Agricola

Agricola
Sedmdesát dva jmen české historie
Díl pořadu vysílán 14. 10. 2008

Jsou některá jména, která znáte celý život, a přesto nevíte, jak se ona osoba jmenovala křestním jménem. Samozřejmě jsou takové, které používají pseudonym, který žádné křestní jméno nemá, či osobnosti, u nichž jinou variantu jména ani nevíme, jako jsou jména nejstarších českých kronikářů Kosmy a Dalimila (tam je to naopak jméno křestní, doplňované někdy jako Dalimil Meziřičcký). Toto ale není ten případ, i když i u německého učence nazývaného často otcem mineralogie se rovněž jedná o pseudonym. Jméno Georgius Agricola je latinizovanou podobou jména Georg Bauer, tedy něčím, co bylo u učenců renesanční a barokní doby obvyklé, vzpomeňme na jiná jména jako je jiný z dvaasedmdesáti osobností, o nichž pojednává náš cyklus, Jessenius, původně slovenské jméno Jan Jesenský, mimochodem rovněž případ, kdy v polatinštělé podobě odpadá křestní jméno, či Comenius, u něhož samozřejmě celé české jméno Jan Amos Komenský známe. Praxe to v každém případě byla logická vzhledem k tomu, že univerzálním jazykem středověku a raného novověku byla latina. U Agricoly si ale možná každý „natvrdo“ neuvědomí (ačkoli mu to možná podvědomě zaznívá), že Agricola znamená totéž co německy Bauer, teprve když si řekne vedle obou podob jména slovo „agrární“, pravděpodobně se dovtípí (samozřejmě pokud to už nevěděl).

Jinou otázkou, která nás musí napadnout v souvislosti projektem Dvaasedmdesát jmen, k němuž se váže i tento příspěvek, bude, jak je možné, že se na budově Národního muzea objeví mezi jmény, které vybírají významné osobnosti české historie, objevuje jméno muže, který se v Čechách ani nenarodil, ani nezemřel (narodil se v Hluchově/Glauchau v Sasku, studoval v Lipsku, zemřel v Saské Kamenici / Chemnitz). Odpověď je přitom prostá. Přestože národní obrození stavělo ve svém společenském konceptu právě na národě jakožto jazykovém společenství, nemohlo se vyhnout skutečnosti, že v Čechách se právě na realizaci podíleli lidé, jejichž rodným jazykem nejenže nebyla čeština, ale kteří byli svým původem „odjinud“.

Jméno Agricoly v tomto ohledu v seznamu dvaasedmdesáti jmen není jediné, máme tu např. Kašpara Šternberka, který byl sice rodilý Pražan a původem z českého rodu, ale velkou část života, počínaje studiemi v Římě, strávil v německém zahraničí (v Řezně, něm. Regensburg). Musíme si připomenout, že jazykový koncept národa, jehož zastáncem byl Josef Jungmann, nebyl jediným (jiný koncept měl např. Bernard Bolzano, který patří rovněž k významným osobnostem počátku národního obrození, ale bylo jich ještě několik dalších). Nu a pak tady je ještě jeden aspekt, totiž, že hranice česko-saská a přesahy v historii obou zemí jsou vnímány i jako významná součást české historie (souvislosti jsou patrné, když člověk navštíví pár historických míst v Sasku). Agricola žil v Jáchymově (Joachimsthal), místě prý dnes nevábném, ve své době ale městem, kde se razily mince (jejich název dal později jméno americkému dolaru).

Odtud by mohly obecnější úvahy vést i k pojetí „hranic“ v dřívější době, protože byly vnímány zásadně jinak než dnes, ale to bych zabíhal, tak alespoň ještě jeden konkrétní příklad. Podobně jako Agricola v Jáchymově žil na valdštejnském zámku v Duchcově slavný svůdník, původem z Benátek. I v jiných obdobích patřili k významným osobnostem české historie muži a ženy jiné národnosti, z Dvaasedmdesáti jmen české historie třeba Mathioli byl Ital, fyzik, matematik a astronom Josef Stepling byl napůl Němec (narodil se v Řezně), zmiňoval jsem filozofa a kněze Bolzana, který prožil celý život v Praze, ale mluvil německy, jeho otec byl Ital a matka Němka. A takto bychom mohli pokračovat dál až k úvaze o multikulturní Praze.

Na české Wikipedii podrobný najdeme podrobnější životopisný text, v jednom díle Toulek českou minulostí, který se věnuje Jáchymovu, je rovněž pěkná pasáž o Agricolovi (viz odkaz) coby autorovi zásadní knihy o důlním inženýrství, konkrétně o jeho životním díle De re metallica libri duodecim aneb Dvanáct knih o hornictví a hutnictví, která vyšla ovšem až po smrti jáchymovského lékaře a lékárníka. Takže přestože jsem se trochu vyčerpal obecnými úvahami, nebudu nyní kopírovat mnohokrát napsané, na závěr jen jedna pozoruhodnost: Zmíněné dvanáctisvazkové dílo přeložil v roce 1912 do angličtiny důlní inženýr Herbert Hoover, pozdější prezident Spojených států.

https://cs.wikipedia.org/wiki/Georgius_Agricola
https://www.ceskatelevize.cz/porady/10169539755-dvaasedmdesat-jmen-ceske-historie/208572232200016-georgius-jiri-agricola/
https://www.vscht.cz/homepage/soucasti/historie/gregorius_agricola
https://www.rozhlas.cz/toulky/vysila_praha/_zprava/309-schuzka-ins-thal-ins-thal--232330