Tři oříšky pro Popelku

Tři oříšky pro Popelku
České doteky hudby 2014

Obecní dům – Smetanova síň, 18. prosince 2013, 19.00
Plzeňská filharmonie
Plzeňský dětský sbor
Bedřiška Koželuhová – sbormistryně
Martin Hybler – dirigent
Debashisch Chaudhuri – dirigent (Indie)
Jana Rauschová, Nicola Pospíšilová, Magdalena Fraňková – dětská sóla

Název adventního koncertu ve Smetanově síni Obecního domu, odkazující k proslulým melodiím Karla Svobody, naznačuje, že záměrem bylo připravit večer výslovně s akcentem na vánoční atmosféru, s jakým se setkáváme na MHF České doteky hudby každoročně. Téma nemohlo být vybráno výstižnější, náplň koncertu k tomu byla jedinečná příležitost. Svobodova hudba z jednoho z nejoblíbenějších českých „vánočních“ filmů ovšem zazněla v poněkud jiné podobě, než ji posluchači běžně znají, totiž v úpravě původem turnovského skladatele Martina Hyblera, který napsal tyto písně pro dětský pěvecký sbor a orchestr. Martin Hybler vystoupil o tomto večeru hned ve třech úlohách, jednak coby aranžér Svobodových skladeb, ale také jako autor vlastní sestavy lidových a autorských koled s názvem Naši krásní andělé, op. 35, a konečně jako dirigent obou skladeb.

Druhou zmíněnou skladbu premiéroval v prosinci roku 2012 Dětský sbor Carmina ZUŠ Turnov spolu s Plzeňskou filharmonií v nastudování autora na tradičním vánočním koncertu Pohádkové vánoce, v skladatelově rodném městě pak byla provedena v tamějším novém KD Střelnice rovněž pod taktovkou autora o rok později s Carminou, hrálo ale Turnovské orchestrální sdružení & přátelé (obojí lze dohledat i na YouTube). Cyklus vznikl původně pro dětský sbor a klavír (2010), o rok později byl instrumentován. Některé koledy zachovávají původní půdorys, jiné jsou zpracované tak, že se původní zdroj dostává do role inspirační. Aby cyklus vytvořil dramaturgický oblouk, byl autor v některých místech nucen k vytvoření částí zcela nových.

Symfonická suita Tři oříšky pro Popelku, která byla i vydána v nakladatelství ČRO v roce 2012, zazněla ve světové premiéře na nádvoří hradu Karlštejn v rámci open air koncertu Noc na Karlštejně v podání Českého národního symfonického orchestru, dirigoval Kryštof Marek.

Na koncertě ve Smetanově síni Obecního domu byly Hyblerovy skladby zařazeny pochopitelně do jeho druhé, delší poloviny, logicky už vzhledem k počtu účinkujících, kteří vytvořili mohutné těleso, zahrnující orchestr a tři sólistky na pódiu a snad stočlenný dětský sbor na empoře nad transparentem s novým grafickým logem festivalu, ale především vhledem k uvolněné atmosféře, ale i výraznější dynamičnosti, spojené s charakterem skladby. Hyblerův velký vklad vidím především ve schopnosti dokonalé instrumentace aranžovaných i vlastních skladeb, ve výběru nástrojů v sólech (v našem případě charakteristická „vánoční dřeva“ nebo jemné zvonky ideofonů) či v kombinacích nástrojových skupin, vedení dechů (které opravdu „umí“). Tímto způsobem skladatel rozzářil Svobodovy melodie v barevné opojnosti, aniž by přitom cokoli ubíral z jeho autorského stylu; naopak do něj vnořuje a ještě zřetelněji – i cestou tématické práce s motivy a jejich přenášení do různých hlasů prohlubuje svět těchto melodií, zážitek z nich. A nebojí se vedle poloh lyrických dospět ani k monumentálnímu (přitom zářivému, nikoli ukřičenému) symfonickému zvuku.

Tomu odpovídá i  způsob vedení orchestru a dětského sboru (který pečlivě připravila jeho sbormistryně Bedřiška Koželuhová) gesty výraznými – rozevlátými, zároveň ale přesnými, takže byl zážitek pro posluchače ve všech ohledech i vizuálně atraktivní. K barevnosti podání pak přispělo i rozlišení hlasů sólistek podpořených mikrofony a velkého sboru, a byl jsem rád, že se právě toto povedlo, zvláště když interpreti podle mého názoru museli před koncertem až příliš úsporně využívat čas na zkoušení na místě.

Přestože si neumíme představit snad nic více „českého“ než Hyblerovy skladby s jejich „podkrkonošským“ a vánočním kontextem, i tomuto koncertu dodala zvláštní atmosféru – akcent zmíněné polarity „českého a světového“, o níž jsem se zmiňoval už v jiném mém příspěvku o letošním festivalu, totiž v souvislosti s úvodním koncertem – participace dirigenta Debashishe Chaudhuriho.  Rodák z indické Kalkaty, který ovšem již patnáct let žije a umělecky působí ve střední Evropě, po studiích v Indii, USA, Singapuru a Anglii Chaudhuri přijel do České republiky, kde začal jako první Ind studovat dirigování na Pražské konzervatoři, navázal úzký vztah s rodinou Antonína Dvořáka, zkrátka proniknul ke kořenům české kultury. Přitom jeho aktivity ovšem nepozbyly ani evropského a světového rozměru, jak je zřejmé z pouhého nahlédnutí do jeho curricula vitae. Zmíním alespoň skutečnost, že v roce 2004 získal 1. cenu na dirigentské soutěži ve švýcarském Lausanne a v roce 2005 se jako první Ind v historii probojoval mezi finalisty na nejprestižnější dirigentské soutěži v Besançonu ve Francii.

Na Mozartovi je vlastně také cosi vánočního, vlastně těžko říci proč, ale pod taktovkou indického dirigenta a díky výbornému výkonu hudebníků, které energicky a přitom přesně vedl a kteří spolehlivě reagovali na jeho podněty, vyšlo podání známé Symfonie č. 35 D dur, „Haffnerovy“, svižně a působivě, takže koncert byl veskrze úspěšným vykročením do vánočních dní.

Jan K. Čeliš / prosinec 2014
Psáno pro České doteky hudby / Čtení o koncertech ČDH