Typy vedlejších vět

Tak nevím, jestli se z toho vzpamatuju.
Also, ich weiß nicht, ob ich mich davon erhole.

I
Pro tvoření vedlejších vět vlastně platí jedno stejné pravidlo, totiž že

sloveso určité je na konci věty.

Peter geht ins Kino – Monika sagt, dass Peter ins Kino geht.
Peter ist ins Kino gegangen . – Monika sagt, dass Peter ins Kino gegangen ist.
Peter muss heute unbedingt ins Kino gehen. – Monika sagt, dass Peter heute unbedingt ins  Kino gehen muss.
Petr jde do kina. / … šel do kina. / … dnes bezpodmínečně jít do kina. Monika říká, že…

Všechno ostatní by vlastně měl dát rozum, mnohé se dá říci intuitivně správně. Kdo by přesto chtěl mít jistotu, ať se pustí do tohoto článečku. Celý je postaven na tom, jak jsou vedlejší věty připojeny na hlavní.

Máme tři možnosti, jak je připojena věta vedlejší k větě hlavní:

Následující typy vět nazýváme
a) věty vztažné
b) nepřímé otázky
c) věty spojkové

První dva typy si „vyrobíme“ z „normálních vět“:

II
Věty vztažné

Princip vypadá následovně:

Toho pána dobře znám.
To je ten pán, kterého dobře znám.

Den Herrn kenne ich gut.
Das ist der Herr, den ich gut kenne.

Z prvního slova (použil jsem konstruci ve 4. pádě, aby to bylo dobře vidět) „den Herrn“ jsem vytvořil hlavní větu, kterou jsem předsadil zbytku věty, jejíž konstrukce zůstává – „kenne ich gut“, jen se změnil pořádek slov, protože to je právě ta vedlejší věta. Vztažný výraz „den“- „kterého“ zůstane v tom pádě, ve kterém bylo slovo, k němuž se vztahuje „den Herrn“ – v hlavní „der Herr“.

Teď si tu větu proměníme podle vzoru nahoře:

Den Herrn habe ich gestern gesehen.
Das ist der Herr, den ich gestern gesehen habe.

Mit dem Herrn muss ich unbedingt sprechen.
Das ist der Herr, mit dem ich unbedingt sprechen muss.

A samozřejmě to podstatné jméno, k němuž vztahujeme, může být ve všech rodech.

Die Frau gefällt mir
Das ist die Frau, die mir gefällt.

Das Kind spielt jeden Tag vor dem Haus.
Das ist das Kind, das jeden Tag vor dem Haus spielt.

Důležité je: 1) dodržet pořádek slov, 2) dát dohromady správně předložkový výraz, např.

der Nachbarr, mit dem ich Schach spiele
die Lehrerin, für die ich sterben würde
der Idiot, mit dem ich immer streiten muss.

3) použít správně vztažné zájmeno.

A to si teď musíme vysvětlit. Je to jednoduché. Vztažné zájmeno je skoro ve všech případech stejné jako člen určitý. To jste myslím pochopili už z předchozího. Výjimka je druhý pád všech tvarů a třetí pád množného čísla. Je to zřejmé z následující tabulky, kterou pro úplnost uvádíme. Jsou to vlastně dvě tabulky, kde porovnáme člen určitý a vztažné zájmeno:

člen určitý – „ten“

vztažné zájmeno – „který“, „jenž“

Ve vyznačených tvarech prostě přidáme „-en“, „s“ zdvojíme. Je to  trojí rozšíření:
dessen – genitiv maskulina a neutra (m. a stř. r.)
deren – genetiv feminina a plurálu (ž. a mn. č.)
denen – dativ plurálu (3. p. mn. č.)

Příklady:

To je ten pán, jehož auto stojí před domem.
Das ist der Herr, dessen Auto vor dem Haus steht.

To jsou ti žáci, kteří chodí to té samé třídy.
Das sind die Schüler, die in die selbe Klasse gehen.

III.
Nepřímé otázky

Budeme postupovat stejně jako v předchozím případě.
Z otázky vytvoříme otázku nepřímou, když ji „zapřáhneme“ za uvozovací větu:

Wer ist das? – Ich weiß nicht, wer das ist.

Vzpomeňte si teď, jaké dva typy otázek máme:

1)      Wer ist das? Was muss ich machen? Mit wem fährst du morgen in die Berge?

2)      Muss ich es machen? Hast du es geschrieben? Fährst du morgen in die Berge?

 1 – otázky doplňovací, začínají na tázací „w-„ slovo / 2 – otázky zjišťovací, začínají slovesem

To teď budeme potřebovat. U prvního typu prostě změníme pořádek slov:

Ich weiß nicht, wer das ist.
Ich weiß nicht, was ich machen muss.
Ich weiß nicht, warum du es nicht geschrieben hast.

V druhém  případě začně věta slovíčkem „ob“ – jestli, zda.

Ich weiß nicht, ob er das ist.
Ich weiß nicht, ob ich es machen muss.
Ich weiß nicht, ob du es schon geschrieben hast.

A to je celé. Ještě pár příkladů:

Er weiß nicht, wie er es machen soll. Sag mir, warum du es so kompliziert macht, wenn es einfach geht. Ich muss fragen, ob ich euch morgen vom Bahnhof abholen soll oder ob ihr mit der Straßenbahn kommt.

Jak je zřejmé, je dobré si napsat pár těch uvozovacích vět:

Ich möchte wissen, … - Chtěl bych vědět, …
Sag mir, … - Řekni mi, …
Kannst du mir bitte sagen,… Můžeš mi prosím říci,…
Ich weiß nicht, … Nevím, …

IV.
Věty spojkové

Tak to je vlastně největší balík. Ale my si to teď zjednodušíme. Prostě si napíšeme pár těch nejzákladnějších spojek:

dass – že
damit – aby
wenn / als – když
weil – protože
während – zatímco

A k tomu pár příkladů:

Er behauptet, dass wir davon schon gesprochen haben.
Wenn du keine Zeit für mich hast, dann müssen wir es anders machen.
Als ich klein war, wohnten wir in Prag.
Er muss noch eine Woche zu Hause bleiben, weil er noch nicht gesund ist.
Während Peter noch schläft, zieht sich Monika schon an.

Platí zase všechna výše uvedená pravidla, takže bychom to vlastně měli umět. Přesto asi stálo za to, věnovat se tomu někdy trochu podrobněji. Teď už jen na závěr jednu poznámku:

Každý si ze školy pamatujeme, že vedlejší věty rozdělujeme na předmětné, příslovečné, přívlastkové, nebo taky podmětné, předmětné – podle toho, jaký větný člen v hlavní větě nahrazují.

Petr říká, že ten film je nezajímavý. –  Petr říká blbosti. (věta předmětná / předmět)

Tak to samozřejmě platí, věty s „když“ jsou podmínkové nebo časové, s „weil“ důvodové atd. Ale to opravdu až příště.