Adršpach

Adršpach
výlety natřikrát

I 
Základní turistický okruh v Adršpašském skalním městě je kompaktní záležitost, tj. opravdu okruh po zelené v délce asi čtyři kilometry s několika možnými drobnými variantami (okruh Pískovny, tj. kolem jezírka, po žluté, projížďka na loďce po jezírku, možné zkrácení a výstup ze skal na několika místech), a zabírá vlastně jen velmi malou oblast celého komplexu Adršpašsko-Teplických skal, přičemž je možné si představit i druhý, podstatně větší okruh druhým skalním městem, do něhož je vstup od parkoviště v Teplicích, nebo je možné nad výstupem z jezírka odbočit na druhou stranu a přejít Vlčí roklí (po žluté) až na tato místa, tedy do Teplických skal, třeba na skalní hrad Střmen – což je ovšem přinejmenším co do počtu kilometrů podstatně náročnější. Kromě toho samozřejmě jsou zde další možnosti samostatných výletů (Křížový vrch, Skály, pak už dál třeba Žaltman směrem na jihovýchod nebo naopak na jihozápad magický Ostaš), ale to už je hodně za rámcem našeho tématu.

Dívám se teď, že Adršpašské skály mají nové webové stránky (2016) se slušnou interaktivní mapou a přehlednými informacemi (nákres okruhu, fotky jednotlivých skal a lokalit, informace o možném stravování a ubytování atd.). Takže je na jedné straně tak trochu „nekorektní“, že nahlížím do materiálu, který v době všech třech výletů nebyl k dispozici, na druhé straně je trochu postaráno alespoň o základní popis.

II
V souvislosti s cestami do Adršpachu si nemohu odpustit komentář k silničnímu provozu. Při první cestě, při níž jsem si projel příjezdovou trasu a prošel a změřil vlastní trasu okruhu a připravil komentáře (povídání) k tématu, byly na cestě z Jičína do Adršpachu (Google Maps ukazuje 67,8 km, 1 hod. 18 min.) neuvěřitelné patery světla, vždy nejméně s pěti minutami stání, za nimi pak rozkopaná silnice, takže to byla opravdu lahůdka (druhá byla pak cena parkoviště, automobil stovka, výběrčí jen krčil rameny). Když jsem na skutečnost českých silnic upozorňoval polského řidiče autobusu, byl zprvu v klidu, když jsme ale někde tuším za Chvalečí (odtud lze přejet kopec osobním autem prudkými serpentinami a cestu si zkrátit, pro autobus to ale nepřipadá v úvahu) vjeli do staveniště, kde byl v jednom místě odstaven bagr (po pracovnících samozřejmě ani stopy) tak, že autobus musel milimetr po milimetru projet po krajnici s hrozbou, že se překotí, už toho měl taky docela dost. A během těch dvou měsíců od mé první cesty přibyly ještě jedny další světla a celý Aršpach rozkopaný s rýhami po silnici zhruba v odstupu dvě stě metrů jedna za druhou (nějaká kanalizace či co). Když jsem pak přijel do Adršpachu potřetí, byla rozkopaná dokonce železniční trať, přes kterou musí přejít příchozí návštěvníci skalního města, než projdou bránou s pokladnou.
Pzn. 2016: Ministr dopravy Dan Ťok před několika dny (před začátkem sezóny), který se minulý rok v televizi řidičům za neúnosný stav na českých silnicích omlouval, přišel se sdělením, že letos to bohužel nebude lepší.

III
Už vstup do skal je monumentální. Vpravo Pískovna s okruhem kolem jezírka, v prvním úseku široká rovná cesta s dřevěným zábradlím, po obou stranách první samostatné věže, jako je Homole cukru, později v některých místech v několika prospektech v perspektivě za sebou (skoro jako v barokním divadle, posléze cesta s okraji zpevněnými kameny a podél ní potůček (vlastně je to Metuje, to člověka nenapadne). A pak tu je už Gotická brána (branka), neklamné znamení romantické kulturní krajiny německé provenience, jejíž další elementy nás provázejí po celou cestu, ať je to již označení označení nejvyšší hladiny vody, busta Johanna Wolfganga Goetha s deskou, oznamující, že zde velký básník byl v roce 1770, či nejrůznější petroglyfy coby vrstva historického vědomí zaznamenaného ve skále atd.

A posléze se svírá soutěska, která mi najednou připomíná tu v jordánské Petře. Je s ní srovnatelná, byť ta v Jordánsku je delší a má jiné barvy – světlejší, totiž ta zdejší ve vlhku zelenými lišejníky. Sloní náměstí. A pokračujeme dále až k místu zvaného U trpaslíka. Odtud k Malému a Velkému vodopádu se zmíněnou Goethovou bustou a k pokladně a železnému žebříku vedoucímu k jezírku. Po vystoupení z lodiček seběhnout zpět dolů k rozcestí a nyní už vzhůru a dolů a zase vzhůru a dolů k jednotlivým překvapivým výhledům, Milenci, odbočka k Velkému panoramatu, Starosta a Starostová, myslím, že ještě předtím rozcestí s odbočkou ke Skalní kapli (ano, říkám to správně, mezi Milenci a Velkým panoramatem, místo se nazývá Řeřichova rokle, na druhou stranu je zkrácený možný exit). No a pak už jsme venku, ještě Ozvěna a vracíme se kolem stánků a hospody k místu, odkud jsme přišli. 

Pzn. Na nových stránkách jsem si přečetl, že od letošního roku se bude za fotografování ve skalách platit tři tisíce korun. I když se to zřejmě týká jen svateb či komerčních záležitostí a za snímky ve formátu, který patří k mým aktivitám, by snad nevybírali, ale už ten pocit, že bych měl zdůvodňovat, proč fotím standardním aparátem (ne mobilem), by mi nebyl právě příjemný. Takže dobře, že je nafoceno.

Fotoalba
https://jankcelis.rajce.idnes.cz/Adspach_I/
https://jankcelis.rajce.idnes.cz/Adrspach_II/

Další info
https://www.pohora.cz/ceske-hory/21156-skalni-kaple-v-adrspachu/

Informace, se kterými jsem pracoval při přípravě
https://itras.cz/adrspasske-skaly-okruh-skalnim-mestem/galerie/12718/ podrobně jednotlivé skály
https://itras.cz/adrspasske-skaly-okruh-skalnim-mestem

https://cs.wikipedia.org/wiki/Adr%C5%A1pa%C5%A1sko-teplick%C3%A9_sk%C3%A1ly
https://de.wikipedia.org/wiki/Adersbach-Weckelsdorfer_Felsenstadt
Dále jsem měl vypsány jednotlivé turistické lokality, skalní města (Adršpašsko-Teplické skály, Broumovské stěny, v Českém ráji – Hruboskalsko, Drábské světničky, soutěsky Kamenice, Prachovské skály, Klokočské skály aj., srovnání s lokalitami pravděpodobně známými Němcům, tj. Sächsische Schweiz, Zittauer Gebirge, Nonnenfelsen aj. či Petra v Jordánsku, Arizona (ukázalo se, že tam nikdo z nich ale nebyl). Stručný popis geologických procesů.

Historie na německé stránce Wikipedie Adersbach-Weckelsdorfer Felsenstadt: dva hrady na konci 13. stol. – Střmen a Adersbach, později hrad a dnes zřícenina Bischofstein (Skály), obyvatelstvo se ve skalním městě schovávalo, když se cítilo ohroženo. Kolem r. 1700 milovníci přírody ze Slezska, zpřístupňovali, na začátku 19. stol. vytvářeny první cesty k lepšímu přístupu ke skalám, 1933 ochrana přírody. Další témata – horolezectví (u silnice Horolezecké muzeum), první horolezci z Drážďan, kde měli zkušenosti ze Saského Švýcarska. Do začátku světové války dosaženo 40 vrcholů, po válce zlatá doba horolezectví, dnes slezeno na 2000 vrcholů.