André Rieu je  Petr Novotný hudebního světa, je jednou z těch krajností – nakonec ten názor bude vyplývat, tak, jako na oné diskusi, nikoli z věcného posouzení, ale z osobního vkusu.

Já bych to formuloval s nadsázkou tak, že André Rieu nedělá ze zábavy umění (aby byla něco navíc), ale z umění zábavu. Zamyslíme-li se trochu nad tím, co dělá, pak si uvědomíme, že to je samozřejmě velký byznys (někde jsem zahlédl částku 50 mil. dolarů obratu a přes půl miliónu prodaných lístků za jedno pololetí nebo tak nějak), ale to je pro špičková tělesa, osobnosti, a nejen hudební, zkrátka tu nejvyšší kvalitu, mnohdy taky. Nikdo nezpochybňuje umění José Carerase, honoráře Jacka Nicholsona atd. Samozřejmě, že o tom píšu proto, že si uvědomuju, že to je zásadní věc: komerční nebo nekomerční. Zásadní proto, že je to dnes tak vyhrocený protiklad.

Na tu „komerci“ ale (díky rozpočtu) mohl pozvat vedle svého orchestru muzikanty a zpěváky z nejrůznějších koutů světa (objevila se tam výrazně „ruská nota“, gospely zpíval sbor z New Yorku atd.), ale přijeli také posluchači z celé planety (film to zdůrazňoval jako znak úspěšnosti a oblíbenosti hned na začátku). A pak jsem se zamýšlel nad tím, že to dnes vlastně je možné takto realizovat. Co tomu muselo předcházet v kulturní historii: Velké hudební festivaly, které se vyvíjejí k takto „globální“ podobě od šedesátých let. Formát „velkých stadiónů“, jak se rozvinul v sedmdesátých létech (u nás i v „politické“ rovině, Letná v roce 1989, Rolling Stones poprvé na Strahově atd.). Vystoupení „třech tenorů“, které vrátilo vážnou hudbu do hledáčku běžného posluchače. Zvuková technika, která je schopná ozvučit kvalitně tak velké náměstí, jako je to v Maastrichtu. Jevištní technika, která umožňuje vybudovat prostor s velkoformátovými obrazovkami a synchronizovat světla na vlastním jevišti a produkci ohňostroje s vlastní hudební náplní. Technika filmového záznamu, která je schopná vedle leteckých záběrů zachytit detailně tvář Sira Anthony Hopkinse v hledišti. Atmosféra doby, která dává přednost megashow na velkých náměstích před tradičními koncerty ve fracích a v koncertních sálech.

Přečetl jsem si pár informací o hlavním protagonistovi celého projektu a musím říci, že André Rieu není Petr Novotný hudebního světa. Společné oba muži mají snad jen to, že jsou oba velmi pracovití a schopní producenti. Vystoupení Petra Novotného v české televizi nicméně překročila ve své době meze trapnosti (než je ještě překonali někteří další), zatímco kvalita projektů André Rieua je přinejmenším po řemeslné stránce dokonalá. André Rieu není žádný mimořádný houslista (jak tvrdí jeho obdivovatelé), je jen dokonalý profesionál. Vlastní výkon na jevišti bych s trochou nadsázky přirovnal sportovci na olympiádě, totiž na takový koncert musí být dokonale připraven. To že je schopen hrát na housle, moderovat tříhodinový koncert a dirigovat (byť to je dirigování trochu jiného charakteru), vyžaduje maximální přípravu, představuje neuvěřitelný výdej energie atd. Za takto odevzdanou prací je dlouhodobá, určitě několikaměsíční příprava.

André Rieu se rozhodl jít tímto směrem, nazve-li to někdo „cirkusem“, odpovím mu, že právě cirkus prodělal v posledních desetiletích podobnou proměnu a představuje jednu z nejatraktivnějších podob dnešní zábavy (tzv. „nový cirkus“). Syn dirigenta v německém Lipsku a později Maastrichtu (Limburský symfonický orchestr) se dokázal prosadit zprvu v Německu, Rakousku a belgicko-holandském prostoru, najít si člověka, který mu ukázal další možnosti (Karla Moika, rakouského televizního moderátora, zpěváka a enterteinera), dokázal vybudovat zcela samostatnou firmu, která vedle běžných koncertů produkuje „Stadium Tours“, a to včetně jevištního parku, který vlastní „třikrát“ pro urychlení přejezdů z místa na místo, transportního systému a dokonce i cateringu s několika vlastními kuchaři, má k dispozici tónové studio, zaměstnávající na stodvacet stálých zaměstnanců atd.

Jestliže pro André Rieua je tím erbovním skladatelem Johann Strauss, pak je to v podstatě důsledný postoj, i ten dirigoval s houslemi v ruce a čelem k publiku. Není ovšem všechno tak růžové jako květinová výzdoba jeviště Rieuových koncertů, fanouškové na webových stránkách drží svému idolu palce, aby se dal dohromady z přepracování, které už poněkolikáté nejen vedle k rušení řady koncertů, ale přineslo velmi brzy i vážné finanční problémy, dokonce se hovořilo o tom, že se „André“ bude muset zbavit svého mistrovského nástroje, který má milionovou hodnotu.

Ať už se každý postaví k tomu, co dělá André Rieu tak či onak, faktem zůstává, že přivedl k vážné muzice řadu těch, kteří by ji jinak neposlouchali, že je určitým fenoménem dneška, a to znamená také, že vzbuzuje řadu otázek, o kterých je možné přemýšlet.

https://gramec.bloguje.cz/89414-der-fliegende-andre.php
https://www.andrerieufans.com/

https://www.csfd.cz/film/308949-andre-rieu-live-in-maastricht-2011/
https://www.csfd.cz/tvurce/71067-andre-rieu/weby/

https://de.wikipedia.org/wiki/Andr%C3%A9_Rieu
https://www.topzine.cz/andre-rieu-muz-jenz-zmenil-vaznou-hudbu-na-popularni

Live in Maastricht 2011
https://www.youtube.com/watch?v=T0NxITXkkvw
https://www.youtube.com/watch?v=WxpX4oocyGg&feature=fvwrel
https://www.youtube.com/watch?v=nZTjIAMXS5g&feature=related
https://www.youtube.com/watch?v=pt64Y1IZljQ&feature=relmfu
https://www.youtube.com/watch?v=9Py45whnaD0&feature=related