Samuel Beckett / Murphy

Samuel Beckett / Murphy
úklid knihovny

První román Samuela Becketta, známějšího především svými divadelními hrami Čekání na Godota (1952) a Konec hry (1957) vyšel poprvé 1938 (anglicky), překlad Evy Pilařové vychází z francouzského vydání v roce 1947 (Les Éditions de Minuit, Paris). Na přední záložce zmiňuje výchozí nejstručnější charakteristika autorovo zásadní setkání s Jamesem Joycem, jedním z tvůrců světové moderní prózy (Odysseus), jeho účast na francouzském hnutí odporu a trvalé usídlení v Paříži, na zadní záložce nejhutnějším způsobem charakterizuje knihu slovy: „Lidé tu občas provádějí zcela nesmyslné věci, až to místy ve čtenáři vyvolává dojem nevázané, potrhlé komedie. Beckettův Murphy je však přes svůj humor knihou, ve které se již objevují základní beckettovská témata hrůzy z nepoznaného světa a pocit obecné tragiky lidského údělu.“ To nejstručnějším doplníme, rovněž stručně: Román je považován za nejrealističtější a nejhumornější román, obsahuje autobiografické prvky.

Stručný obsah: Murphy, tichý podivín bez práce, odcestoval z rodného Irska a svou milou, Mrs. Counihan, nechal v Dublinu. V Londýně se setkává s atraktivní prostitutkou Célií, která se do něj zamiluje a kvůli němu zanechává tohoto zaměstnání. Vztah se může udržet ovšem jen tehdy, když Murphy sežene práci a vydělá peníze, jinak by musela zpátky na ulici. Murphy to nicméně odmítá, protože by se musel vzdát své záliby, permanentního meditování. Jedním ze způsobů, jak trávit dny, je totiž ten, že se nahý připoutá k houpacímu křeslu, rozhoupe ho a setrvá v něm, dokud se zcela nezastaví. Jen tak se může přiblížit svému snu a užívat si pocitu, že se duch oddělí od těla. Za takových okolností se ovšem těžko hledá práce.

https://www.databazeknih.cz/knihy/murphy-35458
https://cs.wikipedia.org/wiki/Samuel_Beckett

https://de.wikipedia.org/wiki/Murphy_%28Beckett%29

Hrdinou je vzdělaný mladík, který se marně potýká s problémem vlastního zapojení do života kolem sebe. Prožije jen letmo započatý a nikdy nezavršený milostný příběh a odchází z tohoto světa absurdním způsobem, hodným pozdějších Beckettových dramat.
https://www.databazeknih.cz/knihy/murphy-35458

Příběh trochu podrobněji:
I. Do pokoje ve West Bromptonu v Londýně svítí slunce, Murphy sedí nahý připoutaný několika popruhy v houpací židli a medituje. V Irsku byl žákem Nearyho, který umí zastavit srdce na dobu, jakou chce. Murphy by mohl myslet na slečnu Counihanovou, ale upoutala ho Catie. II. Dědeček Catie Willoughby Kelly jí známost vymlouvá, Murphy by měl pracovat a živit ji. III. Murphy se bude řídit podle horoskopu, který mu vypracoval profesor astrologie Rámasvámí Suk. IV. Jiný bývalý žák Nearyho je Wilie, žije v Dublinu, má přítelkyni Cathleen. Neary se seznámil se sl. Counihanovou, zbožňuje ji. Cooper je oddaná duše a pravá ruka Nearyho, odjíždí se do Dublinu, bude se hledat Murphy. V. Célie našla nový pokoj u paní Carridgeové, ta nechce přistoupit na trik jako předchozí bytná, která posílala jedinému bohatému příbuznému Murphyho nadsazený účet za byt a po odečtení provize mu dávala rozdíl, z něhož Murphy žil. Jedná se o tom později znovu, když dědeček paní Carridgeové, který po léta nevycházel z domu, zemřel a Murphy s Célií chtějí proměnit pokoj po něm s tím, v němž bydleli. Murphy šetří na jídle, k obědu si objedná čaj a sušenky, čaj vrací s křikem, že si objednal jiný druh, posléze si ho nechá dolít, čímž vypije 1,83 šálku, zatímco zaplatil jen jeden, sušenky si nechává do parku, kde mu je však v chvíli nepozornosti sežere pes, hárající se fena Nellinka, její majitelka, paní Dewová, postižená „kachní nemocí“, která neúspěšně krmí locikou berany na pozemku, mu pak jednu libru zaplatí. Murphy se předtím v restauraci setká s „kabaretním básníkem“ Austinem Tickelpennym, který pracuje v současnosti v blázinci jako uklizeč a ošetřovatel. Je to příležitost i pro Murphyho, jak si najít práci. VI. Popisuje se, jak Murphy dospívá k vlastnímu duchu. VII. Propletence dalších postav románu, Wylie, Coopera ad. VIII. Smrt dědečka p. Carridgeové. IX. Ústav Maří Magdalény Mentálního Milosrdenství, onen blázinec, nazývaný dosud M.M.M.M., Tickelpenny nemůže vykonávat práci ošetřovatele, tu přebírá po přijetí vrchním ošetřovatelem Murphy. X. Další příběhy ostatních postav. XI. Murphy má být z ústavu vyhozen pro podivný vztah ke schizoidnímu pacientovi panu Endonovi, kterému chce přivézt teplo do jeho místnosti. XII. Otráví se na základě defektního plynového vedení, které instaloval. Jeho pozůstatky, které měly být v pytlíku podle jeho poslední vůle převezeny do Irska, skončí v rukou Coopera, který je v hospodské bitce v nádražním lokálu použije jako zbraň proti muži, který jej urazil. Rozptýlený prach je druhého dne zameten, a to je skutečný konec Murphyho. XIII. Celie tlačí v invalidním vozíku pana Kellyho, ten pouští draky, na druhém břehu je slečna Dewová s Nellinkou.

Po stručném obsahu ještě alespoň krátká poznámka o stylu, jehož deskripce by si vyžadovala (jakožto vlastně to nejpodstatnější) asi samostatný příspěvek. Rozhodně to není poklidné vyprávění, čtenář musí dešifrovat různé narážky, synekdochy či ironii, příběh je občas anticipován, jindy naopak „shrnut“ (několikrát u různých postav podobně) slovy „příběh Nearyho, proškrtaný, ve zkratce, vylepšený a zhuštěný je následující“ atd. V doslovu k českému vydání z roku 1971 se píše: "Dvaatřicetiletý autor eskamotérsky pracuje s fantazií, fabulační dynamikou, paradoxem, alogičností, s jazykem všech výrazových vrstev s černým humorem, rozvernou fraškou, a pseudofilosofickou sentencí. "Bylo by možné hovořit o autobiografických prvcích (Beckett sám pobýval v blázinci) či o významu šachů v textu, kde je přepsána celá jedna šachová partie (mezi Murphym a panem Endonem). Analýzu nemůže nahradit, ale alespoň text přiblížit může krátká ukázka:

Zkrátila šňůru, čiperně přitáhla Nellinku až k pustině svých ňader a zasypala jí čumáček přívalem polibků, které si nacvičily za všech těch dlouhých večerů, jež strávily pospolu. Pak odevzdala rozklepané zvíře Murphymu a začala se vnucovat beranům.

Na beránky, mrňavé, ohyzdné, ponuré a nakrátko ostříhané, bylo smutno pohledět. Ani se nepásli, ani nepřežvykovali, dokonce ani nevypadali, že by si hověli. Tak tam stáli s hlavou svěšenou, v postoji naprosté skleslosti, poněkud vrávoravě, jakoby připitomělí. Murphy jakživ neviděl tak podivné berany, všichni vypadali jako těsně před zhroucením. Nedostávalo se jim sil couvnout před slečnou Dewovou, jež se blížila s locikou.

Nenuceně mezi nimi kroužila, nabízejíc jednomu po druhém locik, kterou jim zespoda tiskla k svěšeným čumákům, jako když se dává koni cukr. Odvraceli mrzuté hlavy od nabízeného dávidla, a sotva se dostali z jeho dosahu, vraceli je do pokleslé osy svých těl. Slečna Dewová se pozvolna vzdalovala, pátrajíc po beranovi, který by si dal říct na lociku.

Murphy byl tak zaujat tou dojemnou argonautskou a zvláště pak extatickým vzezřením beranů, že nedával pozor na Nellinku. Nyní zjistil, že mu sežrala všechny sušenky až na perníček, který nemohla mít v hubě déle než pár vteřin. Po jídle usedla, soudíc podle nepatrného úhlu, který svíral její hřbet s obzorem. Jezevčíci tak nízcí a dlouzí jako Nellinka se vyznačují tím, že si neustále zachovávají vzezření východních mudrců, ať stojí, sedí, leží či jsou vycpaní. Kdyby se bylo Parmigianinovi zachtělo mít na svých obrazech psy, byl by je maloval podle Nellinky.

Slečna Dewová nyní experimentovala s novou technikou. Kladla svůj dar na zem a pak poodstupovala do diskrétní vzdálenosti, aby si berani mohli v mysli oddělit, pokud to bylo jejich přáním, představu dárce od představy daru. Neboť slečna Dewová, nejsouc Láskou, nemohla se holedbat, že je totožná s tím, co rozdává, a byla přesvědčena, že její neúspěch tkví v tom, že kdesi v temných hlubinách ovčího vědomí se ozývá hlas, který jim našeptává, že ona, slečna Dewová, není locika. Jenže beraní psychologie není tak prostá, jak si slečna Dewová myslela, a locika maskovaná jako přírodní produkt parku neměla úspěch o nic větší, než kdyby se otevřeně byla vydávala za to, čím byla, totiž za vykořeněné exotikum.

Slečna Dewová se musela nakonec smířit s porážkou a tuto hořkou pilulku spolknout před naprostým cizincem. Posbírala dvě hlavičky lociky a rychle se ubírala na svých mohutných nožkách k místu, kde Murphy seděl na patách a oplakával svou ztrátu. Zastavila se před ním, příliš zaražená, aby dokázala promluvit, kdežto on byl příliš rozhořčený, aby dokázal mlčet.

„Berani,“ pravil, „se vám na to vaše zelí…“

„Zelí!“ zvolala slečna Dewová. „Locika – krásná a bílá a čerstvá a zdravá a kadeřavá a bujná.“

„Zato to vaše čubčí jelito mi zbaštilo oběd,“ řekl Murphy, „až na jedno sousto, které laskavě vydávilo.“

Miss Dewová klesla na kolena naprosto stejně jako normálně stavěná osoba a vzala Nellinčinu hlavu do dlaní.

„Motná že vás potěší,“ pravil Murphy, „že zvrhlost jejího apetýtu se zastavila před perníčkem, a já zase nemám takový apetýt, abych se nazastavil před tím, co vydává taková čuba v říji.“

(s. 73.)

Pozoruhodnou věcí je skutečnost, že rukopis knihy, označované jako jeden z nejvýznamnějších v minulém století vůbec, se o tomto létě (2013) dostal v šesti sešitech na trh, v londýnské aukční síni Sotheby byl prodán takřka za milion liber.

Odkazy

https://www.literarky.cz/kultura/literatura/15360-vylet-do-hlavy-samuela-becketta-v-esti-seitech

První české vydání (1971)
https://www.knihovnicka.net/kniha/41342-murphy-beckett-samuel/obsah-dila/

„Obsah“
https://referaty-seminarky.sk/samuel-beckett-murphy-1/

https://de.wikipedia.org/wiki/Murphy_%28Beckett%29 (německy, obsah trochu „učesán“, nevyplývá z něj brizance, kterou osudy Murphyho mají)

Samuel Beckett, Murphy, nakladatelství ERM Praha (vydání druhé, v ERM první), 1995, Edice světové prózy sv. 6

Postava Murphyho je tématem mého příspěvku na kongresu Societas Contraalkoholica Doctoris Řimsae 30. listopadu 2013.