Václav Hudeček v Jičíně

16.06.2017 00:10

Václav Hudeček v Jičíně
Masarykovo divadlo 12. 6. 2017

Druhý koncert v rámci Jičínské hudební předplatné 2017!! Na Velkém sále Masarykova divadla přivítáme světoznámého houslistu Václava Hudečka. Sólista prestižních světových orchestrů, držitel řady významných ocenění a zázračného talentu, jenž se stal světovou houslovou legendou, vystoupí spolu s uznávaným cembalistou Martinem Hrochem. Ten je členem Britské cembalové společnosti, sólista řady významných orchestrů koncertně činných v ČR i Evropě. Martin Hroch je vycházející hvězdou a výraznou osobností mladé cembalové generace vysoce hodnocené nejen odbornou kritikou.

Tak uvedly stránky KZMJ v Jičíně koncert dvou předních českých umělců v jičínském Masarykově divadle 12. 6. 2017. Václav Hudeček v tomto sále hrál zhruba před pěti lety, na vystoupeních s klavírním doprovodem si v poslední době vybíral mladé umělce (Lukáše Klánského, syna profesora Ivana Klánského, či Slávku Vernerovou Pěchočovou), kterým dával prostor i pro jejich improvizované sólové vystoupení. Tentokrát byla cembalová sólová čísla uvedena již v pevném programu, byla zhruba po první a druhé třetině (zhruba devadesátiminutového) koncertu bez přestávky, jinak řečeno vždy po dvou skladbách, v nichž sólovým nástrojem byly housle.  

Položil jsem si otázku, zda by komorní koncert tohoto druhu nebylo zajímavější v Porotním sále jičínského zámku, kde je větší kontakt s publikem a lepší akustika, nicméně oněch takřka dvě stě posluchačů, kteří na koncert přišli, by se přece jen do Porotního sálu vešli. Repertoár byl – v souladu s klávesovým nástrojem – „předromantický“, barokní, a v tomto duchu se celý odvíjel – včetně přídavku (s klavírem či orchestrem Hudeček přidává často Dvořákův Mazurek) – tentokrát to bylo Bachovo preludium C dur z opusu BWV 846 (první preludium a fuga z prvního sešitu Temperovaného klavíru) s melodií Charlese Gounoda, kterou posluchači znají jako Ave Maria.

To byl vlastně přesah k romantismu, ovšem svého druhu, jakých vlastně bylo o tomto večeru několik.  Stejně tak, jako francouzský skladatel vytvořil nad barokním základem další hudební vrstvu (a přidanou hodnotu), rozšířil u Sonáty g moll italského skladatele a houslisty Guiseppe Tartiniho, známého – podle charakteristického technického prvku – Ďáblův trylek, skladby, která byla vrcholem večera (jiná Tartiniho skladba byla v jeho dramaturgii umístěna i na začátku), romantický houslista Fritz Kreisler její technickou obtížnost dalším akcentováním řečeného prvku, tedy trylku, ve virtuózní kadenci. Po skončení koncertu (před přídavkem) Václav Hudeček právě o tomto momentu (vlastně velice vděčnému, legenda říká, že mu téma jedné noci napověděl sám Ďábel, existují k tomu dokonce dobové obrázky) pohovořil. Vlastně jsem byl zvědav, zda se tak stane, protože Hudeček dokáže úžasným způsobem navázat kontakt s publikem (byl jsem svědkem mnohého), a tentokrát se tak stalo, jak řečeno, až v závěru koncertu, spolu s poděkováním a komentáři (chvále) Hrochova historického nástroje, právě poznámkou k této skladbě.

A do třetice pak takovýhle posun (uvědomil jsem si, že povaha vystoupení jako „koncertu transformací“ byl jeden pozoruhodný aspekt jeho zajímavosti) byla skladba, u jejíhož názvu v programu jsem hned na začátku zbystřil, totiž Air in D Johanna Sebastiana Bacha. Jako žáček v hudební škole jsem hrál Bachovu skladbu „na struně G“ (také na YouTube bývá uváděna „on the G string“) a teprve po letech jsem se dozvěděl, že je to vlastně pozdější, rovněž romantická „koncertní“ úprava německého houslisty Augusta Wilhelmje, zatímco Bachův originál je vlastně skladba pro orchestr, respektive její jedna část (Orchestrální suita č. 3, D dur, BWV 1068). Byl jsem tedy nyní zvědav, zda Václav Hudeček zahraje skladbu opravdu v další, jiné tónině (úprava na struně G je vlastně v C dur, nyní tedy o tón výš). A opravdu se tak, pokud mě sluch a zrak neplete, stalo. Když jsem po koncertě šel do šatny krátce legendu české houslové hry pozdravit, zeptal jsem se, jak k této podobě vlastně přišel. Prý mají takovouhle úpravu. Pak jsem se doma ještě podíval do materiálů, a ejhle, on ten Bachův originál je v D dur. Takže to byl, byť v podobě sólové skladby, nikoli orchestrální, vlastně návrat k originálu. Zkrátka, na koncertech Václava Hudečka se vždycky člověk dočká nějakého překvapení. Tentokrát kromě toho všeho také „Bach natřikrát“ (Air, Arioso a preludium „pod“ Ave Marií). Ten jičínský byl i v dalších ohledech potěšivý.

Program:

Giuseppe Tartini - Sonata C dur
Largo andante
Allegro molto moderato
Presto assai

Johann Sebastian Bach - Air in D

Giovanni Paisiello – Grand Sonata „Les Adieux“ (cembalo)

František Benda - Sonata G dur
Andante
Largo
Allegro

Johann Sebastian Bach - Arioso

Joseph-Nicolas Pancrace Royer - „Le Vertigo“ (Závrať) (cembalo)

Georg Friederich Händel – Sonata D dur pro housle a cembalo
Adagio
Allegro
Largo
Allegro

Giuseppe Tartini – Sonáta g moll
Larghetto
Allegro
Grave
Allegro Assai

Informace na stránkách www.jicin.org
http://www.jicin.org/redakce/index.php?rok=2016&mesic=3&den=6&lanG=cs&detail=44603&subakce=events&xuser=

FB
https://www.facebook.com/events/1233958613355256/?acontext=%7B%22ref%22%3A%222%22%2C%22ref_dashboard_filter%22%3A%22upcoming%22%2C%22action_history%22%3A%22[%7B%5C%22surface%5C%22%3A%5C%22dashboard%5C%22%2C%5C%22mechanism%5C%22%3A%5C%22main_list%5C%22%2C%5

 

Zpět