Rarity a varieté

Rarity a varieté
aspekty coronaviru

Přemýšlím už asi dva dny, jak nazvat tento díl série, která má společné téma označené v podtitulu jako aspekty coronaviru. Chtěl jsem nějak označit různé v podstatě okrajové fenomény, které ale nepostrádají rysy grotesknosti, nejrůznější „události“, které mají charakter frašky a objevují se a kolující v médiích s ještě bizarnějšími reakcemi, mohlo by se to celé jmenovat také „Varieté a bizár“, neboť mám na mysli něco, co vlastně dost dobře nejspíš nelze přesně popsat a lze to zachytit pouze jako echo nějaké Klangfigur, opakující nejrůznější zvuky, v tomto případě nikoli „malebné“, proto jsem nepoužil onen obvyklý český termín pro onomatomatopoii, tedy „zvukomalba“.

Jestliže jsem nahlížel na společné téma z různých stran, tak tady bude dominantní přemrštěnost, podivnost, bláznivost, někdy neškodná, jindy možná šílená.

Procházel jsem nějaké úplně jiné téma, a vtom na mě vyskočily vykřičníky nad tím, co prý provedla herečka Nella Boudová. Tahle vlastně sympatická žena s velkýma očima prý dala na sociální sítě fotku, která vyvolala poprask na sociálních sítích. Tož si říkám, co se stalo, snad něco, jako kdysi vyfotili paparazziové jednu českou ministryni s velkým poprsím, což samozřejmě bylo dehonestující, nicméně to, že se z toho všichni mohli zbláznit, jsem považoval za bizár. Chlapa měli prostě adekvátně potrestat a šmytec. Tady se vlastně nic nestalo. V nějaké menší noční dekoncentraci smyslů si česká herečka přikryla rozkrok v pohledu zepředu s roztaženýma nohama rouškou, vyfotila to a dala na sociální sítě. Trochu bláznivé, ale vlastně postihující přesně tu podivnou situaci, v níž se nacházíme. V době, kdy na jediné kliknutí můžeme na internetu najít jakékoli hardcore, byla reakce některých lidí úplně mimo. Boudová pak celý průběh toho, jak se všechno událo, jak hned ráno raději fotku stáhla, ale „novináři“ už to měli stažené, vysvětlovala Tereze Kostkové v jejím pořadu, hovořila o tom, že opravdu není žádná punková dívka atd. Možná to celé byl projev nějaké mírné hysterie, ale já jsem to vnímal spíš jako výstižný fór a rozhodně mě to nijak neuráželo.

Kamarád mi v jednom telefonním hovoru, kdy jsem se ptal, co je v Praze nového, sdělil, že v kostelech není svěcená voda. Rozumím tomu, že to je hygienický problém a byl jsem docela popuzen, když jsem četl, jak ortodoxní židé, kteří holt nadřazují boží zákony nad ty pozemské, nehodlali respektovat opatření, které by je ochránily před nákazou a případnou smrtí, což je ale zase trochu jiný případ. S tou svěcenou vodou to ale zní docela legračně.

Nevěděl jsem, zda se mám smát nebo si myslet „To si, Jardo děláš prdel!“, což bych známému herci řekl nejspíš jen v případě, že bychom si tykali, což bych nejspíš neodmítal, protože jeho excentričnost (on ji jistě za excentričnost nepovažuje), namířená proti stádní konzumnosti a případné otevírání alternativních pohledů mi je docela sympatická, a už docela jistě je skvělý herec. V okamžiku, kdy ale Jaroslav Dušek začal vysvětlovat v jednom videu (a později dalších) národu, že Covid-19 je vlastně taková chřipečka, a že lidi normálně umírají a patří to prostě k běhu světa (což nijak nezpochybňuju), a že na chřipku prý umírá ročně stopadesát tisíc lidí (mimochodem, je to daleko víc), zatímco u nákazy coronavirem to tak není (ono to po tuším zhruba po měsíci od zveřejnění videa vyjde na podobné číslo, a opakovat její odlišnosti, o nichž snad už ví každé malé dítě, opravdu znovu nehodlám), a že on se sprchuje studenou vodou a nejspíš mu nic nehrozí (možná to všechno říkám taky nadneseně, ale když co celé je tak groteskní!), tak pak bych mu možná tu větu řekl, i když si netykáme.