Triangl Fest 2023 v Železnici u Jičína

Triangl Fest 2023 v Železnici u Jičína
19. srpna 2023

Raději uvádím titul takto explicitně, neboť ze vzdálenějších míst nemusí každý vědět, kde je městečko s kdysi pozoruhodnou lázeňskou historií, zajímavou architekturou náměstí a již po několik let místem pozoruhodné (v původních zdrojích soukromé) kulturní iniciativy a aktivity, která vyústila již několikátým rokem do podoby festivalu označeného podle třech míst, kde se jednotlivá vystoupení konají, tedy na nádvoří železnického muzea, v kostele sv. Jiljí a v komorním prostoru vinice pod ním, odkud je pozoruhodný výhled na barokní kapličku nedalekého vrchu Zebína.

Na tu jsem ukazoval na jednom z minulých ročníků Vláďovi Mertovi, jenž zde hrál s Honzou Hrubým a Ondřejem Fenclem (komentář viz odkaz), měl bych ještě připomenout, že pod vinicí je příjemná kavárna (viz odkaz), kde se rovněž děla občas nějaká muzika. Ale měl bych se věnovat letošnímu programu, v němž si mám drobně přihřát vlastní polívčičku se souborem Jakub Kazda & přátelé, s níž už nějaký čas hraju na housle. Hlavním záměrem této poznámky je nicméně zdokumentovat krátce program letošního festivalu, pokouším se nalézt také nějaké relevantní odkazy k jednotlivým souborů. Letos by měli být evidentně vrcholem legendární Poutníci, a já se těším i na jičínské kapely, zvláště na Wooden Ships, a jsem zvědavý i na ty ostatní.

Country Ladies / Muzeum 10:00 americké i české country
https://www.cesky-dialog.net/clanek/87-country-ladies/

Jakub Kazda & přátelé / Muzeum 12:00 folk, country i populár
https://www.jicinskozpravy.cz/zpravy/11958-jakub-kazda-v-jicinskem-k-klubu-pokrtil-sve-nove-cd-svetlo-ve-tmach
https://www.youtube.com/watch?v=nEg2UyYfhos
https://jan-k-celis.webnode.cz/news/s-jakubem-kazdou-na-zamecke-hudebni-sobote/
https://www.jicinskozpravy.cz/zpravy/25608-jakub-kazda-pratele-slavili-desate-vyroci

ABaSta / Vinice 13:45 jazzové standardy, latina, soul…

YOLO KVARTET / Kostel 15:30 symfonici zahrají výběr ze známých filmových melodií
https://www.yolokvartet.cz/

Broosters / Muzeum 17:00 nejznámější „bluesové“ fláky, jičínská kapela
https://bandzone.cz/thebroosters?at=info

Ruiny blahobytu / Vinice 18:30 country funk
https://ruinyblahobytu.bandcamp.com/album/ruiny-blahobytu

Poutníci / Muzeum 19:45 bluegrassová legenda
https://www.poutnici.cz/dejiny-poutniku/
https://www.ceskatelevize.cz/porady/120151-poutnici/

Wooden Ships / Vinice 20:45 hard-rock blues, Jičín
https://bandzone.cz/woodenships?at=info

Další odkazy

https://jan-k-celis.webnode.cz/news/vladimir-merta-jan-hruby-a-ondrej-fencl-v-zeleznici/ , o podobné sestavě na jiném místě viz
https://jan-k-celis.webnode.cz/news/merta-hruby-fencl-hromosvod/
https://www.kafenebodrink.cz/kafepodvinici/

Triangl Fest 2023
https://www.hkregion.cz/dre-cs/23799-triangl-fest-2023.html

https://www.hkregion.cz/dre-cs/23799-triangl-fest-2023.html

II

Tak ještě komentář poté, nakonec jsem rozehnal bolení zad a poslechl jsem si vlastně většinu programu. Country Ladies jsem neslyšel, to bych musel „vstát“, jak mi řekla hráčka na steelkytaru Libuše Jelínková, s níž jsem se už párkrát setkal na různých sešlostech (působí také v kapele Medúzy či Úsvit), samozřejmě měla pravdu, ale já jsem se musel soustředit, abych přežil vlastní hraní, které následovalo po této kapele a s ostatním jsem vlastně ani moc nepočítal. Nakonec prášky udělaly svou práci a jediné, na co se člověk musel soustředit, bylo, aby ho úplně nerozložilo děsivé vedro (v minulých dnech jsem v jednu chvíli naměřil doma 31,5^o, a před spaním 29^o).

Country Ladies jsem si teď „náhražkově“ poslechl alespoň na YouTube, kde mají řadu pěkných nahrávek, přiznám se ale, že jsem hledal Montiho čardáš, který prý tahle kapela také má v repertoáru, ovšem nenašel, tak holt budu muset někdy přece jen vyrazit na nějaký jejich živý koncert. Naši kapelu (Jakub Kazda & přátelé) samozřejmě „recenzovat“ nebudu, to by musel někdo jiný, u těch dalších, které jsem slyšel, nicméně krátký komentář přičinit můžu.

ABaSta (v starších materiálech jsem našel „BaSta“, dvojice zde v minulých letech již vystoupila) je zkratka jmen Bára a Standa, tedy Bára Tmějová a Standa Synek, Báru pamatuju ještě jako studentku jičínského gymnázia, poté čilou dívku angažovanou v nejrůznějších kulturních aktivitách (v Jičíně JinčíČin), ale tak)é ve společenské sféře (Koordinátor projektu Příběhy našich sousedů ve společnosti Post Bellum), zpívá i v řadě dalších seskupení, Stanislava Synka, Ph.D., najdeme také na stránkách Fakulty humanitních studií FF UK Praha (zabýval se mj. Aristotelovou Etikou Nikomachovou). Duo vzniklo, jak jsem se pokusil dohledat, v roce 2007. Vystoupení příjemné, žánrové ladění latinsko-americké standardy, o zvukové zpestření se, vedle střídání elektrické a akustické kytary a flétny, na níž zahrál rovněž Synek, postaral vtipně komentovaný „třetí člen“ skupiny Albert, samplovací zařízení, umožňující vrstvit hudební tok. Bára zpívá lehce, na pohodu, což bylo v prostoru vinice, kde si skutečně posluchači mohou přinést občerstvení, milé, fajn bylo zaměření na jednu hudební oblast, která se těší oblibě spíš u vybraných posluchačů. Zde by se hodily i nějaké drobné rytmické nástroje, nějaké to vajíčko či rumba koule…

Zajímalo mě, jak budou působit filmové melodie v kvartetovém podání. Mám – s jistou dávkou humoru, který v tom případě byl součástí věci, řečeno – zkušenost, že se dá zahrát slavný Svatební pochod ve třech (housle, viola, basa), když se vytáhne ze skladby správně její harmonie. Vyzkoušené jsou také skladby The Beatles, které má ostatně Yolo kvartet v repertoáru (já jsem je kdysi slyšel od Wihanova kvarteta v Jablonci nad Nisou, tuším v roce 2012 v rámci Dvořákova festivalu), ostatně v jejich skladbách se kvartetní party i harmonie v originálech vyskytují. V případě filmových melodií jsem měl obavy, že se ve prospěch onoho „smyčcově kvartetního“ zvuku vytratí ony prvky, které jsou přítomné v symfonické podobě (určitá monumentálnost, tajemství či temná atmosféra, neobvyklé nástroje v melodiích), která je v originálech a v posledních desetiletích se dostala i na koncertní pódia (sám jsem ty skladby moc neznal, protože třeba Piráty z Karibiku jsem vypnul po několika minutách, ale později jsem je poznal hodně zblízka, když jsem si je sám zahrál v úspěšném projektu PSO).

Samozřejmě, vytratí, je to radikální transpozice, jsou to skladby, které ony originály připomínají. Slyšeli jsme kultovní melodie z kultovních filmů, ústřední téma z Kmotra, Main Theme z Her o trůny či z Casino Royale Jamese Bonda nebo též Mission Imposible, z filmu Amélie z Montmartru a řadu dalších, tedy jinak řečeno nejznámější skladby Lalo Shiffrina, Ennio Morriconeho, Johna Williamse, Yanna Tiersena, Johna Williamse etc. První a druhý houslista, tedy Alexandr Hledík a Jan Drbohlav, jednotlivé skladby komentovali v kontextu jejich vzniku, což v prostoru kostela může být problematické, ale hovořili srozumitelně, takže ačkoli bych raději přivítal tištěný program a v tu chvíli se koncentroval na samotnou muziku, myslím si, že posluchači byli spokojení, ostatně o zájmu svědčil zcela zaplněný kostel.

Broosters jsem neslyšel, protože jsem odjel vyzvednout ženu s těžkým kufrem a nasbíranými houbami na jičínské autobusové nádraží, alespoň jsem uložil doma housle a v tom příšerném vedru si alespoň na chvíli oddechl. Zato Ruiny blahobytu (zpěvačka zmiňovala, že kdosi navrhoval název „Ruiny z blahobytu“, že ale bylo už pozdě) mě opravdu překvapila energií, funky svižností, skvělou rytmickou souhrou a zvláště altovým témbrem hlasu zpěvačky, ale také netuctovostí skladeb, v nichž jsem našel třeba zvláštní zrcadla významu slov a zpěvu (v okamžiku, kdy zaznělo „padám“, melodie ve třech tónech postupně klesala), jakési zvláštní vyhýbání se „sentimentálním“ melodiím oblibou v opakovaných kvintách, či spočívání v delších tónech, překvapivých závěrech a podobně. Když jsem za nimi šel jim sdělit argumenty mého potěšení, zjistil jsem od svého někdejšího kolegy na gymnáziu Berného, že na baskytaru v kapele hraje jeho syn, s nímž, jak jsem si hned vzpomněl, jsem se bavil už před časem na jičínském alternativním festivalu JinčinČin. Někteří muzikanti se v závěru večera ocitli také v kapele Wooden Ships.

Potvrzuji si, co jsem právě řekl, na portále Bandcamp, kde jsou zveřejněny texty některých skladeb vcelku nedávno vzniklé skupiny, tak například hned ve skladbě Křehká plátna, kterou jsme na Vinici slyšeli, se zpívá o šmouze, „co v mojí mysli / probouzí smysly“, ve hře kontrastů barev a („černočerný pole“, „bílobílý peří“) a chladu („ledového klidu“) se objevuje „můza“ která se probouzí „v hrůzách“. V písni Po nocích se slovo „spát“ rýmuje s nevyřčeným (nezazpívaným) slovem „pád“ v obratu „pýcha předchází …“, v písni V dálce znám se se za komplikovanějšího rytmu a užitím kytarových riffů, připomínajícími sound šedesátých let (ze Starců na chmelu, ovšem obsahem o něčem zcela jiném), či až násilně vybočených slovních přízvuků do hudebně nepřízvučných pozic přímo evokuje tok vody a eskalující atmosféru uvedenou prvními verši „Sleduju vodu, co teče kolem nás / Milión svodů elektriky zlobí zas“, následně nás překvapí poetický motiv pojednaný zcela neotřele: „Přes struny panáka skáče / vypadlé z hnízda ptáče/ ztratilo pevnou ruku, bez zobáku / může s hlukem praštit s lukem“. Mohli bychom pokračovat… No, ještě jména. Ta se mi nepodařilo příliš upřesnit, nejsa investigativní žurnalista. Musím se spokojit s jedinou informací z profilu FB, kde je uvedeno: Káťa, Kája, Tadula, Berňák a Dadoch.

Poutníci je kapela profesionální, tam je třeba samozřejmě uplatnit trochu jiná měřítka. Skvělé vokály, ovšem coby sóloví zpěváci vcelku běžná dobrá úroveň, ale nic mimořádně strhujícího. Samozřejmě je to záležitost komplikovaného vývoje kapely, která měl svůj dosavadní vrchol v osmdesátých letech, na jejichž začátku vytvořila sestavu, která se koncem osmdesátých let plně profesionalizovala, to už měla za sebou svá slavná cédéčka, a především ony hity Roberta Křesťana, které posluchači na skupině stále chtějí, ačkoli jejich autor dávno, na začátku let devadesátých odešel (nejsem ten „pravověrný“, takže podrobněji historii ani neumím sledovat, ale na webových stránkách skupiny se ji lze dočíst).

Podstatné v tuhle chvíli je, že základ dnešní kapely, tedy přítomnost dvou nejstarších hudebníků současných Poutníků, představuje mandolinista Jan Máca a kontrabasista (hraje na elektrický kontrabas) a současný konferenciér Jiří Pola. Kytarista Jakub Bílý je v kapele od roku 2009 a Petr Vošta (stránka uvádějí, že jej zastupuje Petr Brandejs, jenž v kapele dříve hrál) dokonce od roku 2022. Máca a Pola jsou mimořádně talentovaní instrumentalisté, což by mělo mít pozitivní vliv na stoupající úroveň kapely. Je to trochu drzost ode mě dle jednoho vystoupení posuzovat legendu českého bluegrassu a country, ale měl jsem pocit, že v některých skladbách si tyto nástroje „neodpovídají“, jak bývá přínosem v oněch duelech charakteristických právě pro bluegrass, nýbrž si tak trochu překážejí, možná nechtěně či neobratně překrývají, což ruší onu pohodu, která by měla patřit k žánru. Ovšem, byly doby právě pro tenhle žánr příznivé, ty jsou dávno pryč, porovnávat s Robertem Křesťanem (od něhož na druhou stranu získávají popularitu) by také nebylo úplně fér. Je fajn, že Poutníci hrají, společenské otřesy před třiceti léty zatřásly celou pop-scénou, některé tváře takřka z ní zmizely, a kromě toho jsme dnes poněkud jinde. V každém případě jsem si aktuální Poutníky rád poslechl.

Naposledy jsem se vrátil na Vinici, abych si poslechl jičínskou kapelu Wooden Ships. Ani tady si nejsem zcela jistý ohledně všech jednotlivých hudebníků obsazení, na Bandzone uvádějí nahoře v přezdívkách osoby čtyři, v textu říkají, že jich je sedm, na Vinici jsem je nepočítal, a protože jsem nepořizoval žádný záznam, nemohu uvádět nic přesně, znám Tomáše Berného a Andy Woudu, u LP z roku 2016 jsou uvedena jména
Ondřej Pivrnec –  rhytm guitar and vocals
Tomáš Berný – bass guitar and all lyrics
Michal Pivrnec – drums
Andy Wouda – organ, synth
Iva Podzimková – vocals
Matěj Pudil – violin.
Myslím, že přinejmenším zpěvačka je jiná dívka, že by Adéla Koudelková?

V každém případě je to muzika jak se patří na zvolený styl, tedy technicky dobře zahraná a plná energie (jakkoli je to hard rock, nemusí tu přece být nutně řev a kvílení), skoro si říkám, že k ní spíše patří rozměrnější pódium, ale oni sami si – a je tomu třeba věřit – pochvalují atmosféru tohoto místa, kde hráli už v minulém roce. Napadá mě, že právě to opakování, kontinuita, je to, co je důležité, Wooden Ships nebyli jediní, kteří zde hráli již poněkolikáté. A znovu musím opakovat (už jsem to letos u některého z festivalů napsal), že je to svým způsobem zázrak, že se podařilo takovýhle „fajnový“, jak říkají lidé z blízkého Podkrkonoší, festival realizovat.