Svátek hudby 2019 v Jičíně

Pravidelně už tuším po osmé se koná v Jičíně, pravidelně týž den, 21. června, Svátek hudby – ještě se podívám na příslušné webové stránky, ano „8. ročník celoměstského multižánrového festivalu“. Iniciátorem byl před oněmi lety Jiří Vydra, kastelán Valdštejnské loggie, s jeho skromností se uvádí na již citovaném místě, že hudební projekt „pořádá KZMJ ve spolupráci s Jiřím Vydrou, kastelánem Valdštejnské lodžie“, pravda, i Kulturní zařízení mají rozhodně svůj podíl. I když to vlastně opravdu věcně neumím říci, jsou tu všechny ty smlouvy, sjednávání atd. atd. V každém případě jsem dnes (nebyl jsem všude) viděl na všech stanovištích Jiřího Vydru a Marka Vondráka (KZMJ).

Když už jsem toho druhého zmínil (je opravdu zdatný a šikovný organizátor), potkali jsme se na náměstí, a on vyslovil myšlenku, která mě podprahově musela rovněž napadnout, nicméně naplno jsem ji neřekl, ježto jsem přemýšlel o jiných věcech. Je tu málo lidí. Na Valdštejnově náměstí bylo v tu chvíli takřka vymeteno, dokonce více než v nějakou běžnou denní dobu pracovního dne. Když si přehrávám řečené, Pavel Šejn, s nímž jsem se bavil před půl hodinou o jeho beatle-revivalové kapele, si pochvaloval, že v Lomnici nad Popelkou měli narváno. V Železnici před pár dny na festivalu Triangl Folk Fest bylo všude plno, měli (podle toho název) tři místa, kde se hrálo (z toho dvě pódia), přitom je zde obyvatel doslova desetkrát méně než v Jičíně. Takže? Pátek večer? Tj. všichni odjeli na víkend? Neúměrná vedra v minulých dnech? Všichni unavení z koupaliště? Útlejší program než v minulých letech? Ale to není pravda, nevím, proč jsem měl ten dojem, alespoň v roce 2018 to je zhruba týž počet. Napočítal jsem patnáct vystoupení na jedenácti místech. Je „příliš velký“ výběr kulturních akcí na tak malé město (během dvou třech týdnů festival Propadák na Čeřovce s dvěma skvělýma zahraničníma kapelama, týž den velký rockový koncert na Matějkově cvičišti s řadou známých jmen, zmíněný festival v nedaleké Železnici)? Tak nevím.

Já jsem byl v každém případě spokojen. Výběr byl žánrově pestrý od dixielandu přes folk, experimentální muziku či hudební performanci až po blues, byla tu řada muzikantů, známých i na Slavnosti hudby, ale i z jiných hudebních příležitostí v Jičíně, z minulých let, byl tu jeden z nejznámějších kumštýřů – Petr Nikl (před dvěma dny jsem přijel z Litomyšle, tam byl přítomen na několika místech), byli zastoupeni místní (hned od počátku). Vzpomínal jsem si, kde jsem tu kapelu Pij Band slyšel teď nedávno hrát (vlastně jsem za poslední týdny absolvoval celkem dost různých akcí, ač se to nezdá), na FB v ten den psali zhruba „tak příště na Svátku hudby“. Ano, byl to právě Propadák, kde jsem je slyšel poprvé. Na profilu fotka v rohu Valdštejnského náměstí vedle chrámu sv. Jakuba, resp. u schodiště k oratoři s oblouky, pod nimiž vede cesta do parku, na Valdštejnově náměstí také zahajovali i dnes, ale poslechnout jsem si je byl v kavárně Café Café. Kapela nedávno vzniklá uvádí, kromě Svátku hudby a zmíněného festivalu na Čeřovce, jen v tomto měsíci ještě dvě další vystoupení (tedy celkem čtyři, Slavnosti Bernarda v Mladějově, Café Terasy Železnice). Pepa („Pepard“) Ulrich je můj někdejší student, hned se hlásil. V Café Café bylo plno, kromě toho přehršel lidí, kteří opravdu rozumějí muzice.

Chtěl jsem jít nejdříve do Židovské synagogy poslechnout si Čabraku z České Skalice (Muzikus.cz uvádí: „na pomezí alternativní, etnické a staré hudby, (arabská loutna, viola da gamba, rebec, kontrabas, perkuse)“, slyšel jsem je v jednom z minulých ročníků. Nestihl jsem nicméně, stejně tak jsem už při nějaké z minulých příležitostí slyšel jičínskou kapelu Odstín, mainstreamová záležitost, sympatická tím, že si píší vlastní písničky. A slyšel jsem vlastně i Songs from Utopia, duo kytaristky/zpěvačky a hráče na bicí, dokonce v tomtéž prostoru, totiž na dvorku „Židovské školy“, označované též podle čísla popisného Židovská 100. Prostor s atmosférou, zvláště v ještě pozdějších hodinách. Adult Alternative Pop/Rock, tak to mají napsáno, ale taky live rock´n´roll music, netuctová muzika, hraná s vervou, pouštím si i technicky kvalitní nahrávky na YouTube.

Poslechl jsem si asi tři skladby v tomto pomalu už kultovním prostoru (v místnostech o kousek dál je expozice židovské kultury v Čechách, kterou Jičín, rodiště Karla Krause, dlouho sám sobě dlužil) a namířil do nedaleké Café Amos, která dostala jméno podle názvu místa, kde se nachází, tedy Komenského náměstí. AN-NA (opravila Jiřímu Vydrovi výslovnost svého jména), houslistka občanským jménem Anna Štěpánová, se na dnešním programu ocitla dvakrát, kromě sólového vystoupení v kavárně ještě jako v úloze doprovodu tanečního divadla Zuzany Richterové. Na FB se sama charakterizuje s vtipem významového protikladu ve formulaci „Smyčcové plochy plné expresivního zpěvu. Houslový impresionismus mladé nahněvané ženy,“ přičemž netuším, zda ona poslední slova jsou rovněž míněna poněkud s odstupem či zda to nezavání trochu pózou. Ony expresionistické plochy zvuku znám, vytváří je „krabička“ s dvěma pedály, looper, schopný vytvářet, upravovat a kombinovat sekvence (jednou jsem si ji před časem při jedné příležitosti, rovněž s houslemi, vyzkoušel a bylo zajímavé slyšet jakousi „fugu“, která během několika minut vznikala). V jednom z minulých ročníků houslistka a zpěvačka vystupovala v zajímavé formaci v Café Café (dělal jsem tenkrát fotky), slyšel jsem ji i sólově, pak jednou, opět v jiné sestavě, na festivalu na Pecce. Nikdy to nebylo nezajímavé.

Před kavárnou dívky ze společenství Loggie, dnes už některé také i s kočárky, je to vždy příjemné vnímat tyhle souvislosti, tohle je poloha mladých lidí, kterou vnímám s jakousi vnitřní radostí, podílejí se na mnohém, mnohé vytvářejí. A já se přemisťuju na velké nádvoří zámku a do zámecké galerie. Na nádvoří skupina Becoming Birds, označená jako experimental pop, trio v obsazení elektronická zařízení (muž se sluchátky na uších), zpěvačka a baskytara. V některých skladbách působili pouze první dva. Už v předchozím případě jsem si říkal, jak je (ve srovnání s klasickou akustickou hudbou) vlastně s málem vytvořit plný zvuk, a vůbec to nemusí být nezáživné. V publiku, na lavičkách před pódiem, seděl s Jiřím Vydrou už Petr Nikl, v charakteristicky baňatých kraťasech, v ruce velký hrnek, zřejmě s čajem.

Ve vlastní galerii před léty Nikl dělal performanci u vizuálně/zvukové sestavy s velkou čočkou a řadou hudebních elementů (pak jsem ho zde viděl v performanci na arkádovém nádvoří s několika dalšími), zde byl tento princip sestavy ještě rozšířen v jakémsi průsvitném velkém stanu s charakteristickou skrumáží hudebních hraček – také tu řada dětí točila klikou k jakési niněře či co to mohlo být, tiskla klávesy, drnkala na struny atd., všechno nasvíceno, takže je vytvořen jakýsi samostatný svět o sobě. Zaplněn byl celý prostor jízdárny, na jednom místě „vyříznutý“ segment klávesnice klavíru s několika klávesami a nad nimi nápisem „PETR“, tedy z původní slavné značky královéhradkých klavírů PETROF. A mnohé další. Celé je to nazváno Orbis Pictus Play, Komenského názvem byla před časem opatřena i Niklova kniha (Orbis Pictus aneb…, Waldpress 2008), na niž tento projekt navazuje („Obrazový atlas nástrojů a herních objektů zahrnuje vývoj interaktivních projektů – herních kolektivních expozic koncipovaných od roku 2000 Petrem Niklem za účasti mnoha dalších různorodě zaměřených umělců…“, z anotace na www.kosmas.cz). „Imaginace, fantazie a kreativní poznávání světa i sama sebe skrze vlastní smysly,“ cituji ze stránek RMaG (Muzeum hry, Jičín), pro upřesnění ještě: koncept výstavy Petr Nikl, autoři Jiří a Radana Waldovi.

Než jsem se vrátil na nádvoří na samotné vystoupení Petra Nikla, odskočil jsem si ještě do prostoru „Káčka“ (K-Klub, Středisko volného času) v ulici Smiřických (naproti zámku), otevřeného v roce 2014, kam byly z bývalé jičínské radnice na protější straně náměstí, kde zůstává hlavní budova, přemístěny taneční a hudební obory a kde je pěkný dvorek upravený pro divadelní potřeby. Dívenky (a aktuálně taky jeden chlapec, baskytarista) pod vedením pana učitele Jardy Bureše kapely nazvané Brnkačka (hrají od roku 2013) odevzdávají bezvadné výkony, přirozené dívčí hlasy s dobrou intonací a výrazem, pohoda, muzika šlape. Ještě se nicméně ujišťuji, oproti materiálům jsou zde v tomto okamžiku chlapci dva (jména identifikovat neumím).

Ani jsem si nemyslel, že „obejdu“ tuto kapelu i tu na protějším rohu náměstí, U Kata, kde je velký prostor i s občerstvením (vedle navíc Pizza, z vlastního dvora přístup do dvou restauračních zařízení. Kapela The Others, pop-rock band z Jičína, má na FB profilu vypsána tři data hraní v Jičíně (7. 6. 4. ZŠ, 21. 6. U Kata, 15. 9. Náměstí), na svých stránkách i jinde jsou vyznačeni čtyři muzikanti, na pódiu byli nicméně dva, zpěvačka (dle stránek Lucie Eva) a pianista (Mark). Neslyšel jsem ovšem celé vystoupení, mohlo to být jinak, to, co jsem si poslechl, bylo příjemné, hezká modulace zpěvaččina hlasu, doprovod citlivý a promyšlený. Zřejmě umějí i „fungovat“, dle letos nových stránek s nabídkou magnetků a placek, takže nechť se jim daří.

Na zpáteční cestě do zámku jsem se ještě zastavil u Konvičkové kašny, kam si přišli zazpívat členové pěveckého sboru Foerster. Na plakátech uvedeni nejsou, nicméně třeba právě takto se naplňuje filozofie Svátku hudby, že si totiž může přijít zahrát nebo zazpívat kdo chce, prostě jen tak pro radost. Sbor si vybral tři místa, předtím to byla Valdická brána, kde je pod klenbou pěkný akustický prostor, a pak ještě kostel sv. Jakuba.

Mezitím už na nádvoří zámku před galerií byly snad všechny židle obsazené, přišel jsem tak akorát. Petr Nikl právě přicházel v černé sutaně, na hlavě snad dvoumetrovou bílou čepici (snad podobný materiál, jako v onom stanu uvnitř, teď jsem na YouTube našel video, kdy se v této čepici prochází, kolem čtvrté minuty, ve videu Pijavice), chvílemi mu padala, chvílemi vztyčovala, posléze ji nasadil barokní soše za ním. Na pódiu měl dvě udělátka podobné provenience jako v Orbisu, chopil se nicméně tradičního drnkacího nástroje a pustil se do zpívání. Vlastně by to byly docela „normální“ písničky, kdyby přitom nemlátil do strun smyčcem a posléze nezapojil do hry všechny další elementy, které měl k dispozici. Pak se ona muzika překlopila opravdu do hudební performance s hravostí Niklovi vlastní, s nejrůznějšími hlasovými mutacemi, ne nepodobnými Pepovi Nosovi, než se zase dal do zpívání s výrazným potřásáním hlavou atd.

Dal jsem si krátkou přestávku a přejel na poslední vystoupení do Valdštejnské loggie, kde od 21.00 hrála bluesová skupina Pohromadě na přehradě, přičemž onou přehradou je evidentně míněna přehrada liberecká, u níž se nyní chystá (jak jsem se kdesi dočetl) rekonstrukce s vypuštěním. Z hudebního hlediska pro mě vrchol Svátku hudby. Vlastní písničky, pestrá aranžmá v určité žánrové šíři, překračující běžnou představu o blues, s různými fígly jako unisonové běhy, slap kytara Michala Krtičky, zpěváka střídajícího kytaru a banjo (též foukací harmonika) a uvádějícího jednotlivé skladby, v čemž se doplňoval se Ivanou Kalátovou, zpěvačkou s velmi slušným hlasovým fondem a schopností modulovat od energického až chrapláku po melodický zpěv i směrem k humoru a něze ve výrazu.

Vždycky říkám, že kapela musí být také na koukání (a neplatí to jen ze zlomyslného důvodu, že ne všichni posluchači mají hudební sluch), a zde je to možné potvrdit. I na první pohled je každý z muzikantů vizuálně odlišný – zkopíruju teď z jejich prezentace (už kvůli těm hezkým formulacím) jména –

Michal Krtička - zpěv, akustická kytara, banjo, foukací harmonika
Iveta Kalátová z Bohdánkova - zpěv, perkuse, krása
Ivan Jecha - zpěv, harmonika foukací i tahací, elektrická kytara, perkuse
Martin Fanta - saxofon, klarinet
Vladimír Rusek - basová kytara bezpražcová, neklid
Lukáš Fogl – kontrabas
Robert Švehla - bicí, cajon, řev
a všeliací milí hosté

– a  hned upřesním, že pravděpodobně Ivan Jecha a Lukáš Fogl na jevišti nebyli (v úvodu to Michal Krtička říkal v komentáři, ale na svou paměť bych v tuto chvíli nespoléhal) a doplním, že třeba hráč na dechové nástroje je o hlavu vyšší než ostatní, kytarista Krtička s čepicí na hlavě a brýlemi je klamání tělem, jestliže mi připomíná napůl intelektuála a napůl muzikanta ze stylizované české hospody, zatímco ovládá kromě zmíněného slapu řadu kytarových technik, a tak bych se mohl pokoušet formulovat ony odlišnosti.

Podstatné nicméně je, že se jedná o plnokrevnou muziku zároveň se zřejmým přístupem k věci, takže to na závěr letošní Slavnosti hudby bylo přesně ono.

Odkazy
Songs from Utopia
https://store.cdbaby.com/Artist/SongsfromUtopia
https://www.songsfromutopia.net/

AN-NA
https://www.facebook.com/AN-NA-343675752796989/

Petr Nikl
https://www.muzeumhry.cz/novinky/906-orbis-pictus-play
https://ct24.ceskatelevize.cz/domaci/2256883-drzitele-ceny-ct-za-prinos-kulture-i-blazen-s-dobrym-napadem-je-lepsi-nez-lide-bez

K-klub
https://jicinsky.denik.cz/zpravy_region/kacko-nabizi-detem-nove-prostory-20140918.html
https://www.youtube.com/watch?v=_Z0LGrp9nLw
https://bandzone.cz/_91126

The Others
https://www.instagram.com/theotherscz/
https://www.theothers.cz/

https://www.youtube.com/watch?v=NougOmEbP1U
https://www.youtube.com/watch?v=7cuZ34tDp0o

Pohromadě na přehradě
https://bandzone.cz/pohromadenaprehrade?at=info
https://www.youtube.com/watch?v=5PA0wjHJ7Jw
https://www.youtube.com/watch?v=Y0Y68MVRW1k (odlišná sestava než v Loggii, viz nahoře)
https://www.youtube.com/watch?v=nZm6wetCT58

Program Svátku hudby 2019
https://svatekhudby.jicin.cz/2019/program