Alvin a Chipmunkové: Čiperná jízda

Tak jsem byl s vnučkou Barčou v kině. Poslední den, než odjela zase k rodičům, tedy přesněji, než ji tatínek odvezl do Kolína. Říkal jsem si, dětské představení, bude to pěkná pohádka, bude to veselí a legrace, už podle názvu Alvin a Chipmunkové: Čiperná jízda a podle toho, co už jsem slyšel. Tři veselé veverky dělají různé skopičiny, bude to trochu bláznivé, „akční“, jak to už u amerických pohádek je od dob Pepka námořníka.

Musím rovnou předeslat, že se to moc nepovedlo. Že se to Barče nelíbilo, připisuju tomu, že jsme to přehnali my, že prostě ve čtyřech letech neskousne, že měly veverky přijít do vězení, a že dvě hodiny v kinosále bylo asi moc. Ale ani já jsem z kina neodcházel s nadšením. Nelze říci, že by film byl „špatný“, tedy technicky špatný. O animaci, jakou předvedli tvůrci filmu, si mohl divák ještě jednu generaci nazpátek nechat jen zdát, byla tu i čitelná storyline, typické americké honičky, jaké známe už od doby němé filmové grotesky, byl tu dokonce i výchovný moment – chipmunkové na konci příběhu získali svého tatínka, tedy dospěláka, který je adoptoval, a za nímž se vydali na cestu, protože se báli, že je opustí. V tom nezbytná B linie, milostný příběh, který se ukázal jako mylná úvaha veverek.

Přesto se mi to všechno nějak nepozdálo. Pravda, můžu si říct, že chyba je ve mně, že jsem jen nerudný stařík, kterému není nic dobré. Už první, co mě poněkud zarazilo, byla cena za lístek, tedy za dva lístky, čtyřleté dítě s doprovodem, tak to alespoň musím chápat. Za dospělého 125 korun, za dítě 100, tedy 225 korun. Dobře, jsem soudný a neočekávám, že lístek bude stát dvě koruny jako před půl stoletím, kdy pro dospělého byla vstupenka za čtyři, pět a šest korun, když to byl širokoúhlý film, tenkrát novinka, bylo to o korunu či dvě dražší. To bylo taky pivo za korunu dvacet a pak za korunu sedmdesát, a nostalgické výroky, které někdy čtu, beru hodně s rezervou.  A chápu taky, že se musí nějak zaplatit čtyři či kolik milionů za digitalizaci kina. Ty kina, jejichž vedoucí neprozíravě nové zařízení nepořídili (nebo na ně od svých zřizovatelů nedostali peníze, protože pro to třeba zastupitelé nezvedli ruku), se zavírají. Nemají šanci. A tahleta oblast umění a zábavy se vždycky vezla na technických novinkách – jinak bychom se dodnes asi dívali na černobílé snímky a HD by byl neznámý pojem. Co ale nechápu, proč tedy lístek na Čtyřicet odstínů šedi byl tuším za stovku (Zkáza krásou dnes za devadesát a Lída Baarová za stodeset), a na dětskou pohádku dospělý nezaplatí polovičku už vzhledem k tomu, že na pohádku jde dítě a rodič jde proto, aby dítě nešlo samotné (ať mi nikdo nevykládá, že to tak není, že jde rodina a tu že i zdejší biograf – jméno nebudu uvádět, aby se pan vedoucí necítil úkorně – ve shodě s prohlášením distributorů, kteří film označují za rodinný, podporuje).

To je jedna věc, byť asi už předem trochu mohla ovlivnit mou náladu. Ale onen „byznys nade vše“ mi vadil i na vlastním filmu. Je zřejmé, že dětský film nebude ukazovat sociální problémy státu, který se považuje za nejdůležitější na světě (zase vnímám jízlivost tohoto svého výroku, ale mohu ho z úvahy klidně vyloučit), také bych rozuměl tomu, kdyby se prostě autoři chtěli směrovat jen k hezkým věcem, třeba třeba krásné přírodě, kterou tam mají, a samozřejmě že téma zábavního průmyslu, které je v základech celého tématu chipmunků, celý děj a obsah filmu nějak předurčuje. Když ale tohle všechno škrtnu a vezmu prostě jen filmové obrazy, které vidím, tak vidím jako první mrakodrapy města, oslavující velkolepost amerického snu a bezbřehý entertainment jako jediný životní obsah.  Miami, večírky, divoká jízda atd. atd. A hezké dívčí zadky pro větší děti, huberťáky. Ubavit se k smrti, jak to říká už někdejší dnes už legendární esej. A samozřejmě, když půjdeme dál po obsahu, tak sdělení, že můžeme dělat cokoli, vždyť to je jen legrace.

Ale ono to, ve srovnání třeba s těmi starými filmovými groteskami (odhlédněme od toho, že to vlastně nejsou grotesky, ale komedie, s groteskností to nemá nic co do činění, ale holt tomu tak říkáme), kde se taky leccos děje a mnohdy nezůstane kámen na kameni, přece jen je jaksi jiné. Tam totiž ty eskapády jsou vyvažovány právě jakousi zvláštní nostalgií, smutkem – vzpomeňme na Friga, tedy Bustera Keatona, na Chaplinovy smutné oči. Nechci to nějak zvlášť rozebírat. Ale vidím tady kontext všech těch Papriček a Kluci to chtěj taky a Holky to chtěj taky atd., já nevím, jak se to všechno jmenuje. Pozor! V žádném případě nechci moralizovat, toho jsem opravdu dalek. Jen prostě zívám nad leckterou bezduchostí.

A že to není jen nějaká moje „špatná nálada“, mi potvrzují recenze filmu, které jsem si přečetl ovšem až posléze, abych nebyl ovlivněn. Nebudu teď znovu vyhledávat všechny ty komentáře, které jsou na internetu, za všechny vyberu jeden odstavec z Kinobox.cz, který se týká sice předchozího dílu, ale platí myslím i pro tento:
Chipmunkové poprvé vtrhli na filmová plátna v roce 2007 a pokud v něčem bodovali, byla to úroveň animace. Jejich začlenění do prostoru bylo perfektní, nemluvě o samotném faktu, že byli docela roztomilí. Tím bohužel pozitiva končila. Zbytek byla otravná (ač občas vtipná) podívaná s nezajímavým dějem a héliovými písničkami, které spolehlivě trhaly uši. Dvojka se nesla na stejné vlně, přibyly slovensky pištící Chipettky a děj byl o něco blbější. Jeden by čekal, že níže už tvůrci nepůjdou. Omyl. A pěkně chlupatý!

Přečetl jsem dále ještě několik německých recenzí, které se v zásadě o předchozího příliš neliší. Když tak přiznají hodnotu tak ještě prvnímu dílu, o dalších, zvláště třetím a čtvrtém se vyjadřují s despektem – nejlacinější vtipy, podbízení divákovi, tvůrci se snažili vyždímat co nejvíce z marketingové značky. Podbízení i puberťákům atd. Všude se hodnotí technická kombinace animované a hrané složky, s níž přišel právě tento projekt (k celé genezi se ještě vrátím), obsahově odkazuje ovšem na někdejší televizní seriál, jak říká třeba německý Mezinárodní lexikon filmu.

Na českém portálu CSFD ještě žádné komentáře nejsou, ale například u předchozího, v pořadí třetího filmu se hodnocení od MikeCoola nejnižším možným stupněm, tedy jako „odpad“, a textem Ach můj bože! Něco tak trapného už jsem dlouho neviděl. První díl Chipmunků byl docela dobrý, řekl bych až lehce nadprůměrný, ale s přiděláním dalších dílů to šlo z kopce a tímto třetím dílem to totálně pohnojili. Chvílemi jsem se snad styděl více, jak samotní herci (viz. David Cross). Příběhově o ničem. příliš neliší od řady jiných komentářů toho kterého dílu Chipmunků.

Je to tak trochu škoda, protože Chipmunkové jsou jinak docela pozoruhodný fenomén, k němuž jsme se v Čechách ovšem v době jeho vzniku nemohli dostat, nicméně stojí za to se jím trochu zabývat. Na německé Wikipedii je dostatek informací o zrodu celého nápadu a příběhu zpívajících veverek v americké kultuře.

Vše začalo v roce 1958, kdy Ross Bagdasarian (1919 – 1971), americký zpěvák a songwriter arménského původu, příbuzný proslulého spisovatele Williama Saroyana, vymyslel skupinu Alvin and the Chipmunks, což jsou tři čipmankové (zemní veverky s pruhy, které ale rády šplhají po strojech, biologicky označované v taxonomii Tamias, většina z 25 druhů žije v Severní Americe, pouze jeden, zvaný Tamias sibiricus, burunduk páskovaný, na severní polokouli, zvl. v Rusku) se jmény Alvin, Simon a Theodore. Jejich manažerem je David „Dave“ Seville, což je ve skutečnosti uměleckého jméno Bagdasariana. Muzika byla poprvé zveřejněna v roce 1958 pod názvem David Seville and the Chipmunks a malým zpívajícím veverkám přinesla bezpříkladný úspěch. Se svým manažerem vystupovaly v několika sériích kreslených filmů a filmů. To byl základ prezentace tří polidštěných veverek (ang. toons, něm. cartoonfiguren).

Hlas figurek pochází od samotného Bagdasariana, který postupoval tak, že zrychlil playback tak, že docílil typického zvuku (ten se stal základem onoho pištivého zvuku, který tak popuzuje kritiky, v nejnovějších filmech je totiž stejným postupem nazpíval Bagdasarianův syn). Chipmunks, ačkoli nebyly skutečnými bytostmi, nahrály celou řadu alb a singlů. Jsou tedy základem určitého specifického žánru hudby, který má v hudební kultuře své místo – vzpomeňme například na britskou skupinu Gorillaz, založenou ke konci minulého tisíciletí a zaznamenavší ve své době rovněž pozoruhodný úspěch.

Chipmunkové byli pojmenováni podle osobností z vedení labelu Liberty Records (to je ta úžasná společnost, která vydala třeba Paper Sun Steva Winwooda), Alvina Bennetta (prezident), Theodora Keepa (zakladatel a majitel), a Simona Waronkera (šéfinženýra).

Kariéru nastartovala píseň The Chipmunk Song nazývaný také Christmas Don't Be Late, vydaná v roce 1958. Během sedmi týdnů se prodaly čtyři miliony exemplářů, song byl na přelomu let 1958-1959 na čísle 1 žebříčku Billboard Top 100, byl třikrát nominovaný na Grammy a dostal i cenu Nahrávka roku (Record of the Year).

Na „plátno“ se projekt dostal poprvé v televizním seriálu The Alvin Show. Byl to jeden krátký kreslený seriál, který vysílala v letech 1961 a 1962 televize CBS. Neúspěšně, takže byl po jedné řadě stažen z vysílání. V návaznosti na Alvin Cartoons obsahovala série postavičky Clyda Crashcupa a jeho partnera Leonarda, které se v dalších sériích už nevyskytovaly. Seriál produkovaly Format Films pro Bagdasarian Film Corporation. Původní vysílání bylo ještě černobílé, později se při opakování promítalo už v barvě.

Po smrti tvůrce Chipmunků Rosse Bagdasariana v roce 1972 se dostala kariéra Chipmunků do potíží, až teprve projevila zájem společnost NBC o originální show a vydala původní hudební materiál nazpívaný Rossem Bagdasarianem juniorem. Chipmunkové vstali z mrtvých, v roce 1981 přišli Chipmunkové a David Seville po letech znovu do vysílání. Vánoční speciál, produkovaný Chuckem Jonesem, oscarovým režisérem trikových filmů, byl obrovským úspěch. Následovalo několik řad, které nebudu podrobně popisovat (lze najít na anglické či německé Wikipedii), zmíním jen, že hned na začátku celkem osmi řad Chipmunků dostali malí nezbedníci svůj protějšek, Chipettes. A v devadesátých letech získala práva na postavičky společnost Universal Pictures, která vyprodukovala film Alvin and the Chipmunks Meet Frankenstein. Souběžně s promítáním v kinech šel na trh také na videokazetách. V roce 2002 ovšem vysoudil mladý Bagdasarian práva zpátky.

V prosinci 2007 přišla konečně do kin první nová podoba Chipmunků, jejíž čtvrté pokračování šlo letos na začátku i u nás do kin. Rozdíl od předchozích byl v tom, že byly využity nové technologie, které umožňují v animovaných filmech kombinaci živých herců a animovaných figurek tak, že prostým okem vlastně nic nepoznáte. Nechci zde opakovat oslavu technologie, která měla své milníky v Terminátoru II a Jurském parku, skok, který film za pouhých padesát let udělal, si uvědomí každý, kdo si pustí Cestu do pravěku, ve své době u nás velký hit, či Vynález zkázy, nedávno vyčištěný a znovu uvedený na trh.

Ale nebudu se ani vracet už ani ke kritice ze začátku příspěvku. Zmíním už jen jednu bezprostřední současnou návaznost, totiž na Kocoura Garfielda. Určitá část týmu byla totiž táž, která pracovala právě na této – rovněž zvířecí – oblíbené dětské postavičce.

Veverky / čipmankové
https://cs.wikipedia.org/wiki/%C4%8Cipmank_v%C3%BDchodn%C3%AD
Citát z komentářů na CSFD, taxonomicky ne zcela přesný:
Skuteční Čipmankové jsou hlodavci příbuzní veverkám, po stranách těla je zdobí světlý pruh, žijí na východní části hranice mezi Kanadou a USA a nejčastěji přebývají v norách na okrajích lesů.

Nové filmy, historie tématu
https://www.csfd.cz/film/345854-alvin-a-chipmunkove-ciperna-jizda/videa/

https://www.csfd.cz/film/233167-alvin-a-chipmunkove/prehled/ I
https://www.csfd.cz/film/245649-alvin-a-chipmunkove-2/prehled/ II
https://www.csfd.cz/film/282379-alvin-a-chipmunkove-3/prehled/ III

https://de.wikipedia.org/wiki/Alvin_und_die_Chipmunks (zdroj pro překlad)

Kritiky
citace dvou kritik z německé Wikipedie
„Eine Mischung aus Real- und Animationsfilm, die tricktechnisch durchaus ansehnlich ist, inhaltlich aber lediglich höchst einfältige Unterhaltung in Anlehnung an eine längst eingemottete Fernsehserie bietet.“ Německý mezinárodní lexikon filmu
„Weihnachtskompatibel propagiert der Familienstreifen die üblichen Tugenden: Nächsten-, Kinder- und Nagetierliebe. Handlungssprünge, Sentimentalitäten und im Vergleich zur Vorlage maue Charakterausprägungen stören da nicht weiter. Herzerwärmend und charmant.“
Fabian Soethof - Der Tagesspiegel
https://film.fluter.de/de/242/kino/6479/
https://www.moviejones.de/kritiken/alvin-und-die-chipmunks-4-road-chip-kritik-3966.html

Skupina Gorillaz
https://cs.wikipedia.org/wiki/Gorillaz