Tři Bártové

19.06.2011 16:53

Z pohledu roku 2011 se může zdát být to jméno, tak charakteristicky české, stejně jako Vojta, Jenda, Pepa, tak trochu vějička, ale nejedná se o onoho českého Napoleona, který si udělal byznys z politiky. O tohohle hošánka mi nejde. Z tohoto důvodu jsem také nenazval článek „Třikrát Bárta“, jak jsem původně zamýšlel, mohlo by to být ještě více zavádějící. Tři Bártové jsou kumštýři, všichni z oboru hudebního.  Dan Bárta, Jiří Bárta, Aleš Bárta.
Dan Bárta
Na veřejnosti asi obecně nejznámější ze všech tří, i když i Jiří Bárta se čas od času objeví v televizní reklamě, a onen blíže nevymezený mediální prostor, který se tváří jako „všeobecně přístupný“ a jaksi „závazný“ vytváří ono povědomí. Což je zajímavé právě u Dana Bárty, protože to je hudebník, který právě příliš nespadá do onoho širokého řečiště „popíku“, takže se v onom fokusu všeobecného vnímání objeví vždy v nějakém okamžiku, kdy se určitá „zaměřená“ aktivita na okamžik shoduje s onou „obecnou“. Vysvětlím hned, co může vypadat jako nesrozumitelné.

Album Jesus Christ Superstar, které vyšlo někdy na začátku sedmdesátých let (hudbu napsal Webber 1969, černá deska 1970, premiéra rockové opery či muzikálu, chcete-li, byla v N. Yorku 1971, film 1973), vnímala u nás jako novinku úzká vrstva těch, kteří sledovali britskou rockovou hudbu. Projekt znovuuvedený na české jeviště (navíc k tomu účelu postavené) na začátku devadesátých let byl první úspěšný český muzikál a začátek v té době ještě neočekávaného šílenství kolem tohoto hudebního žánru. V tu chvíli se dostali do zorného úhlu pohledu všichni ti, které předtím znali ti, kteří poslouchali rockovou hudbu, vynikající Kamil Střihavka, Bára Basiková, Vilém Čok a Dan Bárta (a ovšem řada dalších).
Podobné to je s filmem Kytice. Povinná školní četba autora (jehož dvousté výročí narození shodou okolností letos, 2011, slavíme), poprvé oživená v podání Semaforu (který ji ovšem prakticky předělal) se dostala v okamžiku, kdy byla filmem přebásněna (F. A. Brabec v roce 2000) do centra pozornosti kulturní veřejnosti. A s ní i Dan Bárta v proslulé roli vodníka.
Myslím, že tento okamžik je zároveň příležitost říci něco, co je možná většině lidí zřejmé, nicméně příliš se to explicitně neříká: Když je umělec v nějakém svém projektu méně „viditelný“, neznamená to, že tato aktivita je „méně kvalitní“. Kolem tohoto námětu často probíhají nejrůznější úvahy, opačným směrem směřuje představa, že když je něco „více viditelné“, je to „komerční“, a tedy „nekvalitní“.  Tvorba Dana Bárty je myslím, právě velmi dobrým příkladem toho, že obojí je možné a člověk se nedostane automaticky do pozic nejmenovaných blondýn v české pop-music, na druhou stranu nejde à priori o cosi výlučného, zajímavého pouze pro nejužší skupinku hudebních intelektuálů. Je příkladem toho, že stále ještě existuje něco jako osobnost, která vnímá muziku jako intenzívní emoce, ale i jako racionální kontext sama sebe, promýšlí, do čeho jde, a jeho aktivity mají nějakou soudržnost. A že tedy osobnost je podstatné kritérium při vnímání třeba i různorodých aktivit.
Pro mne osobně jsou ovšem nejzajímavější Bártova spolupráce se skupinou Illustratosphere, už jen proto, že Robert Balzar je pro mne hudební autoritou jednoho z nejlepších jazzmanů u nás. Ostatně na Bártových stránkách zjistíte, že právě vyšlo nové CD „Dan Bárta & Robert Balzar trio“. A ono vystoupení s Bobby McFerrinem v pražském Obecním domě v květnu minulého roku (2010) je rovněž příkladem nejen „improvizačních schopností“ (to je ono technické pojmenování pro věc), ale toho, co snad můžeme nazvat „duší hudby“. A ještě jeden detail. Věděl jsem, že Dan fotí, ale to, že to jsou vážky, to je výborné. Znáte ten příběh ze staré Číny o malíři, který namaloval za život jedinou vážku?

Jiří Bárta

Když jsem začínal svůj text v podstatě úvahou o popularitě, musím tady poznamenat, že Jiří Bárta byl jedním z těch prvních, kteří se začali objevovat v mediálním prostoru „novým způsobem“, který zcela přesně asi neumím pojmenovat, ale nejspíš jde o „promotion“ či „PR“, úplně nejobecněji řečeno pozvání k společensky významné akci prostřednictvím agentury, která se širším zveřejňováním, zviditelňováním zabývá. Nevidím na tom nic špatného, představu automatického spojení s komerčností jsem se pokusil už v Bártova jmenovce odmítnout. Nakonec jiní umělci činí podobně nejrůznějším způsobem, třeba Pavel Šporcl šátky na hlavě a modrými houslemi. Je jen otázka, kde jsou ty případné hranice, za nimiž už celou záležitost vnímáte jako vtíravost, ale záleží to nejspíš také na osobním vkusu. Pro mne osobně (ale nikomu nevyvracím, že by musel souhlasit) je takto za onou hranicí houslista Svěcený.
Podívejte se na obaly desek Jiřího Bárty. Dnes už nakrátko ostříhaný umělec je na nich zobrazen, jako by to byl starý obraz holandských mistrů. Pečlivě stylizovaná kompozice těla a nástroje, jaká se dělá při aranžované fotografii, zamyšlený či zasněný pohled přes splývající vlasy. Podobně působí při vystoupení v televizi či živém vystoupení. Kultivovaně. Jakoby odmítal onen kánon umělce tak trochu potřeštěného, roztržitého, mimo běžnou realitu, představu nám vnucovanou od dob romantismu. A přitom dramatický projev, o dokonalosti není pochyb. A když si proběhnete diskografii, samé úžasné věci. Bachovy sonáty, violoncellové koncerty českých klasiků dvacátého století, všechny skladby Antonína Dvořáka pro cello a klavír, Rachmaninov, Messiaen, Rubinstein, Kopelent atd. A je radost ty nahrávky poslouchat .

Aleš Bárta
Třetí z naší trojice, varhaník Aleš Bárta, je v širší veřejnosti nejspíš nejméně známý. Naznačené hledisko snad ale už nemusím opakovat. Práce Aleše Bárty je té nejvyšší kvality. Kdosi mi vyprávěl anekdotu, že Bárta při nahrávání Bachovy či Lisztovy fugy opakoval svůj výkon, z nějakého důvodu, a když zahrál skladbu podruhé, zjistili přítomní s úžasem, že výkon trval na vteřinu přesně. Dovedete si to představit? Určitě znáte ten údaj na desce či cédéčku, kde je uveden čas, třeba 7:11, sedm minut jedenáct vteřin. A Aleš Bárta ve skladbě, kde je spousta „korun“, prodlev atd., zkrátka příležitosti zkrátit či protáhnout onen úsek o nějaký čas (znám z vlastní praxe v orchestru, že tutéž skladbu můžete zahrát za čtyři a půl minuty, ale také třeba hodně pod čtyři minuty), zahrál dvakrát za sebou totéž přesně – na jednu vteřinu.
Převedeno z anekdoty do řeči fakt – Aleš Bárta je absolvent  pražské AMU (ve třídě doc. V. Rabase), vítěz Mezinárodní varhanní interpretační soutěže Antona Brucknera v Linci 1982, laureát Mezinárodní varhanní soutěže Ference Liszta v Budapešti 1983 a absolutní vítěz Mezinárodní varhanní soutěže Pražské jaro 1984. Přehled jeho koncertní činnosti i nahrávky najdeme alespoň ve stručnosti v každém katalogu či webové stránce s jeho biografií (viz odkazy pod textem).
A převedeno do řeči pocitů: Pregnantní technické podání, přitom s vervou a dramatičností, která královskému nástroji náleží, a zároveň porozumění pro tektoničnost skladby, což je zvláště u komplikovanějších kompozic postavených na kontrapunktu předpoklad možnosti vnímat její tok, ohromující pocit prostoru, který varhany „umějí“, to vše patří k muzice, kterou Aleš Bárta předává posluchačům.

Odkazy

Obecně ke jménu Bárta
Musel bych konzultovat s lingvistou svou domněnku, kterou neumím bez odborných příruček ověřit, totiž že Bárta je zdrobnělina, přesněji řečeno tzv. domácké jméno, zkrácené od Bartoloměj, Bartolomeus, kde je to původně složenina ze slova „bar“, syn (podobně známá postava z židovských dějin Bar Kochba, o němž psal Jaroslav Vrchlický), a Talmai. Tedy podobný princip pojmenování jako u ruského „otčestva“: Nikolajevič je syn Nikolaje.

http://libri.cz/databaze/jmena/den.php?m=8&d=24
24. srpna / Dnes má v občanském i církevním kalendáři svátek Bartoloměj. Toto původně aramejské jméno znělo bar Talmai čili "syn Talmajův", přičemž Talmai souvisí s hebrejským slovem telem, což znamená "brázda". Jeho otec byl totiž oráčem. Dalo by se tedy s určitou nadsázkou říci, že Bartoloměj byl synem starého Brázdy.
Na Wikipedii se uvádí možná třicet známých osobností s tímto jménem.
http://cs.wikipedia.org/wiki/B%C3%A1rta
Ke jménu Bartoloměj ještě
http://cs.wikipedia.org/wiki/Bartolom%C4%9Bj

Dan Bárta
http://www.danbarta.cz/
http://www.facebook.com/pages/Dan-B%C3%A1rta/51794117810
http://zivotopis.osobnosti.cz/dan-barta.php

http://cs.wikipedia.org/wiki/J.A.R.
http://cs.wikipedia.org/wiki/Alice_%28skupina%29
http://cs.wikipedia.org/wiki/Jesus_Christ_Superstar
http://cs.wikipedia.org/wiki/Kytice_%28film%29
Poslech:
Alice
http://www.youtube.com/watch?v=EZLm4nonkDk
http://www.youtube.com/watch?v=qjzPg2YGplE&feature=related
J. A. R.
http://www.youtube.com/watch?v=LxcloUTkoqI&feature=related
D. Bárta / R. Müller
http://www.youtube.com/watch?v=VFDjKi-H354&feature=related
Illustratosphere
http://www.youtube.com/watch?v=L6HvTKJ4Uq4&feature=related
http://www.youtube.com/watch?v=BySvZMd9FQ0&feature=related
http://www.youtube.com/watch?v=PuKtkd6r3no&feature=related
Jiné
http://www.youtube.com/watch?v=7FP7QvmLi34&feature=related

 Jiří Bárta
http://www.jiribarta.cz/
Poslech
Dvořák, Violoncellový koncert
http://www.youtube.com/watch?v=Sn-IZ84W38A
Elgar, Violoncellový koncert
http://www.youtube.com/watch?v=DpsjLFDTgSk
Rachmaninov
http://www.youtube.com/watch?v=1U0hSsHhVZ4&feature=related http://www.youtube.com/watch?v=BWnswvbPgHI&feature=related http://www.youtube.com/watch?v=d52EHwk8z8M&feature=related
S kvartetem Milana Svobody
http://www.youtube.com/watch?v=v1ZzahathG4


Aleš Bárta
http://www.arcodiva.cz/barta/indexcz.html
http://www.festival.cz/program/172-dny-prazskych-varhan-ales-barta-epoque-orchestra

http://www.musik-mp3-download.com/artist/ales+barta.html

Zpět