Aleš Veselý

Český sochař a pedagog na AVU, pocházející, stejně jako Jiří Mahen, Miloš Forman, Karel Teige, Rudolf Těsnohlídek, a shodou okolností i můj pradědeček Kliment Čermák, z Čáslavi (nar. 1935), měl nedávno v Doxxu výstavu s názvem Trvání a setrvání. Dá se tedy říci, že je autorem nepřehlédnutelným. Měl jsem ho odedávna zařazeného, tak jak se o něm píše na Wikipedii, jako autora tvořícího ve svých počátcích v oblasti informelu s duchovním, spirituálním, chceme-li existenciálním akcentem, dodávajícímu jeho tvorbě expresívní charakter, jako autora „současného“, neboť jeho tvorba měla všechny ty znaky, které jsme vzývali jako současné, totiž neobvyklé užívání materiálu, cosi z tradice surrealistické, něco konceptuálního, a posléze – později – tím, že měl problémy a nemohl vystavovat. Přesto se lišil od všech, pokud jsem někoho neopomenul, monumentalitou formátu, jaký jsem obdivoval u anglického sochaře Henry Moora. I u Aleše Veselého tato monumentalita měla cosi jakoby archaického, „předpotopního“, skoro „archeologického“, z dávných kultur, a přitom málem sci-fi, nebo spíš fantasy. Poprvé jsem si to uvědomil v Královské zahradě (bylo to při příležitosti jedné z konferencí o krajině, kterou zahajoval pan prezident Václav Havel v Míčovně, a které jsem se účastnil), kde vystavoval Aleš Veselý ve volném prostoru a ty věci opravdu dominovaly v onom hradčanském kulturním parku (v tu chvíli jsem si uvědomoval i souvislost námětu české krajiny a právě soch českého sochaře).
Když si čtu na stránkách Aleše Veselého, skoro jsem nadskočil radostí, že ten můj pocit není jen můj osobní a že jsem snad slovy o sci-fi či fantasy a předpotopnosti nezvulgarizoval Veselého tvorbu. Ocituju úvodní slova na stránkách, které lze považovat za tvůrcův statement:
Mapuji terén - jsem stále na začátku
Každý den se snažím zapomenout
svoji včerejší zkušenost
Ozvučuji své sochy a naslouchám jim
ty zvuky jsou pro mě stejně důležité jako forma, prostor, hmota
ony spoluvytvářejí prostor
formulují jeho zakřivení a proměny

Žiju tím co není, ale co by mohlo být
Dělám vše pro to, abych přiblížil
uskutečnění vyvolávané představy
ale pak oddaluji to co se blíží -
je již na dosah.
Zajímavá je pro mě i souvislost verbálního a materiálového vyjádření (na stránkách je celá řada pozoruhodných autorských textů), paralelních v pocitech expresívnosti, dynamičností, „balvanovitostí“, nesmlouvavou kombinací archaického a přírodního, konstruktivního a emotivního, mohu-li použít názvů autora, „stigmatického“ a „enigmatického“.
Pravděpodobně nejznámější práce z roku 1967-68, Kaddish, kterou participoval na tehdejším mezinárodním sympóziu v Ostravě, jakoby – říkám to při pohledu na tvar této monumentální plastiky s vědomím metafory – se zabodávala do nejrůznějších kulturních kontextů: tvarosloví prací tehdejší výtvarné scény (daly by se snadno vyhledat díla, která se vyznačují velmi podobnými „pichlavými“ prvky), světové kultury (Kaddish, slovo označující židovský nářek za blízkou mrtvou osobou, je název jedné z kultovních básní Allena Ginsberga, básníka u nás v té době adorovaného, v roce 1968 byl, tenkrát s velkým skandálem, zinscenovaným tehdejší politickou mocí, v Praze), atd. V souvislosti s touto prací (a ideou trvající a realizující se po desetiletí, jako kdysi Goethův Faust či Beethovenova Devátá, tam lze rovněž sledovat vývoj jednoho motivu od „kresbičky“ po „monument“) si uvědomuji, že u Veselého jde o vytváření kultovního místa či prostoru, zároveň monumentu tomuto prostoru dominujícímu a zároveň brány, jíž se vchází do jiného prostoru (nemohu se vyhnout znovupřipomenutí H. Moora, ačkoli jsem si nijak neověřoval, zda je tento kontext pro Veselého signifikantní). Trvání a setrvání, zároveň takřka slovní hříčka i hluboká, existenciální formulace (nabízí se lingvistická interpretace, trvání přírody/světa/celku/objektu a setrvání člověka/jedince/subjektu, setrvání coby kontinuita místa a člověka s ním, meditace i existence) postihuje cosi, co je ale potřeba vidět v přímé hmotové konfrontaci, protože reprodukce podává pouze informaci, nikoli ten zážitek. To je ale ostatně u každého uměleckého díla. Proto mne vždy provázejí určité rozpaky, kdykoli mám něco o tom psát.

https://cs.wikipedia.org/wiki/Ale%C5%A1_Vesel%C3%BD
https://www.ales-vesely.cz/
https://vytvarna.smetanovalitomysl.cz/5.-rocnik-smetanovy-vytvarne-litomysle/ales-vesely-v-prostorach-josefa-pleskota/
Kaddish
https://www.ales-vesely.cz/ENGverze/60letaKaddish.html
Texty
https://www.ales-vesely.cz/VTexty1.html
https://artlist.cz/?id=1207
https://www.dox.cz/cs/exhibition?66